Jaký slovní druh je slovo „je“?
Slovo „je“ je sloveso. Jde o určitý tvar slovesa být, například ve větě „Petr je doma.“ Tvar „je“ vyjadřuje 3. osobu jednotného čísla v přítomném čase. Ve větě může být samo přísudkem nebo může tvořit část složeného přísudku, například „Petr je unavený“.
Jakým slovním druhem může být
Proč je „je“ sloveso
Slovo je patří mezi slovesa, protože je tvarem slovesa být. Slovesa označují zejména děj, činnost, stav nebo změnu stavu. Sloveso být často neoznačuje činnost v běžném smyslu, ale vyjadřuje například existenci, stav, vlastnost nebo umístění.
Například:
- Eva je doma.
- Polévka je teplá.
- Tomáš je můj kamarád.
- Na stole je kniha.
Ve všech těchto větách je slovo „je“ slovesným tvarem. Jeho základní, neurčitý tvar je být.
Jaké mluvnické vlastnosti má tvar „je“
U slovesa „je“ můžeme určit:
- osobu: 3. osoba,
- číslo: jednotné číslo,
- čas: přítomný čas,
- způsob: oznamovací způsob.
Například ve větě „Pes je na zahradě“ mluvíme o někom nebo něčem ve 3. osobě a pouze o jednom psovi. Proto používáme tvar „je“.
Jak jev bezpečně poznat
Jak poznat, že „je“ je sloveso
Nejjednodušší je převést slovo na jeho základní tvar. U slovesa „je“ dostaneme infinitiv být:
- je → být,
- jsem → být,
- jsi → být,
- jsme → být,
- jste → být,
- jsou → být.
Všechna tato slova jsou různé tvary stejného slovesa.
Pomoci může také časování:
- já jsem,
- ty jsi,
- on, ona, ono je,
- my jsme,
- vy jste,
- oni, ony, ona jsou.
Pokud lze slovo takto měnit podle osoby a čísla, je to silný znak toho, že jde o sloveso.
Jakou úlohu může mít „je“ ve větě
Není dobré zaměňovat slovní druh a větný člen. Slovním druhem je „je“ vždy sloveso. Jeho úloha ve větě však může být různá.
Ve větě „Auto je v garáži“ tvoří sloveso „je“ přísudek. Ve větě „Auto je nové“ se podílí na složeném přísudku společně se slovem „nové“. Určení větného členu tedy závisí na celé větě, zatímco slovní druh slova „je“ zůstává stejný.
Příklady
Příklady slova „je“ ve větách
| Věta | Slovní druh slova „je“ | Základní tvar |
|---|---|---|
| Venku je chladno. | sloveso | být |
| Marie je ve škole. | sloveso | být |
| Ten film je zajímavý. | sloveso | být |
| Na zahradě je houpačka. | sloveso | být |
| Můj bratr je lékař. | sloveso | být |
Ve všech příkladech je odpověď stejná: „je“ je sloveso. Mění se pouze význam celé věty a případně funkce slovesa v přísudku.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování slova „je“
Častou chybou je určit slovní druh podle významu celé věty místo podle vlastností samotného slova. Například ve větě „Pavel je učitel“ může někoho zmást podstatné jméno „učitel“. Slovo „je“ však zůstává slovesem.
Další chybou je zaměňování slovního druhu a větného členu. Otázky „Jaký slovní druh je slovo je?“ a „Jakým větným členem je slovo je?“ nejsou totožné. Při určování slovního druhu stačí vědět, že jde o tvar slovesa být.
Dobrou pomůckou je zkusit slovo změnit podle osoby: jsem – jsi – je – jsme – jste – jsou. Jakmile poznáme tuto řadu, snadno zjistíme, že jde o časování slovesa být.
Nejčastější otázky
Je slovo „je“ vždy sloveso?
Ano. Pokud jde o běžné české slovo „je“ ve větách jako „On je doma“ nebo „Počasí je hezké“, jde o sloveso. Je to tvar slovesa být ve 3. osobě jednotného čísla přítomného času.
Jaký je infinitiv ke slovu „je“?
Infinitiv neboli neurčitý tvar slovesa „je“ je být. Podobně mají stejný infinitiv také tvary „jsem“, „jsi“, „jsme“, „jste“ a „jsou“.
Jaká osoba je slovo „je“?
Tvar „je“ je 3. osoba jednotného čísla. Používáme jej například se zájmeny on, ona a ono: „On je doma“, „Ona je veselá“, „Ono je malé“.
Je „je“ sloveso být?
Ano. „Je“ je určitý tvar slovesa být. Sloveso být má v přítomném čase tvary jsem, jsi, je, jsme, jste a jsou. Základní tvar, který najdeme například ve slovníku, je „být“.