BÝLOŽRAVCI SE ŽIVÍ BÍLÝM

Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Jiroušek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kaufnerová Zdena.

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail

Býlí a bílý

Se záludnostmi se u vyjmenovaných slov po B nesetkáváme jen u sloves být a bít. Dalším chytákem je býlí a bílý. Slovo býlí je příbuzné k vyjmenovanému slovu bylina, proto ho píšeme s tvrdým Y. Použijeme ho, pokud mluvíme o rostlinách, plevelu. A protože jsou býložravci zvířata, která se živí pouze rostlinami (tedy býlím), píšeme i toto slovo s tvrdým Y.

Příklady:

Na louce kvetlo býlí.

Koza patří mezi býložravce.

Pokud ale mluvíme o bílé barvě, musíme napsat už měkké I.

Příklady:

Koupila si bílý svetr.

Všechny zdi jsou bílé.

Zdroj: článek Výjimky ve vyjmenovaných slovech

Obsah

Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.

Týden v Tichém domě

Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.

Ukázka:

„Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.

„I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“

„Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -

Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak voln

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Povídky malostranské

Příslovce od písmene B

Babsky – lidově, domácky, zbaběle, slabošsky

PŘÍKLAD: Babsky utekl, když se lekl.

Babičkovsky – přístup babičky

PŘÍKLAD: Když se oblékla do starého oblečení, vypadala velmi babičkovsky.

Babravě – neobratně, zdlouhavě se zabývat něčím, piplavě, namáhavě, pracně, nimravě

PŘÍKLAD: Babravě se dal do práce.

Baculatě – kulaťoučké, boubelaté, buclatě,

PŘÍKLAD: Jeho ručičky vypadaly na fotkách velmi baculatě.

Bačovsky – ovčácky

PŘÍKLAD: Na masopust se oblékl bačovsky.

Badatelsky – kdo bádá, konající vědní výzkum

PŘÍKLAD: Badatelsky se dal do hledání příčin problému.

Bahnitě – plně bahna, připomínající bahno

PŘÍKLAD: Bahnitě mokrá půda se pod kroky lidí propadala.

Bachratě – tlustě, břichatě, mající kulaté tvary

PŘÍKLAD: Polštáře na posteli vypadaly po ustlání bachratě.

Bájně – myticky

PŘÍKLAD: Bájně známá místa se nacházela na území Řecka.

Báječně – překrásně, nádherně, velkolepě, znamenitě

PŘÍKLAD: Na dovolené se měla celá rodina báječně.

Bakalářsky – nižší hodnost na univerzitách

PŘÍKLAD: Bakalářsky ukončené studium zajišťuje bakalářský titul

Bakelitově – plastově

PŘÍKLAD: Stará auta vypadala velmi bakelitově.

Bakteriálně – jednobuněčně

PŘÍKLAD: Bakteriálně enzymatické přípravky se prodávají v mnoha obchodech.

Baladicky – (balada = kratší chmurná slovesná báseň) chmurně, ponuře

PŘÍKLAD: Baladicky laděná báseň byla oceněná širokou veřejností.

Balisticky – podle nauky o pohybu vržených těles

PŘÍKLAD: Balisticky přesná střela skončila mimo terč.

Balzámově – vonná pryskyřice cizokrajných dřevin, léčivá mast, utišující prostředek

PŘÍKLAD: Šampón na vlasy působil i balzámově. Maminčina ukolébavka působila na malé děti balzámově.

Balzámovaně – konzervované balzámem

PŘÍKLAD: Tělo v hrobce vypadalo (na)balzámovaně.

Banálně – všedně, triviálně, otřele,

PŘÍKLAD: Banálně jednoduchý příklad vyřešily děti během chviličky. Banálně jednoduchá operace se náhle zvrtla.

Banánově – v souvislosti s banány (chutnající, vonící po banánech, tvarem připomínající banán)

PŘÍKLAD: Banánově lahodná zmrzlina sklidila u dětí úspěch.

Baňatě - připomínající báň

PŘÍKLAD: Spolužákův nos vypadal zepředu dost baňatě.

Barbarsky - nevzdělaně, surově, hrubě, zaostale,

PŘÍKLAD: Barbarsky vychované děti neměly šanci na lepší život.

Barevně – v barvách, podle barev

PŘÍKLAD: Barevně uspořádané ponožky ležely v maminčině šuplíku.

Bariérově – s bariérami, zábradlím

PŘÍKLAD: Bariérově uspořádaná škola byla pro handicapované žáky nepřístupná.

Barmsky – v barmském jazyce

PŘÍKLAD: Barmsky s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Příslovce podle abecedy

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho času s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Moje barva červená a bílá

Jan Neruda
(4 sloky básně na recitační soutěž)

Ten rudý prapor náš s tím bílým vedle polem —

jak bije, šlehá po svém bidle holém !

Hned plapolavě v rušnou dál se nese,

hned truchle choulí se a zimničně se třese,

a barva barvu v divé honbě stíhá,

až v očích, ve lbi, v srdci se nám míhá.

Viz — viz! teď ve výši se vzdmula krev

a po ní varem tryskla bílá pěna ! —

teď vítr zadul — náhle nový zjev —

hle návěj sněhu, krví pokropená ! —

a teď jak bílá holubice by se byla vznesla

a mihem do plamenů sražena zas klesla ! — —

myšlénku volá, myšlénku nám drtí

hned vedle barvy života ta hrozná barva smrti.

~

Ej vždyť ten prapor jak ty naše děje !

Když kroniku svou drahou do ruky si berem,

tu jedna stránka, jak když anděl sám ji pěje

a psána brkem z bělostného jeho křídla,

však druhá psána již zas rudým ďábla perem

a namočeným v kouřná pekel vřídla.

A jaké děje, taký ten náš lid!

zlo — dobro, démon — bůh jej žilobně probíhá,

dnes jak by zářné z úběle byl slit

a zítra tělo ssedlou krví plíhá.

~

Tvář jeho chvílí červená a druhou chvílí bledá,

dnes bílé křtěňátko — kmet zítra ubodaný,

dnes jasný učitel, jejž lidstvo k nebi zvedá —

a zítra mučedník zas lůze ve psí daný.

Tak kolotáme vratkým životem se stále,

nám každý bílý den se do červánků zmhouří,

a červánky — ach víme — novou věstí bouři:

bij, prapore, jen bij, toť osud tvůj — bij dále !

~

Dvě číše zvedám květně pozavilé,

v té jedné víno červené a v druhé víno bílé:

vy barvy dvě, dvě světla, přes věky nám svěťte

a národ bojem, mírem k slávy chrámům veďte !

A pakli lidstvo po zemi se hlubným mořem vlní,

Čech bílý, rudý korál buď, jenž moře vzdorně plní;

a pakli lidstvo výší se jak alpstvo nad tou zemí,

Čech buď Mont blanc a Mont rosa a zvýšen nade všemi;

a pakli lidstvo podobá se nebes hvězdné tváři,

Čech buď v ní jitřenkou a rudým Marsem záři ! —

Leť vzhůru, prapore náš rudě svěží !

jak Spartáné v svém rudém bitev kroji

pod tebou Čechové ať s mečem v ruce stojí —

ty veď nás, k předu leť a vrahy oslň, sežži !

Leť vzhůru, prapore náš mléčně bílý,

Přemyslův orle plný vzdušné síly —

pod tebou květ se rozlož krásou tklivý :

jak bílý bůh to národ spravedlivý !

Dej osud bojů nám, co muž a rek jich snese,

pak ale nad hlavou ať ráno rozbřeskne se,

z červánků slunce vyskoč, lehni českým polem —

buď v Čechách bílý den a plno růží kolem.

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci