ČTYŘI ROHY ŽÁDNÉ NOHY CHALOUPKOU TO POHNE KDO JE TO

Hádanky pro děti k vytisknutí (bez odpovědí)

• Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity?
• Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem?
• Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí.
• Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to...
• Co se nečeše hřebenem, ale rukou?
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne?
• Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem?
• Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí?
• Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní!
• Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není?
• Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí?
• Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
• Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les?
• Kolik udělá vrabec kroků za sto roků?
• Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť.
• Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci.
• Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek?
• Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku.
• Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní.
• Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku?
• Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka?
• Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic.
• Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá.
• Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže.
• Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
  Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost.
• Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
  velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká.
• Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
  Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
• Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas.
• Sedí panna v síti, oči se jí svítí?
• Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese.
• Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami špalíky.
• Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka?
• Truhláři mě nejlíp znají, pěkné dřevo ze mne mají.
• Ve dne malá jako myš, v noci všechno přerostu, když mě vidíš, nevidíš.
• Ze střechy se na svět dívá, nezamává, nezakývá. Roste shora dolů k zemi, nehýbá se a je němý. Sotva slunce zazáří, už má slzy na tváři.
• Znám jednoho ptáčka, dobrého zpěváčka. Černý nosí fráček, žlutý má zobáček.

Zdroj: Hádanky pro děti

Diskuze

V diskuzi ANDREJ BABIŠ – MODERNÍ ČESKÝ KRÁL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav.

Volby do poslanecké sněmovny se blíží a Česká republika se semkla a chce delegovat všechny své problémy na jediného člověka - Andeje Babiše. Andrej Babiš sebou přináší do politiky nové možnosti vládnutí a tím okouzluje své příznivce. V čem spočívá jeho politický úspěch?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva a Dmitrij Flajšmannovi.

Vážený pane premiére Babiši, volíme Vás, moc Vám fandíme a obdivujeme Vaše nasazení v posledních dnech. Vše jsme pozorně sledovali a jsme překvapeni, jak se ovládáte a odoláváte tlaku Vašich protivníků. Nedovedeme pochopit, že se najdou lidé, kteří Vám házejí klacky pod nohy a maří Vaší práci, kterou dokázal zlepšit život mnoha lidem v naší republice. Do další práce přejeme mnoho úspěchů a trpělivosti a držíme palce. Vždy budeme při Vás a budeme Vám fandit.!!!
Pozdrav Vám, Vší krásné paní a celé rodině posílají
Eva a Míťa z Brna

Zdroj: diskuze Andrej Babiš – moderní Český král

Odpovědi na hádanky pro děti

• Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity? (Dešťové kapky)
• Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem? (Řeka)
• Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí. (Mlha)
• Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to... (Kosa)
• Co se nečeše hřebenem, ale rukou? (Ovoce)
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne? (Šnek)
• Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem? (Vítr)
• Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí? (Oči)
• Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní! (Muchomůrka)
• Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není? (Kohout)
• Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí? (Kachna)
• Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
  (Zápalka)
• Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les? (Podzim)
• Kolik udělá vrabec kroků za sto roků? (Ani jeden, protože skáče)
• Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť. (Míč)
• Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci. (Tráva)
• Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek? (Ústa, zuby, jazyk)
• Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku. (Houba)
• Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní. (Radost)
• Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku? (Houba)
• Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka? (Kocour)
• Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá. (Vítr)
• Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic. (Pampeliška)
• Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže. (Dub a žaludy)
• Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
• Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
  velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká. (Ježek)
• Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
  Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
  (Kuře)
• Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas. (Kamarád)
• Sedí panna v síti, oči se jí svítí? (Žába)
• Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost. (Duha)
• Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese. (Ježek)
• Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami špalíky. (Chůdy)
• Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka? (Hrábě)
• Truhláři mě nejlíp znají, pěkné dřevo ze mne mají. (Strom)
• Ve dne malá jako myš, v noci všechno přerostu, když mě vidíš, nevidíš. (Tma)
• Ze střechy se na svět dívá, nezamává, nezakývá. Roste shora dolů k zemi, nehýbá se a je němý. Sotva slunce zazáří, už má slzy na tváři. (Rampouch)
• Znám jednoho ptáčka, dobrého zpěváčka. Černý nosí fráček, žlutý má zobáček. (Kos)

Zdroj: Hádanky pro děti

Diskuze

V diskuzi ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Jiroušek.

Přeji vše NEJ, hodně zdraví a pevné nervy Mému premiérovi Andreji Babišovi k jeho dnešním narozeninám.Vypusťte z hlavy "stádo" hlupáků, závistivců a jim podobných. Užijte v kruhu rodinném klid a pohodu.

Hezky den přeje Jiroušek Bohumil

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sona.

proč jsou za první linii považováni zdravotníci? A v které linii jsou prodavačky?! My všichni děláme u soukromníků a ti nám žádné prémie za SARS
nedají. My navíc nevíme kdo je ze zákazníků nakažený!!!!!!!Na rozdíl ....
Děkuji za odpověď.....

Zdroj: diskuze Andrej babiš kontakt e mail

Hádanky o zvířátkách k vytisknutí (bez odpovědí)

• Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
  Naše máma slepice sezobala nejvíce.
• Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to?
• Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
  Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to?
• Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
  Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu.
• Co se vleče, neuteče,
  říká si a dál se vleče
  v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři.
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne.

• Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
  Ňam, Ňam , Ňam! A bobky! Kdo je to?
• Heboučké je jako z vaty,
  kožíšek je mourovatý.
• Chodí líně pouští, srst má jako houští,
  na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
  rád si hoví ve stínu a to není drb.
• Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
  červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní.
• I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
  maminku má roháčku a tatínka býka.
• Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
  pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
  nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva.
• Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
  a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy.
• Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
  Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí.
• Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
  Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí.
• Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
  bude vejce na měkko pro mne na večeři.
• Který tkadlec chodí nahý?
• Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to?
• Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to?
• Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
  Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje.
• Maličké zvířátko je tahle čiperka,
  Větvičku přeskočí, i když je nevelká.
• Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
  spořádá zakrátko lískový oříšek.
• Malý pulec – miminko, na ni volá maminko!
• Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
  Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti.
• Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje.
• Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
  Kdo je to?
• Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
  V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě.
• Nejraději za pecí přikrčena líhá,
  v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
• Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
  vidí domů oknem půdy přes zelený smrk.
• Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
  trumpetu si koupil, troubí helikon.
• Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
  hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci.
• Nosí teplý kožich. Špičatými noži
  dělá díry do ledu, chytá ryby k obědu.
• Plave v Nilu, brousí pilu,
  pilu ze zubů a v té pile,
  dík své síle, nosí záhubu.
• Po obloze pluje, na louce si skáče,
  trká, vyhazuje, má vlněný fráček.
• Po strništi sviští, tenoulince piští. Nastavuje uši. Kocour! Spaste duši! Kdo je to?
• Poznáš ho po peří, rybky má k večeři. Kač, kač, kač! Kdo je to?
• Přede, vrní, mňouká, rozespale kouká. Má zelená očka. Kdopak je to?
• Přinesli v košíčku chlupatou kuličku.
  Vzala jsem ji do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí.
• Růžová je, leze z hlíny, kos má na ni laskominy.
• Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat,
  přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu.
• Stojí krejčí na pasece,
  tisíc jehel s sebou nese.
• Šedé zvířátko ve vzduchu lítá, za strop se drží a hmyz chytá.
• Šedou srst má, není vlk. Dlouhé uši, není zajíc. Kopýtka a není kůň.
• Šupinatý naháček mlsně hledí na háček. Kdo je to?
• Tety ho nosí na trh v nůši, z nůše mu čouhají uši.
  Jestli ty uši nesklopí, ruka ho za ně uchopí.
• Umí si hrát jako děti, vyskakuje z vody ven,
  lítá jako na koštěti, mořská víla z vodních pěn.
• Umí stříhat ušima a má tvrdou palici.
  Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici.
• Ve zdi díra, mlsám sýra,
  To jsem celá já. Mám dvě očka.
  Pozor kočka! Ouška šedivá.
• Ve dne v noci cvičí na palmové tyči,
  s každým se hned pohádá, veletoče ovládá.
• V noci houká, ve dne spí. Je prý moudrá- všechno ví. Kdo je to?
• V růžovém kabátě válí se po blátě. Kdo je to?
• Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá,
  nad jiné se povyšuje a je pyšný protiva
• V zoologické zahradě prohání se v ohradě.
  Kouká přes plot, asi žebrá, jsou jí vidět všechna žebra.
• Z květu na květ poletuje obrázek, co nemá rám. Barevný je jako duha, září jako drahokam. Kdo je to?
• Žížalčin kamarád postavil si z hlíny hrad.
  A ten hrad má tajnou chodbu. Zahradník ho ne má rád. Kdo je to?

Zdroj: Hádanky pro děti o zvířatech

Diskuze

V diskuzi JAK ODŮVODVIT PSANÍ SLOV CUPY DUPY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.

Prosím, nevíte někdo, proč se ve slovech CUPY DUPY píše tvrdé Y? Jak to vysvětlit třeba cizinci? Žádné z pravidel pravopisu, která mě napadají, na to nepasuje:-))
Moc díky, Lenka

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mirek.

A kde se vzalo "coby dupy", to se kde říká? Já myslím, že je to "co by dup". Jedině "co by" = coby? pak je jasné že tvrdé a "dupy" od vzoru HRAD?

Zdroj: diskuze Jak odůvodvit psaní slov cupy dupy

Odpovědi na hádanky o zvířátkách

• Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
  Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
• Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
• Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
  Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
• Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
  Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
• Co se vleče, neuteče,
  říká si a dál se vleče
  v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
• Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
  Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
• Heboučké je jako z vaty,
  kožíšek je mourovatý. (Kotě)
• Chodí líně pouští, srst má jako houští,
  na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
  rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
• Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
  červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
• I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
  maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
• Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
  pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
  nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
• Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
  a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
• Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
  Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
• Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
  Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
• Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
  bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
• Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
• Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
• Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
• Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
  Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
• Maličké zvířátko je tahle čiperka,
  Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
• Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
  spořádá zakrátko lískový oříšek. (Veverka)
• Malý pulec – miminko, na ni volá maminko! (Žába)
• Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
  Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. (Pes)
• Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje. (Želva)
• Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
  Kdo je to? (Beruška)
• Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
  V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě. (Tuleň)
• Nejraději za pecí přikrčena líhá,
  v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá. (Kočka)
• Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
  vidí domů oknem půdy přes zelený smrk. (Žirafa)
• Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
  trumpetu si koupil, troubí helikon. (Slon)
• Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
  hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci. (Medvěd)
• Nosí teplý kožich. Špičatými noži
  dělá díry do ledu, chytá ryby k obědu. (Mrož)
• Plave v Nilu, brousí pilu,
  pilu ze zubů a v té pile,
  dík své síle, nosí záhubu. (Krokodýl)
• Po obloze pluje, na louce si skáče,
  trká, vyhazuje, má vlněný fráček. (Beránek)
• Po strništi sviští, tenoulince piští. Nastavuje uši. Kocour! Spaste duši! Kdo je to? (Myška)
• Poznáš ho po peří, rybky má k večeři. Kač, kač, kač! Kdo je to? (Kačer)
• Přede, vrní, mňouká, rozespale kouká. Má zelená očka. Kdopak je to? (Kočka)
• Přinesli v košíčku chlupatou kuličku.
  Vzala jsem ji do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí. (Štěně)
• Růžová je, leze z hlíny, kos má na ni laskominy. (Žížala)
• Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat,
  přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu. (Klokan)
• Stojí krejčí na pasece,
  tisíc jehel s sebou nese. (Ježek)
• Šedé zvířátko ve vzduchu lítá, za strop se drží a hmyz chytá. (Netopýr)
• Šedou srst má, není vlk. Dlouhé uši, není zajíc. Kopýtka a není kůň. (Osel)
• Šupinatý naháček mlsně hledí na háček. Kdo je to? (Ryba)
• Tety ho nosí na trh v nůši, z nůše mu čouhají uši.
  Jestli ty uši nesklopí, ruka ho za ně uchopí. (Králík)
• Umí si hrát jako děti, vyskakuje z vody ven,
  lítá jako na koštěti, mořská víla z vodních pěn. (Delfín)
• Umí stříhat ušima a má tvrdou palici.
  Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici. (Osel)
• Ve dne v noci cvičí na palmové tyči,
  s každým se hned pohádá, veletoče ovládá. (Opice)
• Ve zdi díra, mlsám sýra,
  To jsem celá já. Mám dvě očka,
  Pozor kočka! Ouška šedivá. (Myška)
• V noci houká, ve dne spí. Je prý moudrá- všechno ví. Kdo je to? (Sova)
• V růžovém kabátě válí se po blátě. Kdo je to? (Prasátko)
• Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá,
  nad jiné se povyšuje a je pyšný protiva (Páv)
• V zoologické zahradě prohání se v ohradě.
  Kouká přes plot, asi žebrá, jsou jí vidět všechna žebra. (Zebra)
• Z květu na květ poletuje obrázek, co nemá rám. Barevný je jako duha, září jako drahokam. Kdo je to? (Motýl)
• Žížalčin kamarád postavil si z hlíny hrad.
  A ten hrad má tajnou chodbu. Zahradník ho ne má rád. Kdo je to? (Krtek)

Zdroj: Hádanky pro děti o zvířatech

Diskuze

V diskuzi LETY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel GejmrOvec.

Nepomohlo mi to

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarda.

Přečtěte si mou práci www.tabor-lety.info. Vnucoval jsem ji kdekomu, panu Slačkovi, panu Kučerovi z čété, Fedoru Gálovi, Petru Pithartovi, Markuse Papeho jsem vyzval k diskusi v debatním klubu, nemá čas! Podívejte se na ulozto.cz na fedor gál je lhář a markus pape ist lueger jak podstrkávají falešnou fotografii starému pamětníkovi. Nedůvěřujrte, ověřujte si běžte do archivu jako já. Prohlédněte si výpovědi natočené roku 1997 pro USHM Washington zadejte tam heslo Lety. V Dadchau měli Češi větší úmrtnost než Romové v Letech. V Letech ze zemřelých bylo 10% Čechů, zemřeli i čtyři dozorci. Motá se okolo toho spousta lhářů, nikdo dokumenty nestudoval. K omílanému názvu koncentrační tábor, uvedu že když se kárný tábor měnil na sběrný, v dokumentech které se musely podávat ke schválení Němcům navrhli protektorátní čeští uředníci název koncentrační. Němci to ale zakázali, a vy víte proč. A tak museli použít název sběrný tábor, německy Anhaltelager. Ostatně rakouský tábor pro Romy je označen jako kein Konzentrzinslager, nýbrž Sammellager. Tak čtěte www.tabor-lety-info a dokumenty máte na www.taborletyinfo.ra… Ahoj

Zdroj: diskuze Lety

ČTYŘI KOČKY

Žily čtyři černé kočky

v jednom starém domě,

čtyři patra byla pro ně,

páté bylo pro mě.

~

V prvním patře bydlí kočka

s nejdelšími vousy

a ta druhá si celý den

brouskem drápy brousí.

~

Kočka ze třetího patra

pořád někde slídí

a ta čtvrtá chodí tiše

jako když se stydí.

~

Co se děje v pátém patře?

Tam já mám svou skrýš.

Bojím se těch černých koček

já jsem totiž myš.

Zdroj: Miloš Kratochvíl básně k recitaci

Diskuze

V diskuzi VTIPNÉ BÁSNIČKY K RECITACI MAJÍCÍ 5 SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Saul.

Bajka volební
(Volně dle Ezopa)

Jiří Žáček

Stojí, stojí voli

na volebním poli,

hádají se, koho zvolit

na vedoucí roli.

~

Slyšelo je tele,

prohlásilo směle:

„Zvolíme si velevola,

ať nám kráčí v čele!“

~

Dle té moudré rady

všichni dohromady

zvolili si velevola

a teď hubnou hlady.

~

Každý vůl i kráva

přesto bučí: „Sláva!

Přišla éra prosperity,

pokroku a práva!“

~

V téhle bajce není

žádné naučení,

neboť tam, kde volí voli,

svět se sotva změní.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Standa.

To je úplně skvělé.
Škoda, že to není uveřejňováno před každými volbami.
Moc děkuji

Zdroj: diskuze Vtipné básničky k recitaci mající 5 slok

Cvičení na větné členy s řešením č. 1

Zlý?PODMĚTPŘÍSUDEKPŘEDMĚTPŘÍVLASTEK SHODNÝPŘÍVLASTEK NESHODNÝDOPLNĚKPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTAPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY4

pes?PODMĚTPŘÍSUDEKPŘEDMĚTPŘÍVLASTEK SHODNÝPŘÍVLASTEK NESHODNÝDOPLNĚKPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTAPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY1

kousl?PODMĚTPŘÍSUDEKPŘEDMĚTPŘÍVLASTEK SHODNÝPŘÍVLASTEK NESHODNÝDOPLNĚKPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTAPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY2

souseda?PODMĚTPŘÍSUDEKPŘEDMĚTPŘÍVLASTEK SHODNÝPŘÍVLASTEK NESHODNÝDOPLNĚKPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTAPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY3

do nohy?PODMĚTPŘÍSUDEKPŘEDMĚTPŘÍVLASTEK SHODNÝPŘÍVLASTEK NESHODNÝDOPLNĚKPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTAPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY7.

Večerní?PODMĚTPŘÍSUDEKPŘEDMĚTPŘÍVLASTEK SHODNÝPŘÍVLASTEK NESHODNÝDOPLNĚKPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTAPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY4

závod?PODMĚTPŘÍSUDEKPŘEDMĚTPŘÍVLASTEK SHODNÝPŘÍVLASTEK NESHODNÝDOPLNĚKPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTAPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY3

v běhu?PODMĚTPŘÍSUDEKPŘEDMĚTPŘÍVLASTEK SHODNÝPŘÍVLASTEK NESHODNÝDOPLNĚKPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTAPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY5

vyhrál?PODMĚTPŘÍSUDEKPŘEDMĚTPŘÍVLASTEK SHODNÝPŘÍVLASTEK NESHODNÝDOPLNĚKPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTAPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY2

oddíl?PODMĚTPŘÍSUDEKPŘEDMĚTPŘÍVLASTEK SHODNÝPŘÍVLASTEK NESHODNÝDOPLNĚKPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTAPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY1

dívek?PODMĚTPŘÍSUDEKPŘEDMĚTPŘÍVLASTEK SHODNÝPŘÍVLASTEK NESHODNÝDOPLNĚKPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTAPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKYPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELUPŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY5.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: Větné členy - přehled

Diskuze

V diskuzi URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.

Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.

Dobrý den, paní Misařová,

ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).

Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).

Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.

A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.

P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.

Zdroj: diskuze Určení podmětu ve větě s číslovkou