Emanuel Frynta – básničky vhodné k recitaci

Které básničky Emanuela Frynty vybrat k recitaci

Při hledání básně do školy je dobré vybírat text podle konkrétního recitátora. Některému dítěti vyhovuje krátká vtipná básnička, jiné potřebuje delší text, ve kterém může ukázat práci s hlasem. Z Fryntovy tvorby lze pro dětský přednes vybírat především hravé básně, u nichž je dobře pochopitelná situace a výrazná pointa.

Nosorožec

Nosorožec je dobrým tipem pro dítě, které má rádo humorné básničky o zvířatech. Už samotný námět poskytuje prostor pro výraznější přednes. Není potřeba z nosorožce dělat divadelní postavu ani báseň doprovázet množstvím gest. Mnohem lépe zpravidla funguje zřetelná výslovnost, správně načasované pauzy a lehce vážný tón, který může humor textu ještě zvýraznit.

Před učením zpaměti by si měl žák báseň několikrát přečíst a vlastními slovy vysvětlit, co je na ní zábavné. Pokud pointě rozumí, mnohem snadněji pozná, která slova má zdůraznit a kde je vhodné zpomalit.

Chobotnice

Další možností je Chobotnice. Také zde je pro recitaci výhodné výrazné a dětem snadno představitelné zvířecí téma. U podobných hravých básní je důležité nepřednášet každý verš stejným hlasem. Dítě by mělo rozlišovat, kdy text něco popisuje, kdy směřuje k vtipu a kdy přichází důležitý závěr.

Chobotnice může vyhovovat recitátorovi, kterého baví slovní hra a dokáže zachovat přirozenost. Přednes by neměl připomínat rychlé odříkávání naučeného textu. Pokud dítě mluví příliš rychle, posluchači často nestihnou zachytit právě ta místa, na kterých stojí humor básně.

Jak poznat, že je básnička pro dítě vhodná

Nejlepší báseň není automaticky ta nejdelší ani nejsložitější. Pro školní recitaci je vhodný text, který dítěti přirozeně sedí. Při výběru lze použít několik jednoduchých kritérií:

• Dítě básni rozumí. Dokáže vlastními slovy říci, o čem je a proč je některá část vtipná nebo překvapivá.
• Text se mu dobře vyslovuje. Pokud opakovaně zápasí s několika slovy, může při vystoupení ztrácet jistotu.
• Délka odpovídá jeho zkušenostem. Začínající recitátor nemusí mít několikaminutovou báseň.
• Báseň ho baví. U humorného textu je velmi znát, jestli jej dítě přednáší s chutí, nebo jen plní školní úkol.
• Má prostor pro výraz. Text by neměl být pouze rychle odříkanou řadou veršů.

Jak se Fryntovu básničku naučit

1. Nejdříve si celou báseň dvakrát až třikrát přečtěte nahlas.
2. Vysvětlete si neznámá slova a smysl jednotlivých částí.
3. Najděte místo, kde přichází hlavní vtip, překvapení nebo pointa.
4. Rozdělte text na menší významové části a učte se je postupně.
5. Po zvládnutí zpaměti se soustřeďte na tempo, pauzy a důrazy.
6. Nakonec si báseň několikrát předneste před jiným člověkem.

Častou chybou je začít ihned mechanickým memorováním. Dítě potom sice zná všechna slova, ale neví, co vlastně přednáší. U humorné poezie je tento rozdíl zvlášť patrný. Nejdříve tedy význam, potom učení zpaměti a teprve nakonec nácvik výsledného přednesu.

Jak Fryntovy básničky přednášet

Fryntův humor zpravidla nepotřebuje přehnané herectví. Recitátor může působit přirozeně a nechat vyniknout samotný text. Pomáhá zejména správná práce s tempem. Méně důležitou část lze říci plynuleji, před pointou naopak krátce zpomalit nebo udělat přirozenou pauzu.

Důležitá je také zřetelná výslovnost. U hravé poezie může stát vtip na jediném výrazu nebo nečekaném spojení slov. Když posluchač důležité slovo přeslechne, pointa nemusí fungovat.

Gest by mělo být spíše méně. Neustálé mávání rukama, ukazování každého děje nebo přehrávání zvířete odvádí pozornost od básně. Jedno přirozené gesto na vhodném místě bývá účinnější než pohyb doprovázející každý verš.

Co vybrat na recitační soutěž

Pro soutěžní přednes je vhodné hledat text, který umožní ukázat více než dobrou paměť. Recitátor by měl mít příležitost změnit tempo, vytvořit napětí před pointou a pracovat s významem jednotlivých slov. Proto může být Fryntova hravá poezie dobrou volbou pro dítě, kterému humor tohoto autora skutečně vyhovuje.

Před konečným rozhodnutím je užitečné přečíst několik básní. Dítě může každou jednou zkusit nahlas a samo poznat, která mu nejlépe „jde do pusy“. Takový text bývá pro výsledný přednes často lepší než báseň vybraná pouze podle toho, že ji doporučil dospělý.