Téma

VV PŘÍVLASTKOVÁ


VV PŘÍVLASTKOVÁ a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Určitě si každý z vás pamatuje, co to jsou spojky, a kdo už zapomněl, dokáže to jistě ze slova samotného odvodit. Proč tedy následující řádky chceme věnovat spojkám, když všichni vědí, že slouží ke spojování slov či vět? Protože to s tímto neohebným slovním druhem není zas tak jednoduché, spojky totiž mohou být jednoslovné, dvojité i víceslovné, dělí se na souřadicí a podřadicí a před některými se čárka píše, před jinými ne. Ale o tom už více na následujících řádcích.


Psaní čárek

Čárku nepíšeme před spojky souřadicí, jsou-li v poměru slučovacím (a, i, ani, nebo).

Příklad: Zůstanu doma a budu uklízet. Na svatbě ochutnám dort i koláče. Nepřijela babička ani dědeček. Na dovolené jsme se koupali nebo chodili do lesa.

Pozor: Potkáte-li tyto spojky uprostřed souvětí, může být před nimi čárka, i když jsou s další větou v poměru slučovacím. Jak je to možné? Spojují dvě věty stejné úrovně (dvě věty hlavní nebo dvě věty vedlejší stejného druhu), ale je mezi ně vložena jiná věta vedlejší, viz názorný příklad níže (kdybyste už zapomněli zkratky používané ve škole, pak VH = věta hlavní, VV = věta vedlejší).

Příklad: Vybral jsem si knížku (1VH), která měla velmi zajímavý obal (VV přívlastková), a odnesl ji k pokladně (2VH). Nechtěli jíst, co jsme jim uvařili, ani pít, co jsme jim nalili.

Čárku vždy píšeme před spojky podřadicí, dále pak před spojky souřadicí, které nejsou v poměru slučovacím, ale vyjadřují mezi větami či větnými členy například poměr stupňovací (příklad: Prodávají různé kuchyňské nádobí, a dokonce i zástěry.), odporovací (příklad: Měl čas, a přesto za námi nepřišel.), vylučovací (příklad: Peníze, nebo život!), příčinný/důvodový (příklad: Požádal jsem ho o pomoc, neboť jsem mu důvěřoval.), důsledkový (příklad: Důvěřuji mu, a proto jsem ho požádal o pomoc.) či vysvětlovací (příklad: Přihlášku musíš odevzdat podepsanou, a to oběma rodiči.). Je-li vztah mezi větnými členy nebo větami vyjádřen pomocí dvojitých souřadicích spojek, pak čárku píšeme před druhou z nich, ne však, začíná-li spojkou a: jednak..., jednak; jednak... a jednak), viz následující příklad.

Příklad: Hned byla tam, hned vedle. Nelíbí se mi, jednak má velký nos a jednak nosí divné brýle.

Zdroj: článek Spojky

Vedlejší věta přívlastková

Vedlejší věta přívlastková vyjadřuje přívlastek řídící věty. Závisí na některém podstatném jménu řídící věty. Bývá uvozena zájmeny který, jenž, vztažnými příslovci kde, kdy, kam a spojkami aby, že.

Ukázky použití

Viděl strom, do kterého udeřil blesk.

Měl psa, jenž kulhal.

Navštívili místo, kde se vdávala.

Učitel ho vyvolal v okamžiku, kdy si hrál s telefonem.

Pozval ho na místo, kam nikoho předtím nevzal.

Nelíbila se mu představa, že neuspěje.

Měl přání, aby v životě uspěl.

Zdroj: článek Druhy vedlejších vět

Větné členy a jejich zkratky

Při určování větných členů se používají tyto zkratky:

  • podmět Po
  • přísudek
  • předmět Pt
  • příslovečné určení Pu
    • času PuČ
    • místa PuM
    • způsobu PuZ
  • přívlastek Pk
    • shodný PkS
    • neshodný PkN
  • doplněk D
  • věta hlavní VH
  • věta vedlejší VV (dvě velké V, nikoliv dvojité W)

Zdroj: článek Zkratky

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Jitka Konášová

 Mgr. Jana Válková


vv přísudková
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
vv přívlastková přísudková cvičení
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>