Spojení ozvi se nebo ozvy se patří mezi typické jazykové chytáky, které vypadají na první pohled stejně, ale ve skutečnosti znamenají něco úplně jiného. Právě proto se v psaném projevu často objevují chyby, a to nejen u žáků, ale i u dospělých.
Stačí si ale uvědomit, zda mluvíme o výzvě k nějaké akci, nebo o označení zvuků či ohlasů, a správná podoba je hned jasná. V následujících doplňujících částech si rozdíl ještě více upevníme a ukážeme si typické situace, kde lidé chybují.
FAQ – Často kladené otázky
Je správně ozvi se nebo ozvyse?
Správně je vždy ozvi se, pokud někoho vyzýváme k reakci.
Mohu někdy napsat ozvyse?
Ne, spojení ozvyse je pravopisně nesprávné.
Co znamená slovo ozvy?
Ozvy označují zvuky, ohlasy nebo ozvěny, nikoli výzvu k činnosti.
Jak poznám správný tvar ve větě?
Zeptejte se, zda někoho vybízíte k reakci. Pokud ano, píšete ozvi se.
Je ozvi se rozkaz?
Ano, jde o rozkazovací způsob slovesa ozvat se.
Píše se ozvi se mi nebo ozvyse mi?
Správně je pouze ozvi se mi.
Je ozvy podstatné jméno?
Ano, ozvy jsou podstatné jméno rodu ženského.
Patří ozvy spíše do odborného jazyka?
Ano, často se používají v lékařství, literatuře nebo odborných textech.
Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Pravopis tohoto výrazu je zcela závislý na kontextu. Každá varianta je totiž správná, záleží jen na významu jednotlivých slov. V případě výrazu "ozvi" se jedná o tvar slovesa v druhé osobě jednotného čísla v rozkazovacím způsobu. U tvaru "ozvy" se jedná o podstatné jméno rodu ženského čísla množného v prvním pádě, nebo čísla jednotného v pádě druhém.
"Ozvi" je od slovesa ozvat se, což znamená projevit se zvukem, ohlásit se. Pojmem "ozvy" jsou myšleny zvukové efekty doprovázející činnost srdce, v menší míře se "ozvy" používají ve významu ohlasů, ozvěna.
V naší poradně s názvem ANDREJ BABIŠ KONTAKTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav Šulc.
Dobrý den vážený pane premiére.
Jsem volič a sympatizant hnutí ANO. Měl jsem dost rozkrádání a rozprodávání České republiky stoupenci ODS a ČSSD. Velmi jsem kvitoval vznik Vašeho hnutí. Nyní bych se chtěl vyjádřit k současné situaci v době šíření koronaviru. Včera jsem poslouchal Váš projev v TV. Byl jsem dosti rozčarován. Sám pracuji jako soukromý lékař. Vy jste říkal, že jste zvládli 1. vlnu boje proti šířícímu viru. Nevím s čím pořád bojujete , ale s tímto koronavirem to nelze. Na jaře jste uzavřeli vše co šlo, zabránili lidem chodit do práce a všichni jste se plácali po ramenou , jak jste to zvládli. Je jasné, že takto jste zamezili šíření nejen koronaviru ,ale i většiny ostatních infekcí. Bohužel za cenu 500 mld Kč.Poté, co nastal opět téměř normální pohyb lidí se virus , samozřejmě, začal opět šířit. Nyní nám hrozí, že budeme opět uvrženi do celonárodní karantény. Ptám se za jakou cenu? Kolik tisíc lidí chcete dostat na hranu ekonomického bankrotu ? Nestačí v tuto chvíli to kolik lidí se potýká s exekucemi ? Koronavirus lze zastavit pouze tím, že budou mít lidé protilátky. To znamená, že budou vakcinováni ( vakcína zatím ještě není k dispozici ) a nebo nemoci prodělají a zvýší se obranyschopnost lidí. Jiná cesta neexistuje.
To že zavřete školy, restaurace, bary, hotely, lázně se vůbec nic nevyřeší. Jen uvrhnete lidi do bídy a oddálíte další vlnu šíření viru o nějaký čas. Není přeci možná vše zavřít na další 3,6 nebo nevím kolik měsíců. S tím virem se zatím musíme naučit žít. Vrhnout všechnu pozornost na nejohroženejší skupiny lidí a věnovat se nemocným lidem. Ostatní populaci nechcete v klidu žít a pracovat. Samozřejmě, že nechci ,aby umírali lidé po tisících , ale nechte svá doporučení na samotných lidech. Chybí tu jakékoli pozotivní povzbuzení. Jsme denodenně strašeni a masírování tím, kolik lidí je nakaženo, kolik lidí zemřelo. Ale nikdo nikoho v televizi na internetu , na sociálních sítích nepovzbudí a neporadí co máme všichni dělat. Určitě ne všechny lidi zavřít a vyhrožovat sankcemi pokud nebudeme nosit roušky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Souhlasím s tím, co píšete. Není řešení zastavovat v činnosti produktivní populaci, u které jsou jen lehké příznaky a nízká smrtnost. Řešení je vyčlenit lázně a ozdravovny, kam by se přesídlili virem ohrožené skupiny lidí, kde by byli izolovaní od okolního světa, a kde by se o ně staral personál rovněž izolovaný od okolního světa - bydleli by společně s klienty. Není to zadarmo, ale určitě to vyjde levněji, než uplný lock down, jako na jaře. Izolování ohrožených skupin by trvalo tak dlouho, dokud by nepřestal komunitní přenos, tedy do doby, než by získal protilátky dostatečný počet lidí přirozeným promořením.
Co si o takovém řešení myslíte?
Slovo ozvy je podstatné jméno a nemá nic společného s rozkazem ani výzvou. Nejčastěji se používá v odbornějším nebo popisném kontextu, například v lékařství nebo v literatuře.
Významově označuje zvukové projevy, ohlasy nebo ozvěny, nikoli činnost osoby.
Spojení ozvi se použijeme vždy tehdy, když někoho vybízíme k reakci, odpovědi nebo kontaktu. Jde o sloveso ozvat se v rozkazovacím způsobu, druhé osoby jednotného čísla.
Typickým znakem je, že věta směřuje k určité osobě a očekáváme její aktivní reakci.
Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.
Seznam podstatných jmen na D
ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů
Pro skloňování vztažného zájmena jenž je důležité si uvědomit jakého rodu a čísla je podstatné jméno, k němuž se jenž vztahuje, a v jakém pádu dané zájmeno má být.
V následující tabulce lze najít správný tvar právě pro určení těchto tří kritérií (číslo, rod, pád)
Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.
1. Kapitola
Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.
2. Kapitola
Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se