Jules Verne patří k autorům, jejichž dílo dokáže i po více než sto letech vzbudit zvědavost, napětí a touhu po poznání. Jeho příběhy nejsou jen dobrodružné, ale zároveň čtenáře nenápadně učí přemýšlet o vědě, technice i lidské odvaze.
Právě spojení fantazie, znalostí a lidských hodnot dělá z Vernových knih nadčasovou četbu, ke které se vracejí děti, studenti i dospělí čtenáři. Každý si v nich může najít něco jiného – napětí, inspiraci i poučení.
LITERÁRNÍ DÍLO
JulesVerne se od dětství snažil o literární tvorbu. Jeho básně, povídky, písně ani divadelní hry se ale nesetkaly s větším ohlasem. Díky návštěvám literárních klubů se mu ale podařilo vydat několik knih. Žánr svých knih změnil až poté, co se nadchl pro geografii, zvolil si pak nový žánr, a to cestopis. Nakladatel Pierre-Jules Hetzel mu pak v roce 1862 vydal román Pět neděl v balóně, který byl velmi úspěšný. Hetzl pak nabídl Verneovi smlouvu, podle níž měl Verne napsat za rok dva svazky, odměnou za to mu bylo finanční jistota. Zároveň ale věděl, že potřebuje mít peníze i v budoucnu, a tak investoval peníze na burze.
Část peněz padla vždy i na jeho zálibu v cestování. Zážitky z těchto cest pak často reflektoval do svých románů. Navštívil například Anglii, Skotsko, Skandinávii, USA, severní Afriku, Nizozemí, Německo a Dánsko.
Většina knih, které JulesVerne napsal, patřila do cyklu Podivuhodné cesty, který rozšířil jeho syn o dalších osm knih. Verne mimo tento cyklus také napsal ještě knihy Doktor Ox a Trosečník z Cynthie.
Seznam knih, které JulesVerne a poté jeho syn Michel Verne napsali do cyklu Podivuhodné cesty, v závorce je uveden rok/ období, kdy kniha vznikla:
Jules Gabriel Verne se narodil 8. února roku 1828 ve městě Nantes. Verne je považován za jednoho z nejoblíbenějších autorů vědeckofantastické literatury, jejíž základy jsou právě v některých jeho dílech.
Otec Vernea pracoval jako právník a jeho matka pocházela z námořnické rodiny. JulesVerne měl ještě čtyři mladší sourozence, bratra Paula a sestry Annu, Mathildu a Marii.
Když mu bylo šest let, byl poslán do penzionátu při škole. O rok později nastoupil do školy v Saint-Stanislav. Verne zde patřil k lepším žákům, byl dobrý například v latině a zeměpisu. Poté studoval v semináři Saint-Donatien. Asi v šestnácti nastoupil na školu Lyceé Royal. Maturitu složil v osmnácti letech v roce 1846 v Rennes.
O jeho dětství se vypráví řada příhod, které nemusí být zrovna pravdivé. Jedním takovým příběhem je jeho snaha stát se plavčíkem v jedenácti letech a vydat se do Indie, aby získal korálový náhrdelník pro svoji sestřenici. Tomuto pokusu měli rodiče včas ale zabránit.
Když dokončil střední školu, šel do Paříže studovat práva. K nastěhování do Paříže si nevybral zrovna ideální dobu, protože zrovna probíhala revoluce. V Paříži žil v nájemním bytě s dalším studentem. Během studia prožil také svou první lásku, která ale neměla šťastný konec. Rodiče jeho milované dívky s jejich vztahem nesouhlasili, a tak ji provdali za jiného. Vzpomínky na toto „příkoří a nespravedlnost“ si v sobě Verne nesl po celý život a projevily se také v jeho literárních dílech, kde se objevují hrdinky, které byly nedobrovolně provdány. V Paříži často navštěvoval literární salóny a divadla. Sám se pokoušel psát hry, a také velmi četl. Mezi jeho oblíbené spisovatele patřil Victor Hugo a Alexander Dumas.
Život v Paříži ale pro něj nebyl jednoduchý po finanční stránce, často měl finanční problémy, které se snažil řešit i doučováním a výpomocí u advokáta, který byl jeho přítel. Nedostatek peněz způsobil také Verneův špatný zdravotní stav. Verne měl problémy se zažíváním a se žaludkem. Jeho zdravotní stav také zhoršovala paralýza obličejových nervů, kterou za život trpěl několikrát, pravděpodobně v důsledku zánětu středního ucha.
Radost také neměl z toho, že byl povolán do zbraně. Jeho názory byly od té doby silně antimilitaristické.
Advokátské zkoušky složil i přes různé těžkosti a začal tak pracovat jako advokát.
Verne se na svatbě svého přítele seznámil se sestrou nevěsty 26 letou Honorií Morelovou, která byla vdovou a měla dvě dcery. V roce 1857 se s ní oženil. Měli spolu syna Michela.
V roce 1886 se Verne ocitl blízko smrti, když na něj synovec v pominutí
Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.
Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.
Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.
Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou večer
JulesVerne výrazně ovlivnil podobu dobrodružné a vědeckofantastické literatury. Jeho knihy inspirovaly nejen spisovatele, ale také vědce, cestovatele a technické inovátory. Čtenáři se díky jeho příběhům učili přemýšlet o budoucnosti a možnostech lidského poznání.
Mnohá témata, která Verne ve svých dílech otevřel, se později skutečně stala realitou. Právě proto je jeho tvorba často označována jako vizionářská a nadčasová.
JulesVerne a psychická zátěž při čtení náročných textů
Při čtení rozsáhlých a obsahově bohatých děl, jakými jsou romány Julese Vernea, se někteří čtenáři mohou setkat s projevy únavy nebo stresu. Typickým příkladem může být i tik pod okem, který často souvisí s dlouhodobým soustředěním nebo napětím.
Právě proto je vhodné číst Vernova díla s přestávkami a v klidném tempu. Správný čtenářský režim pomáhá udržet pozornost a zároveň si příběh více vychutnat.
Odkaz Julese Vernea spočívá nejen v množství napsaných knih, ale především v myšlenkách, které předával. Víra v lidský rozum, pokrok a odvahu objevovat neznámé je patrná v každém jeho románu.
Jeho díla dodnes slouží jako zdroj inspirace pro literaturu, film i vzdělávání a potvrzují, že kvalitní příběh nestárne.
Proč jsou knihy Julese Vernea vhodné pro školní četbu
Verneovy romány jsou často součástí doporučené školní četby. Nabízejí srozumitelný jazyk, silný příběh a zároveň rozvíjejí čtenářovu představivost i znalosti z přírodních věd a zeměpisu.
Díky napínavému ději si čtenáři snadno udrží pozornost, což je důležité zejména u mladších žáků. Čtení Vernových knih tak podporuje pozitivní vztah ke klasické literatuře.
Při psaní referátu o Marii Terezii je vhodné propojit životopisné údaje s hodnocením její vlády. Nejde jen o výčet dat, ale o pochopení, proč byla její role v dějinách tak významná.
Dobrý referát by měl obsahovat:
základní informace o původu a nástupu na trůn,
stručný popis hlavních válek a politických problémů,
Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.
Týden v Tichém domě
Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.
Ukázka:
„Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.
„I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“
„Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -
Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak voln
Druhý příběh o Harry Potterovi začal o letních prázdninách, které Harry trávil u Dursleyových. Cítil se opuštěný, protože se mu přátelé neozývali. Dursleyovi čekala návštěva Vernonových nadřízených. Vše se na to pečlivě chystalo, Harryho úkolem bylo zůstat absolutně potichu v pokoji, aby o něm hosté vůbec nevěděli. Harry s takovým plánem neměl problém, až na to že měl hlad, a dole byla spousta jídla, dokonce i dort. Když dorazil do pokoje, čekal tam na něj podivně vyhlížející skřítek, který se představil jako Dobby. Dobby se snažil Harryho přesvědčit, aby se už nevracel do Bradavic, ale Harry na to nechtěl za žádnou cenu přistoupit. Dokonce zjistil, že mu Dobby ukradl poštu od kamarádů, aby měl pocit, že na něj nikdo nemyslí. Když Dobby viděl, že Harryho nepřesvědčí, zvolil jinou strategii. Začal u Dursleyových kouzlit, dokonce shodil na návštěvu dort, což ale odnesl Harry. Kromě toho, že se setkal s hněvem strýce Vernona, se musel vyrovnat s tím, že mu přišlo varování o možném vyloučení ze školy, pokud bude nadále magii provozovat. Dursleovi se tak dozvěděli, že Harry nesmí doma kouzlit. Vernon ho proto zamknul v jeho pokoji s tím, že se už nikdy nevrátí do Bradavic. Byl tam zavřený několik dní, než mu na pomoc přišli sourozenci Weasleyovi. Přiletěl létajícím autem a Harryho dostali z domu. Dovezli ho k sobě domů do Doupěte, kde na ně ale čekala rozčilená paní Weasleyová. Nic ale nevyčítala Harrymu, naopak mu dala najíst a nechala ho odpočinout. Harrymu se tak setkal s malou Ginny, která z něj byla nervózní, protože byla do něj zamilovaná. Harry zbytek prázdnin strávil v Doupěti.
S Weasleovými navštívil i Příčnou ulici, aby si mohli studenti nakoupit potřebné věci do školy. Weasleyovi neměli ale moc peněz, takže spoustu věcí kupovali z druhé ruky. Do Příčné ulice se dostali pomocí kouzelného prášku a cestování krbem. Harry ale špatně vyslovil místo, kam chce přenést, a tak skončil o ulici dál v Obrtlé ulici, v obchodě Borgin & Burkes, kde byl zrovna i pan Malfoy s Dracem, aby prodal některé zakázané předměty, kdyby ho navštívili zaměstnanci ministerstva kouzel. Z Obrtlé ulice se dostal pomocí Hagrida, který ho přivedl k Weasleyovým. Společně s Weasleovými se vydal do banky ke Gringottovým, kde viděl, že Weasleyovi opravdu nemají moc peněz. Pak se vydali do knihkupectví nakoupit knihy, zrovna tam měl autogramiádu Zlatoslav Lockhart, který okouzlil jak paní Weasleyovou, tak i Hermionu. Lockhart Harryho hned poznal a vyfotil se s ním, také mu daroval své knihy (Harry je daroval Ginny) a
