Téma

ZKLAMANÝ ČÁP MILOŠ KRATOCHVÍL


ZKLAMANÝ ČÁP MILOŠ KRATOCHVÍL je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Básně Miloše Kratochvíla plné humoru baví nejen děti, ale i dospělé. Kratochvílovy verše jsou zábavné, milé, plné humoru i slovních hříček. I díky tomu knihy pro děti od Miloše Kratochvíla neztrácejí na oblíbenosti, a i v dnešní době, kdy lidé „moc nečtou“, si nacházejí stále nové čtenáře.


Miloš Kratochvíl - životopis

Miloš Kratochvíl se narodil v roce 1948 v Praze. Vystudoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie. Pak ale změnil obor, podal si přihlášku na Karlovu univerzitu obor žurnalistika a byl přijat. Studium ale nakonec nedokončil. V roce 1970 se stal sportovním redaktorem v časopisu Stadion. Pak se vrhl na spisovatelskou dráhu a působil takříkajíc na volné noze. Začal psát prózu pro dospělé, scénáře, texty písniček, poezii, fejetony i pohádky.

Miloš Kratochvíl vydal několik básnických sbírek určených pro děti, například: Potkal kočkodán kočkonora (2000); Hodina smíchu (2000); Zapište si za uši (2001); Deset malých Bohoušků (2002); Létající koště (2003); Slavné pohádky s oponou (2017).

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

Příběh

Ve svém příspěvku MILOŠ KRATOCHVÍL BÁSNĚ K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.

Básničky jsou velmi hezké

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.

Básnička se mi moc líbí a ve čtvrtek příští týden ji budu recitovat ve škole.

Zdroj: příběh Miloš kratochvíl básně k recitaci

Ostře sledované vlaky

Rozbor díla:

Děj se odehrává v malé železniční stanici v roce 1945, tedy v době vypjaté atmosféry druhé světové války, kdy stanicí denně projíždí několik takzvaně ostře sledovaných vojenských německých transportů. Hlavní postavou je mladý Miloš Hrma. Ten se po své tříměsíční neschopnosti vrací do práce. Léčil se z úrazu, který si způsobil, když se pokusil o sebevraždu kvůli své přítelkyni.

Místo a doba děje:

V protektorátu Čechy a Morava, druhá světová válka

Hlavní postavy:

  • Miloš Hrma – výpravčí, mladý, nezkušený, citlivý, lítostivý
  • Hubička – výpravčí, takzvaný donchuán
  • Zdenička Svatá – telegrafistka
  • Viktoria Freie – krásná Rakušanka
  • Máša – dívka Miloše

Znaky:

Ich-forma, retrospektiva

Jazyk:

V drtivé většině je použit jazyk spisovný, ale autor občas používá nespisovné výrazy jako prdeláč, ceckounek, fofrovat a podobně.

Hlavní myšlenka díla:

Kritika fašismu a druhé světové války, která přinesla mnoho škod na lidských životech.

Obsah:

Miloš Hrma nastoupí po několika měsících zpět do práce na malou železniční stanici, kde má zatím funkci záškoláka. Během těch měsíců, co byl pryč, se léčil ze svého pokusu o sebevraždu. Když ale nastoupí zpátky do svého zaměstnání, řeší se zde právě menší incident. Výpravčí Hubička se při noční službě miloval s telegrafistkou Zdeničkou a otiskl jí štábní razítka na pozadí, čehož si pak všimla dívčina matka. Tuto událost přijíždí řešit dopravní šéf Slušný, který měl mimochodem povýšit přednostu na dopravního inspektora, ale když ho uviděl, přednosta byl neupravený a celý ušpiněný od svých milovaných holubů. S vyšetřováním mu pomáhá rada Zedníček. Omezování osobní svobody to nakonec být nemohlo, protože Zdenička se přiznala, že to taky chtěla, a tak se rozhodnou, že s Hubičkou zavedou alespoň disciplinární řízení za hanobení němčiny, státního jazyka, protože na razítku byly německé nápisy. Hrma ale vidí v Hubičkovi svůj vzor, který o všem ví a který je statečný.

Stanicí jezdily často „ostře sledované“ vlaky, na frontu i z fronty, vozily těžké zbraně, vojáky či utrápená zvířata, kterých bylo Hrmovi strašně líto. Hrma sice Němce jako většina Čechů nenáviděl, ale když viděl pohledy zraněných a utrápených vojáků, uvědomil si, že to jsou také lidé. Když mu ovšem Hubička řekl, že tudy pojede druhý den okolo půlnoci jeden z ostře sledovaných vlaků naložen velkým množstvím zbraní, neváhal Hrma přislíbit Hubičkovi pomoc.

Druhý den za ním na stanici přišla Máša, kvůli které si tehdy podřezal žíly. Byl totiž nešťastný z toho, že selhal při jejich prvním milování. Nyní mu Máša přišla povědět, že se o to budou moci pokusit po

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Bohumil Hrabal

Poradna

V naší poradně s názvem VYPLÝVÁ NEBO VYPLÍVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloš Kvasnička.

Ze zkušeností na zahrádce vyplývá, že vyplít zahradu je nejlépe po vlahém dešti. Jenže nemám čas a vyplívám záhonky za sucha. To by šlo, ne?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Šlo by to, ale není to hezky česky. Moc se snažíte uplatnit slovo vyplívám. Mnohem lépe to vypadá takto:
Ze zkušeností na zahrádce vyplývá, že vyplít zahradu je nejlépe po vlahém dešti. Jenže nemám čas a tak pleji záhonky za sucha.

Zdroj: příběh Vyplývá nebo vyplívá

Pranostiky na jednotlivé dny

1.březen: svátek má Bedřich (dříve svatý Eudokie, později Albína)

PRANOSTIKY:

  • Eudokie příznivá, ale blátivá.
  • Jak je 1. března, takové bude celé jaro.
  • Na Bedřicha slunko teplem zadýchá.
  • Odkud na svatou Eudokii vane vítr, odtud bude po celý rok foukat.
  • Svatá Eudokie psa až po uši sněhem zavěje.
  • Závěj svaté Albíny zaplavuje doliny.

VYSVĚTLENÍ:

Tyto pranostiky se rozcházejí v tom, jaké počasí očekávají na tento den. Některé pranostiky stále předpokládají sníh, jiné předpokládají, že již bude svítit slunce. Druhá pranostika říká, že jaké bude počasí v tento den, takové bude celé jaro. Pokud bude tedy zima, i celé jaro bude studené.

2. březen: svátek má Anežka (dříve svatá Anežka Česká)

PRANOSTIKA:

  • Na Anežku není radno sebou v trávě šíti, protože se celkem snadno vlčí neduh chytí.

VYSVĚTLENÍ:

Tato pranostika připomíná, že sice může být hezky, ale země je stále promrzlá, takže člověk se může lehce nachladit.

3. březen: svátek má Kamil (dříve Kunhuta, Marin)

PRANOSTIKY:

  • Mrzne-li o svaté Kunhutě, mrzne ještě čtyřicet dní.
  • Skřivan si v březnu musí vrznout, i kdyby mněl zmrznout.
  • Svatá Kunhuta - o chlup stoupne teplota.

VYSVĚTLENÍ:

První pranostika říká, že pokud bude mrznout 3. března, tak bude mrznout ještě měsíc. Poslední pranostika zase tvrdí, že se o trochu oteplí.

4. březen: svátek má Stela (dříve svatý Kazimír)

PRANOSTIKA:

  • Na Kazimíra pohoda – na kobzole úroda.

VYSVĚTLENÍ:

Pokud v tento den bude příjemné počasí, tak bude dobrá úroda.

5. březen: svátek má Kazimír (dříve svatá Adriana)

PRANOSTIKA:

  • Svatá Adriana nedá spáti z rána.

VYSVĚTLENÍ:

Pranostika tvrdí, že v tento den bude mít člověk špatné spaní (kratší noc, špatné počasí atd).

6. březen: svátek má Miroslav (dříve svatý Felicitas, Bedřich)

PRANOSTIKY:

  • Na svatého Bedřicha slunko teplem zadýchá.
  • Svatá Felicita sníh z polí odmítá.
  • Svatý Bedřich teple dýchá, nebo taky sněhy míchá.

VYSVĚTLENÍ:

První pranostika říká, že se začne oteplovat. Druhá pranostika zase tvrdí, že začne tát sníh. Třetí pranostika začíná stejně jako první, ale obsahuje také variantu se sněhem.

7. březen: svátek má Tomáš

PRANOSTIKY:

  • O svatém Tomáši sníh bředne na kaši.
  • Zima, kterou Tomáš nese, dlouho námi ještě třese.

VYSVĚTLENÍ:

První pranostika říká, že začne tát sníh. Druhá pranostika počítá s tím, že ten den se může ještě ochladit, pokud by to byla pravda, to ochlazení by bylo silné.

8. březen: svátek má Gabriela (dříve Radek)

PRANOSTIKA:

  • Svatý Radko – na cestách je hladko.

VYSVĚTLENÍ:

Pranostika říká, že v tento de

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pranostiky na březen

Malý princ

Charakteristika hlavních postav

Malý princ = Malý princ je v tomto příběhu chlapcem, který pochází z planety daleko od Země. Jeho planeta je velmi malá a ohrožována baobaby. Malý princ se o svoji planetu vzorně stará, a když mu na ní vyroste růže, utvoří si k ní vztah. Stejně se ale rozhodne planetu opustit a poznat další části vesmíru. Prochází různými planetami, na nichž potkává osoby, které obvykle reprezentují jednu lidskou vlastnost. V podstatě odchází ze všech planet zklamaný. I Země ho svým způsobem zklame, přestože tu potká různé tvory a lidi. Malý princ je ještě dítě, a proto jeho vnímání světa je velmi černobílé. Je to uzavřená osoba ponořená do vlastních myšlenek. Má ale dobré srdce.

Ukázka:

„Ale kdepak! Já na nic nemyslím!“ odpověděl jsem nazdařbůh. „Já myslím na vážné věci.“

Podíval se na mne užasle.

„Na vážné věci!“

Viděl, jak se skláním s kladivem a s prsty černými od oleje nad předmětem, který se mu zdál hrozně ošklivý.

„Mluvíš jako ti dospělí!“

To mě trochu zahanbil. A ještě nemilosrdně dodal: „Všechno spleteš dohromady ... Všechno pomícháš!“

Byl opravdu velice rozhněván. Potřásal ve větru svými sytě zlatými vlasy: „Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán. Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal. A celý den opakuje jako ty: Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk! – a nafukuje se pýchou. Ale to není člověk, to je pýchavka!“

„Cože to je?“

„Pýchavka!“

Malý princ byl teď hněvem celý bledý.

Letec = Části příběhu, ve kterých se objeví postava letce, jsou psány v ich-formě. Autor do této postavy promítá i sám sebe. Hned začátek knihy je psán z jeho pohledu a vypráví o jeho zálibě v malování, která kvůli nepochopení dospělých byla potlačená. Letec před šesti lety ztroskotal v poušti v Africe a musel si sám opravit letadlo. Tam se také setkal s malým princem. Letec je dospělý člověk, který si svou dospělost uvědomuje právě při kontaktu s malým princem a zahanbuje ho to. Uvědomuje si, jak moc se jeho vnímání světa změnilo od dětství. Přesto si ale v sobě část „malého chlapce“ uchoval na rozdíl od jiných dospělých lidí. Ztráta prince ho trápila, zároveň ale cítil radost, že princ je zase doma. Věděl, že dospělým přátelům o něm nemůže vyprávět, nikdy by ho nepochopili.

Ukázka:

Má kresba ovšem není zdaleka tak půvabná jako model. Ale za to já nemohu. Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše.

Růže = Jedná se o rostlinu, která vyrostla na planetě ma

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Malý princ: Antoine de Saint-Exupéry

REFERÁT NA KNIHY

Rozbor díla Tajuplný ostrov od Julesa Vernea

Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.

Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.

Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.

Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou v

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jules Verne

LEVANDULE

Miloš Kratochvíl
(3 sloky, lehká báseň k recitaci pro 4 třídu, od Miloše Kratochvíla)

"Víš", povídám Andule,

"jak voní levandule?"

Začala se usmívat:

"Ty mi chceš tu kytku dát?"

~

Já však zůstal nad věcí.

Šli jsme v ZOO ke kleci,

kde lev, statný zvířat král,

za mřížemi tvrdě spal.

~

Přistrčil jsem Anču blíž:

"Čichni k němu přes tu mříž

a pak mi sděl plynule,

jak voní LEV ANDULE!"

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

PES U SOUDU

Miloš Kratochvíl
(6 slok vtipné
básničky k recitaci pro 6 ročník od Miloše Kratochvíla)

Když pes štěká na člověka,

určitě mu nadává -

a nadávkou kamarádství

pro mě rázem přestává.

~

Odnesl jsem psisko k soudu,

ať s ním soudce zatočí.

Šlo to bídně; pes se klidně

šklebil soudci do očí.

~

Při výslechu chytal blechu,

odpovídal ňaf a haf,

soudce jenom kroutil hlavou:

"Na to nemám paragraf!

~

Nemám důkaz! Důvod k trestu!

Nevím, co to znamená,

když psí řeči nerozumím.

Žaloba je bezcenná."

~

Tak z nás psi a pejsci mají

jen švandu a legraci,

klidně na nás můžou štěkat -

jsme proti nim hlupáci.

~

Každé psisko, marná sláva,

naší řeči rozumí,

z nás však ani doktor práva

štěkací řeč neumí.

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

ZLATÁ RYBKA

Miloš Kratochvíl
(6 slok básničky k recitaci pro 6 ročník od Miloše Kratochvíla)

Rybáři se často chlubí,

někdy lžou a žvaní.

Já však vážně chytil rybu,

co plní tři přání.

~

"Vládče udic, králi háčků,

vrať mě v říši rybí!

Splním ti za to tři přání.

Chtěj, co se ti líbí!"

~

Jak tak na mě promluvila,

šok mi sevřel hrdlo -

přestože mám spoustu přání,

mlčel jsem jak trdlo.

~

Není totiž vůbec lehké,

jak by se snad zdálo,

vybrat ze všech jen tři přání.

Tři jsou strašně málo,

~

když chci auto, bazén, koně,

loď, hrad, tygra v kleci,

míč, letadlo, perník s medem

a sto dalších věcí.

~

Musím rybu nějak přimět

splnit víc, než řekla!

Jenže než jsem na to přišel,

zlatá rybka lekla...

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

ČTYŘI KOČKY

Miloš Kratochvíl
(4 sloky, vtipné básně k recitaci, od Miloše Kratochvíla)

Žily čtyři černé kočky

v jednom starém domě,

čtyři patra byla pro ně,

páté bylo pro mě.

~

V prvním patře bydlí kočka

s nejdelšími vousy

a ta druhá si celý den

brouskem drápy brousí.

~

Kočka ze třetího patra

pořád někde slídí

a ta čtvrtá chodí tiše

jako když se stydí.

~

Co se děje v pátém patře?

Tam já mám svou skrýš.

Bojím se těch černých koček

já jsem totiž myš.

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

ZAJÍC A OSEL

Miloš Kratochvíl
(5 slok vtipné básně
k recitaci pro 6 ročník od Miloše Kratochvíla)

Kouká osel na zajíce

jak se v trávě válí:

"Uši máme stejně dlouhé -

proč ty jsi tak malý?"

~

"Byl jsem taky velký osel,"

zajíc smutně mrknul,

"jenže na mě přišla bída.

Hlady jsem se scvrknul."

~

"Ubožáčku!" hýkl osel,

citem rozechvělý,

a hned běží, aby sehnal

mrkev, jetel, zelí...

~

Všechno nosí zajícovi

pod nos do pelíšku.

"Hodně jez a to ti vrátí

správnou oslí výšku"!

~

Zajíc chroupe a jen funí

jak mu to jde k duhu -

z dobráka si chytrák snadno

lží udělá sluhu.

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

LÉTAJÍCÍ KOŠTĚ

Miloš Kratochvíl
(3 sloky, lehká báseň
k recitaci pro 4 třídu, od Miloše Kratochvíla)

Kdo má letadlo a prachy,

já se však míň třesu strachy

za dva dny svět obletí,

na létacím koštěti.

~

Letí nízko, s žádným rykem,

nesviští jak raketa,

a jak už je jeho zvykem,

cestou ještě zametá!

~

Prosím vás, při dalším letu

dejte přednost koštěti.

Můžete tím pomoct světu

aspoň trochu od smetí...

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

Rozbor díla Divá Bára

Divá Bára je jednou z nejznámějších povídek Němcové. Povídka byla vydaná roku 1856 a je psána jednoduchým jazykem tehdejší doby. V povídce je jen několik hlavních postav a děj se odehrává v rámci několika let. Hlavní hrdinkou je statečná vesnická dívka, která se setkává s nepochopením u ostatních vesničanů. Děj se odehrává v malé vesnici Vestec. Přestože se jedná o malou vesničku, nechybí tu ani kostel a škola. Včele vesnice je samozřejmě rychtář. Vesnice má také svého vlastního obecního pastýře, který žije v chalupě téměř až na samém konci Vestce. Pastýř se jmenuje Jakub a je mu kolem šedesáti let, nežije sám, má ještě dceru Báru. Jakub se narodil do velmi chudých poměrů a musel od malička sloužit. Prošel si různými pracemi. Pracoval například jako husopas, honák, kravař, pacholek, oráč, až se dostal na nejvyšší pozici obecního pastýře. Jakub byl se svou prací velmi spokojený, nikdy toho moc nenamluvil a práce se zvířaty ho bavila. Trvalo mu ale dlouho, než se oženil, vlastně nikdy o svatbu moc nestál, až když se začal obávat, že bez dítěte se nedostane do nebe, zvolil si nevěstu. Vybral si děvečku u rychtáře. Bára bývala dříve hezká, ale bohužel si ji nikdo z jejich dřívějších nápadníků nevzal, a tak, když ji o ruku požádal Jakub, souhlasila. Měli spolu dceru Báru. Jakub byl nejprve trochu zklamaný, že se mu narodila dcera a ne syn, ale když viděl, jak mu je podobná, tak si ji zamiloval. Několik dní po narození Báry porušila její matka pravidlo a vyšla ze sednice v pravé poledne, aby uvařila Jakubovi oběd. V kuchyni ale zničehonic omdlela, tak ji našla sousedka a svolala i okolní ženy. Báry matka jim vyprávěla, jak zničehonic uslyšela zlý vítr, uviděla mžitky před očima a najednou jí něco začalo tahat za vlasy a porazilo ji to na zem. Ženy se domnívaly, že to byla polednice, a že jí vyměnila dítě. Měly hned pocit, že dítě vypadá nějak jinak, že má velké oči, hlavu a krátké nohy. Matka byla vyděšená, ale porodní bába ji ujistila, že je to opravdu její dítě. Od toho dne se Jakubova žena úplně nikdy nevyléčila a za několik let zemřela. Jakub tak zůstal sám se svou dcerou. Když povyrostla, poslal ji v zimě do školy, na jaře ale musela Bára opět pomáhat otci. Druhou zimu, ale už do školy nemusela, učila se tkát a příst. Když Báře bylo patnáct, nemohl se jí v síle a velikosti nikdo rovnat, přeprala i všechny chlapce. Děti se jí zpočátku posmívaly, ale nakonec se jí bály a obdivovaly její sílu. O Báře si často lidé ve vsi povídali, hlavně tedy ženy. Říkali o ní, že je divá. Báře, ale oslovení Divá Báro nevadilo. Bára byla velmi statečné

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

Cihly

Miloš Kratochvíl
(vtipná, lehká báseň, 3 sloky, od Miloše Kratochvíla)

Povídala cihla cihle

trochu vztekle, trochu zjihle:

„Kdekdo si po světě jezdí,

jen my tu tvrdneme ve zdi!“

~

Druhá cihla cihle řekla:

„Divím se ti, že jsi vzteklá.

Nestěžuj si! Tvař se mile!

Jsme přece v nádherné vile

a ležíme, kam se ženou

lidé jen na dovolenou.

~

Zedník, co do zdi dával tě,

je teď prý taky na Maltě!“

Zdroj: článek Vtipné básničky k recitaci pro děti

Bajka

Miloš Kratochvíl
(3 sloky, báseň na recitaci 6 třída od Miloše Kratochvíla)

Zbláznil se kos do kosice,

láska ho tak pomátla,

přestal zpívat na osice –

začal si hrát na datla!

~

Jenže stromy nejsou z vosku,

jak poznal ten naiva...

Teď má těžký otřes mozku

a už ani nezpívá.

Sedí v trní, jen se chvěje,

v hlavě bzučí tisíc vos.

A kosice? Té už pěje

na osice jiný kos!

~

Z toho plyne poučení:

Když si člověk nebo pták

hraje na něco, čím není,

tak dostane na zobák.

Zdroj: článek Vtipné básničky o zvířatech

Popelka

Miloš Kratochvíl
(3 sloky básně pro děti na recitaci od Miloše Kratochvíla)

Ze všech holek v naší čtvrti

je nejhezčí Ester.

Maminku má hodně přísnou

a je ze tří sester,

tatínek je popelářem –

takže je věc jasná!

Utrhl jsem tři oříšky,

ať je holka šťastná!

~

Třískla šutrem do oříšků

jednou, dvakrát, potřetí:

Ve dvou byla zdravá jádra,

z třetího prach vyletí...

Žádné boty, žádné šaty,

ani nitka zlatá!

~

Zuří Ester, zuří máma

a ještě víc táta.

Prskal vzteky, kulil oči,

zaplály mu tváře:

„Ty si budeš dělat šoufky

z dcery popeláře?!“

Tak skončila moje láska

k pohádkové nevěstě.

Popelář mě s kukavozem

honil dva dny po městě!

Zdroj: článek Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ

Podle televize

Miloš Kratochvíl
(5 slok vtipné básničky pro děti k recitaci od Miloše Kratochvíla)

Televizní programy,

to je nadělení!

Jestli to tak půjde dál,

tak celý svět změní.

~

Změní nejen člověka,

i zvíře či brouka,

změní prostě každého,

kdo se na ně kouká.

~

Špaček z budky sledoval

pořad Vařte s námi,

tak si chtěl dát žížalu

v želé s jahodami.

~

Žížala však viděla

spoustu akčních filmů

a to špaček netušil,

když k ní sletěl z jilmu.

~

Na záhonku vypukla

neskutečná rvačka,

v níž poprvé žížala

uškrtila špačka...

Zdroj: článek Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Jitka Konášová

 Mgr. Světluše Vinšová


zklamání
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
zklouznout
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>