DIKTAT POVESTI je jedno z témat, které se týká tohoto článku. S příběhy Aloise Jiráska se děti setkávají už ve školách. Ne vždy je kniha přijímána s nadšením, i přesto ale mnoho jeho příběhů patří k těm nejkrásnějším pověstem o českých dějinách.
Obsah pověstí
Staré pověsti české
O Čechovi
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č
Jirásek ve svých pověstech vycházel z kronik, pověstí, zkušeností, lidové slovesnosti a dalších. Zaměřil se na velmi široké dějinné období. Ve starých pověstech se ale nejvíce zaměřoval na úseky, které považoval pro Čechy za důležité. Často tam zdůrazňuje hrdinský rys některé z hlavní postav. Je znát také jeho postoj k jednotlivým králům, které považuje za dobré a které ne. Velmi v knize oceňuje české krále, nemá rád cizince. V jeho knize se velmi promítá jeho subjektivní postoj k daným událostem a osobám. Některé osobnosti a okamžiky českých dějin si idealizuje. Například v pověsti o Žižkovi je velmi znát, že postavu Žižky Jirásek zbožňoval. Cílem knihy bylo zjevně podpořit národní vědomí.
Je potřeba si uvědomit, že Jirásek příběhy starých pověstí staví na kontrastu dobra a zla, Čechů a Němců, pravdy a lži, bohatství a chudoby.
Někdy se snaží přiblížit kraji, o kterém píše tím, že v přímé řeči použije místní nářečí.
S příběhy z Jiráskových pověstí se setkávají již děti na základní škole. Jazyk samozřejmě působí v dnešní době zastarale, to ale nic nemění na tom, že jsou příběhy napsány poutavě. Tato kniha by měla být i dnes čtena i z toho důvodu, ze kterého ji Jirásek pravděpodobně napsal, tedy proto, aby byla posílena národní hrdost Čechů a aby sloužila jako připomínka českých dějin.
Uvedený životopis Williama Shakespeara může sloužit jako pomůcka pro tvorbu referátu na téma William Shakespeare.
Přesné datum narození Williama Shakespeara není známé, v pramenech je ale uvedené jeho datum křtu, a to je 26. dubna 1564. Stalo se tak ve městě Stratford nad Avonou, kde Shakespeare prožil podstatnou část svého života. Shakespeare nepocházel z chudých poměrů, jeho otec se živil jako úspěšný rukavičkář a matka pocházela z bohaté velkostatkářské rodiny. Jeho rodiče měli včetně Williama osm dětí. O dětství Williama Shakespeara toho není mnoho známo, ví se ale, že ve Stratfordu navštěvoval gymnázium, kde se věnoval latině a klasickému umění (tento studijní program byl totiž na všech gymnáziích). Shakespeare se také již v 18 letech oženil, a to dokonce s ženou o osm let starší, s Annou Hathawayovou. Celkově jejich svatba byla připravena ve spěchu, pravděpodobným důvodem bylo těhotenství Anny. Zhruba šest měsíců po svatbě se totiž narodila jejich první dcera Susanne. O dva roky (1585) později se manželům narodila dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith. Hamnet se ale nedožil dospělosti. O Shakespearově životě v období mezi lety 1585 a 1952 toho není moc známo. Různí životopisci mu přisuzují různé životní události. Některé pověsti říkají, že byl pytlákem a před trestem utekl do Londýna, jiné pověsti říkají, že pracoval jako domácí učitel, nebo že začal pracovat u divadla jako hlídač koní.
Shakespeare nepatřil k těm autorům, kteří by se proslavili až po své smrti. Úspěch zažil již za svého života, přestože není známé, kdy začal psát. Jisté je, že některé jeho hry byly v Londýně hrány již v roce 1592. Shakespeare se také stal členem divadelní společnosti Lord Chamberlain´s Men, kde fungoval jako herec a dramatik. V této společnosti působil, i když pak změnila název na King´s men. Tato společnost sídlila v divadle Globe, které z jedné desetiny vlastnil i Shakespeare. Postupně Shakespeare přestal fungovat jako herec a soustředil se hlavně na tvorbu divadelních her. Většinu her napsal v letech 1590 – 1604. Psal komedie, historické hry i tragédie. Většinu času během své herecké a autorské kariéry prožil v Londýně, případně ve Stratfordu. Z Williama Shakespeara se stal velmi dobře finančně zajištěný muž, který si mohl dokonce koupit jeden z největších domů ve Stratfordu (dům se nazýval New Place) a zároveň i dům na londýnském předměstí. V roce 1613 se ale natrvalo vrátil do rodného města, kde žil až do smrti. Londýn ale při některých příležitostech navštívil. Žádnou z divadelních her už po tomto roce nenapsal. Dokonce jeho poslední tři hry pravděpodobně ani nenapsal sám, ale podílel se na tom také autor John Fletcher. Shakespeare zemřel 23. dubna 1616 a většinu svého majetku odkázal nejstarší dceři Susanne s tím, že majetek předá svému prvnímu synovi. Susanne ale s manželem Johnem Hallem měli ale jen dceru Alžbětu, která zemřela bezdětná. Ani Judith s manželem Thomasem Quineym se nedočkali od svých tří dětí vnoučat.
Shakespeare byl pohřben před oltářem v kostele Holly Trinity Church.
V krabici spalo bílé koťátko. Pobyt u moře rychle ubíhal. Náš byt je neobyčejně útulný. Bajaja zabil draka. Nesmíš babičku zlobit. Můj strýc má dvě kobylky a jednoho býčka. Na vesnici se udržují lidové obyčeje. Sabině zbylo jen deset korun. Nikdy bych nezbil kamaráda. Maminka uvařila čaj z léčivých bylin. Na terase máme dřevěný nábytek.
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Zbyňkova babička sbírá léčivé byliny. Obyvatelé sídliště přibíhali k rozbitému automobilu. Na talíři zbyl jen jeden rybízový koláč. Návštěvníci zámku si se zájmem prohlíželi sbírku starobylého nábytku. Kvalitní výrobky jdou dobře na odbyt, ale zmetky vždy zbydou. Ptačí budku sbijete pomocí hřebíků. Když hodiny odbily poledne, Lotrando nabil svou bambitku. Vojsko dobylo nedobytný hrad. Je bizon opravdu severoamerický býložravec? Kobylka hbitě pobíhala po neobyčejně rozlehlé louce. Utratila lehce nabyté peníze za zbytečnosti. Zbyněk ovládá násobilku, jako když bičem mrská. Sabina koupila babičce sněhobílý šátek a dědečkovi hrneček na bylinkový čaj. Bivoj hraje na bicí už od šesti let. Musím svůj mobilní telefon nabíjet obden. Važte si dobrého bydla, když žijete v blahobytu. Cesta do Přibyslavi nám rychle ubíhala.
Lýkožrout smrkový je malý brouček. Lípa je náš národní strom. Kotě vylízalo z misky všechno mlíčko. Lyska připlula až ke břehu. Ve mlýně se zabydlel vodník. Popelka dostala tři lískové oříšky. Neslyšela jsem její vzlykání. Lyžovali jsme blízko naší chaty. Klaun se líčil na vystoupení. K narozeninám jsem dostal plyšového tygra. Umíš hrát kuličky?
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Časně zjara kvete jedovatý lýkovec. Četl jsem, že má lípa nejpevnější lýko. Přilož do ohně dvě polínka, ať se nám ohřejí promrzlá lýtka. Hrom už není slyšet, ale pořád se blýská. Lovci bez lítosti na lišku nalíčili past. Neslyšel jsem Lidku vzlykat, když zlomila tu novou lyži. Proč plýtváš penězi kupováním plyšových hraček? Spolykal spoustu různých tabletek, aby už neměl lysinu. Chtěl jsem umlít ořechy, ale na tom starém mlýnku to nešlo. Líčil mi své zážitky z lidové zábavy u nich v Litomyšli. Líbilo se nám, jak se cesta klikatila mezi lípami. V Litovli postavili novou plynárnu. Mlsně se olizoval nad malinovými lívanci. Rychle polykal hořký pelyňkový čaj. Babiččiny koblihy se mi rozplývaly na jazyku. Pálivé jídlo vždy vyplivnu. Víly tančící poblíž nedoslýchavého myslivce měly dlouhé splývavé šaty. Na podzim často bývají lijáky a plískanice.
Kominík mi přinesl štěstí. Z pampelišek létá bílé chmýří. Umyj si ruce pořádně mýdlem! Princezna si rychle oblékla myší kožíšek. Myslivec minul lišku jen o kousek. Komáři patří mezi obtížný hmyz. Maminka bude mít brzy narozeniny. U diktátu musíme přemýšlet. Hlemýžď zmizel mezi kamínky. Auto dostalo na mokré vozovce smyk.
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Zmije zmizela z vyhřáté mýtiny. Míša odmykal velmi opatrně. Umyj si ruce, jinak nesmíš k obědu. Míval jsem myš, ale teď už smím mít pouze hlemýždě. Zlomyslnost a domýšlivost nepatří mezi dobré vlastnosti. Hmyz představuje více než polovinu všech známých žijících organismů. V naší zoologické zahradě mívali i mývaly. Babička Ludmila mi vyprávěla pověst o Přemyslovi, ale já mám raději tu o Horymírovi a Šemíkovi. Pan učitel chtěl, abych na mapě České republiky našel Litomyšl, Vysoké Mýto a Kamýk nad Vltavou. Nemilá vzpomínka na polámaný smyčec pronásledovala svědomitého studenta na každém kroku. Pokud oheň málo hoří, je potřeba ho rozdmýchat. Raději jsem se pořádně zamyslel, abych se znovu nezmýlil. Kamila mínila udělat výmyk, ale smýkla sebou na žíněnku.
Dita píše domácí úkol. Pyšná princezna je napínavá pohádka. Proč nesla liška pytel zázvoru? Plody vznikají z opylených květů. Po dlouhém běhu mě píchá v boku. Robátko ošetřil jelenovi kopýtko. Na trávě se třpytí kapičky rosy. Můj bratr chce být pilotem nebo pirátem. Teta pije kávu jen s mlékem. Slepýš není had. Jak vypadá ptakopysk?
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Nalepil jsem obrázek slepýše na tvrdý papír a přidal krátký popisek. Pije netopýr krev stejně jako upír? Dívka se zapýřila, když klopýtla na schodech. Už brzy budeš za své činy pykat. Muzea opatrují mnoho písemných památek a vzácných rukopisů. Nespíte, protože zpytujete svědomí? Kup v papírnictví pytlík připínáčků. Mostní pilíř z pískovce zničila loňská povodeň. Vypiluj svou hru na píšťalku, ať na tebe můžeme být pyšní. Pivoňky měly přepychové květy, ale neustále se z nich sypal pyl. Naleštěná okna pivovaru se třpytila na slunci. Jazykozpytci se zabývají i pravopisnými jevy. Pýr plazivý je nejen obtížný plevel, ale i bylina, která léčí dnu a revma. Jaký je rozdíl mezi sudokopytníky a lichokopytníky?
Shnilé brambory, slavnostní shromáždění, smíchat barvy, schránka důvěry, spřátelil se s mými známými, shodil tašku ze schodů, sjízdná sjezdovka, setřít podlahu, sbalit si kufr, zblednul strachy, ztichlá třída, ztvrdlý chleba, zchudlý šlechtic, zežloutlý list, zesmutnělá princezna, zesláblý kůň, zkřehlý zimou, zkrátit kalhoty, zmínka v knize, obzor ztemněl, kocour se stočil do klubíčka, strávil prázdniny, stravitelné jídlo, sestup z věže dolů, stáhnul kalhoty, svolal poradu, svalil se dolů, sjel dolů, řeky splynuly, zestárlý král, pěvecký sbor, sběr papíru, svěsil hlavu, svézt se stopem, sežehl si vlasy, shon lidí, zkumavka, sklopené oči, sklouzl po banánu, skládání písní, zvážnělý výraz, zfilmovaná pohádka, ztloustlá modelka
2. diktát
Sběh lidí, vojenský zběh, skreslit čáry dohromady, zkreslit fakta, zkopal psa, skopal míč ze schodů, skropil šátek slzami, zkropil na louce prádlo, smazal tabuli, zmazal si kalhoty, změna počasí, směna peněz, zmáčel si kalhoty, smáčel rty ve vodě, zmotal úkol, smotal klubíčko, zmrskal koně bičem, po praní se svetr smrskl, shlédl z věže na turisty, zhlédl nové divadelní představení, zjednal pořádek, sjednal si schůzku, zbil spolužáka, sbil poličku, zedřen námahou, sedřená kůže, svolal schůzi, zvolal hurá, zvolili předsedu, svolili s výletem
Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.
1. Kapitola
Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.
2. Kapitola
Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se
Spisovatel Alois Jirásek se narodil do selské rodiny dne 23 srpna 1851 ve městě Hronově. Jeho otec pracoval jako tkadlec a poté jako pekař. Alois Jirásek měl osm sourozenců, z toho čtyři dívky. Jako student navštěvoval německé gymnázium v Broumově a poté české gymnázium v Hradci Králové. Poté studoval v Praze historii. Po vystudování žil v Litomyšli, kde pracoval jako profesor dějepisu a zeměpisu na gymnáziu.
Alois Jirásek měl se svou ženou Marií Podhajskou osm dětí. Jména dětí Aloise Jiráska: Božena, Mařenka, Ludmila, Miloslava, Zdeňka, Magdalena a Jaromír. Z Litomyšle se Jirásek přestěhoval do Prahy, i zde vyučoval na gymnáziu. Celý život se věnoval literatuře, nejvíce ale když byl v penzi.
Alois Jirásek také rád cestoval a psal o místech, které navštívil.
Alois Jirásek patří mezi významné české spisovatele, kteří podepsali Manifest českých spisovatelů, v němž se přihlásili k myšlence státní samostatnosti českého národa.
Alois Jirásek zemřel v Praze dne 12. března 1930. Pohřben byl v Hronově.
Českou vlasteneckou společnost uchvátila Němcová svým uměním vypravovat.
Knihu Obrazy z okolí domažlického psala jako dopisy a zachycovala v nich svá pozorování Chodska. Díky tomuto způsobu mohla svá pozorování zdůvěrňovat tím, že zachycovala i své vlastní citové zaujetí. Místní lidé pro ni nebyli naivními předměty výchovy, naopak dávala najevo svou touhu jim naslouchat. Nesnažila se zdejší venkovany příliš idealizovat, spíš se stavěla do role věcné pozorovatelky. Tyto obrazy jsou plné rozmlouvání, scének a příběhů propojených úvahami Němcové.
Snaha dodávat sebevědomí obyčejným lidem se také projevila v pohádkové tvorbě Němcové. Co slyšela, to autorka upravovala. Věděla, že pro pohádku je důležitý nejen příběh, ale hlavně i styl vyprávění. V letech 1845- 47 vydala soubor Národních báchorek a pověstí.
V období 1854 – 1856 vznikla většina povídek Němcové a také její nejznámější dílo Babička.
Známé jsou také tezové romány a vesnické povídky Němcové. Tezový román Pohorská vesnice zachycuje soulad mezi zámkem a podzámčím, mezi Čechy a Slováky, mezi moudrostí i láskou pána a kmána. Hlavním dějištěm je vesnice na Chodsku. Vesnice je velmi idealizovaná. Autorka zde velmi využívá místní nářečí, řeč Slováků je psána ve slovenštině.
Další známou knihou je V zámku a v podzámčí, kde si Němcová pohrává s představou nafoukaných zbohatlíků, kteří si hrají na vznešené a lidi z okraje společnosti, kteří jsou pány přehlíženi a odkázáni ke společnému bydlení. Próza sleduje rozdíly v domech zbohatlické paní a v ratejně. Próza končí idylicky, když se kněžna ujme chudého sirotka.
Další známou prózou je Chýže pod horami, která vypráví o českém turistovi, který se na Slovensku ocitl v nouzi, a místní rodina mu pomohla a on se zamiloval do sličné panny.
Radostné zakončení má většina venkovských povídek Karla, Divá Bára, Dobrý člověk.
Seznam děl Boženy Němcové
Babička – román
Barunka – krátká próza
Cesta z pouti – krátká próza
Čertík – krátká próza
Čtyry doby – krátká próza
Devět křížů – krátká próza
Divá Bára – krátká próza
Dlouhá noc – krátká próza
Dobrý člověk – krátká próza
Domácí nemoc – krátká próza
Dopisy z Lázní Františkových – krátká próza
Hospodyně na slovíčko – krátká próza
Chudí lidé – krátká próza
Chyže pod horami – krátká próza
Karla – krátká próza
Kraje a lesy na Slovensku - cestopis
Moje vlast – poezie
Obrázek vesnický – krátká próza
Obrazy ze života slovenského – cestopis
Obrazy z okolí Domažlického – publicistický žánr
O prostonárodním léčení na Domažlicku – publicistický žánr
