Zajímá vás téma ZDRAV? Tak právě pro vás je určen tento článek. Karel Jaromír Erben byl český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu. Patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození.
Karel Jaromír Erben napsal jednu jedinou básnickou sbírku – Kytice (1853). Erben ve sbírce vychází z pověstí a bájí. Básně jsou baladicky laděné. Erbenova Kytice byla pociťována jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené bachovským absolutismem.
SVATEBNÍ KOŠILE
Již jedenáctá odbila,
a lampa ještě svítila,
a lampa ještě hořela,
co nad klekadlem visela.
~
Na stěně nízké světničky
byl obraz boží rodičky,
rodičky boží s děťátkem,
tak jako růže s poupátkem.
~
A před tou mocnou světicí
viděti pannu klečící:
klečela, líce skloněné,
ruce na prsa složené;
slzy jí z očí padaly,
želem se ňádra zdvíhaly.
A když slzička upadla,
v ty bílé ňádra zapadla.
~
„Žel bohu! kde můj tatíček?
Již na něm roste trávníček!
Žel bohu! kde má matička?
Tam leží — podlé tatíčka!
Sestra do roka nežila,
bratra mi koule zabila.
~
Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro něho!
do ciziny se obrátil,
potud se ještě nevrátil.
~
Do ciziny se ubíral,
těšil mě, slzy utíral:
„ „Zasej, má milá, zasej len,
vzpomínej na mě každý den,
první rok přádla hledívej,
druhý rok plátno polívej,
třetí košile vyšívej :
až ty košile ušiješ,
věneček z routy poviješ.“ “
~
Již jsem košile ušila,
již jsem je v truhle složila,
již moje routa v odkvětě:
a milý ještě ve světě,
ve světě šírém, širokém,
co kámen v moři hlubokém.
Tři léta o něm ani sluch,
živ-li a zdráv — zná milý bůh!
~
Maria, panno přemocná!
ach budiž ty mi pomocna:
vrať mi milého z ciziny,
květ blaha mého jediný;
milého z ciziny mi vrať —
aneb život můj náhle zkrať :
u něho život jarý květ —
bez něho však mě mrzí svět.
Maria, matko milosti!
buď pomocnicí v žalosti!“
~
Pohnul se obraz na stěně —
i vzkřikla panna zděšeně;
lampa, co temně hořela,
prskla a zhasla docela.
Možná, žeť větru tažení,
možná i — zlé že znamení!
~
A slyš! na záspí kroků zvuk,
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
,, „Spíš, má panenko, nebo bdíš?
Hoj, má panenko, tu jsem již!
Hoj, má panenko, co děláš?
a zdalipak mě ještě znáš,
aneb jiného v srdci máš?“ “
~
„Ach můj milý! ach pro nebe!
tu dobu myslím na tebe;
na tě jsem vždycky myslila,
za tě se právě modlila!“
~
,, „Ho, nech modlení — skoč a pojď,
skoč a pojď a mě doprovoď;
měsíček svítí na cestu:
já přišel pro svou nevěstu.“ “
~
„Ach pro boha! ach co pravíš?
Kamž bychom šli — tak pozdě již!
Vítr burácí, pustá noc,
počkej jen do dne — není moc.“
~
,, „Ho, den je noc, a noc je den —
ve dne mé oči tlačí sen!
Dřív než se vzbudí kohouti,
musím tě za svou pojmouti.
Jen neprodlévej, skoě a pojď,
dnes ještě budeš moje choť!“ “ —
~
Byla noc, byla hluboká,
měsíček svítil s
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady
Sarkastické citáty Marka Twaina
„Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví, a dělat, co se ti nechce.“
„Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“
„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“
„Víte, co je to tragédie? Když se dívka vdá z lásky a po svatbě zjistí, že muž nemá žádné peníze.“
„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“
„Nikdy neříkej pravdu někomu, kdo si ji nezaslouží.“
„Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.“
„Máme rádi lidi, kteří nám od plic řeknou, co si o nás myslí. Za předpokladu, že si myslí totéž co my.“
„Některými věcmi se člověk chlubí, aby se za ně nemusel stydět.“
„Civilizace je nekonečné vytváření potřeb, které vůbec nepotřebujeme.“
„Objevení Ameriky bylo báječné, ale bylo by ještě báječnější minout ji.“
„Člověk je zdráv, když ho pokaždé bolí někde jinde.“
„Pravda je to nejcennější, co máme. Proto s ní musíme šetřit.“
„Lépe mlčet a objevit hlupáka, než promluvit a rozptýlit všechny pochybnosti.“
„V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala.“
„Není nic víc nepříjemné než dobrý příklad.“
„Právo na hlouposti je jednou ze záruk pro svobodný rozvoj osobnosti.“
„Samota je nejhorší, když je člověku nepříjemně se sebou samotným.“
„Jednou v životě klepe štěstí na dveře každého člověka, ale ten je v té době často u souseda a neslyší klepání.“
„Pokud potřebuješ peníze, jdi za někým cizím. Pokud potřebuješ poradit, jdi za přítelem. Pokud nepotřebuješ nic, jdi za příbuzným.“
Zdroj: článek Sarkastické citáty
Písnička
Josef Václav Sládek
Ať náš pan farář v kostele
mně nic to nezazlívá,
já povídám vám, přátelé,
že spasen je, kdo zpívá!
Kdo s písničkou si přivstane
a zpívá, než si lehne,
a komu píseň do srdce
jak voda na mlýn vběhne.
~
Kdo zazpívá si vesele
a koho život těší,
ten zdráv nám budiž, přátelé,
neb on se neprohřeší.
On písní sobě uleví
i když ho něco tíží,
a pánu Bohu nekřivdí
a lidem neublíží.
~
U rajské brány, přátelé,
tam svatý Petr stojí
a smutné i ty veselé
se duše kolem rojí.
~
Z těch smutných mnohou zastaví
a její hříchy čítá,
však duši, kterou těšil svět,
hned z dálky k ráji vítá.
Zdroj: článek Básničky k recitaci
Slovo kéž
Slovo kéž pochází ze staré češtiny a vzniklo spojením archaického zájmena ké a zkrácené příklonné koncovky -že. Původně mělo význam nejen jako přací částice, ale i jako tázací částice podobné dnešním zda a zdali.
Příklady původního použití slova kéž namísto dnešního zda:
- Kéž mi to činie jiní? (kéž = zda) otázka z legendy o Jidášovi ze 14. stol.
- Kéž Naman byl zdráv vínem? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.
- Kéžť jest zbaven malomoci? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.
- Kéž jeho jest víno uzdravilo, malomocenstvie jeho zbavilo? (kéž = zda) otázka ve Sváru vody s vínem ze 14. stol.
Příklady původního použití slova kéž ve významu rozkazovacím nebo přacím:
- Čbáne, ké sě modlíš! (= modli se!) v bajce O lišcě a čbánu ze 14. století.
- Kéž pak sem dále přistoupíš! (= přistup...) od Václava Františka Kocmánka ze 17. stol.
- Ale radše kýž mi povíš! (= pověz ...) od Václava Františka Kocmánka ze 17. stol.
Příklady původního použití slova kéž ve tvaru ký:
- Ký si mě raději zabil! (ký si = kéž bys) Oberpfalcer, Jazyk knih černých, 283, doklad z r. 1603.
Příklady současného použití:
- Doufám, že mu to řekla. Kéž by!
- Kéž by to bylo tak jednoduché!
- Kéž se šťastně vrátíš!
- Kéž by už bylo jaro!
- Zatraceně! Kéž by už byl konec!
- Důra jedna. Kéž by se už nevrátila!
- Drahý chlebe, kéž tě máme vždycky dosti!
- Kéž sílu mám! Z muzikálu Carmen.
- Kéž bych ti to dokázala říct!
- Kéž bouře by přišla!
- Kéž bych byl býval věděl!
Zdroj: článek Kéž slovní druh
4. cvičení: Psaní y / i v koncovkách přídavných jmen
Nápověda: U koncovek přídavných jmen rozhoduje o i / y rod (případně i pád a životnost) podstatného jména, ke kterému přídavné jméno náleží. Rozlišují se tři typy přídavných jmen: tvrdá, měkká a přivlastňovací.
Zdroj: článek Pravopis y i
2. A nyní už jen přímo doplňte správně i/y
Zdroj: článek Test na určování vzorů přídavných jmen