Pravidla českého pravopisu

Jak poznat přívlastek ve větě

Jak poznat přívlastek

Přívlastek je větný člen, který rozvíjí podstatné jméno a blíže ho určuje. Nejčastěji odpovídá na otázky jaký?, který?, čí? nebo kolikátý?. Ve spojení červené auto je slovo červené přívlastkem, protože rozvíjí podstatné jméno auto. Při určování přívlastku proto nejdříve najděte podstatné jméno a potom zjistěte, který výraz ho blíže popisuje nebo upřesňuje.

Přívlastek patří mezi rozvíjející větné členy. Jeho hlavním znakem není konkrétní slovní druh, ale skutečnost, že se vztahuje k podstatnému jménu. Přívlastkem může být přídavné jméno, zájmeno, číslovka, podstatné jméno nebo celé slovní spojení. Nestačí tedy hledat všechna přídavná jména ve větě. Důležité je vždy zjistit, které slovo daný výraz rozvíjí.

Podrobné vysvětlení

Co přívlastek ve větě rozvíjí

Přívlastek rozvíjí podstatné jméno. Může vyjadřovat jeho vlastnost, vlastníka, pořadí, původ, materiál nebo jiné bližší určení.

  • vysoký strom – určuje vlastnost stromu,
  • naše zahrada – určuje vztah k osobám,
  • první den – určuje pořadí,
  • cesta lesem – blíže určuje cestu,
  • dům souseda – určuje, čí dům to je.

Jakými otázkami se na přívlastek ptáme

Nejčastěji používáme tyto otázky:

  • jaký? – veselý chlapec, dlouhá cesta,
  • který? – tento sešit, pravá strana,
  • čí? – maminčina kabelka, otcův kabát,
  • kolikátý? – druhý pokus, pátá kapitola.

Otázky jsou dobrou pomůckou, ale samy o sobě nestačí. Vždy ještě zkontrolujte, zda odpověď rozvíjí právě podstatné jméno.

Jak jev bezpečně poznat

Jak přívlastek poznat krok za krokem

Nejspolehlivější je začít u podstatného jména. Postupujte takto:

  1. Najděte ve větě podstatné jméno.
  2. Zjistěte, zda je u něj výraz, který ho blíže určuje.
  3. Položte otázku jaký?, který?, čí? nebo kolikátý?
  4. Ověřte, že odpověď skutečně rozvíjí podstatné jméno, nikoli sloveso nebo jiný výraz.

Například ve větě Malý pes běžel po zahradě. najdeme podstatné jméno pes. Zeptáme se: Jaký pes? Malý. Slovo malý je tedy přívlastek.

Ve větě Petrova sestra studuje v Brně. se ptáme: Čí sestra? Petrova. Slovo Petrova je přívlastek.

Ve větě Třetí závodník doběhl do cíle. se ptáme: Kolikátý závodník? Třetí. Slovo třetí je přívlastek.

Druhy a rozdělení

Přívlastek shodný a neshodný

Přívlastky se běžně rozdělují na shodné a neshodné.

Přívlastek shodný

Přívlastek shodný se s podstatným jménem shoduje v rodě, čísle a pádě. Typickým příkladem je spojení nový dům. Při skloňování se mění oba výrazy: nový dům, nového domu, novému domu.

Shodný přívlastek často stojí před podstatným jménem:

  • zelená louka,
  • náš učitel,
  • první závod,
  • tatínkovo auto.

Přívlastek neshodný

Přívlastek neshodný se s podstatným jménem tímto způsobem neshoduje a často stojí až za ním. Může mít podobu podstatného jména nebo předložkového spojení.

  • dům rodičů,
  • cesta do školy,
  • hrnek s čajem,
  • kniha o přírodě.

Příklady

Příklady přívlastku ve větách

Na stole leží modrá kniha.
Jaká kniha? Modrá. Přívlastek je modrá.

Náš soused koupil nové auto.
Čí soused? Náš. Jaké auto? Nové. Ve větě jsou dva přívlastky: náš a nové.

Dveře do sklepa byly zamčené.
Které dveře? Do sklepa. Výraz do sklepa je neshodný přívlastek ke slovu dveře.

Pes našeho souseda hlasitě štěkal.
Čí pes? Našeho souseda. Výraz našeho souseda rozvíjí podstatné jméno pes.

První školní den bývá pro děti výjimečný.
Kolikátý den? První. Jaký den? Školní. Slova první a školní jsou přívlastky ke slovu den.

Jak odlišit přívlastek od jiných větných členů

Rozhodující je, které slovo daný výraz rozvíjí.

Ve větě Rychlý běžec vyhrál závod. rozvíjí slovo rychlý podstatné jméno běžec, a proto je přívlastkem.

Ve větě Běžec běžel rychle. rozvíjí slovo rychle sloveso běžel. Nejde tedy o přívlastek, ale o příslovečné určení způsobu.

Podobně ve větě Dřevěný stůl stojí v kuchyni. je dřevěný přívlastek ke slovu stůl, zatímco výraz v kuchyni rozvíjí sloveso stojí a vyjadřuje místo.

Nejčastější chyby

Nejčastější chyby při určování přívlastku

Častou chybou je určování větného členu pouze podle slovního druhu. Přídavné jméno bývá přívlastkem velmi často, ale slovní druh a větný člen nejsou totéž. Rozhoduje funkce slova v konkrétní větě.

Další chybou je pokládání otázky od slovesa. U přívlastku se ptáme od podstatného jména, které přívlastek rozvíjí.

Pozor také na neshodný přívlastek. Ten nemusí vypadat jako typické přídavné jméno. Ve spojení kniha o přírodě je výraz o přírodě přívlastkem, protože blíže určuje podstatné jméno kniha.

Jak si pravidlo zapamatovat

Jednoduchá pomůcka k zapamatování

Zapamatujte si krátký postup:

Najdi podstatné jméno → zeptej se jaký?, který?, čí? nebo kolikátý? → ověř, že odpověď rozvíjí právě toto podstatné jméno.

Pokud všechny tři kroky souhlasí, velmi pravděpodobně jste našli přívlastek.

Procvičení

Krátké procvičení

Najděte přívlastek nebo přívlastky v následujících větách:

  1. Na zahradě roste vysoký smrk.
  2. Maminčina taška zůstala v autě.
  3. Koupili jsme stůl z dubového dřeva.
  4. Druhý hráč vstřelil gól.
  5. Děti navštívily starý hrad.
Řešení

Řešení

  1. vysoký – rozvíjí podstatné jméno smrk,
  2. Maminčina – rozvíjí podstatné jméno taška,
  3. z dubového dřeva – rozvíjí podstatné jméno stůl,
  4. Druhý – rozvíjí podstatné jméno hráč,
  5. starý – rozvíjí podstatné jméno hrad.

Nejčastější otázky

Jakou otázkou poznám přívlastek?

Nejčastěji se ptáme jaký?, který?, čí? nebo kolikátý?. Například: Jaký dům? Starý. Čí batoh? Petrův. Samotná otázka ale nestačí. Je také nutné ověřit, že hledaný výraz skutečně rozvíjí podstatné jméno.

Může být přívlastek za podstatným jménem?

Ano. Zvláště neshodný přívlastek často stojí za podstatným jménem, například dům na rohu, kniha o zvířatech nebo cesta do města. Pořadí slov tedy není při určování přívlastku rozhodující.

Je každé přídavné jméno přívlastek?

Ne. Přídavné jméno je slovní druh, zatímco přívlastek je větný člen. Přídavné jméno je přívlastkem tehdy, když ve větě rozvíjí podstatné jméno. Vždy proto sledujte vztahy mezi slovy, nikoli pouze jejich slovní druh.

Jaký je rozdíl mezi přívlastkem shodným a neshodným?

Shodný přívlastek se s podstatným jménem shoduje v rodě, čísle a pádě, například zelený strom. Neshodný přívlastek se takto nemění, například strom u domu nebo větev stromu.