CHOVÁNÍ bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Do českého jazyka byla přejatá z cizích jazyků řada slov, která se sice dnes běžně používají, ale i přesto spousta lidí nezná jejich význam. Jedním takovým slovem je právě i adjektivum spontánní, jehož komplikací může být pro některé lidi i jeho výslovnost.
SPONTÁNNÍ
Slovo spontánní je měkkým přídavným jménem, takže se skloňuje podle vzoru jarní a jeho koncovky jsou vždy měkké (spontánní pohyb, spontánní zábava, spontánní chování). Slovo spontánní vzniklo od slova spontaneita (skloňování: rod ženský, vzor žena). Od přídavného jména spontánní se dá vytvořit také příslovce spontánně a podstatné jméno spontánnost (skloňování: rod ženský, vzor kost), což je vlastnost lidí, případně zvířat. Opakem je výraz nespontánní.
Ukázka skloňování přídavného jména spontánní ve všech rodech a číslech + podstatných jmen spontaneita a spontánnost
SPONTÁNNÍ AKCE – Spontánní akce jsou neplánované akce, které vznikly bezděčně, bez jakýchkoliv příprav. Řada lidí tvrdí, že spontánní akce jsou v životě nejlepší.
SPONTÁNNÍ BUBNOVÁNÍ – Spontánní bubnování je přirozený způsob hry na hudební nástroje, nebo jiné nástroje a přístroje, které nahrazují ty hudební. Jedná se o nenucený projev vycházející jen z citu rytmu, bez znalosti různých hudebních pojmů. Spontánně bubnovat se dá klidně i s obyčejnou pet lahví naplněnou luštěninami. Jde o vlastní procítění, ne o společenská pravidla a normy.
SPONTÁNNÍ ČLOVĚK – Spontánní člověk je jedinec, který jedná nenuceně a přirozené podle svých pocitů a potřeb.
SPONTÁNNÍ CHOVÁNÍ – Spontánní chování, je takové chování, které je bezprostřední. Jedinec se chová, jak chce, bez ohledu na vhodnost. Vychází ze situace, v níž se nachází.
SPONTÁNNÍ MUTACE – Spontánní mutace je pojem z genetiky, kdy jde o to, že k mutaci došlo neplánovanou akcí mechanismu DNA.
SPONTÁNNÍ NÁPAD – Spontánní nápad je myšlenka, která vznikla náhodou a bezděčně.
SPONTÁNNÍ PNEUMOTORAX – Nejprve je třeba vysvětlit, co je to samotný pneumotorax. Jedná se o nahromadění kyslíku nebo jiného vzduchu v dutině kolem plic. Spontánní pneumotorax je jedním ze základních typů tohoto onemocnění. Spontánní pneumotorax vzniká často jako důsledek nějakého plicního onemocnění (například cystické fibrózy), také se v některých případech objevuje u vysokých mužů, kteří mají toto onemocnění v rodině). Spontánní pneumotorax se tak nazývá proto, že vznikl bez zjevných vnějších příčin (žádné proražení hrudníku, nic). Spontánní pneumotorax se nemusí léčit, pokud není rozsáhlý a nejsou dechové potíže. V jiném případě dochází k odsátí vzduchu.
SPONTÁNNÍ POROD – Spontánní porod je takový porod, který začal zcela přirozeně a při němž dochází k narození dítěte poševní cestou (pokud by ale nastaly komplikace, může i při spontánním porodu dojít k lékařským zásahům).
SPONTÁNNÍ POTRAT – I spontánní potrat je přirozeným jevem, který se často vyskytuje. Jedná se o to, že plod je samovolně z těla ženy vypuzen během první 20 týdnů těhotenství. Příčinou takového potratu nebývají vnější záležitosti (sport, práce, stres, sex atd.).
SPONTÁNNÍ REAKCE – Spontánní reakce je taková reakce, která je zcela nepřipravená a nenucená. Vychází z pocitů jedince bez ohledu na vhodnost této reakce v určitých situacích.
SPONTÁNNÍ TANEC – Spontánní tanec je takový tanec a pohyb, který se neřídí žádnými vnějšími pravidly. Člověk tancuje, jak chce, jak cítí rytmus bez ohledu na nějaká společenská pravidla.
Čeština
je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled
podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam
není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu
a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen
vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.).
V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i
jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
PODSTATNÉ
JMÉNO
ROD,
VZOR
VÝZNAM
SLOVA
PŮVOD
SLOVA
Ďábel
Mužský,
pán
Pohanská a
náboženská pekelná bytost, čert, satan
Řečtina
Dabing
(= dabink)
Mužský,
hrad
Opatření
filmu záznamem zvuku v jiné řeči
Angličtina
Dabování
Střední,
stavení
Opatření
filmu záznamem zvuku v jiné řeči
Angličtina
Dadaismus
(= dadaizmus)
Mužský,
hrad
Literární a
výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a
formy a budující na náhodnosti
Francouzština
Dadaista
Mužský,
předseda
Stoupenec
dadaismu
Francouzština
Dafnie
Ženský,
růže
Druh perloočky
Řečtina
Daktyl
Mužský,
hrad
Druh verše
složený z jedné slabiky přízvučné a ze dvou
nepřízvučných
Řečtina
Daktyloskopie
Ženský,
růže
Kriminalistická
metoda zjišťující totožnost podle otisku prstů
Příběh se odehrává na letní dovolené v Itálii, v malém lázeňském středisku Torre di Venere, kam přijíždí německá rodina. Ta se ubytuje v Grandhotelu, kde je poté číšník odmítne posadit k lepším stolům s odůvodněním, že jsou pouze pro „naše hosty“, tedy Italy (hloupý fašismus). Jistá italská kněžna požadovala jejich odstěhování jen proto, že jejich děti mírně kašlaly, a ačkoliv doktor potvrdil, že jsou zdravé, pracovníci hotelu jim „doporučili odstěhování“. Opustili tedy i tento příbytek a nakonec skončili v malém penzionu signory Angiolieri, kde se jim líbilo. V následujících dnech se pak setkávali na pláži s dalšími Italy, jejichž chování však bylo zvláštním způsobem strojené a umělé. Atmosféra toho místa pak byla velmi stísněná a nepříjemná. Nejlépe tuto náladu ztělesňoval malý italský chlapec. Při malém štípnutí rakem ztropil příšerné divadlo, přitom ale už druhý ničil s ďábelskou radostí ostatním dětem hrady z písku.
Jednoho večera vyrazila rodina s dětmi na kouzelnické představení, avšak netušili jeho hrůzný konec. Začátek byl dosti zvláštní – kouzelník nejprve nechal obecenstvo téměř hodinu čekat a poté se na pódiu objevil malý mužík odpudivého vzhledu. Byl to kouzelník Cipolla. Začal se chlubit svými úspěchy v Římě a jiných velkých městech a narážel na bezvýznamnost publika vůči němu. V celém publiku začalo jeho chování vyvolávat smíšené pocity. Proti jeho urážlivým řečem se obořil jeden místní mladík. Kouzelník se zdál být výborným řečníkem a začal nepřímo napadat onoho mladíka. Nakonec přišel až k němu a začal ho přesvědčovat, že má koliku, a mladík se doopravdy začal svíjet v křečích. Obecenstvo začalo mít podezření, že ke svým „kouzlům“ používá hypnózu. Kouzelník svými hypnotickými schopnostmi vnucoval svoji vůli vybraným lidem z obecenstva a tím je zesměšňoval přede všemi.
Nejvíc šokoval diváky, když zhypnotizoval číšníka Maria a vnukl mu představu, že on je dívka, kterou miluje. Mario se mu vyznal, čímž odhalil svoji tajnou lásku k místní dívce. Dokonce kouzelníka i políbil. Potom ho kouzelník probudil a Mario, rozhořčený a ponížený, utekl z pódia pryč. Náhle se ale zastavil a zcela nečekaně vytáhl zbraň a kouzelníka zastřelil. Vyděšení účastníci byli zhrozeni Mariovým činem, ale zároveň to pociťovali jako osvobození od bezohledné manipulace s jejich myslí.
Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.
Seznam podstatných jmen na D
ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů
Petr Bajza – Péťa je hlavní postavou. Celý příběh je psaný z jeho pohledu. Péťa je synem obchodníka. Péťa je inteligentní kluk, který ale rád provádí se svými kamarády různé lumpárny, které ale ne vždy končí tak, jak si chlapci přáli. Jejich lumpárny se snaží před svými rodiči utajit, a když se mu to nepodaří, bývá tatínkem potrestán. V Péťově vyjadřování se jasně odráží kontrast prostředí, ve kterém je vychováván, a vlivu jeho klučičí party.
Antonín Bejval – Antonín je Péťův kamarád a zároveň spolužák. Rád vymýšlí různé „vynálezy“, které často nedopadnou dobře. Velmi často působí povýšeně nad své kamarády, také je lakomý a nerad se dělí o své věci, například o kolo.
Čeněk Jirsák – Čenda je další Péťův kamarád a spolužák. Pochází z pobožné rodiny, a proto chodí pravidelně do kostela. Neustále se snaží nasbírat různé hříchy, které by mohl sdělit panu faráři při zpovědi. Čenda působí velmi namyšleně a někdy trochu nesympaticky. Naopak jeho snaha „ulovit“ hříchy působí někdy až komicky.
Éda Kemlink – Další Péťův kamarád a spolužák pochází z úřednické rodiny a je velmi chytrý a kamarádský. Někdy působí nenápadněji než ostatní chlapci. Jeho rodině patří pes Pajda, kterého chlapci často berou s sebou.
Jozef Zilvar – V příběhu je tento chlapec převážně oslovován příjmením. Zilvar je poslední z chlapců Poláčkovy „pětky“. Pro mnoho lidí je po Péťovi tou nejvýraznější chlapeckou postavou, protože se od ostatních chlapců velmi odlišuje. Odlišuje se věkem, původem, rodinným prostředím, vyjadřováním i vlastnostmi. Už kvůli jeho průpovídkám stojí za to, si knihu přečíst. Přestože má mnoho negativních vlastností a způsobů chování, tak jeho postava vlastně působí vcelku sympaticky.
Kristýna „Rampepurda rampepurďácká“ – Kristýna je služka, která pracuje a bydlí u Bajzových. Jedná se o mladé děvče, které má s Péťou téměř sourozenecký vztah. Škádlí se, ale zároveň se mají velmi rádi.
Pan Bajza - Pan Bajza je Péťův otec. Bývá velmi přísný a často volí tělesné tresty. Zároveň je vidět, že má Péťu rád, ale nesnáší jeho lumpárny.
Paní Bajzová – Péťova maminka působí jako milá a hodná paní, kterou trápí, když Péťa zlobí a je potom trestán. Obvykle zkouší jednat s Péťou po dobrém.
Pan Fajst – Pan Fajst je v knize taková maloměšťácká postavička, která nemá s chlapci dobrý vztah. Pan Fajst je chlapcům často pro smích, a dokonce na něj kluci vymysleli veršovanou říkanku. Zároveň se ale většina chlapců bojí, že pan Fajst na ně bude žalovat u rodičů. Pan Fajst často kontroluje vzhled a chování chlapců, v románu působí jako velký moralista. Jediný z chlapců, který si z něj v podstatě nic nedělá, je Zil
Pro dnešní charakteristiku jsem si vybral svého spolužáka Pavla. Pavel se mnou chodí do deváté třídy. Spolužáky jsme už od třetí třídy, kdy se do našeho města přistěhoval. S Pavlem nejsme přátelé, vlastně se ani nemáme moc rádi, ale neděláme si velké problémy. Pavel je vysoké a svalnaté postavy. Hnědé vlasy má ostříhané nakrátko a jeho oči jsou také sytě hnědé. Většina dívek ho považuje za velmi hezkého.
S Pavlem se neznáme zas tak dobře, ale vždy na mě působil velmi sebevědomě. Vždycky se snaží být vůdcem, aby bylo po jeho. Ani od svých nejlepších přátel si nedá do ničeho mluvit, pokud se rozhodne, že něco chce. Pavel nejedná sebevědomě jen se spolužáky, ale i s učiteli, kterým to příliš nevadí a nejspíš ho za to i uznávají. Anebo se ho bojí, tak či tak, mu to vždy projde. Rozhodně není stydlivý, klidně a bez problémů se s každým seznamuje. O Pavlovi se nedá říct, že by byl zrovna pilný, práci se dost často vyhýbá a nejraději ji přehrává na někoho jiného. Na spoustu lidí působí zpočátku velmi přátelsky, ale jeho postoj se rychle změní, pokud se mu nový známý nelíbí. Také bývá velmi náladový, nesnáší, když se mu něco nedaří, to si pak vybíjí vztek na svém okolí, hlavně na lidech, které nemá rád. Pavel je ale také cílevědomý, když si stanoví, čeho chce dosáhnout, tak jde za každou cenu za tím, a to se mi na něm docela líbí. Díky tomu pro naši třídu zajistil velkou řadu výletů. Rád se chlubí svými úspěchy. Nerad ale dělá ústupky a je urážlivý. Pavla také jeho přátelé považují za velmi zábavného, na každé akci bývá středem pozornosti, a to i na třídních exkurzích nebo návštěvách divadel a muzeí. Nemá ale rád, když někdo vtipkuje na jeho účet, to se pak urazí, případně vtipálka provokuje tak dlouho, až dojde ke konfliktu, který odnese právě ten vtipálek. Kritiku nese opravdu těžce. Pokud má ale někoho rád, umí se ho zastat a neváhá se za toho člověka klidně i poprat. Myslím, že ve třídě jsou jen dvě skupiny lidí. Spolužáci, kteří Pavla zbožňují, a ti, kteří se ho bojí a nemají ho rádi.
O Pavlových rodičích toho moc nevím, protože s ním nežijí. Rozvedli se a on už několik let spolu s mladším bratrem žije u prarodičů (rodiče jeho matky). Jeho bratr Filip chodí do šesté třídy a s Pavlem skvěle vychází. Pavel se o něj opravdu stará a nikomu nedovolí, aby Filipovi ubližoval. Také spolu každé ráno chodí do školy a Pavel mu někdy nosí i svači
Slohový útvar popis osoby se zaměřuje na zachycení a popsání vzhledu osoby, jejích fyzických vlastností. Tento slohový útvar může obsahovat i popis vlastností člověka, ale ty musí být popsány jen okrajově, větší část textu musí být opravdu zaměřená na vnější znaky dané osoby, jaké má oči, vlasy, nos, postavu, ale i řeč a chůzi. Popis osoby musí být přesný, výstižný a logicky řazený. Nejprve se popisuje to na člověku nejvýraznější a postupuje se k podrobnostem (například se nejprve popíše tvar hlavy a až pak oči, nos, ústa a pak třeba různá znaménka a pihy atd.) Existují dva druhy popisu, popis prostý, který se snaží být co nejvíce názorný, a popis odborný, u něhož je nejdůležitější podrobnost.
Naopak charakteristika osoby se primárně zaměřuje na zachycení a popsání vlastností člověka a samotný popis jeho vzhledu je zde zachycen jen okrajově. V charakteristice se tedy objeví povahové vlastnosti člověka, jeho chování k dalším lidem (členům rodiny, přátelům, učitelům, ale i lidem v okolí), vztahy s dalšími lidmi, ale i vztah k přírodě, zvířatům a další. Při psaní charakteristiky může autor využívat různá přirovnání i rčení pro popis chování dané osoby. Důležité je také využít oba typy charakteristik, a to charakteristiku přímou, kdy jsou vlastnosti jedince přesně nazvány, a charakteristiku nepřímou, při níž jsou jen popsány bez přesné definice. Vhodné je obě charakteristiky kombinovat, to znamená uvést vlastnost dané osoby a současně i popsat. Například, pokud je daná osoba ochotná pomoci, tak popsat, kdy tak jedná.
U obou slohových útvarů je třeba zachycovat i negativní jevy dané osoby, to znamená, že u popisu by se měly objevit i věci, které třeba na té osobě nejsou úplně hezké a stejně tak charakteristika by měla obsahovat i špatné vlastnosti.
Oba slohové útvary jsou navíc psány subjektivně, to znamená, že ne s každou částí se musí čtenář vždy ztotožnit. U popisu mohou tedy někomu připadat třeba vlasy neupravené, jiný v tom ale může vidět záměrně ležérní účes, u charakteristiky zrovna tak může být jedna vlastnost vnímána jak kladně, tak zároveň i záporně.
U obou slohových útvarů je důležité dodržovat logickou stavbu celku. Není možné skákat od jednoho tématu ke druhému, k utřídění myšlenek je dobré si sestavit nejprve osnovu a té se pak držet. Vytvoření osnovy zároveň také pomůže se členěním textu do odstavců. V podstatě platí, že každý bod v osnově znamená jeden odstavec v textu. U popisu i charakteristiky je třeba také dbát na spisovnost, pokud je nezbytné použít nespisovný výraz, píše se v uvozovkách. Sestavení osnovy je u obou slohových útvarů individuální, některé body musí vždy daný slohový útvar obsahovat, jiné tam být nemusí a místo nich mohou být jiné informace.
