Charakteristika osoby: osnova, postup a příklad
Co je charakteristika
Charakteristika je slohový útvar, který vystihuje vlastnosti, povahu, chování a typické rysy určité osoby. Nestačí tedy pouze napsat, jak člověk vypadá. Důležité je ukázat, jaký je, jak se chová k ostatním, co má rád, v čem vyniká a případně také jaké má slabší stránky. Vlastnosti můžeme pojmenovat přímo nebo je ukázat pomocí konkrétního chování.
Ve školní charakteristice se nejčastěji popisuje spolužák, kamarád, člen rodiny, literární postava nebo známá osobnost. Dobrá charakteristika nepůsobí jako seznam vlastností. Jednotlivé informace na sebe navazují a autor je podle možností dokládá příklady. Místo věty „Petr je ochotný“ lze například napsat, že Petr bez váhání pomůže spolužákovi, který nerozumí matematice. Čtenář si potom povahovou vlastnost dokáže mnohem lépe představit.
Osnova
Jak napsat charakteristiku
Než začnete psát celý text, připravte si několik bodů o osobě, kterou chcete charakterizovat. Zaměřte se především na vlastnosti a chování. Fyzický vzhled je obvykle pouze doplňkem.
Osnova charakteristiky
- Úvod – představte osobu a vysvětlete, kdo to je a jaký k ní máte vztah.
- Vzhled – stručně popište nápadné nebo typické vnější znaky.
- Povaha a vlastnosti – uveďte hlavní kladné i případné záporné vlastnosti.
- Chování a zájmy – ukažte, jak se vlastnosti projevují v běžných situacích.
- Vztah k ostatním – popište, jak člověk jedná s rodinou, přáteli nebo spolužáky.
- Závěr – shrňte svůj pohled na danou osobu a případně vysvětlete, čeho si na ní vážíte.
Jak charakteristiku začít
Úvod nemusí být dlouhý. Jeho úkolem je hlavně představit člověka, o kterém budete psát.
Například:
- Jedním z lidí, které znám opravdu dobře, je můj kamarád Matěj.
- Ve své charakteristice bych chtěl představit svou starší sestru Kláru.
- Mezi nejvýraznější postavy našeho příběhu patří odvážný a zároveň tvrdohlavý hlavní hrdina.
Přímá a nepřímá charakteristika
Při psaní je vhodné kombinovat dva způsoby charakterizování osoby.
Přímá charakteristika vlastnost přímo pojmenuje:
- Anna je trpělivá.
- Tomáš bývá velmi společenský.
- David je někdy tvrdohlavý.
Nepřímá charakteristika vlastnost nepojmenuje, ale ukáže ji prostřednictvím jednání:
- Anna dokáže mladšímu bratrovi několikrát vysvětlit stejný příklad, aniž by se rozčílila.
- Tomáš se na každé oslavě během chvíle dá do řeči i s lidmi, které předtím nikdy neviděl.
- Když se David pro něco rozhodne, jen velmi těžko připouští, že by mohl mít pravdu někdo jiný.
Nepřímá charakteristika bývá pro čtenáře zajímavější, protože vlastnosti člověka ukazuje na konkrétních situacích.
Vhodná slovní zásoba
Jaká slova se hodí do charakteristiky
Při psaní pomůže připravit si zásobu přídavných jmen označujících povahové vlastnosti. Není však vhodné je pouze vyjmenovat. Vyberte několik nejvýraznějších a rozveďte je.
Kladné vlastnosti
- ochotný,
- spolehlivý,
- upřímný,
- pracovitý,
- trpělivý,
- skromný,
- přátelský,
- zodpovědný,
- spravedlivý,
- cílevědomý,
- odvážný,
- ohleduplný.
Vlastnosti, které mohou být vnímány negativně
- tvrdohlavý,
- netrpělivý,
- výbušný,
- nerozhodný,
- zapomnětlivý,
- náladový,
- žárlivý,
- příliš soutěživý,
- samolibý,
- uzavřený.
U některých vlastností záleží na okolnostech. Člověk může být například sebevědomý, ale při přehnaném sebevědomí může na okolí působit namyšleně. Stejně tak může být člověk spořivý, nebo naopak až příliš šetrný.
Ukázkový text
Příklad charakteristiky kamaráda
Jedním z lidí, se kterými trávím nejvíce času, je můj kamarád Matěj. Známe se už několik let, protože chodíme do stejné třídy a oba hrajeme fotbal. Na první pohled možná nepůsobí nijak nápadně, ale když ho člověk pozná blíž, rychle zjistí, že má velmi výraznou povahu.
Matěj je vysoký a štíhlý. Má krátké hnědé vlasy a tmavé oči. Nejčastěji chodí ve sportovním oblečení, protože téměř každý den míří ze školy rovnou na trénink. Na oblečení si příliš nepotrpí a mnohem důležitější je pro něj pohodlí.
Jeho nejvýraznější vlastností je podle mě spolehlivost. Když něco slíbí, snaží se to opravdu splnit. Jednou jsem například před důležitým testem několik dní chyběl ve škole. Matěj mi bez připomínání přinesl sešity a vysvětlil mi, co jsme probírali. Podobně se chová i k ostatním spolužákům.
Je také velmi cílevědomý. Když mu něco nejde při tréninku, zkouší to znovu tak dlouho, dokud se nezlepší. Někdy se však právě tato vlastnost mění v tvrdohlavost. Nerad přiznává, že se spletl, a při hádce se občas snaží za každou cenu prosadit svůj názor. Většinou ho ale špatná nálada rychle přejde a dokáže se omluvit.
Matěj má rád sport, výlety a všechno, při čem se něco děje. Dlouhé odpoledne u televize by pro něj bylo spíše trestem. Když máme volný víkend, často navrhne výlet na kole nebo společný fotbal. Je společenský, ale nepotřebuje být neustále středem pozornosti.
Na Matějovi si nejvíce vážím toho, že se na něj dá spolehnout. Samozřejmě má i vlastnosti, které mohou být někdy nepříjemné, ale nikdo není dokonalý. Myslím si, že právě jeho ochota, smysl pro humor a spolehlivost jsou důvodem, proč jsme už několik let dobří kamarádi.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při psaní charakteristiky
Pouhý seznam vlastností
Text typu „Petr je hodný, veselý, chytrý, ochotný a pracovitý“ sice obsahuje vlastnosti, ale o člověku toho příliš neprozradí. Lepší je vybrat dvě nebo tři důležité vlastnosti a ukázat, jak se projevují.
Záměna charakteristiky za popis
Popis osoby se soustředí především na vzhled. Charakteristika se zaměřuje hlavně na povahu, vlastnosti, jednání a vztah člověka k ostatním. Informace o vzhledu mohou být součástí textu, ale neměly by převažovat.
Pouze samé kladné vlastnosti
Reálný člověk mívá silné i slabší stránky. Charakteristika proto působí přirozeněji, když uvedete také méně příznivou vlastnost. Nemusíte člověka kritizovat nebo zesměšňovat. Stačí například vysvětlit, že bývá někdy netrpělivý nebo příliš tvrdohlavý.
Opakování stejných slov
Častou chybou jsou věty „Je hodný. Je veselý. Je sportovní. Je kamarádský.“ Zkuste měnit stavbu vět a vlastnosti dokládat situacemi.
Vlastnost bez vysvětlení
Pokud napíšete, že je někdo odvážný, je užitečné ukázat proč. Konkrétní příklad dodá charakteristice věrohodnost a současně pomůže čtenáři vytvořit si o daném člověku jasnější představu.
Kontrolní seznam
Kontrola hotové charakteristiky
- Představil jsem na začátku osobu, o které píšu?
- Zaměřil jsem se především na povahu a vlastnosti?
- Použil jsem přímou i nepřímou charakteristiku?
- Doložil jsem některé vlastnosti konkrétním chováním?
- Nepřevládá v textu pouze popis vzhledu?
- Neopakují se stále stejná přídavná jména?
- Jsou jednotlivé odstavce logicky uspořádané?
- Má charakteristika úvod, hlavní část a závěr?
- Je text napsán slušně a nikoho zbytečně neuráží?
- Zkontroloval jsem pravopis a interpunkci?
Nejčastější otázky
Jaký je rozdíl mezi popisem a charakteristikou?
Popis osoby zachycuje hlavně vzhled, zatímco charakteristika se zaměřuje především na povahu a vlastnosti. V charakteristice tedy můžete uvést výšku, postavu, vlasy nebo způsob oblékání, ale podstatnější je vysvětlit, jaký člověk je, jak se chová a jak jedná s ostatními.
Co je přímá charakteristika?
Při přímé charakteristice vlastnost přímo pojmenujeme. Například: „Eliška je trpělivá a spolehlivá.“ Jde o jednoduchý způsob, který se hodí zejména tehdy, když chceme rychle vystihnout základní povahové rysy.
Co je nepřímá charakteristika?
Nepřímá charakteristika vlastnost přímo nepojmenuje. Čtenář ji pozná z jednání člověka. Například věta „Když někdo ve třídě něčemu nerozumí, Eliška mu ochotně pomůže“ ukazuje její ochotu, aniž bychom slovo ochotná museli přímo použít.
Má charakteristika obsahovat i záporné vlastnosti?
Ano, pokud jsou pro danou osobu typické. Vyvážená charakteristika obvykle působí věrohodněji než text složený pouze z pochval. Záporné vlastnosti však formulujte věcně a slušně. Místo urážek je vhodnější popsat konkrétní chování nebo situaci.
Jak dlouhá má být charakteristika?
Délka závisí na zadání učitele a školním ročníku. Důležitější než přesný počet slov je, aby text obsahoval představení osoby, její hlavní povahové vlastnosti, konkrétní projevy chování a smysluplný závěr. Pokud učitel určil minimální rozsah, je samozřejmě potřeba jej dodržet.