Staré pověsti české patří k těm knihám, které si většina lidí spojuje s dětstvím, školní četbou a prvními setkáními s českými dějinami. Přestože vznikly před více než sto lety, dokážou i dnes zaujmout napětím, silnými hrdiny, dramatickými osudy a jasně čitelným poselstvím o odvaze, spravedlnosti a vztahu k vlastní zemi.
Tento doplňující text rozšiřuje původní článek o další souvislosti, výkladové pasáže a praktické využití knihy ve výuce. Zaměřuje se na hlubší porozumění některým motivům, na práci s textem ve škole i na konkrétní příběhy, které jsou často předmětem dotazů žáků i učitelů, včetně známé epizody, kdy kníže dal uvěznit Horymíra na Vyšehradě.
Obsah pověstí
Staré pověsti české
O Čechovi
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho času s
Ve školní praxi se velmi často pracuje s variantou Staré pověsti české pracovní list. Tyto materiály pomáhají žákům lépe porozumět textu a aktivně s ním pracovat, nikoli ho pouze pasivně číst.
Pracovní listy mohou mít mnoho podob – od jednoduchých otázek k textu až po kreativní úkoly, které podporují fantazii a samostatné myšlení.
Staré pověsti české mají ve školním prostředí výjimečné postavení. Nejde pouze o literární dílo, ale o text, který propojuje české dějiny, literaturu a etické hodnoty. Učitelé je často využívají jako první setkání žáků s historickým vyprávěním, které není suché, ale plné emocí, dramatických zvratů a silných postav.
Díky srozumitelnému ději a jasně rozlišenému dobru a zlu se pověsti dobře čtou i mladším žákům. Zároveň ale nabízejí dostatek prostoru k hlubšímu rozboru, diskusi o motivech jednání postav a k zamyšlení nad tím, jak Jirásek jednotlivé události interpretuje.
Propojení literatury a dějepisu
Jedním z hlavních přínosů knihy je možnost mezipředmětového propojení. Žáci si pomocí pověstí snáze zapamatují jména, místa i historické souvislosti, jako je Vyšehrad, Přemyslovci nebo husitská doba.
pochopení mýtického původu českého státu
orientace v základní časové ose českých dějin
vnímání rozdílu mezi legendou a historickým faktem
Jirásek ve svých pověstech vycházel z kronik, pověstí, zkušeností, lidové slovesnosti a dalších. Zaměřil se na velmi široké dějinné období. Ve starých pověstech se ale nejvíce zaměřoval na úseky, které považoval pro Čechy za důležité. Často tam zdůrazňuje hrdinský rys některé z hlavní postav. Je znát také jeho postoj k jednotlivým králům, které považuje za dobré a které ne. Velmi v knize oceňuje české krále, nemá rád cizince. V jeho knize se velmi promítá jeho subjektivní postoj k daným událostem a osobám. Některé osobnosti a okamžiky českých dějin si idealizuje. Například v pověsti o Žižkovi je velmi znát, že postavu Žižky Jirásek zbožňoval. Cílem knihy bylo zjevně podpořit národní vědomí.
Je potřeba si uvědomit, že Jirásek příběhy starých pověstí staví na kontrastu dobra a zla, Čechů a Němců, pravdy a lži, bohatství a chudoby.
Někdy se snaží přiblížit kraji, o kterém píše tím, že v přímé řeči použije místní nářečí.
Alois Jirásek psal své pověsti s jasným cílem – posílit národní hrdost a ukázat české dějiny jako příběh statečných lidí a spravedlivých činů. Tomu odpovídá i jeho styl, který je místy patetický, idealizující a jednoznačně hodnotící.
Pro dnešního čtenáře může jazyk působit zastarale, ale právě to nabízí prostor k diskuzi o vývoji češtiny a proměnách literárního stylu.
Ideál hrdiny v Jiráskových pověstech
Hrdinové Starých pověstí českých jsou často nositeli morálních hodnot, jako je čest, odvaha a obětavost. Negativní postavy naopak zosobňují chamtivost, pýchu a bezohlednost.
I v současnosti mají Staré pověsti české své místo. Nejen jako povinná četba, ale jako text, který umožňuje mluvit o identitě, odpovědnosti a vztahu k vlastní historii. Právě proto se k nim školy i čtenáři stále vracejí.
S příběhy z Jiráskových pověstí se setkávají již děti na základní škole. Jazyk samozřejmě působí v dnešní době zastarale, to ale nic nemění na tom, že jsou příběhy napsány poutavě. Tato kniha by měla být i dnes čtena i z toho důvodu, ze kterého ji Jirásek pravděpodobně napsal, tedy proto, aby byla posílena národní hrdost Čechů a aby sloužila jako připomínka českých dějin.
Pověst o Horymírovi patří mezi nejznámější části knihy a bývá často rozebírána samostatně. Klíčovým momentem je situace, kdy kníže dal uvěznit Horymíra na Vyšehradě za jeho odpor proti těžbě a úpadku zemědělství. Tento čin jasně ukazuje střet moci a morálního přesvědčení.
Horymír zde vystupuje jako postava, která se nebojí postavit autoritě a hájit to, co považuje za správné, i za cenu vlastního života. Jeho uvěznění na Vyšehradě a následný legendární skok Šemíka symbolizují touhu po svobodě a spravedlnosti.
Symbolika Vyšehradu a koně Šemíka
Vyšehrad v této pověsti nefunguje jen jako místo děje, ale jako symbol moci a soudní autority. Naproti tomu kůň Šemík představuje věrnost, oběť a sílu přírody, která stojí proti lidské svévoli.
Uvedený životopis Williama Shakespeara může sloužit jako pomůcka pro tvorbu referátu na téma William Shakespeare.
Přesné datum narození Williama Shakespeara není známé, v pramenech je ale uvedené jeho datum křtu, a to je 26. dubna 1564. Stalo se tak ve městě Stratford nad Avonou, kde Shakespeare prožil podstatnou část svého života. Shakespeare nepocházel z chudých poměrů, jeho otec se živil jako úspěšný rukavičkář a matka pocházela z bohaté velkostatkářské rodiny. Jeho rodiče měli včetně Williama osm dětí. O dětství Williama Shakespeara toho není mnoho známo, ví se ale, že ve Stratfordu navštěvoval gymnázium, kde se věnoval latině a klasickému umění (tento studijní program byl totiž na všech gymnáziích). Shakespeare se také již v 18 letech oženil, a to dokonce s ženou o osm let starší, s Annou Hathawayovou. Celkově jejich svatba byla připravena ve spěchu, pravděpodobným důvodem bylo těhotenství Anny. Zhruba šest měsíců po svatbě se totiž narodila jejich první dcera Susanne. O dva roky (1585) později se manželům narodila dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith. Hamnet se ale nedožil dospělosti. O Shakespearově životě v období mezi lety 1585 a 1952 toho není moc známo. Různí životopisci mu přisuzují různé životní události. Některé pověsti říkají, že byl pytlákem a před trestem utekl do Londýna, jiné pověsti říkají, že pracoval jako domácí učitel, nebo že začal pracovat u divadla jako hlídač koní.
Shakespeare nepatřil k těm autorům, kteří by se proslavili až po své smrti. Úspěch zažil již za svého života, přestože není známé, kdy začal psát. Jisté je, že některé jeho hry byly v Londýně hrány již v roce 1592. Shakespeare se také stal členem divadelní společnosti Lord Chamberlain´s Men, kde fungoval jako herec a dramatik. V této společnosti působil, i když pak změnila název na King´s men. Tato společnost sídlila v divadle Globe, které z jedné desetiny vlastnil i Shakespeare. Postupně Shakespeare přestal fungovat jako herec a soustředil se hlavně na tvorbu divadelních her. Většinu her napsal v letech 1590 – 1604. Psal komedie, historické hry i tragédie. Většinu času během své herecké a autorské kariéry prožil v Londýně, případně ve Stratfordu. Z Williama Shakespeara se stal velmi dobře finančně zajištěný muž, který si mohl dokonce koupit jeden z největších domů ve Stratfordu (dům se nazýval New Place) a zároveň i dům na londýnském předměstí. V roce 1613 se ale natrvalo vrátil do rodného města, kde žil až do smrti. Londýn ale při některých příležitostech navštívil. Žádnou z divadelních her už po tomto roce nenapsal. Dokonce jeho poslední tři hry pravděpodobně ani nenapsal sám, ale podílel se na tom také autor John Fletcher. Shakespeare zemřel 23. dubna 1616 a většinu svého majetku odkázal nejstarší dceři Susanne s tím, že majetek předá svému prvnímu synovi. Susanne ale s manželem Johnem Hallem měli ale jen dceru Alžbětu, která zemřela bezdětná. Ani Judith s manželem Thomasem Quineym se nedočkali od svých tří dětí vnoučat.
Shakespeare byl pohřben před oltářem v kostele Holly Trinity Church.
V krabici spalo bílé koťátko. Pobyt u moře rychle ubíhal. Náš byt je neobyčejně útulný. Bajaja zabil draka. Nesmíš babičku zlobit. Můj strýc má dvě kobylky a jednoho býčka. Na vesnici se udržují lidové obyčeje. Sabině zbylo jen deset korun. Nikdy bych nezbil kamaráda. Maminka uvařila čaj z léčivých bylin. Na terase máme dřevěný nábytek.
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Zbyňkova babička sbírá léčivé byliny. Obyvatelé sídliště přibíhali k rozbitému automobilu. Na talíři zbyl jen jeden rybízový koláč. Návštěvníci zámku si se zájmem prohlíželi sbírku starobylého nábytku. Kvalitní výrobky jdou dobře na odbyt, ale zmetky vždy zbydou. Ptačí budku sbijete pomocí hřebíků. Když hodiny odbily poledne, Lotrando nabil svou bambitku. Vojsko dobylo nedobytný hrad. Je bizon opravdu severoamerický býložravec? Kobylka hbitě pobíhala po neobyčejně rozlehlé louce. Utratila lehce nabyté peníze za zbytečnosti. Zbyněk ovládá násobilku, jako když bičem mrská. Sabina koupila babičce sněhobílý šátek a dědečkovi hrneček na bylinkový čaj. Bivoj hraje na bicí už od šesti let. Musím svůj mobilní telefon nabíjet obden. Važte si dobrého bydla, když žijete v blahobytu. Cesta do Přibyslavi nám rychle ubíhala.
Lýkožrout smrkový je malý brouček. Lípa je náš národní strom. Kotě vylízalo z misky všechno mlíčko. Lyska připlula až ke břehu. Ve mlýně se zabydlel vodník. Popelka dostala tři lískové oříšky. Neslyšela jsem její vzlykání. Lyžovali jsme blízko naší chaty. Klaun se líčil na vystoupení. K narozeninám jsem dostal plyšového tygra. Umíš hrát kuličky?
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Časně zjara kvete jedovatý lýkovec. Četl jsem, že má lípa nejpevnější lýko. Přilož do ohně dvě polínka, ať se nám ohřejí promrzlá lýtka. Hrom už není slyšet, ale pořád se blýská. Lovci bez lítosti na lišku nalíčili past. Neslyšel jsem Lidku vzlykat, když zlomila tu novou lyži. Proč plýtváš penězi kupováním plyšových hraček? Spolykal spoustu různých tabletek, aby už neměl lysinu. Chtěl jsem umlít ořechy, ale na tom starém mlýnku to nešlo. Líčil mi své zážitky z lidové zábavy u nich v Litomyšli. Líbilo se nám, jak se cesta klikatila mezi lípami. V Litovli postavili novou plynárnu. Mlsně se olizoval nad malinovými lívanci. Rychle polykal hořký pelyňkový čaj. Babiččiny koblihy se mi rozplývaly na jazyku. Pálivé jídlo vždy vyplivnu. Víly tančící poblíž nedoslýchavého myslivce měly dlouhé splývavé šaty. Na podzim často bývají lijáky a plískanice.
Kominík mi přinesl štěstí. Z pampelišek létá bílé chmýří. Umyj si ruce pořádně mýdlem! Princezna si rychle oblékla myší kožíšek. Myslivec minul lišku jen o kousek. Komáři patří mezi obtížný hmyz. Maminka bude mít brzy narozeniny. U diktátu musíme přemýšlet. Hlemýžď zmizel mezi kamínky. Auto dostalo na mokré vozovce smyk.
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Zmije zmizela z vyhřáté mýtiny. Míša odmykal velmi opatrně. Umyj si ruce, jinak nesmíš k obědu. Míval jsem myš, ale teď už smím mít pouze hlemýždě. Zlomyslnost a domýšlivost nepatří mezi dobré vlastnosti. Hmyz představuje více než polovinu všech známých žijících organismů. V naší zoologické zahradě mívali i mývaly. Babička Ludmila mi vyprávěla pověst o Přemyslovi, ale já mám raději tu o Horymírovi a Šemíkovi. Pan učitel chtěl, abych na mapě České republiky našel Litomyšl, Vysoké Mýto a Kamýk nad Vltavou. Nemilá vzpomínka na polámaný smyčec pronásledovala svědomitého studenta na každém kroku. Pokud oheň málo hoří, je potřeba ho rozdmýchat. Raději jsem se pořádně zamyslel, abych se znovu nezmýlil. Kamila mínila udělat výmyk, ale smýkla sebou na žíněnku.
Dita píše domácí úkol. Pyšná princezna je napínavá pohádka. Proč nesla liška pytel zázvoru? Plody vznikají z opylených květů. Po dlouhém běhu mě píchá v boku. Robátko ošetřil jelenovi kopýtko. Na trávě se třpytí kapičky rosy. Můj bratr chce být pilotem nebo pirátem. Teta pije kávu jen s mlékem. Slepýš není had. Jak vypadá ptakopysk?
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Nalepil jsem obrázek slepýše na tvrdý papír a přidal krátký popisek. Pije netopýr krev stejně jako upír? Dívka se zapýřila, když klopýtla na schodech. Už brzy budeš za své činy pykat. Muzea opatrují mnoho písemných památek a vzácných rukopisů. Nespíte, protože zpytujete svědomí? Kup v papírnictví pytlík připínáčků. Mostní pilíř z pískovce zničila loňská povodeň. Vypiluj svou hru na píšťalku, ať na tebe můžeme být pyšní. Pivoňky měly přepychové květy, ale neustále se z nich sypal pyl. Naleštěná okna pivovaru se třpytila na slunci. Jazykozpytci se zabývají i pravopisnými jevy. Pýr plazivý je nejen obtížný plevel, ale i bylina, která léčí dnu a revma. Jaký je rozdíl mezi sudokopytníky a lichokopytníky?
