Téma

ZTRATIT


Předpony s- a z- patří mezi nejčastější, ale také nejzáludnější oblasti českého pravopisu. Mnoho žáků i dospělých mluvčích si při jejich psaní není jistých, protože rozdíly nejsou vždy slyšitelné a často záleží hlavně na významu slova. Tento doplněný článek pomáhá lépe pochopit jemné rozdíly mezi předponami, jejich funkci ve větě i typické chytáky, na které se v diktátech a cvičeních často naráží. Díky praktickým vysvětlením, přehledům a konkrétním příkladům si čtenář může upevnit pravidla, vyhnout se častým chybám a získat větší jistotu při psaní i rozpoznávání správného tvaru slov s předponami s- a z-.


Předpona z-

  • Předpona z- se píše tam, kde vytváří k nedokonavým slovesům slovesa prostě dokonavá, vyjadřující dokončení děje (například pozorovat - zpozorovat , kazit - zkazit, pracovat - zpracovat, klamat - zklamat)
  • Předpona z- se píše tam, kde se pomocí jí tvoří dokonavá slovesa přímo z podstatných a přídavných jmen. Slova vyjadřující změnu stavu, tj. učinit nebo stát se tím, co znamená základní slovo (zúrodnit = učinit úrodným, zpříjemnit, zpomalit, zpohodlnět = stát se pohodlným, zkamenět, zčervivět).
  • V obou případech se vyslovuje tato předpona v slabičné podobě ze- (například: zetlít, zestárnout, zemřít, zevšednět) a před v a nepárovými souhláskami z- (například zjistit, zlámat, zničit, zranit, zvlhnout, zmodrat)
    • Příklady: zautomatizovat, zorganizovat, zosnovat, zúročit, zestárnout, zešedivět, zeslábnout, zesílit, zbarvit, zblednout, zcentralizovat, zčernat, zchudnout, zkalit, zkřivit, zlomit, zmrznout, zpestřit, zprostředkovat, zpustnout, ztichnout, ztuhnout, zesměšnit, zestátnit

Existují ale i případy, kdy se slovo s předponou s- nebo z- nedá zařadit ani podle jednoho z předcházejících pravidel a řídí se tradičně ustáleným způsobem psaní. Ten bývá většinou ve shodě s výslovností, například skončit, spolknout, svěřit, schovat, splatit, spotřebovat, sníst, strávit. Stejně tak píšeme předponu s- i v několika tradičně ustálených případech (strávit), třebaže v nich má předpona vlastně jen prostě zdokonavující význam a měla by tam být předpona z-. Existují ale i výjimky v několika tradičně ustálených spojení se píše předpona v neshodě s výslovností. Ve většině případů se jedná o slova, která již nevnímáme jako spojená s předponou, například zkoumat, zkoušet, zpět, zpěčovat se, zpěv, zpověď, zpravit, zprostit, zpupný, způsob, ztékat, zpytovat, způsobit, ztratit.

Pokud se před hláskou -h- píše předpona s-, výslovnost u takového slova bývá sch-, například shnít, shořet. Před hláskou -h- se ale může psát i předpona z-, v takovém případě výslovnost vychází z psané podoby slova, například zhostit se, zhlédnout, zhlížet.

Zdroj: článek Předpony s z

2. cvičení

Strýc Moravy přijel svou ženou k nám na víkend.

Doručili nám velkým zpožděním naši objednávku internetu.

Dětské hračky dřeva k nám dováželi nedalekého Německa.

vlastním týmem se u nás ubytoval slovenský režisér Bratislavy.

Na dovolené rodiči u moře dokázal ztratit knihu půjčenou knihovny.

narozeninové oslavy si pamatuji jen setkání babičkou Olomouce.

Po večeři smetla maminka drobečky pečiva stolu.

městského úřadu mi přišlo vyjádření o rozhodnutí podpisy všech členů městské rady.

učiva loňského roku jsem byl zkoušený spolu mým spolužákem.

stolu mi vypadl kus papíru poznámkami českého jazyka.


Zdroj: článek Cvičení na předložky s (se) a z (ze)

Verše o růži

Jaroslav Seifert
(8 slok básně od Jaroslava Seiferta)

Měl jsem ji na památku

kdos drahý mi ji dal;

pak hrst růžových plátků

jsem z okna rozsypal.

~

Ty tomu věříš? Nevím, snad!

A s touhle nadějí jdi spát.

~

Vlak je již v prudkém letu,

ach, bože, proč ten

spěch?

A jeden z těchto květu

uvízl ve vlasech.

~

Ty tomu věříš? Nevím, snad!

A s touhle nadějí jdi spát.

~

Jsou lásky přeukrutné,

pak vzdycháš do dlaně.

A končívají smutně

tak jako v románě.

~

Ty tomu věříš? Nevím, snad!

A s touhle nadějí jdi spát.

~

Vždy musíš něco ztratit

a něčeho se vzdát,

je líp se nenavrátit

a jenom vzpomínat.

~

Ty tomu věříš?

Nevím, snad!

A s touhle nadějí jdi spat.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Časté omyly v praxi

  • „vyslovit“ má slabičnou předponu „vy-“
  • „vnést“ má neslabičnou předponu „v-“
  • „zastavit“ má slabičnou předponu „za-“
  • ztratit“ má neslabičnou předponu „z-“

Zdroj: článek Slabičná a neslabičná předpona

Časté chyby při narozeninovém proslovu

I dobře míněný projev může ztratit sílu, pokud se dopustíme několika typických chyb. Mezi nejčastější patří přílišná délka, nepřipravenost nebo snaha říct „úplně všechno“.

Krátký narozeninový proslov má často větší účinek než dlouhá řeč bez jasného sdělení.

Zdroj: článek Narozeninový proslov

Autoři uvedeného obsahu


ztráta pigmentu u dětí
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
zub příbuzná slova
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>