Texty básní k recitaci

Dlouhé básničky k recitaci: 3 originální texty

Pro delší recitaci se dobře hodí báseň s výrazným příběhem, změnami nálady a místy, kde může recitátor pracovat s hlasem. Níže najdete tři celé originální dlouhé básničky k recitaci: příběhovou, přírodní a humornou. Každá je dostatečně dlouhá pro několikaminutový přednes a není nutné ji zkracovat kvůli autorským právům.

Dlouhá básnička nemusí být při recitaci obtížnější než krátká. Výhodou delšího textu je, že má recitátor čas vytvořit atmosféru a nemusí zaujmout během několika prvních veršů. Nejlépe se učí básně, které mají srozumitelný děj nebo jasně se měnící obrazy. Proto jsou následující texty záměrně odlišné: první vypráví příběh, druhý pracuje s náladou přírody a třetí staví na humoru.

Ukázkový text

Dlouhá básnička k recitaci: Cesta domů

Tato báseň má klidnější začátek, postupně získává napětí a končí návratem do bezpečí. Hodí se pro recitátora, který umí pracovat s tempem a pauzou.

Za městem se cesta stáčí,
mezi pole, mezi stráně,
večer kráčí čím dál tišeji
a slunce klesá do červánků.
Vítr honí suché listí,
kutálí je přes kamení,
jako kdyby někam spěchalo
a samo nevědělo kam.
Jdu tou cestou úplně sám,
za zády už mizí město,
přede mnou jen dlouhá silnice
a na obzoru tmavý les.
Ve větvích se něco pohne,
zastavím se na okamžik.
Možná pták, co hledá místo,
kde by přečkal chladnou noc.
Možná vítr, možná kuna,
možná vůbec nic tam není.
Ale když je člověk sám,
slyší někdy dvakrát víc.
Zrychlím krok a cesta mizí
v šeru mezi staré stromy,
nad hlavou se první hvězda
rozsvítí jak malá stráž.
Potom spatřím mezi kopci
jedno známé žluté světlo.
Okno našeho starého domu
svítí tiše do krajiny.
Najednou už cesta není
ani dlouhá, ani cizí.
Každý kámen dobře poznávám,
každou zatáčku i strom.
Za vraty už štěká pes
a někdo rozsvěcí na chodbě.
Dveře vrznou, teplo dýchne
a já vím, že jsem zas doma.
Venku může foukat vítr,
les se může halit tmou,
ale člověk snáze kráčí,
když ví, kam se vrací domů.

Dlouhá básnička o přírodě: Když se probouzí ráno

Druhá básnička je vhodná pro klidnější přednes. Důležité jsou obrazy krajiny, postupné zesilování hlasu a změna tempa ve chvíli, kdy se probouzí celý den.

Ještě spí les pod kopcem,
ještě louka mlhou dýchá,
na stéblech se třpytí kapky
a nad rybníkem je ticho.
Ještě nikdo nespěchá,
cesty zůstávají prázdné,
jenom někde mezi keři
zašustí pár drobných křídel.
Potom přijde první světlo,
opře se o vrchol stromu,
pomalu se sklouzne níž
a probudí starou zahradu.
Na plot usedne malý kos,
nakloní svou černou hlavu,
jako kdyby kontroloval,
jestli ráno přišlo včas.
V trávě vstává sedmikráska,
otvírá své bílé lístky,
včela míří mezi květy,
čmelák hledá první zvonek.
U potoka voda běží,
přeskakuje malé kameny,
někam spěchá bez zastávky,
ale nikdy není pozdě.
Ze vsi zazní první vrata,
někdo vyjde před chalupu,
z komína se zvedne proužek
tenký jako šedá nit.
Slunce stoupá stále výš,
mlha mizí mezi poli,
na cestách se dlouhé stíny
krátí každým okamžikem.
Co před chvílí tiše spalo,
najednou se dává do pohybu.
Křídla, kroky, voda, listí,
všechno dostává svůj hlas.
A tak každé nové ráno
začne téměř nepozorovaně.
Nejdřív kapkou, potom ptákem,
nakonec se vzbudí svět.

Vtipná dlouhá básnička: Den, kdy nefungoval budík

Třetí text je určený pro živější přednes. Recitátor může zvýraznit jednotlivé situace, měnit výraz hlasu a před posledním veršem jednotlivých částí udělat krátkou pauzu.

V pondělí můj chytrý budík
rozhodl se, že nebude
dělat hluk už v šest hodin.
Prý si také odpočine.
Ležel tiše na poličce,
ani jednou nezazvonil.
Já jsem spal jak poleno
a čas mezitím šel dál.
První vstala naše kočka,
prošla pokoj sem a tam,
potom zjistila, že snídani
jí dnes nikdo nechystá.
Začala tedy vlastní budík:
nejdřív mňoukla, potom dvakrát,
pak mi skočila na peřinu
a usedla na můj nos.
Vyskočil jsem přesně v osm,
škola začínala právě.
Jednou rukou hledám ponožku,
druhou cpu se rohlíkem.
Batoh čeká pod stolem,
učebnice leží jinde,
sešit zřejmě přes noc získal
schopnost někam odcestovat.
Najdu botu, chybí druhá.
Najdu druhou, zmizí bunda.
Když už konečně mám všechno,
zjistím, že jsem bez klíčů.
Klíče leží v kuchyni,
přesně tam, kde vždycky bývají.
Jenže člověk, který spěchá,
vidí nejlíp věci poslední.
Vyrazím jak závodník,
schody beru po dvou, po třech,
autobus mi před očima
zamává a odjíždí.
Doběhnu pak ke škole,
udýchaný, celý rudý.
Na chodbě je podivné ticho,
nikde žádný spolužák.
Podívám se na nástěnku,
čtu ji jednou, čtu ji dvakrát:
„Dnes je ředitelské volno.“
A mně konečně dojde vše.
Domů kráčím pomaličku,
už se vůbec nikam neženu.
A můj budík? Ten měl zřejmě
lepší informace než já.

Jak text přednést

Jak si dlouhou básničku připravit k recitaci

U dlouhého textu není nejlepší učit se všechny verše najednou. Rozdělte báseň podle jednotlivých částí příběhu nebo nálady. Nejprve si zapamatujte jednu část a teprve potom pokračujte další.

  • Nejdříve pochopte děj. Když víte, co se v básni právě odehrává, další verš se vybavuje mnohem snáz.
  • Vyznačte si změny nálady. Jinak zní klidný začátek, jinak napínavá situace a jinak humorná pointa.
  • Nespěchejte. Delší báseň neznamená, že ji musíte říkat rychleji.
  • Používejte krátké pauzy. Pauza po důležitém verši často působí lépe než zbytečné zesilování hlasu.
  • Poslední část nacvičte zvlášť. Právě konec básně si posluchači nejlépe zapamatují.

Kterou básničku vybrat?

  • Cesta domů je vhodná pro vážnější a klidný přednes.
  • Když se probouzí ráno se hodí pro recitátora, který dobře pracuje s obrazností a náladou.
  • Den, kdy nefungoval budík je vhodný pro živý, humorný přednes a práci s výrazem.

Nejčastější otázky

Jak dlouhá má být básnička na recitační soutěž?

Neexistuje jedna ideální délka pro každou recitaci. Důležitější je, aby recitátor text bezpečně zvládl a dokázal během celého přednesu udržet pozornost posluchačů. Pro školní vystoupení bývá praktický text, jehož přednes zabere přibližně několik minut. Konkrétní soutěž však může mít vlastní časový limit.

Je lepší dlouhá, nebo krátká báseň?

Záleží na recitátorovi. Dlouhá báseň dává více prostoru pro příběh, změny nálady a práci s hlasem, ale vyžaduje důkladnější zapamatování. Kratší text se učí snadněji, zato v něm musí recitátor vytvořit dojem během kratší doby.

Jak se rychle naučit dlouhou básničku?

Nejlépe funguje rozdělení básně na menší významové části. Jednu část několikrát přečtěte nahlas, potom ji zkuste říct bez textu a až po jejím zvládnutí přidejte další. Nakonec jednotlivé části spojte. Učení pouze mechanickým opakováním celé básně od začátku bývá méně účinné.

Jakou dlouhou básničku vybrat dítěti k recitaci?

Vyberte text, kterému dítě rozumí a který odpovídá jeho přirozenému projevu. Klidnějšímu recitátorovi může vyhovovat přírodní nebo příběhová báseň, výraznému dítěti zase humorný text. Nejdůležitější je, aby se mu báseň líbila a dokázalo si představit situace, o kterých mluví.