Diktáty na vyjmenovaná slova patří mezi nejobávanější, ale zároveň nejúčinnější způsoby, jak si upevnit pravopis českého jazyka. Právě chytáky a významové rozdíly mezi podobně znějícími slovy dělají z diktátů zábavnou výzvu, která prověří nejen paměť, ale i skutečné porozumění jazyku.
Ať už hledáte diktáty online, nebo diktáty k vytisknutí pro domácí procvičování, dobře sestavený diktát na vyjmenovaná slova dokáže odhalit slabá místa a zároveň posunout jistotu v psaní tvrdého a měkkého i o pořádný kus dál.
Typické chytáky v diktátech na vyjmenovaná slova
Mezi nejčastější pravopisné chytáky patří dvojice slov, která znějí podobně, ale mají odlišný význam. Diktáty na vyjmenovaná slova s chytáky záměrně tyto situace využívají.
být × bít – rozdíl mezi existencí a úderem
mlýn × mlít – podstatné jméno versus sloveso
pyl × pil – látka z květů a minulý čas slovesa pít
Proč jsou diktáty na vyjmenovaná slova tak důležité
Diktáty na vyjmenovaná slova nejsou jen školní povinností, ale účinným nástrojem, jak si osvojit pravopis v reálném kontextu. Na rozdíl od izolovaných cvičení nutí žáka přemýšlet nad významem slov, jejich tvarem i vztahem k vyjmenovaným slovům.
Právě chytáky, jako jsou slova se stejnou výslovností, ale jiným významem, učí rozlišovat jemné rozdíly a předcházet mechanickému psaní.
Shoda přísudku s podmětem je dalším častým tématem diktátů pro 7. třídu. Problémy vznikají hlavně u několikanásobného podmětu nebo u podmětu rodu mužského životného.
Takzvané diktátové chytáky jsou velmi užitečné, protože učí žáky přemýšlet nad větou jako celkem, nikoli jen opisovat slyšený text.
Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity? (Dešťové kapky)
Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem? (Řeka)
Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí. (Mlha)
Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to... (Kosa)
Co se nečeše hřebenem, ale rukou? (Ovoce)
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne? (Šnek)
Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem? (Vítr)
Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí? (Oči)
Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní! (Muchomůrka)
Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není? (Kohout)
Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí? (Kachna)
Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená. (Zápalka)
Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les? (Podzim)
Kolik udělá vrabec kroků za sto roků? (Ani jeden, protože skáče)
Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť. (Míč)
Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci. (Tráva)
Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek? (Ústa, zuby, jazyk)
Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku. (Houba)
Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní. (Radost)
Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku? (Houba)
Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka? (Kocour)
Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá. (Vítr)
Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic. (Pampeliška)
Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže. (Dub a žaludy)
Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo, velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká. (Ježek)
Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď. Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas. (Kamarád)
Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem?
Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí.
Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to...
Co se nečeše hřebenem, ale rukou?
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne?
Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem?
Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí?
Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní!
Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není?
Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí?
Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les?
Kolik udělá vrabec kroků za sto roků?
Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť.
Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci.
Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek?
Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku.
Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní.
Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku?
Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka?
Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic.
Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá.
Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže.
Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává. Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost.
Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo, velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká.
Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď. Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas.
Sedí panna v síti, oči se jí svítí?
Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese.
Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami
U sloves v minulém čase rozhoduje především rod a číslo podmětu. Pokud je podmět rodu mužského životného, píšeme v koncovce -i, v ostatních případech obvykle -y nebo -a. Právě zde vznikají typické pravopisné chytáky, zejména u několikanásobného nebo nevyjádřeného podmětu.
Vojáci se urputně bili, přesto se jim nepodařilo zabránit dobytí hradu. Semínka lnu můžete umlít i mlýnkem na kávu. Ptáček usedl na bidýlko a liboval si, jaké má dobré bydlo. Volal mi, že pozval všechny, ale my jsme pozvánku nedostali. Už brzy, brzičko se staneš mou ženou! Když uklidím celý byt, nebudu od ženy bit. Kvido vždy nazýval věci pravými jmény. Hugo se něco nazíval, než šel konečně do postele. Vojáci pobili všechny obyvatele dobytého hradu. Bílá koza spásala na louce podivné býlí. Bez ližin na střeše auta nemůžeš nic vozit, ani lyže. Po dlouhém běhu mě vždy píchá v boku. Pýcha předchází pád.
Na stěně přibyla nová fotografie, ale kdo ji tam přibil, to nikdo nevěděl. Pořád míchal žhavými uhlíky sem a tam, ale oheň nerozdmýchal. Kyselina sírová se skládá z vodíku, kyslíku a síry. Moje nejoblíbenější jídlo je sýrová omáčka s těstovinami. Syrová zelenina nesmí chybět v žádném jídelníčku. Ryzec syrovinka je jedlá houba z čeledi holubinkovitých. Hodiny na věži právě odbíjely dvanáctou, když mě prodavačky v obchodě odbyly, že chtějí zavřít a jít na oběd. Na trhu nabízeli košíky z lýčí. Proč se Olga tak dlouho líčí? Ještě si musím opilovat nehty. Čmeláci dovedou opylovat i květy, do nichž včely nedosáhnou.
Pijí včely pyl? Nezmýlil se, když tuto událost označil za historický milník. Za své činy budeš pykat. Při hře mě nebaví pikat, raději se schovávám. Slepýš je beznohý plaz podobný hadu. Kdy slepíš tu rozbitou vázu? Myslivec nabyl klidu a znovu nabil svou brokovnici. Výr velký dokáže udolat i lišku nebo srnče. Vodní vír je nebezpečný i pro zdatného plavce. Vtom se zablýsklo blízko nás. Hrách vyseješ na jaře a už v létě na něm budou viset zralé lusky. Šaman vymítal z nemocného zlé duchy. Pravé neštovice se u nás již podařilo vymýtit. Musíme zasít spoustu obilí, abychom mohli všechny zasytit.