Lichokopytníci a sudokopytníci se na první pohled mohou zdát jako téma vyhrazené jen biologickým učebnicím, ale ve skutečnosti na ně narážíme mnohem častěji, než si myslíme. Otázky typu „je kůň sudokopytník?“ nebo „jaký je skutečný rozdíl mezi lichokopytníkem a sudokopytníkem“ patří mezi nejčastější školní i laické dotazy.
V této doplňující části se proto zaměříme na praktické srovnání obou skupin, jejich typické znaky a konkrétní příklady zvířat, aby byl rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky snadno pochopitelný a dobře zapamatovatelný.
Lichokopytník a sudokopytník – skloňování
Slovo lichokopytník je rodu mužského životného, skloňuje se podle vzoru pán. Jen pozor na odlišný tvar 6. pádu množného čísla.
|
|
jednotné číslo
|
množné číslo
|
|
1. pád
|
lichokopytník
|
lichokopytníci
|
|
2. pád
|
lichokopytníka
|
lichokopytníků
|
|
3. pád
|
lichokopytníkovi, lichokopytníku
|
lichokopytníkům
|
|
4. pád
|
lichokopytníka
|
lichokopytníky
|
|
5. pád
|
lichokopytníku
|
lichokopytníci
|
|
6. pád
|
lichokopytníkovi, lichokopytníku
|
lichokopytnících
|
|
7. pád
|
lichokopytníkem
|
lichokopytníky
|
Zdroj: článek Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Jak udělat pevnou mezeru
Pevnou neboli tvrdou mezeru lze do textu vložit často několika způsoby, například kombinací kláves. Níže si tedy upřesníme konkrétní možnosti v daných programech či operačních systémech.
1. Pevná mezera ve Wordu (zkratka)
Asi nejčastěji se s potřebou pevné mezery setkáte právě při běžném psaní textu ve Wordu (OS Windows), zde je podle mne nejjednodušší použít stisknutí tří kláves: Ctrl + Shift + mezerník.
Jinou možností je zmáčknout levý Alt a na numerické klávesnici napsat 0160, tedy použít klávesovou zkratku (ASCI kód znaku) Alt + 0160. Pozor, ASCI hodnotu je třeba zadat s počáteční nulou, jinak se vloží jiný znak.
Zdlouhavější je pak vložit pevnou mezeru přes volbu Vložení/Symbol/Symboly/No-Break Space (takový prázdný čtvereček). Nebo volbu Vložení/Symbol/Speciální znaky (symbol vypadá jako značka pro stupně, taková bublinka).
A chcete-li pevnou mezeru v textu vidět, pak si nezapomeňte zapnout funkci Zobrazit vše – najdete ji buď v Panelu nástrojů, nebo zapnete pomocí klávesové zkratky Ctrl + 8.
2. Pevná mezera v programu Adobe InDesign (aktuální postup)
V současných verzích programu Adobe InDesign (Creative Cloud) zůstává práce s pevnou neboli nedělitelnou mezerou velmi podobná jako dříve, jen je více integrována do stylů a automatizace sazby. InDesign stále podporuje GREP (regulární výrazy), které jsou dnes jedním z nejefektivnějších způsobů, jak pevné mezery do textu doplnit hromadně a systematicky.
Nejjednodušší postup je využít funkci Hledat a nahradit s GREPem:
- Otevřete nabídku Úpravy → Hledat/Změnit.
- Přepněte se na kartu GREP.
- Do pole Najít vložte výraz:
(<[szkvaiouSZKVAIOU])s
Tento výraz vyhledá mezeru za jednopísmennými předložkami.
- Do pole Změnit na vložte:
$1~S
Sekvence ~S v InDesignu představuje nedělitelnou (pevnou) mezeru.
- Klikněte na Změnit vše.
Velkou výhodou dnešního InDesignu je možnost použít GREP styly přímo v odstavcových stylech. Díky tomu lze pevné mezery aplikovat automaticky při sazbě textu, bez nutnosti ručních zásahů nebo opakovaného hledání.
Postup je následující:
- Otevřete Odstavcové styly a upravte požadovaný styl.
- Přejděte do sekce GREP styly.
- Přidejte nový GREP styl s odpovídajícím regulárním výrazem.
- Tím zajistíte, že pevné mezery budou vkládány automaticky při každé změně nebo aktualizaci textu.
Pokud dáváte přednost externím nástrojům, lze i dnes využít specializované typografické skripty a pluginy (například české typografické skripty inspirované původním TypoSkriptem), které umožňují hromadné čištění textu, včetně doplnění pevných mezer, správných uvozovek a pomlček.
Samozřejmě je možné vložit pevnou mezeru také ručně. Umístěte kurzor na požadované místo a zvolte
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pevná mezera
Bonus pro zvídavé
Lichokopytníci i sudokopytníci patří do velkého nadřádu kopytnatých. Obě tyto skupiny mají základní společný znak – jejich drápy se přeměnily v kopyta. Rohovitá kopyta kryjí poslední rozšířené články prstů ze všech stran a chrání tak špičky prstů, po nichž se tato zvířata většinou pohybují. Kopytnatci (tady si prozraďme, že je to totéž co kopytníci či kopytnatí savci, poznámka autorky) se živí rostlinnou potravou a jejich zuby nejsou proto žádnou spolehlivou zbraní. V nebezpečí pak zachraňují kopytnatce právě nohy. Jedině rychlým během se brání šelmám, a proto se jejich vývoj ubíral směrem ke zdokonalení nohy běhavého typu. Vymřelé i žijící formy kopytníků ukazují, že nejrychlejší běžci se vyskytují mezi těmi z nich, u nichž došlo během vývoje k maximální redukci prstů.
Zatímco u lichokopytníků spočívá váha těla na jediném, kopýtkem opatřeném prstu, sudokopytníci se opírají o dva prsty. Osa jejich nohy probíhá mezerou mezi třetím a čtvrtým prstem, které se co do velikosti a tvaru shodují. Odpovídají prostředníku a prsteníku lidské ruky. Ostatní prsty jsou buď zakrnělé, nebo zcela chybějí. Pokud je vyvinutý druhý a pátý prst, zvířata na ně stejně nedošlapují, protože jsou oba posunuty vzhůru, takže se nedotýkají země. Výjimku tvoří tropičtí hroši, kteří mají všechny čtyři prsty stejně velké.
- Mezi lichokopytníky patří koňovití, tapíři a nosorožci.
- Mezi sudokopytníky patří nepřežvýkaví (hroch, prase), přežvýkaví (jelen, žirafa, tur a podobně) a velbloudi (lamy a jiní).
Zdroj: článek Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Typičtí zástupci lichokopytníků
Mezi lichokopytníky patří zvířata, která mají lichý počet prstů zakončených kopyty. Nejznámějším zástupcem je kůň, dále sem patří tapíři a nosorožci.
Lichokopytníci jsou zpravidla rychlí běžci a jejich končetiny jsou přizpůsobeny pohybu po pevném podkladu.
Zdroj: článek Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Lichokopytník a sudokopytník – věcný význam
Nalistujete-li Slovník spisovného jazyka českého, najdete tam toto vysvětlení: lichokopytník je savec s lichým počtem (1 nebo 3) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou lichokopytníci řád Perissodactyla (například kůň, tapír, nosorožec). Sudokopytník je pak savec se sudým počtem (dvou nebo čtyř) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou sudokopytníci řád Artiodactyla (například prase, kráva, jelen).
Toť asi vše o lichokopytnících a sudokopytnících z češtinářského hlediska.
Zdroj: článek Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky v praxi
Z praktického hlediska je rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky patrný především při pozorování jejich pohybu. Lichokopytníci se při chůzi a běhu opírají o jeden nebo tři prsty, zatímco sudokopytníci rozkládají váhu těla na dva hlavní prsty.
Tento rozdíl ovlivňuje nejen způsob pohybu, ale i stavbu končetin, rychlost běhu a schopnost pohybu v různém terénu.
Zdroj: článek Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Citoslovce ze současné mluvnice
Citoslovce jsou tedy formálně samostatná a v komunikaci i plně sdělná. Jejich význam často závisí na kontextu a intonaci. Citoslovce obvykle nemají žádnou gramatickou souvislost se zbytkem věty. Citoslovce se i ve větě často oddělují čárkou, výjimkou jsou citoslovce, která nahrazují přísudek, například žába žbluňk do vody.
Pro citoslovce je typická určitá expresivnost a příznaková fonologická struktura, která se projevuje tím, že v citoslovcích se objevují jinak nepříliš časté hláskové skupiny, jako je například: aj, oj, ju, ks, ksl jbl žbr, gl, pf, ó. Mezi další znaky citoslovcí patří i opakování slabik, například hehe, chacha, kuku atd. Citoslovce vznikají převážně spontánní reakcí, zároveň jsou ale i konvencionalizovaná, to znamená, že podléhají jazykové konvenci.
Zdroj: článek Citoslovce
