Vyjmenovaná slova nejsou jen o mechanickém biflování seznamů, ale hlavně o pochopení významu slov a jejich vzájemných souvislostí. Právě proto patří výjimky ve vyjmenovaných slovech k nejčastějším zdrojům chyb – mění se totiž nejen písmeno i/y, ale často i celý smysl věty.
Tato doplňující část článku se zaměřuje na praktické vysvětlení výjimek, typické chytáky a konkrétní příklady z běžného života. Díky nim si snadno zapamatujete, proč jedno slovo píšeme s měkkým i a jiné s tvrdým y, i když znějí téměř stejně.
FAQ – Často kladené otázky
Co jsou výjimky ve vyjmenovaných slovech?
Jsou to slova, která se píší s i nebo y podle významu, i když znějí podobně jako vyjmenovaná slova.
Proč nestačí znát jen seznam vyjmenovaných slov?
Protože u výjimek rozhoduje význam slova, nikoli jeho výslovnost.
Jak poznám, zda psát i nebo y?
Pomůže nahrazení slova synonymem a zamyšlení nad významem věty.
Je spojení „neodbývej povinnosti“ správně?
Ano, správně je s tvrdým y, protože znamená dělat něco ledabyle.
Proč má slovo odbít dvě různé podoby?
Protože vyjadřuje odlišné děje – úder nebo odbytnutí.
Jsou výjimky časté v diktátech?
Ano, patří k nejčastějším chytákům ve školních diktátech.
Pomůže mi učení významů slov?
Ano, pochopení významu je základ správného pravopisu.
Jak často je potřeba výjimky opakovat?
Ideálně pravidelně, v krátkých intervalech a v různých typech cvičení.
Výjimky ve vyjmenovaných slovech nevznikly náhodou. Čeština rozlišuje slova nejen podle zvuku, ale hlavně podle významu. Pokud dvě slova znamenají něco jiného, píšeme v nich i jiné i/y, i když znějí téměř stejně.
Právě proto nestačí znát jen seznam vyjmenovaných slov, ale je nutné chápat, co dané slovo vyjadřuje.
Nejúčinnější pomůckou je nahrazení slova synonymem. Pokud ho dokážete nahradit výrazem jako mlátit, tlouct, naplnit, udeřit, většinou píšete měkké i. Pokud lze slovo nahradit výrazem být, zůstat, získat, použijete tvrdé y.
Tato metoda funguje u většiny výjimek a výrazně usnadňuje rozhodování.
Při učení vyjmenovaných slov narážíme na slova, která můžeme psát s tvrdým Y i s měkkým I. Taková slova se liší nejen svým pravopisem, ale také významem. Proto je důležité umět je rozlišovat. Je přeci rozdíl, jestli napíši, že jsem nabyla telefon, nebo nabila telefon. V prvním případě jsem ho totiž získala, dříve jsem ho neměla, ale teď už ho mám. V druhém případě jsem do telefonu doplnila energii, aby mohl dál fungovat. Ovšem telefon nemusí být vůbec můj, mohla jsem jen udělat laskavost třeba dědečkovi nebo kamarádce. Doplnění nesprávného i/y do některých slov může opravdu výrazně změnit význam věty, případně celého sdělení. Pojďme se tedy podívat na dvojice slov, ve kterých se nejčastěji chybuje.
Zde by mohlo činit obtíže slovo mlít, neboť si leckdo chybně odvodí, že se jedná o příbuzné slovo ke slovu mlýn, ale není tomu tak. Píše se tedy následovně: Ve vodním mlýně nebylo co mlít.
My, mýt, myslit i myslet, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, mykat, mys, sumýš, Litomyšl, Kamýk
My a mi
Nejdůležitější je zapamatovat si, že:
slovo my použijeme, pokud mluvíme o více lidech (my všichni)
slovo mi napíšeme, pokud mluvíme jen o sobě
Mýt a mít
Každé z těchto slov opět znamená něco jiného. Podle toho, co chceme vyjádřit, vybíráme správné slovo. Úplně jednoduše můžeme říct, že:
mýt = čistit vodou
mít = vlastnit
Vymítat
Slovo vymítat zní hodně podobně jako slovo vymýtit. Nenechte se ale zmást, tato slova spolu nemají nic společného. Slovo vymítat znamená dávat pryč, vyhánět a často na něj můžeme narazit ve spojení s ďáblem. Pamatujte si, že kněz z těla nemocného ďábla vyhání, nekácí ho.
Příklady:
Duchovní se snažil z těla nemocného vymítat ďábla.
Vymítal z domu zlé duchy.
Promítat
Promítání filmů nemá také nic společného s kácením, píšeme ho tedy s měkkým I.
Příklady:
Dnes jsme byli v kině na promítání obrázků z divoké přírody.
Pracuje jako promítač.
Promítání v letním kině začne ihned po setmění.
Míchat
Slovo míchat nám může na první pohled připomínat vyjmenované slovo dmýchat. Nepatří ale k jeho příbuzným slovům a píšeme v něm měkké I. S měkkým I píšeme také odvozeniny toho slova, například namíchat, smíchat, zamíchat, umíchat a další.
Pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýří, pýřit se, pyj, Chropyně, Pyšely, Spytihněv
Pil a pyl
Včely sbíraly pyl z květin versus pil příliš mnoho alkoholu. Pyl s y píšeme všude tam, kde se jedná o prášek z květů. Pil s i píšeme tam, kde se jedná o požívání tekutin.
Slepýš a slepíš
Slepýš s y se píše ve významu zvířete: Slepýš je živočich připomínající hada, ale o hada se nejedná. Slepíš s i se užívá ve smyslu spojení něčeho pomocí lepidla: Dej pozor, ať to pořádně slepíš.
Nejlepším způsobem, jak si výjimky osvojit, je pravidelné procvičování ve větách, diktátech a krátkých textech. Samotné učení seznamů bez kontextu bývá málo účinné.
Ideální je spojit pravopis s významem a konkrétní situací.
Před spojkou "abychom" se obvykle čárka píše. Jde o vedlejší větu účelovou, která vyjadřuje účel děje v hlavní větě, a takové věty se čárkou oddělují.
Příklad
Uděláme všechno, abychom to stihli včas.
Čárka se píše před spojkami, které uvozují vedlejší věty, a to i v případě, že se jedná o větu účelovou (vyjadřující, za jakým účelem se něco děje).
Spojka abychom je typickou spojkou, která uvozuje vedlejší větu účelovou.
Příklady dalších spojek, před kterými se píše čárka v souvětí, jsou aby, protože, když, až, jakmile atd.
Výjimky
V některých případech, zejména pokud je vedlejší věta velmi krátká a s hlavní větou těsně souvisí, se čárka psát nemusí, ale psaní s čárkou je vždy správné.
Například: Je důležité, aby se všichni dobře najedli. nebo Je důležité abychom se všichni dobře najedli.
Předpona z- se píše tam, kde vytváří k nedokonavým slovesům slovesa prostě dokonavá, vyjadřující dokončení děje (například pozorovat - zpozorovat , kazit - zkazit, pracovat - zpracovat, klamat - zklamat)
Předpona z- se píše tam, kde se pomocí jí tvoří dokonavá slovesa přímo z podstatných a přídavných jmen. Slova vyjadřující změnu stavu, tj. učinit nebo stát se tím, co znamená základní slovo (zúrodnit = učinit úrodným, zpříjemnit, zpomalit, zpohodlnět = stát se pohodlným, zkamenět, zčervivět).
V obou případech se vyslovuje tato předpona v slabičné podobě ze- (například: zetlít, zestárnout, zemřít, zevšednět) a před v a nepárovými souhláskami z- (například zjistit, zlámat, zničit, zranit, zvlhnout, zmodrat)
Existují ale i případy, kdy se slovo s předponou s- nebo z- nedá zařadit ani podle jednoho z předcházejících pravidel a řídí se tradičně ustáleným způsobem psaní. Ten bývá většinou ve shodě s výslovností, například skončit, spolknout, svěřit, schovat, splatit, spotřebovat, sníst, strávit. Stejně tak píšeme předponu s- i v několika tradičně ustálených případech (strávit), třebaže v nich má předpona vlastně jen prostě zdokonavující význam a měla by tam být předpona z-. Existují ale i výjimky v několika tradičně ustálených spojení se píše předpona v neshodě s výslovností. Ve většině případů se jedná o slova, která již nevnímáme jako spojená s předponou, například zkoumat, zkoušet, zpět, zpěčovat se, zpěv, zpověď, zpravit, zprostit, zpupný, způsob, ztékat, zpytovat, způsobit, ztratit.
Pokud se před hláskou -h- píše předpona s-, výslovnost u takového slova bývá sch-, například shnít, shořet. Před hláskou -h- se ale může psát i předpona z-, v takovém případě výslovnost vychází z psané podoby slova, například zhostit se, zhlédnout, zhlížet.
Bidlo s měkkým I je dlouhá tyč, na kterou můžeme pověsit například peřiny. Často ho používá také převozník. S měkkým I píšeme také bidélko (i bidýlko), na kterém rádi sedí ptáci. I když bidlo nesouvisí se slovesem bít, můžete si i u něj pomoci tím, že bidlo souvisí s násilím. Tyč můžeme vzít do ruky a do něčeho s ní uhodit.
Příklady:
Převozník má v ruce bidlo.
Papoušek se naparoval na bidélku.
Pokud ale říkáme, že má někdo dobré bydlo (že se má dobře), nebo že ho pálí dobré bydlo (neváží si toho, že se má v životě dobře), píšeme ve slově bydlo tvrdé Y.