Jak správně určit zájmena a jejich druh
Zájmena správně určíme tak, že nejprve zjistíme, zda slovo zastupuje podstatné nebo přídavné jméno, případně na ně ukazuje. Potom podle významu rozpoznáme druh zájmena. Například já je osobní, můj přivlastňovací, ten ukazovací, kdo tázací, který může být tázací nebo vztažné a nikdo je zájmeno záporné. Vždy je důležité posuzovat celé spojení nebo větu.
Určování zájmen bývá obtížnější než například určování podstatných jmen, protože stejné nebo podobné výrazy mohou mít ve větě různou funkci. Nestačí tedy naučit se seznam slov nazpaměť. Nejdříve je potřeba poznat, že dané slovo skutečně patří mezi zájmena, a teprve potom určit jeho druh. Nejbezpečnější je sledovat, koho nebo co zájmeno zastupuje, na koho ukazuje a jaký význam ve větě vyjadřuje.
Podrobné vysvětlení
Co jsou zájmena
Zájmena jsou ohebný slovní druh. Používáme je hlavně proto, abychom nemuseli stále opakovat stejná podstatná nebo přídavná jména. Mohou označovat osoby, věci, vlastnosti nebo vztahy, aniž by je přímo pojmenovávala.
Porovnejte například dvě věty:
- Petr přišel domů. Petr si odložil Petrův kabát.
- Petr přišel domů. On si odložil svůj kabát.
Slovo on zastupuje jméno Petr a slovo svůj vyjadřuje, komu kabát patří. Obě slova jsou zájmena.
Jak jev bezpečně poznat
Jak poznat zájmeno krok za krokem
Při určování zájmen je vhodné postupovat ve dvou krocích.
- Nejprve ověřte, že jde o zájmeno. Zeptejte se, zda slovo někoho nebo něco zastupuje, na něco ukazuje, vyjadřuje vlastnictví nebo se na osobu či věc ptá.
- Potom určete druh zájmena podle významu. Rozhodující není pouze tvar slova, ale především jeho použití ve větě.
Například ve větě Tohle je moje taška jsou dvě zájmena. Slovo tohle ukazuje na určitou věc, proto je ukazovací. Slovo moje vyjadřuje vlastnictví, proto je přivlastňovací.
Dobrou pomůckou je také zkusit zájmeno nahradit konkrétním pojmenováním. Ve větě On dnes nepřijde můžeme místo slova on dosadit například Martin. To potvrzuje, že zájmeno zastupuje jméno osoby.
Druhy a rozdělení
Druhy zájmen a jak je poznat
Osobní zájmena
Označují účastníky komunikace nebo osoby a věci, o kterých mluvíme. Patří sem například já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni. K osobním zájmenům patří také zvratné zájmeno se, sebe, si, sobě.
Příklad: Já přijdu později. Viděl jsem ji v knihovně. Petr si koupil knihu.
Přivlastňovací zájmena
Vyjadřují, komu něco patří. Patří sem například můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj.
Příklad: To je moje kolo. Eva hledá svou bundu.
Ukazovací zájmena
Na někoho nebo něco přímo ukazují. Typická jsou slova ten, tento, tenhle, takový, týž, sám.
Příklad: Ten dům je nový. Takovou odpověď jsem nečekal.
Tázací zájmena
Používáme je při otázkách na osobu, věc nebo vlastnost. Patří sem například kdo, co, jaký, který, čí.
Příklad: Kdo přišel? Kterou knihu sis vybral? Čí je tato bunda?
Vztažná zájmena
Mají podobné tvary jako zájmena tázací, ale neuvádějí otázku. Spojují věty nebo odkazují na slovo uvedené před nimi. Patří sem například kdo, co, jaký, který, čí, jenž.
Příklad: Chlapec, který sedí u okna, je můj spolužák. Slovo který není otázkou, ale odkazuje na chlapce, a proto je vztažné.
Neurčitá zájmena
Označují osobu, věc nebo vlastnost neurčitě. Často obsahují části ně-, něko-, leda-, kde-, -koli a podobně. Patří sem například někdo, něco, nějaký, některý, kdokoli.
Příklad: Někdo klepe na dveře. Vyber si některou z možností.
Záporná zájmena
Vyjadřují nepřítomnost osoby, věci nebo vlastnosti. Patří sem například nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný.
Příklad: Nikdo neodpověděl. Nemám žádnou otázku.
Jak vybrat správnou možnost
Jednoduchý postup pro určení druhu zájmena
- Zastupuje slovo konkrétní osobu nebo věc? Pokud ano, může jít o osobní zájmeno: já, on, ona, my.
- Vyjadřuje, komu něco patří? Jde pravděpodobně o přivlastňovací zájmeno: můj, její, náš, svůj.
- Ukazuje na určitou osobu, věc nebo vlastnost? Jde o ukazovací zájmeno: ten, tento, takový.
- Je součástí otázky? Může jít o tázací zájmeno: kdo, co, který, čí.
- Spojuje části souvětí a odkazuje na předchozí výraz? Jde zpravidla o vztažné zájmeno.
- Označuje někoho nebo něco neurčitě? Jde o neurčité zájmeno: někdo, něco, nějaký.
- Vyjadřuje úplný zápor? Jde o záporné zájmeno: nikdo, nic, žádný.
Příklady
Příklady určování zájmen ve větách
Ona dnes zůstane doma.
Slovo ona zastupuje konkrétní osobu. Jde o osobní zájmeno.
Tohle auto patří sousedovi.
Slovo tohle ukazuje na konkrétní auto. Jde o ukazovací zájmeno.
Čí sešit leží na stole?
Slovo čí je součástí otázky na vlastníka. Jde o tázací zájmeno.
Znám dívku, která vyhrála závod.
Slovo která odkazuje na dívku a spojuje dvě části souvětí. Jde o vztažné zájmeno.
Někdo nechal otevřené dveře.
Nevíme přesně, která osoba to byla. Někdo je neurčité zájmeno.
Nikdo se nepřihlásil.
Slovo nikdo vyjadřuje zápor. Jde o záporné zájmeno.
Tomáš si uklidil svůj pokoj.
Slovo svůj označuje, že pokoj patří podmětu, tedy Tomášovi. Jde o přivlastňovací zájmeno.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování zájmen
Záměna tázacích a vztažných zájmen
Slova kdo, co, který, jaký mohou být tázací i vztažná. Rozhoduje věta. Ve větě Kdo přišel? je kdo tázací. Ve větě Nevím, kdo přišel uvádí vedlejší větu a je vztažné.
Určování pouze podle vzhledu slova
Není bezpečné řídit se pouze tím, že určité slovo známe ze seznamu zájmen. Vždy je nutné přečíst celou větu a zjistit jeho význam a vztah k ostatním slovům.
Problémy se zájmenem svůj
Zájmeno svůj používáme tehdy, když přivlastňujeme něco podmětu věty. Ve větě Anna si vzala svůj kabát patří kabát Anně. Pokud řekneme Anna si vzala její kabát, výraz zpravidla označuje kabát jiné ženy.
Přehlížení krátkých tvarů
Zájmena nemusí být pouze ve svém základním tvaru. Zájmenem jsou také tvary jako mě, mně, mi, tě, ti, ho, mu, jí, ní, nich, vám. Například ve větě Dej mi tu knihu je mi tvarem osobního zájmena já.
Procvičení
Procvičování určování zájmen
Najděte v každé větě zájmeno a určete jeho druh.
- My pojedeme vlakem.
- Tato kniha mě zaujala.
- Kdo ti to řekl?
- Viděl jsem člověka, který nám pomohl.
- Někdo nechal na lavici penál.
- Nikdo neznal správnou odpověď.
- Klára si oblékla svůj svetr.
- Čí kolo stojí před školou?
- Takový výsledek jsme nečekali.
- Nic jsem tam nenašel.
Řešení
Řešení cvičení
- my – osobní zájmeno.
- tato – ukazovací zájmeno; mě – osobní zájmeno.
- kdo – tázací zájmeno; ti – osobní zájmeno; to – ukazovací zájmeno.
- který – vztažné zájmeno; nám – osobní zájmeno.
- někdo – neurčité zájmeno.
- nikdo – záporné zájmeno.
- si – zvratné osobní zájmeno; svůj – přivlastňovací zájmeno.
- čí – tázací zájmeno.
- takový – ukazovací zájmeno; my je ve větě vyjádřeno tvarem slovesa, nikoli samostatným slovem.
- nic – záporné zájmeno.
Nejčastější otázky
Jak nejrychleji poznám zájmeno?
Zkuste zjistit, zda slovo zastupuje jméno osoby nebo věci, ukazuje na ně, vyjadřuje vlastnictví nebo se na ně ptá. Například on nahrazuje jméno osoby, můj vyjadřuje vlastníka a ten ukazuje na konkrétní věc. Samotný seznam zájmen pomůže, ale rozhodující je vždy význam slova ve větě.
Jaký je rozdíl mezi tázacím a vztažným zájmenem?
Tázací zájmeno používáme při otázce: Který vlak jede do Brna? Vztažné zájmeno zpravidla odkazuje na předchozí výraz nebo spojuje části souvětí: Vlak, který přijel, byl opožděný. Stejný tvar tedy může patřit k různým druhům zájmen podle konkrétní věty.
Je slovo svůj zájmeno?
Ano. Svůj je zvratné přivlastňovací zájmeno. Používá se tehdy, když vlastník souvisí s podmětem věty. Ve větě Petr si vzal svůj telefon telefon patří Petrovi. Právě rozlišení mezi tvary svůj, jeho a její bývá při určování i při psaní vět častým zdrojem chyb.
Patří mě, mně, mi nebo ho také mezi zájmena?
Ano. Jsou to skloňované tvary osobních zájmen. Například mě, mně a mi jsou tvary zájmena já, zatímco ho může být tvarem zájmena on. Při určování slovních druhů proto nestačí hledat pouze základní tvary já, ty, on; zájmena se ve větách běžně objevují v různých pádech.