Informace od učitelek češtiny
 |
MENU
SLOVNÍ DRUHY
DIKTÁTY
BÁSNIČKY
HÁDANKY
Napsal Jaroslav Seifert
Až už to bylo klubko,
pletací drát a míč,
ať už to byly housle,
hodiny, lampa, klíč,
po jezu voda sklouzla,
a všechno je to pryč.
~
Ať smích to byl, ať slzy
a hořké slovo k nim,
vždy ústa maminčina
přimkla se k ústům mým.
Všechno už odplynulo
jak nad střechami dým.
~
Kdybych se mohl vrátit,
nevím dnes ani kam.
Vidím, jak vítr vzdouvá
záclonku, kterou znám.
Vtom bouchl někdo dveřmi,
a všechno je totam.
V diskuzi BÁSNIČKY PRO DĚTI K RECITACI 5. TŘÍDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Annča.
Máte o jaru min 4 sloky?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tomáš Jedno.
jako nevim jestli je basnicka dobra , uvidime jak se to bude libit p. ucitelovi. zatim zdaar.
Zdroj: diskuze Básničky pro děti k recitaci 5. třída
Napsal Jaroslav Seifert
Četl jsem verše Vrchlického,
když náhle po knize
pavouk mi leze bezevšeho.
- Maminko, zab ho, bojím se ho!
- Proč? Nosí peníze.
~
A pavoučka jsem nezabili.
Kde však byl jaký kout,
pavouci síť nám zavěsili.
Musili jsme je každou chvíli
smetákem odtrhnout.
~
Ač od těch dob je nevyháním,
jsem věčně bez peněz.
Co kdyby - vzdechnu s pousmáním
a laskavě se dívám za ním,
pavoučku, klidně lez.
~
Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem už pak neviděl.
V diskuzi BÁSNIČKY PRO DĚTI K RECITACI OD JAROSLAVA SEIFERTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Vojta.
Krásné. Zamáčknul jsem slzu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta
Napsal Jaroslav Seifert
Měl jsem ji na památku
kdos drahý mi ji dal;
pak hrst růžových plátků
jsem z okna rozsypal.
~
Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spát.
~
Vlak je již v prudkém letu,
ach, bože, proč ten
spěch?
A jeden z těchto květu
uvízl ve vlasech.
~
Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spát.
~
Jsou lásky přeukrutné,
pak vzdycháš do dlaně.
A končívají smutně
tak jako v románě.
~
Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spát.
~
Vždy musíš něco ztratit
a něčeho se vzdát,
je líp se nenavrátit
a jenom vzpomínat.
~
Ty tomu věříš?
Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.
Napsal Jaroslav Seifert
Viděl jsem hory plné ledu,
však zpívat o nich nedovedu.
~
Jiskřily dálky nad hlavami
jak bleděmodré drahokamy.
~
Jímala závrať při pohledu,
zpívat však o nich nedovedu.
~
Když ale vidím na obzoru
uprostřed kraje nízkou horu,
~
na nebi mráček běloskvoucí
- přestane srdce chvíli tlouci.
~
Oblaka letí v klasech zralých
a koně dupou po maštalích.
~
V panácích jsou už všude snopy
a svatý Jiří zvedá kopí,
~
aby je vrazil ve chřtán dračí
a motýl spěchá po bodláčí;
~
a jako krůpěj na prstenu
třpytí se drobná kvítka rmenu.
~
Tu nemohu se vynadívat
a všechno ve mně začne zpívat,
~
zpívat i plakat. Maminko má,
jak je to hezké u nás doma!
Báseň ze sbírky Jaro, sbohem:
V naší poradně s názvem VTIPNÉ BÁSNIČKY K RECITACI MAJÍCÍ 5 SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sofie.
Máte tady hezké básničky. Jenom že tu není na recitační soutěž pro prví stupen.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
ŘÍŠE SNŮ (Tereza Rýparová)
Každý večer pod peřinou,
než přijde čas jít spát,
čte mi mamka knížku oblíbenou,
co chci, si nechám zdát.
S rytíři z věže princezny
zachránit můžu zcela.
Ty bývaj tak krásně líbezný
a říkají slůvka vřelá.
S ptáky létám k oblakům.
doletět chci až k duze.
Ve tmě se vyhnu přízrakům,
těch mohla bych se bát tuze.
Pro zlato na ostrov pokladů
s piráty vydat se můžu,
přes trní dostat se do hradu,
tam vzbudit Šípkovou Růžu.
Sotva pohádka skonči,
už bývá zase ráno,
protáhnu ruce, promnu si oči,
zas mi to uteklo samo.
Každý večer pod peřinou,
než přijde čas jit spát,
čte mi mamka knížku oblíbenou,
zas sny si nechám zdát!
Zdroj: diskuze Vtipné básničky k recitaci mající 5 slok
Vtipné básně nejsou omezené věkově. Humor se dá objevit v básních určených pro malé děti, i pro ty starší, stejně jako pro dospělé. Při výběru vhodné básně se musí učitel rozmýšlet nad tím, co je pro žáky vhodné, i to, co jsou žáci schopni se naučit (každý má jinak vytrénovanou paměť, někomu bude stačit básnička se třemi slokami, jiný nemá problém naučit se báseň mnohem delší). Zde je ukázka vtipné básničky k recitaci pro 3. třídu.
V diskuzi MILOŠ KRATOCHVÍL BÁSNĚ K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Básničky jsou velmi hezké
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.
Básnička se mi moc líbí a ve čtvrtek příští týden ji budu recitovat ve škole.
Zdroj: diskuze Miloš kratochvíl básně k recitaci
Napsal Jaroslav Seifert
Když chlapci jarem rozcuchaní
bělásky v hrsti nosili,
běloučký pel jim zůstal v dlani.
Ubohá křídla motýlí!
~
Motýly znám i každou kytku.
Hle, právě sedl na římse
žluťásek! Kdepak mám svou síťku?
Však nesmím ven a učím se.
~
Z počtu mám desetinnou tečku,
pak zeměpis a mluvnici.
Zkroušeně sedím u stolečku
a jaro běží ulicí.
~
Hospodařil jsem špatně s časem.
Dnes praží slunko do oken,
a já tu sedím nad atlasem,
odříkávaje spoustu jmen.
~
Nikobary a Andamany,
Borneo, Jáva, Celebes.
Motýlek stříbrem postříkaný
třepetá se až u nebes.
~
A babočka a oko paví,
když atlas jsem si rozvíral,
na mapě sedí blízko Jávy;
a na Borneu admirál.
~
Černopláštník je na rovníku
a chlubí se svým sametem
a okáč v stéblech poledníků
houpe se jako nad květem.
~
Hleděl jsem dlouho v očka křídel,
zatajiv dech, bych nesvál pel.
dokud jsem hezčí neuviděl.
Pak na sítˇku jsem zapomněl.
V diskuzi VTIPNÉ BÁSNIČKY K RECITACI MAJÍCÍ 5 SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Saul.
Bajka volební
(Volně dle Ezopa)
Jiří Žáček
Stojí, stojí voli
na volebním poli,
hádají se, koho zvolit
na vedoucí roli.
~
Slyšelo je tele,
prohlásilo směle:
„Zvolíme si velevola,
ať nám kráčí v čele!“
~
Dle té moudré rady
všichni dohromady
zvolili si velevola
a teď hubnou hlady.
~
Každý vůl i kráva
přesto bučí: „Sláva!
Přišla éra prosperity,
pokroku a práva!“
~
V téhle bajce není
žádné naučení,
neboť tam, kde volí voli,
svět se sotva změní.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Standa.
To je úplně skvělé.
Škoda, že to není uveřejňováno před každými volbami.
Moc děkuji
Zdroj: diskuze Vtipné básničky k recitaci mající 5 slok
Napsal Jaroslav Seifert
Až na dně skříně schovaný byl,
popsaný verši, čísly dat.
Ač mamince jsem jednou slíbil,
že nebudu jej otvírat,
ten vějíř se mi hrozně líbil,
a já jsem musil lhát.
~
Málokdy klíček zapomněla,
však jednou zapomněla přec,
a sotva vyšla, ruka smělá
našla ten vějíř nakonec.
Však přece se mi ruka chvěla,
když držel jsem tu věc.
~
Nerozuměl jsem veršům z něho,
namáhaje se sebevíc;
říkaly cosi tajemného
o lásce, kouzlu tanečnic.
Strach měl jsem, ale nevím z čeho.
Co věděl chlapec? Nic.
~
V krabici lístky myrty voní,
zpět chvatně dal jsem vějíř k nim,
i šáteček jsem složil do ní;
dodnes to lépe neumím.
A hle, co mi to v hlavě zvoní?
Poslouchám, byl to rým.
~
Být básníkem! Jako jím byli
autoři veršů z vějíře.
A ruce mé se pokusily
nesměle sáhnout po lyře.
Přede mnou ležel papír bílý,
arch za dva halíře.
~
Vzpomínka někdy něžně bodne.
Pokud lze mluvit o vině,
viníka nikdo neuhodne.
Snad vějíř, snad ta jedině,
jež zapomněla jednoho dne
ten klíček u skříně.
V diskuzi BÁSNIČKY PET SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel NICOL.
Dobrý den nezna nekdo lehkou petislokovou basnicku ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petra.
Vymyslíte mi prosím básničku k 60 narozeninám taťky, když bych Vám poslala nějaké indície?
Děkuji za odpověď
Zdroj: diskuze Básničky pet slok
Napsal Jaroslav Seifert
Rok nebo dva jsem hrál
a hrozil se těch chvílí.
Já jsem vás proklínal
a vy jste se mi mstily
úpěním zoufalým
z hlubiny nitra svého.
Však už vás zahalím
do sukna zeleného.
~
Když zaskřípěl váš hlas,
stiskl jsem vám krk štíhlý.
Tak moci rozbít vás
úderem těžké cihly.
A pak vám rozšlapat
kobylku, hmatník, luby!
A neuměje hrát,
k těm houslím byl jsem hrubý.
~
Záhy je pokryl prach
kdes mezi harampátím.
Čas plynul v jiných hrách;
už se k nim nevrátím
a lehce oželím
tu nudu věčné škály.
Housličkám zpuchřelým
pak struny popraskaly.
~
Už vím, že to byl hřích,
a pykám za tu vinu.
Jak vděčně zlíbal bych
dnes ruku maminčinu!
Tenkrát je koupila
a zbožně přinesla je.
Ó léta zpozdilá! -
Zní housle. Někdo hraje.
~
Vzpomínám na kloučka,
možná už zmoudřel lety.
A smyčec zlehoučka
vyhrává flažolety,
po strunách poskočí
a měkce padá na ně.
Kdo mi to na oči
zezadu stiskl dlaně?
~
Kdo je to? Cožpak vím.
Hlas šeptá: Řekni jméno,
a já ti položím
svou hlavu na rameno.
Kdybych je říci směl!
Však mlčím jako němý.
Housličky, jen bych chtěl
poprosit: Odpusťte mi.
Báseň ze sbírky Šel malíř chudě do světa:
V naší poradně s názvem BÁSNIČKY OD JIŘÍHO ŽÁČKA K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubomír Langr.
Nemohu najít básničku od J. Žáčka,
text začínal: Přišel klobouk do prodejny hlav.....
Třeba mi někdo pomůže.
Děkuji Lubomír Langr
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Kloboukovy trampoty od Jiřího Žáčka
Přišel klobouk do prodejny hlav,
zdvořile se smekl na pozdrav
a hned spustil:
- Pane prodavači,
vracím tuhle hlavu,
co se pořád mračí.
Takovou já nosit nebudu,
protože mi dělá
ostudu!
Vyberte mi novou hlavu
do práce i pro zábavu.
Hlavu s párem uší,
ať mi pěkně sluší.
Hlavu, co má vždycky
dobrou náladu.
Přineste mi, prosím,
jednu ze skladu!
Prodavač jen vzdychl:
Těžké přání!
Takovéhle hlavy
nejsou právě k mání.
Poradím vám ale rád -
Podejte si inzerát!
Značka: Hledám hlavu
v zachovalém stavu.
Hlavu, co má nápady.
Ani hloupou, ani nafoukanou,
zkrátka bez vady.
Hlavu která potěší.
Nabízím jí přístřeší.
Četly jste to?
Přihlaste se, hlavy,
ať jste z Prahy nebo Bratislavy!
Zdroj: diskuze Básničky od Jiřího Žáčka k recitaci
Jan Skácel
Co kulaté je, to se koulí
brambory, mráčky, taky míč,
za kopec skutálí se slunce
a už tu není, už je pryč,
a celý den se odkutálel,
stmívá se rychle, chodí tma,
a děti vracejí se domů,
tam na ně čeká maminka,
má pro každého hrnek mléka,
noc si už šlape na paty,
a jak to čerstvé mléko chutná
z hrníčku, jenž je kulatý.
Napsal Jaroslav Seifert
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o něj bál
a viděl jsem, že ztratím v nich kus nebe.
~
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
I dvířka kamen žárem zsinalá
v koutečku při zdi, kde se pěkně klímá,
tesklivě na práh za mnou volala:
Přijď ohřát se, kdyby ti bylo zima.
~
Když jsem byl děcko, matka prosila:
Blíží se bouřka , zůstaň blízko domu.
Svět byl tak krásný, moje rozmilá,
a krásnější byl pod rachotem hromů.
~
Růže mi řekla: Voním silicí,
kdo po mně sáhne, zbloudit lehce může.
Když dotkla se mě ústa na líci,
ústa mi řekla: Voníme jako růže.
~
A mluvil oblak: V zemi tajemné
uvidíš možná věže krásných hradů.
A nato řekla: Chvátej podél mne,
uslyšíš záhy hukot vodopádu.
~
Srdce, jež bilo pod věncovím cév,
říkalo přitom: Já ti něco skrývám.
A ozval-li se sladký ženský zpěv,
pravila touha: To já ti v něm zpívám.
~
I vtiskla matka ret mi na čelo
a řekla: Sbohem. Šel jsem bez rozpaků.
Vždyť v tichu, v kterém nic se nedělo,
slýchal jsem ze tmy dunět kola vlaků.
~
Po letech klepu doma na dveře,
na prahu suk a vyšlapaná škvíra.
Ozvou se kroky? Kdo mi otevře?
Za dveřmi ticho, nikdo neotvírá.
~
Okno je kalné, prohnil jeho rám,
už netkví pevně v starém, vetchém zdivě.
Kyvadlo stojí, neví kudy kam.
Jen křížek na zdi čeká trpělivě.
~
Podíval jsem se v šero zrcadla,
a poznal čas i cítil jeho tíži.
A v náruč té, jež v prach se rozpadla,
ten, který přišel, pomalu se blíží.
Jan Vodňanský
Stojí, stojí v mlze dům,
jmenuje se muzeum.
Vrátného tam k večeru
straší kostry ještěrů.
~
Mamut a s ním mamutě
provází ho na kutě,
i když jsou jen vycpaní
pro pány a pro paní,
Pro učené dědy.
~
Stojí, stojí v mlze dům,
jmenuje se muzeum.
V něm je plno zvířátek,
památek a vědy.
Josef Brukner
Až se jednou namaluju,
určitě mně poznáte
podle očí, podle nosu,
podle tváře pihaté.
~
A když si pak spolu vyjdem
na kratičkou procházku,
nebude vám vůbec vadit,
že jsem jenom z obrázku.
~
Že mám oči vodovkové
a že jsem si na míru
ušil šaty zbrusu nové
z balicího papíru.
Miloš Kratochvíl
Povídala cihla cihle
trochu vztekle, trochu zjihle:
„Kdekdo si po světě jezdí,
jen my tu tvrdneme ve zdi!“
~
Druhá cihla cihle řekla:
„Divím se ti, že jsi vzteklá.
Nestěžuj si! Tvař se mile!
Jsme přece v nádherné vile
a ležíme, kam se ženou
lidé jen na dovolenou.
~
Zedník, co do zdi dával tě,
je teď prý taky na Maltě!“
Od Jiřího Žáčka mají děti na výběr velké množství knih plných básní. Básničky si mohou vybírat z knih jako:
Jiří Žáček
Letí lehce jako vážky,
přenesou se přes překážky.
Letí spolu na výlet,
sláva, nazdar, šťastný let!
A co všechno vidí dole:
města, řeky, lesy, pole,
auta, vlaky, stádo krav,
které bučí na pozdrav.
~
Pak se snesou na palouku,
říkají si:„Ty můj brouku!“
Když se k sobě přitulí,
vrtí přitom vrtulí.
Jiří Žáček
Od pondělka do pátku
budu kreslit pohádku.
Koho do ní namaluju,
aby byla v pořádku?
Princeznu a Babu Jagu?
~
Draka, co má dračí spády?
Honzu nebo loupežníky?
Sebe a své kamarády?
Od pondělka do pátku
budu kreslit pohádku.
Potom vám ji celou povím,
umím ji i pozpátku.
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.