Slovesa zkouknout a skouknout patří mezi typické pravopisné chytáky, které vznikají hlavně vlivem mluvené češtiny a rychlého psaní. Mnoho lidí má pocit, že obě podoby jsou rovnocenné, případně že záleží jen na osobním stylu, což ale u spisovného jazyka neplatí.
Právě proto má smysl se k tomuto tématu vrátit a jasně si ujasnit, proč je správně pouze zkouknout, v jakých situacích se toto sloveso používá a odkud se vlastně chyba skouknout bere.
Význam slova ZKOUKNOUT
Věcný význam slova ZKOUKNOUT je poměrně obtížné uvést, neboť toto slovo nezachycuje ani Slovník spisovného jazyka českého, ani Slovník spisovné češtiny. Slovo ZKOUKNOUT najdeme v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český AV ČR, avšak ani tam není jeho význam zaznamenán. Tato skutečnost je dána pravděpodobně tím, že se jedná o slovo „nově zařazené‟ mezi slova spisovná. Jeho věcný (slovní/slovníkový/lexikální) význam bude tudíž teprve definován.
(Zajímavost: Slovník spisovného jazyka českého považuje slovo kouknout za součást češtiny obecné, to jest češtiny nespisovné. Novější Slovník spisovné češtiny uvádí, že je slovo kouknout spisovné ‒ hovorové.)
Na základě příkladů použití slova ZKOUKNOUT a slova zhlédnout se lze domnívat, že mají obě slova stejný nebo podobný význam. Slovo ZKOUKNOUT se dá tedy považovat za synonymum (slovo stejného nebo podobného významu) slova zhlédnout. Z toho a z formální podobnosti obou slov můžeme při určování významu slova ZKOUKNOUT vycházet. A věcný význam slova zhlédnout zmíněné slovníky uvádějí.
Zhlédnout znamená:
zúčastnit se jako divák, návštěvník;
uvidět, spatřit, zpozorovat, zahlédnout.
Co se týče slovnědruhové platnosti, slovo ZKOUKNOUT patří mezi slovesa. Jedná se o sloveso dokonavé, jež se řadí do 2. slovesné třídy.
Pravděpodobný vznik slova ZKOUKNOUT (domněnka)
Jak asi vzniklo slovo ZKOUKNOUT? Původně se hledělo na jeviště, na dívku, na obraz, na film. Pro vyjádření skončení děje vzniklo i za pomoci předpony z- slovo příbuzné, a sice zhlédnout.
Postupem času se začalo na jeviště, dívku, obraz a film koukat a s tím se objevila potřeba vyjádřit konec děje slovem příbuzným ke slovu koukat. I v tomto případě se použila předpona z- a vzniklo slovo ZKOUKNOUT.
Ve svém příspěvku ZKOUKNOUT NEBO SKOUKNOUT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Štěpán Suda.
... Nevím, jak pro jiné, ale ve mě slovo "zkouknout" vyvolává spíše význam velmi rychle očima přelétnout ve smyslu toho, že zkontroluji, zda se vytiskly celé stránky a nekontroluji obsah, nebo nějaké pravopisné chyby - třeba potřebuji i vědět, zda jsou to papíry pro mne. Udělám u toho pohyb očima směrem dolů a tak by se dalo uvažovat o "s", ale asi bych už byl za hranou.
U slova zhlédnout si představuji, že se podívám v klidu na celý film a nepustím si ho zrychleně - udělám si naň více času...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucky luky.
Asi podobný "problém" je s/z u sebrat něco se stolu (s povrchu) nebo ze stolu (zevnitř). Jasné..... ALE dočetl jsem se, že "s" se moc nepoužívá, protože je UŽ "mimo mísu", resp. kdo ho používá, patří do starého železa (NENÍ IN a COOL).
Jediný správný zápis slova ZKOUKNOUT a jeho tvarů je s předponou z- na jeho začátku.
Při vysvětlování bezchybného psaní slova ZKOUKNOUT můžeme opět využít sloveso zhlédnout. Stejně jako v jeho případě došlo také u slovesa ZKOUKNOUT ke spojení slova (zde KOUKNOUT) a předpony Z- (předpona z- slouží k vyjádření změny stavu nebo dokončení děje).
Tvary slovesa ZKOUKNOUT
JEDNOTNÉ ČÍSLO
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. OSOBA
(já) zkouknu
(my) zkoukneme
2. OSOBA
(ty) zkoukneš
(vy) zkouknete
3. OSOBA
(on) zkoukne
(oni) zkouknou
Rozkazovací způsob
(ty) zkoukni, (my) zkoukněme, (vy) zkoukněte
Příčestí činné
zkoukl i zkouknul (Maminka zkoukla/zkouknula večerní zprávy.)
Příčestí trpné
zkouknut (Islandský film ještě nebyl porotou zkouknut.)
Verbální substantivum
zkouknutí (Zkouknutí tohoto dílu tě nebude nic stát.)
Ve svém příspěvku ZKOUKNOUT NEBO SKOUKNOUT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Kopečný.
Dobrý den, já myslím, že to slovo je odvozeno od slova KOUKAT, které je vlastně spíše nespisovné. Je v lidové mluvě používáno častěji, než slovo DÍVAT SE. Koukat vlastně vzniklo z německého GUCKEN (čumět - spíše obhroublé). Je to asi obdoba slov holt, ponk, vercajk apod., která jsou také z (rakouské) němčiny. Určitě by se měla používat česká slova např. ZHLÉDNOUT, PROHLÉDNOUT atd. spíše, než takové podivné patvary.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Za chybný tvar slova ZKOUKNOUT se považuje jeho psaní s předponou s-, tedy SKOUKNOUT. Platí to ve všech případech, slovo SKOUKNOUT je v současné době nespisovné.
Proč k této chybě dochází? Jelikož se význam slova ZKOUKNOUT podobá významu slova zhlédnout, může pisatel slova SKOUKNOUT tento tvar mylně použít jako synonymum slova shlédnout, jež patří mezi slova spisovná a má význam „podívat se dolů‟ (Shlédli jsme ze zasněženého vrcholu hory do zeleného údolí.).
Ale jak již bylo uvedeno, na rozdíl od slova zhlédnout, které lze psát i s předponou s- (i když se tím změní jeho věcný význam), nemá slovo ZKOUKNOUT spisovnou variantu začínající písmenem „s‟.
Sloveso zkouknout se používá ve významu podívat se na něco celé, zhlédnout nebo rychle projít obsah. Typicky se vztahuje k filmům, seriálům, dokumentům nebo textům.
Běžné jsou věty jako: Zkouknu ten film večer nebo Zkoukni mi ten dokument.
Základní rozdíl spočívá v tom, že zkouknout je tvar spisovný, zatímco skouknout je považován za chybu. Ve slovnících a jazykových příručkách je uznávána pouze varianta s předponou z-.
Přesto se chybný tvar často objevuje v neformálních textech, na sociálních sítích nebo v rychlé elektronické komunikaci.
Předpona z- se ve slovesech používá velmi často k vyjádření dokončení děje. Stejně jako říkáme zhlédnout, zpracovat nebo zkontrolovat, píšeme i zkouknout.
Psaní s předponou s- by v tomto případě nedávalo významový smysl a nemá oporu v jazykovém systému.
Osud Marie Antoinetty inspiroval řadu umělců. Její postava se objevila v nejednom historickém filmu o této době, a zároveň o ní samé byla natočena také pěkná řádka filmů. Jedním z nich je film z roku 2006 s názvem Marie Antoinetta. Režisérkou tohoto snímku byla Sofia Coppola, a hlavní roli královny si zahrála Kirsten Dunst. Snímek zachycuje jak její život v Rakousku, tak i její příjezd do Francie a následný život jako francouzské královny. Filmu se nevyhnuly historické nepřesnosti, ale jinak je to působivý snímek o životě této francouzské královny. Objevuje se zde i scéna z hranic zemí, kde se rakouská arcivévodkyně musela symbolicky zřeknout všeho rakouského (i svého milovaného psa).
Příběh Marie Antoinetty je zpracován také ve filmovém snímku z roku 2012 s názvem Sbohem, královno, kde Marii Antoinettu ztvárnila Diane Kruger. Režisérem filmu byl Benoît Jacquot.
Postava francouzské královny Marie Antoinetty je také ve filmu Aféra s náhrdelníkem. Režisérem snímku byl Charles Shyer a postavu královny zahrála Joely Richardson.
Dalším filmovým snímek byla Marie Antoinettaz roku 1938, který režíroval W. S. van Dyke, v němž hrála Norma Shearer a Tyrone Power.
Snad nejstarší film o popravené královně byl natočen v roce 1923 režisérem Rudolfem Meinertem a královnu ve snímku Marie Antoinetta: Život královnyztvárnila Diana Karenne.
I Německá televize vytvořila dokument o této panovnici s názvem Marie Antoinetta: z trůnu na popravištěz roku 2004.
Obsahy těchto filmů i hodnocení diváků je možné spatřit na stránkách československé filmové databáze www.csfd.cz
Zájem o informace o této habsburské monarchii stoupl po uvedení filmu Marie Terezie Českou televizí. Na filmu se podílely čtyři veřejnoprávní televize: Česká televize, rakouská ORF, slovenská RTVS a maďarská MTVA v roce 2017. Premiéru měl film dne 1. ledna 2018. Snímek bylo potřeba rozdělit do dvou celovečerních filmů. Režisérem snímku byl Robert Dornhelm. Hlavní postavu císařovny ztvárnila Marie-Luise Stockinger, jejího manžela ve snímku zahrál Vojtěch Kotek. Scénář vytvořila Mirka Zlatníková, která si při tvorbě scénáře uvědomovala, že informace, které o Marii Terezii máme, vychází z životopisů, které často sama habsburská panovnice schvalovala a někdy si i do nich informace sama vymýšlela. I proto se scénáristka rozhodla vytvořit příběh o Marii Terezii z jejího pohledu, bez ohledu na to, jestli vše, co je ve snímku, je pravda. Film zachycuje nejen politické momenty za její vlády, ale zaměřuje se také na vztah s Františkem Štěpánem Lotrinským, její rodinou a významnými osobnostmi u jejího dvora.
Bližší informace o filmu lze najít na stránkách České televize: www.ceskatelevize.cz.
Na stránkách Československé filmové databáze (www.csfd.cz) jsou evidovány dva filmy o Marie Stuartovně. První byl natočen v roce 1936. Režíroval ho John Ford. Hrála v něm Katharine Hepburn, Fredric March a další.
Druhý film se stejným názvem byl natočen v roce 1988. Režíroval ho Petr Weigl. Hráli v něm Milan Kňažko, Kamila Magálová, Magda Vášáryová a další. Jedná se o televizní film podle dramatu Fridricha Schillera a opery Gaetana Donizettiho.
Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.
Seznam podstatných jmen na D
ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů
V jeho díle je patrný odraz autobiografičnosti – hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou zručností a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách se projevují i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je velmi populární i v zahraničí – bylo přeloženo do více než 28 jazyků.
Hovory lidí, 1956 – dvě povídky, které vyšly jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů
Skřivánek na niti, 1959 – připraveno k vydání, které se neuskutečnilo
Perlička na dně, 1963 – sbírka povídek
Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; pábiteli Hrabal nazýval osobité vypravěče, kteří se navenek zdají obhroublí, ale milují život zvláštním způsobem – v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel
Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964 – novela skládající se z jedné věty, literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků
Ostře sledované vlaky, 1965 – novela s tématem okupace, zfilmována – film Ostře sledované vlaky (1966) byl oceněn Oscarem v roce 1968
Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965 – v roce 1969 zfilmováno Jiřím Menzelem jako Skřivánci na niti, film však okamžitě putoval „do trezoru“
Kopretina, 1965
Automat Svět, 1966 – výbor z již dříve vydaných povídek
Bohumil Hrabal uvádí..., 1967 – antologie jeho oblíbených autorů
Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967 – textová koláž k fotografiím, někdy též pod názvem Toto město je ve společné péči nájemníků
Morytáty a legendy, 1968
Domácí úkoly, 1970
Poupata, 1970 – básně a povídky, náklad byl zničen již ve skladech
Městečko u vody – vzpomínková trilogie:
Postřižiny, 1976 – próza
Krasosmutnění, 1979 – povídky
Harlekýnovy milióny, 1981 – próza
Slavnosti sněženek, 1978 – povídky
Městečko, kde se zastavil čas, 1978 – vzpomínková próza
Každý den zázrak, 1979 – povídky
Něžný barbar, 1981 (v Čechách až 1991)
Kluby poezie, 1981
Obsluhoval jsem anglického krále, 1971 (1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989) – zfilmováno roku 2006
Čeština
je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled
podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam
není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu
a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen
vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.).
V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i
jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
PODSTATNÉ
JMÉNO
ROD,
VZOR
VÝZNAM
SLOVA
PŮVOD
SLOVA
Ďábel
Mužský,
pán
Pohanská a
náboženská pekelná bytost, čert, satan
Řečtina
Dabing
(= dabink)
Mužský,
hrad
Opatření
filmu záznamem zvuku v jiné řeči
Angličtina
Dabování
Střední,
stavení
Opatření
filmu záznamem zvuku v jiné řeči
Angličtina
Dadaismus
(= dadaizmus)
Mužský,
hrad
Literární a
výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a
formy a budující na náhodnosti
Francouzština
Dadaista
Mužský,
předseda
Stoupenec
dadaismu
Francouzština
Dafnie
Ženský,
růže
Druh perloočky
Řečtina
Daktyl
Mužský,
hrad
Druh verše
složený z jedné slabiky přízvučné a ze dvou
nepřízvučných
Řečtina
Daktyloskopie
Ženský,
růže
Kriminalistická
metoda zjišťující totožnost podle otisku prstů