6. Uveďte podstatná jména ve správném tvaru
Zdroj: Cvičení na podstatná jména
Téma
7 PÁD MNOŽNÉHO ČÍSLA LEŽ
Poradna
V naší poradně s názvem HRÁZÍCH-JAKY JE TO SLOVNI DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Erik.
Poraďte mi prosím jak mám určit slovní druh u slova hrázích.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo hrázích je podstatné jméno ve třetím pádě možného čísla. Například:
Během povodní vznikly v hrázích našich rybníků velké průrvy.
Zdroj: Příběh Hrázích-jaky je to slovni druh
Co je to milí?
Slovo milí je tvarem přídavného jména milý. Vyskytuje se pouze v těchto případech:
- 1. osoba množného čísla, rodu mužského životného (my),
např.: Byli jsme to my, vaši mílí přátelé. - 2. osoba množného čísla, rodu mužského životného (vy),
např.: Jste to vy, naši milí návštěvníci těchto stránek. - 3. osoba množného čísla, rodu mužského životného (oni),
např.: Byli to moji milí bratři. - 1. pád množného čísla rodu mužského životného (kdo, co?),
např.: Přišli i moji milí kouzelníci. - 5. pád množného čísla rodu mužského životného (oslovujeme, voláme) Hej vy! Moji milí kouzelníci!
Synonyma ke slovu milí
- příjemní, laskaví, přátelští, (hovorově) fajn;
- hezcí;
- drazí, vážení.
Antonyma
- nepříjemní, protivní;
- oškliví, protivní.
Zdroj: Pravopis milý a milí
Poradna
V naší poradně s názvem PŘÍDAVNÁ JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den,
rozumím skloňování v 6. pádu mn. čísla spojením slov "zdravotní potíže" - "O zdravotních potížích".
Jak je to se spojením slov "zdravotní trápení"?
O "zdravotních trápeních" či "zdravotních trápení"?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je o zdravotních potížích. Potížích je správný tvar slova potíž v množném čísle šestého pádu.
Zdroj: Příběh Přídavná jména
Poradna
V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO TOMU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marir waldhansová.
Jaký slovní druh je slovo tomu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo tomu je zájmeno. Komu? Čemu? Tomu. Zájmeno v 3. pádu jednotného čísla.
Zdroj: Příběh Jaký slovní druh je slovo tomu
Pravopis přídavných jmen
U přídavných jmen měkkých se píše v koncovkách vždy í. Například: Kočka se potulovalo kolem psí boudy.
U přídavných jmen tvrdých a přivlastňovacích se v koncovkách píše -y/-ý. Například: Četl ve zprávách o vzteklých psech. Otcovy knihy ležely na polici. Výjimkou je 1. a 5. pád množného čísla rodu mužského životného, kde se píše -i/í a, a 7. pád množného čísla, kde je koncovka -ými. Například: Dědovi bratři na oslavu nedorazili. Zlí psi se potulovali kolem vesnice. Se zlými psy bych se nechtěl setkat.
Zdroj: Přídavná jména
Příběh
V příběhu JEJÍ - CHYBÍ RODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dobby.
U zájmena "její" chybí odlišné varianty pro vzory - "její" se skloňuje odlišně u jednotného čísla pro mužský životný, mužský neživotný a ženský rod.
viz tabulka z wikislovníku - heslo "její".
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: Příběh Její - chybí rody
Musí nebo musejí
Správné jsou oba výrazy.[2] Musí nebo musejí je tvar slova muset ve třetí osobě množného čísla a skloňuje se podle vzoru sázet: oni sází – sázejí, potažmo oni musí – musejí.
Slovesa 4. slovesné třídy vzoru sází mají v souladu s PČP 1993 ve třetí osobě množného čísla vedle původního tvaru sázejí i nově kodifikovaný tvar sází. Změna je odrazem sklonu jazyka k vyrovnávání tvarů, proto koncovku ‑í ve třetí osobě množného čísla mají totiž oba další vzory této třídy prosit i trpět (oni prosí, trpí).
Koncovky ‑ejí a ‑í jsou stylově rovnocenné:
- otálejí/otálí,
- chybějí/chybí,
- kácejí/kácí,
- rozumějí/rozumí,
- odnášejí/odnáší,
- splácejí/splácí,
- kymácejí/kymácí,
- ztrácejí/ztrácí.
Kvůli jednoznačnému porozumění je v některých případech vhodnější užít širší tvar s koncovkou ‑ejí, např. kolo pohání řemeny – kolo pohánějí řemeny.
Zdroj: Musí nebo musejí
Poradna
V naší poradně s názvem JAKÝ JE SLOVNÍ DRUH SLOVA JEHO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dement.
jj
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druh slova jeho je zájmeno. Slovo jeho je zájmeno přivlastňovací ve 3. osobě, jednotného čísla, rodu mužského.
Zdroj: Příběh Jaký je slovní druh slova jeho
Dělení podle mluvnické kategorie čísla
Podstatná jména se také dají dělit podle mluvnické kategorie čísla. Některá podstatná jména totiž existují jen ve tvaru jednotného čísla a jiná zase jen ve tvaru množného čísla.
Podstatná jména, která tvoří obě čísla
Jednotné číslo podstatného jména
Pes, Psi
Množné číslo podstatného jména
Člověk, Lidé
Podstatná jména látková
Podstatná jména látková označují konkrétní materiál (= látku) a vyskytují se v jednotném čísle. Pokud se takové podstatné jméno použije v množném čísle, musí se zároveň pojit se jménem označujícím množství.
Jednotné číslo
Mouka, Zlato
Množné číslo
Dva pytle mouky, Tři váčky zlata
Podstatná jména pomnožná
Podstatná jména pomnožná se vyskytují pouze ve tvaru množného čísla a to i v případě, kdy označují jedno podstatné jméno. Podle jejich tvaru se nedá určit, jestli se jedná o jeden nebo dva předměty. Je třeba znát souvislost. Pojí se s nimi množná ukazovací zájmena TY a TA.
Jednotné číslo
(Jedny) prázdniny, (Jedny) brýle
Množné číslo
(Dvoje) prázdniny, (Dvoje) brýle
Podstatná jména hromadná
Podstatná jména hromadná označují více předmětů, ale mají tvar jednotného čísla . Pojí se s nimi jednotná ukazovací zájmena TEN, TA, TO .
Podstatná jména hromadná
Hmyz (= ten hmyz = jednotné číslo, ale myšleno je více brouků)
Vojsko (= to vojsko = jednotné číslo, ale myšleno je více vojáků)
Zdroj: Abstraktní podstatná jména
Příběh
V příběhu URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.
Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Misařová,
ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).
Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).
Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.
A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.
P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.
Zdroj: Příběh Určení podmětu ve větě s číslovkou
Ozvi nebo ozvy
Pravopis tohoto výrazu je zcela závislý na kontextu. Každá varianta je totiž správná, záleží jen na významu jednotlivých slov. V případě výrazu "ozvi" se jedná o tvar slovesa v druhé osobě jednotného čísla v rozkazovacím způsobu. U tvaru "ozvy" se jedná o podstatné jméno rodu ženského čísla množného v prvním pádě, nebo čísla jednotného v pádě druhém.
"Ozvi" je od slovesa ozvat se, což znamená projevit se zvukem, ohlásit se. Pojmem "ozvy" jsou myšleny zvukové efekty doprovázející činnost srdce, v menší míře se "ozvy" používají ve významu ohlasů, ozvěna.
Zdroj: Ozvi se nebo ozvy se
Příběh
V příběhu VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Popelková.
To je krasné a opět jsem se u toho zasmála. Máte stránky kde bych mohla najít vaše výtvory? Myslím že i kamarádky s dětmi by využili, často říkáme, že nevíme co aby to děti i bavilo ne jen z nutnosti naučit. Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Rýdl.
Warning: Undefined variable $url in /www/hosting/publicatus.cz/master2/includes/function.php on line 783
Jémináčku, to jste mě zaskočila ! Mnou napsané rýmování
by se mělo nacházet právě na těchto stránkách.
Oslovil mě šéfredaktor Luboš Simon.
Básně budou zveřejněny v textové podobě na webu http://www.pravopiscesky.cz.
https://www.pravopiscesky.c…
https://www.pravopiscesky.c…
https://www.pravopiscesky.c…
https://www.pravopiscesky.c…
xxx další pořadová čísla jsou :
11017
11018
11019
11023
11025
11062
Zdroj: Příběh Vlk a koza
Pravopis přídavných jmen přivlastňovacích
Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle. Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).
|
pády |
Rod mužský životný |
|
|
Jednotné číslo |
Množné číslo |
|
|
1. pád |
Otcův pes |
Otcovi psi |
|
2. pád |
Otcova psa |
Otcových psů |
|
3. pád |
Otcovu psu |
Otcovým psům |
|
4. pád |
Otcova psa |
Otcovy psy |
|
5. pád |
Otcův pse |
Otcovi psi |
|
6. pád |
Otcově / otcovu psu |
Otcových psech |
|
7. pád |
Otcovým psem |
Otcovými psy |
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).
|
pády |
Rod mužský neživotný |
|
|
Jednotné číslo |
Množné číslo |
|
|
1. pád |
Otcův stroj |
Otcovy stroje |
|
2. pád |
Otcova stroje |
Otcových strojů |
|
3. pád |
Otcovu stroji |
Otcovým strojům |
|
4. pád |
Otcův stroj |
Otcovy stroje |
|
5. pád |
Otcův stroji |
Otcovy stroje |
|
6. pád |
Otcově / otcovu stroji |
Otcových strojích |
|
7. pád |
Otcovým strojem |
Otcovými stroji |
U přivlastňovacích přídavných jmen ženského rodu podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy ženy).
|
pády |
Rod ženský |
|
|
Jednotné číslo |
Množné číslo |
|
|
1. pád |
Otcova žena |
Otcovy ženy |
|
2. pád |
Otcovy ženy |
Otcových žen |
|
3. pád |
Otcově ženě |
Otcovým ženám |
|
4. pád |
Otcovu ženu |
Otcovy ženy |
|
5. pád |
Otcova ženo |
Otcovy ženy |
|
6. pád |
Otcově ženě |
Otcových ženách |
|
7. pád |
Otcovou ženou |
Otcovými ženami |
U přivlastňovacích přídavných jmen středního rodu podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -a (například otcova města).
|
pády |
Rod střední |
|
|
Jednotné číslo |
Množné číslo |
|
|
1. pád |
Otcovo město |
Otcova města |
|
2. pád |
Otcova města |
Otcových měst |
|
3. pád |
Otcovu městu |
Otcovým městům |
|
4. pád |
Otcovo město |
Otcova města |
|
5. pád |
Otcovo město |
Otcova města |
|
6. pád |
Otcově / otcovu městu |
Otcových městech |
|
7. pád |
Otcovým městem |
Otcovými městy |
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského životného podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například matčini muži). Ve 4. pádě množného čísla se píše -y (pro matčiny muže).
|
pády |
Rod mužský životný |
|
|
Jednotné číslo |
Množné číslo |
|
|
1. pád |
Matčin pes |
Matčini psi |
|
2. pád |
Matčina psa |
Matčiných psů |
|
3. pád |
Matčinu psu |
Matčiným psům |
|
4. pád |
Matčina psa |
Matčiny psy |
|
5. pád |
Matčin pse |
Matčini psi |
|
6. pád |
Matčině / matčinu psu |
Matčiných psech |
|
7. pád |
Matčiným psem |
Matčinými psy |
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například matčiny stroje).
|
pády |
Rod mužský neživotný |
|
|
Jednotné číslo |
Množné číslo |
|
|
1. pád |
Matčin stroj |
Matčiny stroje |
|
2. pád |
Matčina stroje |
Matčiných strojů |
|
3. pád |
Matčinu stroji |
Matčiným strojům |
|
4. pád |
Matčin stroj |
Matčiny stroje |
|
5. pád |
Matčin stroji |
Matčiny stroje |
|
6. pád |
Matčině / matčinu stroji |
Matčiných strojích |
|
7. pád |
Matčiným strojem |
Matčinými stroji |
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu ženského podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například matčiny písně).
|
pády |
Rod ženský |
|
|
Jednotné číslo |
Množné číslo |
|
|
1. pád |
Matčina žena |
Matčiny ženy |
|
2. pád |
Matčiny ženy |
Matčiných žen |
|
3. pád |
Matčině ženě |
Matčiným ženám |
|
4. pád |
Matčinu ženu |
Matčiny ženy |
|
5. pád |
Matčina ženo |
Matčiny ženy |
|
6. pád |
Matčině ženě |
Matčiných ženách |
|
7. pád |
Matčinou ženou |
Matčinými ženami |
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu středního podle vzoru matčin se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -a (matčina města).
|
pády |
Rod střední |
|
|
Jednotné číslo |
Množné číslo |
|
|
1. pád |
Matčino město |
Matčina města |
|
2. pád |
Matčina města |
Matčiných měst |
|
3. pád |
Matčinu městu |
Matčiným městům |
|
4. pád |
Matčino město |
Matčina města |
|
5. pád |
Matčino město |
Matčina města |
|
6. pád |
Matčině / matčinu městě |
Matčiných městech |
|
7. pád |
Matčiným městem |
Matčinými městy |
Zdroj: Cvičení na přídavná jména
Poradna
V naší poradně s názvem KDY JE POTŘEBA OVĚŘENÁ PLNÁ MOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav Půhoný.
Dceři na uvedenou adresu Masarykova universita zaslala písemné sdělení do vlastních rukou. Doručovatelka aniž by zkoumala přítomnost příjemce/zvonek ve vchodové části domu/ vhodila oznámení o korespondenci do příslušné poštovní schránky, s vyznačením hodiny. Dcera odpoledne odcestovala do Brna. Na onu adresu přijede až po uplynutí doby skladování na poště, v dobu, kdy jak uvedeno pošta po nevyzvednutí zásilku doručí na adresu vhozením do schránky. Obsah zásilky je pro dceru důležitý.
Mohu nechat přeposlat na adresu do Brna, ale dcera bydlí na privátě, nemá schránku. Celé by se složitě komplikovalo. Nabízí se řešení převzetí zásilky na základě udělené
plné moci, kde budou uvedeny veškeré údaje, údaj o tom, že pověřuje svého otce rovněž bydlícího na adrese doručení. Musí být podpis plné moci ověřen ??? Je to pro ni
finanční výdaj, časová ztráta za nekvalitní službu České pošty. Děkuji za odpověď.
S pozdravem Půhoný
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ověřená plná moc může vyřešit tuto situaci. V plné moci musí být napsáno, že zmocnitel požaduje, aby zmocněnec jeho jménem převzal zásilku číslo XXXX. Dále je třeba uvést čísla občanských průkazů obou osob a je třeba ověřit jeden podpis zmocnitele - dcery. Dcera může plnou moc sepsat v Brně a a nechat ji tam i ověřit a pak ji zaslat domů expresní zásilkou, například přes Zásilkovnu. Je to ale kostrbaté a úřednice na poště může dělat problémy, protože pošta má vlastní řešení těchto situací, a to je průkaz příjemce. Informace o tom jak ho zařídit, najdete na stránkách https://www.ceskaposta.cz/s… . Pro předejití dalším podobným nepříjemnostem je dobré průkaz příjemce mít připravený.
Zdroj: Příběh Kdy je potřeba ověřená plná moc
Pravopis
Podřadicí spojku „kdyby“ ve spojení se slovesem být v 2. osobě čísla množného píšeme vždy a pouze jako kdybyste, nikoli kdyby jste ani kdybyjste.
Gramatika
Musíme si zde dát pozor na záměnu dvou podobných tvarů, které nás mohou mást, a to tvary: jste x kdybyste. Na tomto místě je třeba rozlišovat slovesný způsob. Ve 2. osobě čísla množného způsobu oznamovacího píšeme vždy „jste“ (vy jste hodní, vy jste přišli pozdě).
Naproti tomu ve 2. osobě čísla množného způsobu podmiňovacího (kondicionálu) píšeme vždy „kdybyste“ (kdybyste počkali). Zde pozor na často používanou chybou variantu: slova nelze psát odděleně, tvar „kdyby jste“ je nespisovný.
Totéž platí i pro další tvary podmiňovacího způsobu (kondicionálu), píšeme vždy: abyste, byste a podobně.
Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu – podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.
Lichokopytník a sudokopytník – skloňování
Slovo lichokopytník je rodu mužského životného, skloňuje se podle vzoru pán. Jen pozor na odlišný tvar 6. pádu množného čísla.
|
|
jednotné číslo |
množné číslo |
|
1. pád |
lichokopytník |
lichokopytníci |
|
2. pád |
lichokopytníka |
lichokopytníků |
|
3. pád |
lichokopytníkovi, lichokopytníku |
lichokopytníkům |
|
4. pád |
lichokopytníka |
lichokopytníky |
|
5. pád |
lichokopytníku |
lichokopytníci |
|
6. pád |
lichokopytníkovi, lichokopytníku |
lichokopytnících |
|
7. pád |
lichokopytníkem |
lichokopytníky |
Nesprávné tvary
Slovo ubikace pochází pravděpodobně z italského ubicazione (poloha) či ubicare (umístit), proto nepatří mezi vyjmenovaná slova a psaní s -y- je chybné.
Chyby ve skloňování tohoto slova se snad ani není možné dopustit – skloňuje se pravidelně podle vzoru růže, viz výše. Pozor možná jen v 7. pádu čísla množného, abyste se nepřiklonili k nespisovné koncovce -ema.
Zdroj: Pravopis ubikace
Správné dělení slova lichokopytník
li-cho-ko-pyt-ník
Slovo sudokopytník je rodu mužského životného, skloňuje se podle vzoru pán. Jen pozor na odlišný tvar 6. pádu množného čísla.
|
|
jednotné číslo |
množné číslo |
|
1. pád |
sudokopytník |
sudokopytníci |
|
2. pád |
sudokopytníka |
sudokopytníků |
|
3. pád |
sudokopytníkovi, sudokopytníku |
sudokopytníkům |
|
4. pád |
sudokopytníka |
sudokopytníky |
|
5. pád |
sudokopytníku |
sudokopytníci |
|
6. pád |
sudokopytníkovi, sudokopytníku |
sudokopytnících |
|
7. pád |
sudokopytníkem |
sudokopytníky |
Slovní druh slova všichni
Slovo všichni je zájmeno. Konkrétně jde o první pád čísla množného zájmena všechen. Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena neurčitá, stejně jako zájmena někdo, něco, něčí, nějaký, některý, kdosi, cosi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, ledaco, ledačí, leckdo, každý a další. Jazykovědci pak řadí zájmeno všechen mezi takzvané totalizátory, tedy mezi zájmena vyjadřující význam úplného množství (patří sem například i veškerý, každý, sám).
Zdroj: Slovní druh slova všichni
Význam slova BY a jeho slovnědruhová příslušnost
Slovo BY je kondicionálový (podmiňovací) tvar slovesa BÝT pro:
- třetí osobu čísla jednotného (on by spal, ona by přijela, ono by běhalo);
- třetí osobu čísla množného (oni/muži by soupeřili, ony/ženy by přednášely, ona/mláďata by zívala).
Se slovem BY se setkáme také tehdy, když podmiňovací tvar slovesa BÝT pro druhou osobu čísla jednotného (BYS) spojíme se zvratným slovesem (například česat se, zpívat si). Písmeno S ze slova BYS se totiž „přesune“ na konec zvratného zájmena a vzniknou tvary BY SES nebo BY SIS (ty by ses česal, ty by sis zpívala).
(Poznámka: Uvedené tvary by ses a by sis jsou jediné spisovné! Tvary by jsi se, bys se, by jsi si, bys si jsou hyperkorektní, a tedy nespisovné.)
Slovo BY může být použito třemi způsoby a může mít tři různé významy:
Spojka
V souvětí může mít slovo BY platnost spojky, jež významově odpovídá spojce ABY. Vyjádření s takto užitým slovem BY jsou považována již za knižní.
Například:
- Potichu poslouchám, by mi nic neušlo.
- Toužebně si přeji, by ses hned vrátil domů.
Částice
Existují i větné celky obsahující slovo BY v platnosti „básnické“ částice, kterou bychom mohli nahradit běžněji užívaným spojením KÉŽ BY.
Například:
- By raději již bylo dokonáno.
Pomocné sloveso
S oběma výše uvedenými způsoby použití slova BY se v současných textech či mluvě setkáme ojediněle. Naopak dnes a denně používáme slovo BY jako součást sloves v podmiňovacím způsobu. V tomto případě představuje slovo BY pomocné sloveso, které- ve spojení s příčestím minulým plnovýznamového slovesa tvoří složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu přítomného (by zvítězil, by plakala, by spěchali);
- ve spojení s příčestím minulým slovesa BÝT a s příčestím minulým plnovýznamového slovesa tvoří tvar podmiňovacího způsobu minulého (byl by upadl, byla by malovala, byli by získali).
- Dokázal by to někdo přesně zopakovat?
- Bez připomenutí by na to byla úplně zapomněla.
- To by se skutečně stávat nemělo.
- Španělé by to byli málem celé vyhráli.
- Za daných okolností by se všechny teorie mýlily.
- Děvčata by se byla hned vdávala.
Zdroj: Určování slova BY
Muset nebo musit
Slovo muset má ještě jeden možný tvar, kterým je slovo musit.[2]
Slovo musit je výsledkem kolísání sloves mezi vzory „prosit“ a „sázet“.
Ve 4. slovesné třídě najdeme několik sloves, která kolísají mezi vzory „prosit“ a „sázet“. Patří k nim frekventovaná slovesa bydlit – bydlet, musit – muset, myslit – myslet, z méně užívaných pak kvílit – kvílet, šílit – šílet a hanit – hanět. Historicky k nim můžeme řadit i slovesa další, mj. bujit – bujet, lačnit – lačnět, truchlit – truchlet.
O těchto slovesech se v mluvnicích dočteme, že si zachovala dvě ucelené řady tvarů (jednu podle „prosit“, druhou podle „sázet“). V souladu s platnou kodifikací jsou ve třetí osobě množného čísla rovnocenné tvary:
- bydlí/bydlejí,
- musí/musejí,
- myslí/myslejí,
- kvílí/kvílejí,
- šílí/šílejí,
- haní/hanějí;
V příčestí činném jde o tvary:
- bydlil/bydlel,
- musil/musel,
- myslil/myslel,
- kvílil/kvílel,
- šílil/šílel,
- hanil/haněl.
Frekvenční analýza jednotlivých tvarů však ukazuje, že se tyto původně samostatné řady prolínají a mají tendenci vytvářet řadu jednu (časovanou podle „kompromisního“ vzoru „trpět“, v němž se spojuje paradigma vzoru „prosit“ a „sázet“). Toto kolísání není u všech slov stejné.
Zdroj: Musí nebo musejí