Staré pověsti české – čtenářský deník pro 6. třídu
Staré pověsti české od Aloise Jiráska jsou souborem známých českých pověstí vyprávějících o bájných počátcích českého národa a důležitých postavách našich dějin. Pro čtenářský deník v 6. třídě je vhodné uvést autora, literární žánr, stručný obsah, hlavní postavy, vlastní hodnocení a několik vět o tom, co nás mohou pověsti naučit. Níže najdete hotový vzor, který lze upravit podle konkrétního vydání knihy.
Kniha Staré pověsti české patří mezi nejznámější díla Aloise Jiráska. Autor v ní zpracoval tradiční příběhy, které se po generace vyprávěly o nejstarších českých dějinách. Objevují se v nich známé postavy jako praotec Čech, kněžna Libuše, Přemysl Oráč, Bivoj nebo Horymír. Některé události mají historický základ, jiné patří spíše do světa pověstí a legend. Pro žáka 6. třídy je důležité především pochopit hlavní děj a význam jednotlivých příběhů, nikoli učit se všechny podrobnosti nazpaměť.
Obsah díla
Čtenářský deník – Staré pověsti české
Základní údaje
- Název: Staré pověsti české
- Autor: Alois Jirásek
- Literární druh: epika
- Žánr: soubor pověstí
- Prostředí: především české země
- Doba děje: od bájných počátků českého národa přes období prvních českých knížat až k dalším známým příběhům české minulosti
Stručný obsah knihy
Kniha začíná příběhy o nejstarších počátcích českého národa. Jednou z nejznámějších pověstí je vyprávění o praotci Čechovi, který podle tradice přivedl svůj lid do nové země. Vystoupil na horu Říp a rozhlédl se po okolní krajině. Země se lidem zalíbila, a proto se v ní usadili. Podle praotce Čecha pak měla dostat své jméno.
Další část je spojena s Krokem a jeho dcerami. Nejznámější z nich je Libuše, která je zobrazena jako moudrá žena s věšteckými schopnostmi. Když lidé požadovali mužského vládce, Libuše jim poradila, kde najdou budoucího knížete. Poslové došli k Přemyslovi, který právě oral pole. Z Přemysla Oráče se podle pověsti stal zakladatel panovnického rodu Přemyslovců.
K Libuši se váže také známé proroctví o Praze. Pověst vypráví, že předpověděla vznik významného města, jehož sláva bude veliká. Tím se příběhy o nejstarších českých vládcích propojují se vznikem Prahy a s představou budoucího významu české země.
Mezi další známé postavy patří silák Bivoj. Ten dokázal přemoci nebezpečného divokého kance a přinesl jej na Vyšehrad. Jeho příběh je především oslavou odvahy, síly a statečnosti.
Napínavá je také pověst o Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. Horymír se dostane do nebezpečné situace a zachrání ho právě věrný kůň Šemík, který s ním podnikne legendární skok z vyšehradské skály. Šemík tím svého pána zachrání, ale sám za svůj výkon zaplatí životem. Tento příběh zdůrazňuje věrnost a obětavost.
V knize se objevují i další příběhy, například o dívčí válce, o statečných bojovnících a vládcích nebo o událostech, které si lidé spojovali s českou minulostí. Jednotlivé pověsti vytvářejí obraz dávných časů a ukazují, jak si předchozí generace představovaly vznik českého národa a jeho nejstarší dějiny.
Známým motivem je také pověst o blanických rytířích. Podle ní spí vojsko uvnitř hory Blaník a vyjede české zemi na pomoc tehdy, až jí bude nejhůře. Pověst tak vyjadřuje především naději, že i v nejtěžších dobách může přijít záchrana.
Postavy
Hlavní postavy
Praotec Čech
Praotec Čech je vůdcem lidu, který podle pověsti přichází do nové země. Působí jako rozvážný a odpovědný člověk, kterému záleží na budoucnosti jeho lidí. Je symbolem počátku českého národa.
Libuše
Libuše je moudrá kněžna, která dokáže dobře rozhodovat a podle pověsti také předvídat budoucnost. Je spojena s Přemyslem Oráčem i s proroctvím o Praze. Představuje moudrost, spravedlnost a schopnost myslet na budoucnost.
Přemysl Oráč
Přemysl je původně obyčejný muž pracující na poli. Poté je povolán k vládě a stává se Libušiným manželem. Jeho příběh připomíná, že důležitý člověk nemusí pocházet z bohatého nebo vznešeného prostředí.
Bivoj
Bivoj je mimořádně silný a odvážný muž. Proslaví se tím, že přemůže divokého kance. Je typickým hrdinou staré pověsti, u něhož je zdůrazněna fyzická síla a statečnost.
Horymír
Horymír je znám především díky příběhu o útěku z Vyšehradu. Důležitou roli v jeho pověsti má kůň Šemík. Horymírův příběh patří k nejdramatičtějším částem knihy.
Šemík
Šemík je Horymírův věrný kůň. Zachrání svého pána odvážným skokem, který ho stojí všechny síly. Je symbolem věrnosti, odvahy a obětavosti.
Témata a motivy
Hlavní témata a motivy
- Počátky českého národa – pověsti vysvětlují, jak si lidé představovali příchod prvních Čechů a vznik české země.
- Odvaha – řada postav musí překonat nebezpečí nebo prokázat statečnost.
- Věrnost – výrazně se objevuje například v příběhu Horymíra a Šemíka.
- Moudrost a spravedlnost – tyto vlastnosti představuje zejména Libuše.
- Vztah k vlasti – celé dílo je silně spojeno s českou zemí, její minulostí a tradicemi.
- Naděje – například pověst o blanických rytířích vyjadřuje víru, že v době největšího nebezpečí může přijít pomoc.
- Legenda a skutečnost – v pověstech se prolínají historické vzpomínky s fantazií a vyprávěním předávaným z generace na generaci.
Kompozice a jazyk
Jak je kniha napsaná
Kniha není jedním souvislým příběhem s jediným hlavním hrdinou. Skládá se z jednotlivých pověstí, které na sebe částečně navazují a společně vytvářejí obraz české minulosti. V různých částech knihy proto vystupují jiné postavy.
Jazyk původního Jiráskova textu může dnešnímu žákovi připadat místy nezvyklý nebo zastaralý. Záleží také na konkrétním vydání, protože existují různě upravené verze určené dětským čtenářům. Při zápisu do čtenářského deníku je proto dobré vycházet z vydání, které žák skutečně četl.
Co je pověst
Pověst je vyprávění, které bývá spojeno se skutečným místem, osobou nebo historickou událostí, ale obsahuje také části, které nelze považovat za doloženou historii. Proto například příběh o praotci Čechovi není vhodné chápat jako přesný historický záznam.
Výklad a hlavní myšlenka
Hlavní myšlenka díla
Jednou z hlavních myšlenek knihy je připomenout tradice, příběhy a představy, které si lidé spojovali s českou minulostí. Pověsti často vyzdvihují vlastnosti, jako jsou odvaha, čest, věrnost, moudrost a láska k vlasti.
Dílo zároveň ukazuje, že pověst není totéž co historická zpráva. Čtenář se prostřednictvím příběhů dozvídá, jak si lidé minulost vyprávěli a jakým způsobem vznikaly příběhy o významných osobnostech, místech a událostech.
Vlastní hodnocení do čtenářského deníku
Jako vzor lze použít například toto hodnocení:
Kniha se mi líbila hlavně tím, že obsahuje několik různých příběhů a každý je něčím zajímavý. Nejvíce mě zaujal příběh o Horymírovi a Šemíkovi, protože je napínavý a zároveň smutný. Zajímavá byla také pověst o Libuši a Přemyslovi. Některé části se mi četly hůře kvůli starším výrazům, ale díky knize jsem poznal několik známých českých pověstí, o kterých jsem předtím věděl jen velmi málo.
Vlastní hodnocení je nejlepší upravit podle toho, co si čtenář opravdu myslí. Může například napsat, která pověst se mu líbila nejvíce, která postava byla nejzajímavější nebo zda pro něj byl jazyk knihy snadný či obtížný.
Krátká verze zápisu do čtenářského deníku
Autor: Alois Jirásek
Název: Staré pověsti české
Žánr: soubor pověstí
Hlavní postavy: praotec Čech, Libuše, Přemysl Oráč, Bivoj, Horymír, Šemík a další postavy podle jednotlivých pověstí.
Obsah: Kniha vypráví staré české pověsti od bájných počátků českého národa. Dočteme se například o příchodu praotce Čecha, o kněžně Libuši a Přemyslovi, o silákovi Bivojovi nebo o Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi. Příběhy spojují skutečná česká místa a historické tradice s legendami a fantazií.
Hlavní myšlenka: Pověsti připomínají české tradice a zdůrazňují odvahu, moudrost, věrnost, čest a vztah k vlasti.
Moje hodnocení: Kniha byla zajímavá hlavně díky známým hrdinům a napínavým příběhům. Nejvíce mě zaujal příběh o Horymírovi a Šemíkovi. Některé starší výrazy byly obtížnější, ale příběhům se dalo dobře porozumět.
Kontrolní seznam
Co má obsahovat čtenářský deník v 6. třídě
- název knihy,
- jméno autora,
- literární žánr,
- stručný obsah vlastními slovy,
- hlavní postavy a jejich krátkou charakteristiku,
- hlavní myšlenku nebo téma,
- vlastní názor na knihu,
- případně údaj o vydavatelství, roce vydání a ilustrátorovi podle knihy, kterou žák skutečně četl.
Do čtenářského deníku není nutné přepisovat celý děj. Vhodnější je vybrat nejdůležitější události a ukázat, že čtenář knize porozuměl. Zvláště vlastní hodnocení by mělo být napsané vlastními slovy.
Nejčastější otázky
Kdo napsal Staré pověsti české?
Autorem Starých pověstí českých je Alois Jirásek. Českou minulostí se zabýval v řadě svých děl. Ve Starých pověstech českých literárně zpracoval tradiční příběhy o nejstarších českých dějinách, významných postavách a známých místech.
Jaký žánr jsou Staré pověsti české?
Jde o soubor pověstí. Pověst je příběh spojený se skutečným místem, osobou nebo historickou tradicí, ale může obsahovat také smyšlené a fantastické prvky. Nelze ji proto považovat za přesný historický záznam.
Kdo jsou hlavní postavy Starých pověstí českých?
Kniha nemá jediného hlavního hrdinu. Mezi nejznámější postavy patří praotec Čech, Libuše, Přemysl Oráč, Bivoj, Horymír a Šemík. V dalších pověstech vystupuje řada dalších postav. Jejich zastoupení v čtenářském deníku lze přizpůsobit pověstem, které obsahuje konkrétní vydání.
Jak stručně napsat obsah Starých pověstí českých?
Stačí vysvětlit, že kniha obsahuje známé pověsti o české minulosti, a uvést několik příkladů. Je možné zmínit příchod praotce Čecha, Libuši a Přemysla nebo Horymíra se Šemíkem. Není nutné převyprávět každou pověst zvlášť, pokud to učitel výslovně nepožaduje.
Co napsat do vlastního hodnocení knihy?
Žák může uvést, která pověst se mu líbila nejvíce a proč, která postava ho zaujala nebo zda se mu kniha četla snadno. Hodnocení nemusí být pouze kladné. Je možné například napsat, že byly některé starší výrazy obtížné, ale jednotlivé příběhy byly zajímavé a napínavé.