Jak se ptáme na zájmena a jak je poznáme
Na zájmena se neptáme jednou jedinou otázkou. Podle toho, co ve větě zastupují nebo označují, se na ně můžeme ptát například kdo?, co?, jaký?, který? nebo čí? Například ve větě „On přišel první“ odpovídá zájmeno on na otázku kdo? Ve spojení „moje kniha“ se na zájmeno moje ptáme čí kniha?
Zájmena jsou slovní druh, který často zastupuje podstatná nebo přídavná jména, případně na osoby, věci či vlastnosti ukazuje. Proto není možné naučit se jednu otázku, která by platila pro všechna zájmena. Při jejich určování je důležité sledovat význam slova a jeho použití ve větě. Některá zájmena se chovají podobně jako podstatná jména, jiná stojí před podstatným jménem podobně jako přídavná jména.
Podrobné vysvětlení
Jakými otázkami se ptáme na zájmena
Nejčastěji se při určování zájmen setkáme s otázkami:
- kdo? – já, ty, on, ona, někdo, nikdo, kdo, každý,
- co? – ono, něco, nic, co, všechno,
- jaký? – nějaký, takový, jaký, žádný,
- který? – tento, ten, který, některý,
- čí? – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, čí.
Samotná otázka ale někdy nestačí. Otázkami jaký?, který? a čí? se totiž můžeme ptát také na přídavná jména. Rozhodující proto je, zda dané slovo něco pojmenovává, vyjadřuje vlastnost, nebo pouze zastupuje či blíže označuje osobu, věc nebo vlastnost.
Například ve spojení modré auto je slovo modré přídavné jméno, protože vyjadřuje vlastnost auta. Ve spojení moje auto slovo moje nepopisuje vlastnost auta, ale vyjadřuje, komu auto patří. Jde proto o zájmeno.
Druhy a rozdělení
Otázky podle toho, jaké zájmeno určujeme
| Otázka | Příklady zájmen | Příklad použití |
|---|---|---|
| kdo? | já, ty, on, někdo, nikdo, kdo | Kdo přijde? – On. |
| co? | co, něco, nic, cokoli | Co se stalo? – Nic. |
| jaký? | jaký, nějaký, takový, žádný | Jaký se ti líbí? – Takový. |
| který? | který, tento, ten, některý | Který sešit chceš? – Tento. |
| čí? | můj, tvůj, náš, váš, jeho, její, čí | Čí je ta bunda? – Moje. |
U osobních zájmen je určování většinou snadné. Slova já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni označují osoby nebo věci bez toho, aby je přímo pojmenovávala.
U přivlastňovacích, ukazovacích nebo tázacích zájmen je třeba více sledovat význam. Slova jako můj, tento, který, jaký mohou stát před podstatným jménem, a proto se na první pohled podobají přídavným jménům.
Jak jev bezpečně poznat
Jak zájmeno ve větě bezpečně poznat
Při určování slovního druhu je vhodné postupovat v několika krocích:
- Najděte slovo, které určujete.
- Zeptejte se, koho nebo co slovo označuje.
- Zjistěte, zda přímo pojmenovává osobu, věc nebo vlastnost.
- Pokud pouze zastupuje jméno nebo na něco odkazuje, může jít o zájmeno.
- Pomozte si otázkami kdo?, co?, jaký?, který? nebo čí?
- Nakonec zkontrolujte význam slova v celé větě.
Příklad: Ona dnes nepřijde
Ptáme se: Kdo dnes nepřijde? Ona. Slovo ona zastupuje jméno konkrétní osoby, například Lucie. Je to zájmeno.
Příklad: To kolo je moje
Ptáme se: Čí je to kolo? Moje. Slovo moje vyjadřuje, komu kolo patří. Je to přivlastňovací zájmeno.
Příklad: Tento strom jsme zasadili loni
Ptáme se: Který strom? Tento. Slovo tento ukazuje na konkrétní strom, ale nevyjadřuje jeho vlastnost. Jde o ukazovací zájmeno.
Příklady
Příklady zájmen ve větách
- Já půjdu domů pěšky. – Kdo půjde? Já.
- Ona dnes píše test. – Kdo píše? Ona.
- Někdo zaklepal na dveře. – Kdo zaklepal? Někdo.
- Na stole něco leží. – Co leží na stole? Něco.
- Nic jsem neslyšel. – Co jsem neslyšel? Nic.
- Můj bratr hraje fotbal. – Čí bratr? Můj.
- Vezmi si tento sešit. – Který sešit? Tento.
- Kterou knihu sis vybral? – Kterou knihu?
- Jaký film jste viděli? – Jaký film?
- Každý dostal svůj úkol. – Kdo dostal úkol? Každý.
Zájmeno může nahrazovat konkrétní jméno
Dobrou pomůckou je zkusit zájmeno nahradit konkrétním pojmenováním:
- Petra přišla. → Ona přišla.
- Viděl jsem Petra. → Viděl jsem ho.
- To je Petrova taška. → To je jeho taška.
Zájmena tedy často umožňují, abychom stejné jméno nemuseli ve větách stále opakovat.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování zájmen
Chyba 1: Na všechna zájmena se ptáme kdo? nebo co?
To neplatí. Otázky kdo? a co? pomohou například u slov já, on, někdo, co, něco, ale u slov jako můj, tento nebo který potřebujeme otázky čí? nebo který?.
Chyba 2: Když se ptáme jaký?, jde vždy o přídavné jméno
Ani to není správně. Porovnejte:
- zelený svetr – zelený je přídavné jméno, protože označuje vlastnost,
- takový svetr – takový je zájmeno, protože na určitou vlastnost pouze odkazuje.
Chyba 3: Když slovo stojí před podstatným jménem, je to přídavné jméno
Před podstatným jménem mohou stát také zájmena. Ve spojeních moje zahrada, tento dům, nějaký člověk, který vlak jsou zvýrazněná slova zájmena.
Jak si pravidlo zapamatovat
Jak si otázky na zájmena zapamatovat
Pro základní orientaci si můžete zapamatovat jednoduchou řadu:
KDO? CO? JAKÝ? KTERÝ? ČÍ?
Nejde ale o stejné pravidlo jako například u příslovcí, kde používáme typické otázky kde?, kdy?, jak?. U zájmen je vždy důležité také zjistit, co dané slovo ve větě zastupuje nebo na co odkazuje.
Nejčastější otázky
Jaká je hlavní otázka na zájmena?
Jedna hlavní otázka pro všechna zájmena neexistuje. Podle konkrétního zájmena používáme například otázky kdo?, co?, jaký?, který? nebo čí? Zájmeno proto určujeme nejen podle otázky, ale také podle jeho významu a funkce ve větě.
Jak se ptáme na osobní zájmena?
U osobních zájmen se nejčastěji můžeme ptát kdo? nebo při skloňování dalšími pádovými otázkami. Například: Kdo přišel? – On. Koho jsem viděl? – Jeho. Komu jsem zavolal? – Jemu. Ve všech případech jde o tvary osobního zájmena.
Jak se ptáme na přivlastňovací zájmena?
Na přivlastňovací zájmena se typicky ptáme otázkou čí? Například: Čí je tento batoh? – Můj. Čí auto stojí před domem? – Jeho. Mezi přivlastňovací zájmena patří například můj, tvůj, jeho, její, náš, váš a svůj.
Jak poznám rozdíl mezi zájmenem a přídavným jménem?
Přídavné jméno zpravidla vyjadřuje konkrétní vlastnost, například velký dům nebo červená bunda. Zájmeno na osobu, věc, vlastnost nebo příslušnost pouze odkazuje, například tento dům, moje bunda, nějaký člověk. Samotná otázka tedy nemusí k rozlišení stačit.