Gramatika

Druhy zájmen – přehled, příklady a jak je poznat

Jaké jsou druhy zájmen?

V češtině rozlišujeme sedm základních druhů zájmen: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá a záporná. Zájmena většinou zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně na ně ukazují. Například já je zájmeno osobní, můj přivlastňovací, ten ukazovací, kdo tázací a nikdo záporné.

Zájmena patří mezi ohebné slovní druhy a při určování jejich druhu je nejdůležitější sledovat význam konkrétního slova. Nestačí tedy jen poznat, že jde o zájmeno. Ve školních cvičeních se obvykle požaduje i přesnější určení, například zda je zájmeno osobní, ukazovací nebo neurčité. Některé skupiny jsou snadno rozpoznatelné, jiné se mohou plést – typickým příkladem jsou zájmena tázací a vztažná, která mohou mít stejný tvar.

Druhy a rozdělení

Přehled druhů zájmen

Druh zájmena Příklady Co vyjadřuje
osobní já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, se, si označuje osoby, věci nebo účastníky děje
přivlastňovací můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj vyjadřuje, komu něco patří
ukazovací ten, tento, tamten, takový, týž ukazuje na osobu, věc nebo vlastnost
tázací kdo, co, jaký, který, čí slouží k vytvoření otázky
vztažná kdo, co, jaký, který, čí, jenž spojuje věty a odkazuje na předchozí výraz
neurčitá někdo, něco, nějaký, některý, kdosi, cokoli označuje neurčitou osobu, věc nebo vlastnost
záporná nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný vyjadřuje nepřítomnost osoby, věci nebo vlastnosti

Podrobné vysvětlení

Jednotlivé druhy zájmen podrobně

Osobní zájmena

Osobní zájmena označují účastníky komunikace nebo osoby a věci, o kterých mluvíme. Patří sem například já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni.

Příklady:

  • Já půjdu domů pěšky.
  • Ona dnes nepřišla do školy.
  • My jsme už úkol dokončili.

Mezi osobní zájmena se řadí také zvratná zájmena se a si. Nemají vlastní první pád a vztahují se k osobě nebo věci vyjádřené ve větě.

Například: Petr se umyl. Jana si koupila knihu.

Přivlastňovací zájmena

Přivlastňovací zájmena vyjadřují, komu něco patří nebo ke komu něco náleží. Patří sem například můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich.

  • To je moje taška.
  • Viděli jsme jejich zahradu.
  • Kde je tvůj sešit?

Zvláštní postavení má zvratné přivlastňovací zájmeno svůj. Používá se tehdy, když vlastník odpovídá podmětu věty: Petr si uklidil svůj pokoj. Pokoj patří Petrovi, tedy podmětu věty.

Ukazovací zájmena

Ukazovací zájmena na někoho nebo něco přímo ukazují. Patří sem například ten, tento, tamten, takový, týž.

  • Ten dům stojí u řeky.
  • Vyber si tuto knihu.
  • Takové počasí jsme nečekali.

Pomoci může jednoduchá představa: na danou osobu, věc nebo vlastnost bychom mohli obrazně ukázat prstem.

Tázací zájmena

Tázací zájmena používáme při kladení otázek. Nejčastější jsou kdo, co, jaký, který, čí.

  • Kdo přišel?
  • Co hledáš?
  • Který autobus jede do centra?
  • Čí je ten batoh?

Pokud zájmeno přímo vytváří otázku, je velmi pravděpodobné, že jde o zájmeno tázací.

Vztažná zájmena

Vztažná zájmena mohou mít stejné tvary jako zájmena tázací, ale jejich funkce je jiná. Neptají se, ale spojují části souvětí.

  • Nevím, kdo přijde.
  • Ukaž mi knihu, kterou sis koupil.
  • To je chlapec, jehož jsme včera potkali.

Mezi vztažná zájmena patří také jenž, které se používá především v psaném a formálnějším projevu.

Neurčitá zájmena

Neurčitá zájmena označují osobu, věc, vlastnost nebo množství, ale neurčují je přesně. Patří sem například někdo, něco, nějaký, některý, kdosi, cosi, kdokoli.

  • Někdo zvoní.
  • Na stole leží nějaký dopis.
  • Některé děti zůstaly doma.

Často je poznáme podle částí ně-, -si, -koli a podobných výrazů, které dávají zájmenu neurčitý význam.

Záporná zájmena

Záporná zájmena vyjadřují, že určitá osoba, věc nebo vlastnost není přítomna. Patří sem především nikdo, nic, žádný, nijaký, ničí.

  • Nikdo neodpověděl.
  • Nic jsem nenašel.
  • Nemám žádnou otázku.

V češtině se záporná zájmena běžně spojují se záporným slovesem: Nikdo nepřišel. Nic jsem neviděl.

Jak jev bezpečně poznat

Jak poznat druh zájmena

Při určování postupuj podle významu zájmena ve větě:

  1. Označuje konkrétní osobu nebo účastníka děje? Jde nejspíš o osobní zájmeno: já, ty, on.
  2. Říká, komu něco patří? Jde o přivlastňovací: můj, její, náš.
  3. Na něco ukazuje? Jde o ukazovací: ten, tento, takový.
  4. Tvoří otázku? Jde o tázací: kdo, co, který.
  5. Spojuje věty a odkazuje na jiný výraz? Jde o vztažné: který, kdo, jenž.
  6. Označuje někoho nebo něco neurčitě? Jde o neurčité: někdo, něco, nějaký.
  7. Vyjadřuje úplné popření? Jde o záporné: nikdo, nic, žádný.

Příklady

Příklady určování zájmen ve větách

Ona dnes přijede vlakem. – osobní, označuje konkrétní osobu.

Zapomněl jsem svůj telefon. – přivlastňovací, vyjadřuje vlastnictví a vztahuje se k podmětu.

Tento strom zasadila babička. – ukazovací, ukazuje na konkrétní strom.

Kdo rozbil sklenici? – tázací, vytváří otázku.

Nevíme, kdo rozbil sklenici. – vztažné, neptá se přímo, ale připojuje vedlejší větu.

Někdo nechal otevřené dveře. – neurčité, nevíme přesně, která osoba to byla.

Nikdo se neozval. – záporné, vyjadřuje nepřítomnost jakékoli osoby.

Nejčastější chyby

Nejčastější chyby při určování druhů zájmen

Záměna tázacích a vztažných zájmen

Slova kdo, co, který, jaký, čí mohou být tázací i vztažná. Rozhoduje jejich použití ve větě.

Kdo přišel? – tázací.

Vím, kdo přišel. – vztažné.

Záměna osobního a přivlastňovacího zájmena

Zájmeno já označuje osobu, proto je osobní. Zájmeno můj vyjadřuje vlastnictví, proto je přivlastňovací.

Zapomínání na zvratná zájmena

Slova se a si jsou zvratná osobní zájmena. Slovo svůj je zvratné přivlastňovací zájmeno.

Určování pouze podle tvaru slova

U některých zájmen není možné určit druh bez celé věty. Typickým příkladem je slovo který. Ve větě Který film chceš vidět? je tázací, zatímco ve větě Film, který jsme viděli, byl napínavý je vztažné.

Jak si pravidlo zapamatovat

Jak si druhy zájmen snadno zapamatovat

Pomůže spojit každý druh s jednoduchou otázkou nebo významem:

  • osobní – kdo je účastníkem děje?
  • přivlastňovací – komu to patří?
  • ukazovací – na koho nebo na co ukazuji?
  • tázací – na koho nebo na co se ptám?
  • vztažná – čím propojuji věty?
  • neurčitá – nevím přesně kdo nebo co.
  • záporná – nikdo, nic, žádný.

Nejdůležitější je nezapamatovat si pouze seznam slov, ale naučit se sledovat jejich význam ve větě. Stejné zájmeno totiž může podle použití patřit k různým druhům.

Nejčastější otázky

Kolik druhů zájmen máme?

V běžném školním dělení rozlišujeme sedm druhů zájmen: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá a záporná. U osobních a přivlastňovacích zájmen se navíc setkáváme se zvratnými tvary, například se, si a svůj.

Jaký druh zájmena je slovo „kdo“?

Záleží na větě. Ve větě Kdo přišel? je kdo zájmeno tázací. Ve větě Nevím, kdo přišel je stejné slovo zájmeno vztažné. Druh proto vždy určujeme podle významu a funkce ve větě.

Jaký druh zájmena je „svůj“?

Svůj je zvratné přivlastňovací zájmeno. Vyjadřuje vlastnictví a vztahuje se k podmětu věty. Například ve větě Eva si vzala svůj kabát znamená, že kabát patří Evě.

Jaký druh zájmena je „se“?

Se je zvratné osobní zájmeno. Používá se například ve větě Pavel se umyl. Zájmeno se zde vztahuje zpět k osobě označené podmětem, tedy k Pavlovi.

Jaký druh zájmena je „ten“?

Ten je ukazovací zájmeno. Slouží k ukázání nebo bližšímu označení osoby či věci: Ten dům je nový. Do stejné skupiny patří například zájmena tento, tamten, takový nebo týž.