Charakteristika sloh: osnova, pravidla a vzor
Charakteristika je slohový útvar, ve kterém popisujeme především povahu, vlastnosti, chování a jednání určité osoby nebo literární postavy. Nestačí tedy napsat, jak člověk vypadá. Důležité je vystihnout, jaký je, jak se chová k ostatním, co má rád, jaké má přednosti a případně i nedostatky. Charakteristika obvykle obsahuje úvod, hlavní část a závěr.
Při psaní charakteristiky je dobré vyhnout se pouhému výčtu vlastností. Mnohem lépe působí, když některé vlastnosti doložíme konkrétním chováním. Místo věty „Petr je ochotný“ můžeme napsat například „Když někdo ve třídě něčemu nerozumí, Petr mu rád poradí.“ Taková věta je příkladem nepřímé charakteristiky a čtenáři umožní udělat si o člověku přesnější představu.
Osnova
Osnova charakteristiky
Charakteristiku je vhodné před psaním rozdělit do několika částí. Díky osnově se vyhneme opakování a text bude působit uspořádaně.
1. Úvod
- Koho charakterizujeme.
- Jaký k této osobě máme vztah.
- Jak dlouho ji známe nebo v jakém prostředí se s ní setkáváme.
Například: „Tomáše znám od první třídy a už několik let sedíme ve škole v jedné lavici.“
2. Vnější charakteristika
Stručně můžeme popsat vzhled člověka, například jeho postavu, vlasy, oči, oblečení nebo nějaký nápadný znak. Vnější popis však nemá být hlavní částí charakteristiky.
3. Povaha a vlastnosti
Nejdůležitější část textu se věnuje tomu, jaký člověk je. Můžeme popsat jeho kladné i záporné vlastnosti, temperament, vztah k lidem, škole, práci nebo povinnostem.
4. Zájmy a chování
Uvedeme, co má daný člověk rád, čemu se věnuje ve volném čase a jak se jeho vlastnosti projevují v běžných situacích.
5. Závěr
Na konci shrneme svůj celkový názor na charakterizovanou osobu. Můžeme vysvětlit, proč si jí vážíme, co nám na ní vadí nebo v čem je pro nás zajímavá.
Vhodná slovní zásoba
Přímá a nepřímá charakteristika
V dobrém slohu se obvykle střídají dva způsoby charakterizování.
Přímá charakteristika
Vlastnost pojmenujeme přímo.
- Lenka je spolehlivá.
- Můj bratr je tvrdohlavý.
- Adam bývá veselý a společenský.
Nepřímá charakteristika
Vlastnost přímo nepojmenujeme, ale ukážeme ji prostřednictvím chování člověka.
- Lenka nikdy nezapomene na slíbenou pomoc a na schůzku přichází včas.
- Když si bratr něco vezme do hlavy, jen těžko ho někdo přesvědčí, aby změnil názor.
- Adam se rychle seznamuje s novými lidmi a téměř na každém výletě dokáže rozesmát celou skupinu.
Slova vhodná do charakteristiky
Při psaní je užitečné mít zásobu výrazů pro různé vlastnosti. Neznamená to však, že je máme pouze vyjmenovat.
| Oblast | Příklady vlastností |
|---|---|
| Vztah k lidem | ochotný, přátelský, laskavý, ohleduplný, společenský, uzavřený |
| Vztah k povinnostem | pečlivý, svědomitý, zodpovědný, pracovitý, nedbalý, pohodlný |
| Jednání | klidný, rozvážný, impulzivní, odvážný, nerozhodný, tvrdohlavý |
| Chování | zdvořilý, skromný, veselý, trpělivý, netrpělivý, náladový |
Ukázkový text
Vzor charakteristiky kamaráda
Můj kamarád Tomáš
Tomáše znám už několik let, protože chodíme do stejné třídy. Přestože jsme každý trochu jiný, dobře si rozumíme a často spolu trávíme volný čas. Nejvíce si na něm cením toho, že se na něj mohu spolehnout.
Tomáš je středně vysoký a má štíhlou postavu. Má krátké hnědé vlasy a tmavé oči. Nejčastěji nosí sportovní oblečení, protože se po škole věnuje fotbalu. Když mluví, často se usmívá, takže většinou působí přátelsky.
Jeho výraznou vlastností je ochota pomáhat ostatním. Když někdo ve třídě nerozumí matematice, Tomáš mu většinou trpělivě vysvětlí postup. Nevadí mu ani půjčit spolužákovi sešit nebo pomoct s přípravou na test. Zároveň je velmi společenský a snadno se dává do řeči i s lidmi, které předtím neznal.
Tomáš má ale také vlastnosti, které mohou být někdy nepříjemné. Je poměrně tvrdohlavý. Když je přesvědčený, že má pravdu, jen nerad připouští jiný názor. Občas se také příliš rychle rozčílí, hlavně při sportu. Většinou ho však zlost brzy přejde a dokáže uznat, že reagoval zbytečně prudce.
Ve volném čase hraje fotbal, jezdí na kole a rád sleduje sportovní přenosy. Sportovní povaha je vidět i v jeho chování. Nerad se vzdává a snaží se dokončit to, do čeho se pustí. Když se mu něco nepodaří napoprvé, většinou to zkusí znovu.
Tomáše považuji za dobrého kamaráda především proto, že se nepřetvařuje a člověk ví, co od něj může čekat. Není bez chyb, ale právě díky jeho otevřenosti a ochotě pomoci si našeho přátelství vážím.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při psaní charakteristiky
Pouhý výčet vlastností
Text typu „Je hodný, milý, veselý, chytrý a kamarádský“ je příliš jednoduchý. Vyberte několik nejvýraznějších vlastností a ukažte, jak se projevují.
Příliš dlouhý popis vzhledu
Charakteristika není totéž co popis osoby. Vzhled může být součástí textu, ale hlavní pozornost patří povaze a jednání.
Pouze kladné vlastnosti
Pokud píšeme realistickou charakteristiku člověka, můžeme zmínit také jeho slabší stránky. Nemělo by však jít o urážení nebo zesměšňování.
Opakování stejných slov
Častou chybou jsou věty: „Je hodný. Je veselý. Je pracovitý. Je kamarádský.“ Věty je vhodné spojovat a střídat přímou charakteristiku s příklady chování.
Chybějící závěr
Charakteristiku nezakončujeme poslední vyjmenovanou vlastností. V závěru je vhodné přidat celkové hodnocení člověka nebo vysvětlit svůj vztah k němu.
Kontrolní seznam
Kontrola před odevzdáním slohu
- Je hned na začátku jasné, koho charakterizuji?
- Nezabírá popis vzhledu příliš velkou část textu?
- Popsal jsem několik důležitých povahových vlastností?
- Uvedl jsem konkrétní příklady chování?
- Použil jsem přímou i nepřímou charakteristiku?
- Neopakuji stále stejná slova a větné konstrukce?
- Má text úvod, hlavní část a závěr?
- Je závěr skutečným shrnutím mého pohledu na osobu?
- Zkontroloval jsem pravopis, interpunkci a opakování slov?
Nejčastější otázky
Jaký je rozdíl mezi popisem a charakteristikou?
Popis osoby se soustředí hlavně na to, jak člověk vypadá, zatímco charakteristika se zaměřuje především na jeho povahu, vlastnosti a chování. V charakteristice se může objevit také několik vět o vzhledu, ale neměly by tvořit většinu práce.
Co je přímá charakteristika?
Přímá charakteristika pojmenovává vlastnost přímo. Například: „Eva je trpělivá.“ Tento způsob je jednoduchý a srozumitelný, ale v delším slohu je vhodné ho doplnit také nepřímou charakteristikou.
Co je nepřímá charakteristika?
Nepřímá charakteristika ukazuje vlastnost prostřednictvím jednání nebo konkrétní situace. Místo věty „Eva je trpělivá“ můžeme napsat: „Když mladší sestra něčemu nerozumí, Eva jí všechno několikrát klidně vysvětlí.“ Čtenář si vlastnost odvodí sám.
Jak začít charakteristiku?
Začněte krátkým představením osoby. Uveďte, kdo to je a jaký k ní máte vztah. Například: „Moje sestra Klára je o dva roky starší než já a od dětství spolu trávíme hodně času.“ Není potřeba používat obecné věty o tom, že každý člověk má nějakou povahu.
Jak zakončit charakteristiku?
V závěru shrňte svůj celkový pohled na daného člověka. Můžete napsat, čeho si na něm vážíte, co je pro něj typické nebo proč je pro vás důležitý. Závěr by neměl pouze opakovat seznam vlastností z hlavní části.