LECCOS je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Na první pohled se může zdát, že rozdíl mezi slovy leccos a lecos je zanedbatelný detail, který nemá smysl řešit. Jenže právě takové drobnosti často rozhodují o tom, zda text působí jazykově jistě, nebo naopak budí dojem nejistoty a chyb.
V tomto doplnění článku se proto podíváme na další souvislosti užívání slova leccos, na jeho místo mezi neurčitými zájmeny a také na časté pravopisné pochybnosti, které s touto oblastí češtiny úzce souvisejí.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Je slovo leccos spisovné?
Ano, leccos je spisovné neurčité zájmeno.
Mohu používat i tvar lecco?
Ano, je spisovný, ale méně častý než leccos.
Je slovo lecos správně?
Ne, lecos je považováno za nespisovné.
Do jakého slovního druhu patří leccos?
Patří mezi neurčitá zájmena.
Jaký je význam slova leccos?
Vyjadřuje neurčité množství věcí nebo skutečností.
Je zájmeno všichni spisovné?
Ano, jedná se o spisovné osobní zájmeno všeobecné.
Souvisí leccos s pravopisem zdravý nebo zdraví?
Ne přímo, ale obě témata ukazují na časté pravopisné nejistoty.
Proč je důležité řešit pravopis zájmen?
Protože mají výrazný vliv na srozumitelnost a úroveň textu.
Slova LECCOS a LECCO se řadí mezi zájmena, konkrétně mezi zájmena neurčitá, což napovídá, že označují nějakou neurčitou skutečnost. Slovo LECOS není spisovné, proto by se nemělo objevovat ve spisovných textech.
Obě uvedená spisovná slova jsou významově rovnocenná, můžeme tudíž používat jak LECCOS, tak LECCO a věta či souvětí se nezmění.
Co se týče četnosti výskytu spisovných variant, Český národní korpus uvádí v 1. a 4. pádě častěji podobu s „S“ na konci, tedy LECCOS. Rovněž Slovník spisovného jazyka českého zmiňuje tuto podobu jako častější.
Přestože není slovo LECOS považováno za spisovné, v některých publikacích ho lze najít (jedná se o chybu). Nachází se například v knize Den co den (autorka Terézia Mora).
Slovo LECCOS (i slovo LECCO) má stejný význam jako zájmena všelicos nebo mnohé.
Dalšími variantami slova LECCOS jsou zájmena ledasco, ledacos a ledaco.
Slovo LECOS je nespisovné, proto nelze odůvodnit pravopis.
Slovo LECCO vzniklo spojením předpony LEC- a zájmena CO. V případě slova LECCOS došlo ještě k připojení souhlásky „S“ na jeho konec.
Při tvoření tvarů slova LECCO se skloňuje pouze jeho druhá část, tedy zájmeno CO. Předpona LEC- se nemění. Stejné tvary bude mít také slovo LECCOS, pouze se k nim vždy připojí zmíněná souhláska „S“.
V praxi se slovo leccos velmi často objevuje v publicistice, beletrii i odbornějších textech. Slouží k vyjádření neurčitého, blíže nespecifikovaného množství skutečností, informací nebo zkušeností. Právě jeho neurčitost z něj činí užitečný výraz tam, kde není cílem být konkrétní.
Ve spisovném projevu je vhodné dávat přednost podobě leccos, protože působí přirozeně a je doložena v kodifikačních příručkách i jazykových korpusech.
Ačkoli jsou tvary leccos a lecco spisovné a významově rovnocenné, jejich užití není zcela vyrovnané. Varianta s koncovým „s“ je v současné češtině výrazně frekventovanější a čtenář ji vnímá jako přirozenější.
Naopak podoba lecos je hodnocena jako nespisovná a v pečlivém psaném projevu by se objevovat neměla, i když se s ní lze setkat v neformální komunikaci.
Zájmeno leccos zapadá do širší skupiny neurčitých zájmen, mezi něž patří také výrazy jako všelicos, ledacos nebo mnohé. Společným rysem je vyjadřování neurčitosti bez nutnosti dalšího upřesnění.
Tato zájmena jsou v češtině velmi živá a často pomáhají stylisticky odlehčit text nebo zobecnit sdělení.
Podobné pochybnosti jako u slova leccos se objevují i u jiných zájmen, například u tvaru všichni. Zde si pisatelé často nejsou jistí, zda se jedná o zájmeno, nebo jiný slovní druh.
Výraz všichni je osobní zájmeno, konkrétně zájmeno všeobecné, a jeho pravopis se řídí pravidly skloňování měkkého vzoru. I zde platí, že správná podoba je důležitá pro celkovou jazykovou úroveň textu.
Nejistota u slov leccos a lecos připomíná časté dotazy typu zdravý nebo zdraví pravopis. V těchto případech nejde o zájmena, ale o rozlišení tvaru přídavného jména a podstatného jména.
Podobnost spočívá v tom, že rozdíl je na první pohled nenápadný, ale z hlediska pravopisu a významu zásadní. Právě proto má smysl tyto jevy systematicky sledovat a ověřovat.
Slova jako leccos mohou působit nenápadně, ale jejich správné užití přispívá k jazykové kultuře textu. Čtenář si chyb často vědomě nevšimne, přesto je vnímá podprahově.
Pečlivá práce s pravopisem zájmen a podobných výrazů je proto důležitá nejen ve škole, ale i v profesním a veřejném projevu.
