MALÁ ZMOKLÁ SLEPICE

VELIKONOČNÍ

Josefu Zejdovi

František Halas
(3 sloky, lehká báseň od Františka Halase)

Zakvokala kvočna

kvokna kvokaná,

zakdákaly slepice,

zlobily se velice

na kohouta.

~

Proč se zlobí, já už vím,

teď já tomu rozumím.

Zlobí se ty slepice,

že on snáší kraslice,

kvočna jenom vejce bílá.

Bodejť by se nezlobila.

~

Zakvokala kvočna

kvočna kvokaná,

zakdákaly slepice,

zlobily se velice

na kohouta.

Zdroj: článek František Halas - básně k recitaci

Pranostiky na jednotlivé dny

1. prosinec: svátek má Iva (dříve svatý Edmund Kampián, svatý Eligius, svatá Eligia)

PRANOSTIKY:

• Když mráz na prvního prosince, vyschne nejedna studnice.
• Na svatého Eligia daleko široko tuhá zima má čtyři neděle trvati.
• O svatém Edmundu Kampiáně ledový vítr fičí ze stráně.
• Uhodí-li na svatého Eligia tuhá zima, potrvá po čtyři neděle.

VYSVĚTLENÍ: Většina těchto pranostik odkazuje na to, že pokud bude prvního prosince tuhá zima, potrvá minimálně čtyři týdny.

2. prosinec: svátek má Blanka

• Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

3. prosinec: svátek má Svatoslav (dříve svatý František Xaverský)

PRANOSTIKY:

• O sv. Františku Xaveru ledový vichr fičí od severu.

VYSVĚTLENÍ: Dne 3. prosince má začít foukat studený zimní vítr.

4. prosinec: svátek má Barbora

PRANOSTIKY:

• Barbora na ledu, Vánoce na blátě.
• Jaká Barbora, Sára a Mikuláš, takový celý advent máš.
• Jaké je počasí na svatou Barboru, takové bývá až do Vánoc.
• Jaké počasí na svatou Barboru, takové bývá celý advent.
• Je-li Kačenka naškrobená, je Baruška ucouraná.
• Je-li na den svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce.
• Jsou-li na svatou Barboru meze přikryty sněhem, bude hojně trávy.
• Když je Barborka ucouraná, bude svatý Štěpán na ledě.
• Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy.
• Má-li svatá Barbora bílý fěrtoch, bude příští rok hodně trávy.
• Na svatou Barboru mráz - schovej saně, hoduj vůz.
• Na svatou Barboru saně do dvoru.
• O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
• O svaté Barboře, měj sáně na dvoře!
• Po sněhu Bára s Mikulášem šla.
• Po svaté Baruši střez nosu i uší!
• Pravi Kači Barča – nechajmy už tanca!
• Snese-li led o svaté Barboře hus, snese o Vánocích vůz.
• Svatá Barbora bývá naškrobená.
• Svatá Barbora mosty staví, Sába hřeby ostří, svatý Mikuláš je přibíjí.
• Svatá Barbora nosí bláto do dvora.
• Svatá Barbora nosí vodu a Mikuláš splavuje.
• Svatá Barbora vyhání dříví ze dvora.
• Svatá Barborka táhne sáně ze dvorka.
• Svatá Kateřina prádlo máchá a Barbora je škrobí.

VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Zde se hned první pranostiky rozcházejí (zjevně vznikly jinde, v jinou dobu). Jedna z nich předpovídá, že když bude sníh 4. prosince, na 24. prosince již sníh nebude, druhá naopak tvrdí, že sníh ze 4. prosince vydrží do Vánoc. Další pranostiky předvídají, že když bude na svátek Barbory sníh, tak příští rok se bude dařit zemědělcům.

5.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pranostiky na prosinec

Říkadla pro Madlu a pro Kadla

Jiří Suchý
(9 slok básně k recitaci od Jiřího Suchého)

Kokrhal kohout kokrhal,

až bránici si potrhal.

Jakmile dozní pašije,

slepice mu ji zašije.

~

Letěla kachna, letěla,

hajný ji trefil do těla.

Zdá se mi, že ta kačena

nebyla příliš nadšena.

~

Daroval táta kotěti

pilulku proti početí.

Co si s ní kotě počalo,

o tom se příliš nepsalo.

~

Běžela liška k Táboru,

podlezla cestou závoru.

Jel kolem rychlík z Opavy

a liška už je bez hlavy.

~

Zpíval kos Božce fistulí,

že se k ní večer přitulí.

A když se ptáče ohlídlo,

Božka mu šlápla na křídlo.

~

Šine se slepýš po břiše,

po břiše pana Juliše.

A jeho žena Marie

mu k tomu zpívá árie.

~

Hryzala myška překližku,

fošna jí spadla na šišku.

Zůstala ležet na ponku

a myšák si vzal Japonku.

~

Zobali, vrabci zobali

igelitové obaly.

Když už je zobat nemohli,

tak si je dali na hlavy.

~

Stěžovala si slepice,

že prý je slabá na plíce.

A tím končíme říkadla

Jak pro Madlu tak Pro Kadla.

Zdroj: článek Vtipné básně k recitaci 9. třída

Slepice na výletě

Slepice si sbalila
kufr, šálu, deštník.
Řekla: „Jedu k moři,“
a zmizela z kurníku.

Na nádraží kokrhá,
vlak jí mává křídly.
Místo moře vystoupí
na poli u žita.

Rozhlíží se dokola,
písek nikde není.
„Tohle moře vyschlo,“
myslí si a není divu.

Večer zpátky domů jde,
kufr plný zážitků.
Příště radši zůstane
u zrní a dvorečku.

Zdroj: článek Vtipné básničky k recitaci které mají 4 sloky

Ušaté torpédo

Jiří Žáček
(7 slok od Jiřího Žáčka)

Ušaté torpédo vylétlo do světa

jak malá chlupatá bláznivá kometa,

ze dveří na dvorek, a už je za vraty,

v parku se honilo s kluky a děvčaty,

prolétlo jako blesk okolní ulice,

prohnalo kocoury, vrabce a slepice,

vymetlo kaluže, skočilo do písku –

utíká za ním kluk a volá: Matýsku!

Lidičky, pomozte, buďte tak laskaví,

poproste strážníka, ať ho hned zastaví!

~

Ušaté torpédo se těžko zastaví,

když mu svět připadá chutný a voňavý,

když svět je zázračná rozkvetlá zahrádka

pro malá zvědavá ušatá štěňátka.

Svět je tu na hraní – anebo k sežrání?

To se pak živý tvor jen těžko ubrání,

musí se rozběhnout, peláší, utíká

a zvedne nožičku na botu strážníka,

uhání, skotačí, koulí se, metelí,

a svět je na hraní, a svět je veselý.

~

Ušaté torpédo se řítí po rynku,

vrhlo se divoce na naši maminku.

Maminka spustila: Šup domů nazpátek!

Co já se nahoním bláznivých štěňátek!

Kam pořád utíkáš? Zastyď se, hanbáři!

Štěňátko olízlo maminku po tváři,

a ta se usmála a řekla vesele:

Toulavý čumáčku, je krásná neděle.

~

Jak šli bratři pro kládu

Jeden sedlák měl tři syny,

nebáli se žádné dřiny.

„Kubo, dojdi pro kládu!“

Kuba kývl: „Tak já jdu.“

Šlapal, šlapal, přišel k lesu:

„Já tu kládu neunesu!“

Posadil se, vzdychl: „Ech,

co mám dělat? Je to pech!“

~

Kuba nejde... Co se děje?

Zavolali pro Matěje.

„Matěji, běž pro kládu!“

Matěj kývl: „Tak já jdu.“

Šlapal, šlapal, přišel k lesu:

„Já ji taky neunesu!“

Posadil se, vzdychl: „Ech...“

Kuba dodal: „Je to pech!“

~

Matěj nejde... To je doba –

ztratili se v lese oba!

„Honzo, dojdi pro kládu!“

Honza kývl: „Tak já jdu.“

Šlapal, šlapal, přišel k lesu:

„Sám tu kládu neunesu.

Na jednoho je to moc –

pospěšte mi na pomoc!

Chopte se té klády, bratři,

ve třech máme sílu za tři!“

~
Už se kláda nakládá:

„Hej rup! Šup s ní na záda!“

Už ji nesou svižným krokem

polní cestou za potokem,

nesou kládu z javora

rovnou domů do dvora.

Zdroj: článek Vtipné básničky od známých autorů

SPI, MÁ MALÁ, SPÍ UŽ VČELKA

Spi, má malá, spí už včelka

na medovém polštářku.

Lípa ze sna vůni dýchá,

spinkej taky, buď už tichá.

Hou hou, houpy hou.

Spi, má malá, noc utkala

z hvězdných nitek plátýnko.

Šiju, šiju ti košilku,

spinkej tiše aspoň chvilku.

Hou hou, houpy hou.

Spi, má malá, jako včelka,

na medovém polštářku.

Košilku má z hvězdných nití,

na knoflíček měsíc svítí.

Hou hou, houpy hou.

Zdroj: článek Ukolébavky

Odpovědi na hádanky pro děti

• Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity? (Dešťové kapky)
• Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem? (Řeka)
• Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí. (Mlha)
• Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to... (Kosa)
• Co se nečeše hřebenem, ale rukou? (Ovoce)
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne? (Šnek)
• Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem? (Vítr)
• Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí? (Oči)
• Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní! (Muchomůrka)
• Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není? (Kohout)
• Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí? (Kachna)
• Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
  (Zápalka)
• Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les? (Podzim)
• Kolik udělá vrabec kroků za sto roků? (Ani jeden, protože skáče)
• Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť. (Míč)
• Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci. (Tráva)
• Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek? (Ústa, zuby, jazyk)
• Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku. (Houba)
• Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní. (Radost)
• Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku? (Houba)
• Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka? (Kocour)
• Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá. (Vítr)
• Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic. (Pampeliška)
• Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže. (Dub a žaludy)
• Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
• Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
  velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká. (Ježek)
• Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
  Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
  (Kuře)
• Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti

Hádanky pro děti k vytisknutí (bez odpovědí)

• Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity?
• Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem?
• Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí.
• Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to...
• Co se nečeše hřebenem, ale rukou?
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne?
• Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem?
• Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí?
• Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní!
• Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není?
• Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí?
• Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
• Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les?
• Kolik udělá vrabec kroků za sto roků?
• Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť.
• Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci.
• Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek?
• Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku.
• Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní.
• Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku?
• Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka?
• Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic.
• Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá.
• Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže.
• Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
  Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost.
• Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
  velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká.
• Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
  Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
• Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas.
• Sedí panna v síti, oči se jí svítí?
• Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti

Odpovědi na hádanky o zvířátkách

• Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
  Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
• Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
• Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
  Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
• Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
  Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
• Co se vleče, neuteče,
  říká si a dál se vleče
  v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
• Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
  Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
• Heboučké je jako z vaty,
  kožíšek je mourovatý. (Kotě)
• Chodí líně pouští, srst má jako houští,
  na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
  rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
• Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
  červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
• I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
  maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
• Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
  pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
  nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
• Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
  a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
• Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
  Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
• Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
  Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
• Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
  bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
• Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
• Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
• Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
• Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
  Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
• Maličké zvířátko je tahle čiperka,
  Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
• Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
  spořádá zakrátko lískový oříšek. (Veverka)
• Malý pulec – miminko, na ni volá maminko! (Žába)
• Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
  Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. (Pes)
• Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje. (Želva)
• Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
  Kdo je to? (Beruška)
• Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
  V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě. (Tuleň)
• Nejraději za pecí přikrčena líhá,
  v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
  

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

Hádanky o zvířátkách k vytisknutí (bez odpovědí)

• Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
  Naše máma slepice sezobala nejvíce.
• Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to?
• Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
  Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to?
• Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
  Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu.
• Co se vleče, neuteče,
  říká si a dál se vleče
  v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři.
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne.

• Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
  Ňam, Ňam , Ňam! A bobky! Kdo je to?
• Heboučké je jako z vaty,
  kožíšek je mourovatý.
• Chodí líně pouští, srst má jako houští,
  na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
  rád si hoví ve stínu a to není drb.
• Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
  červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní.
• I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
  maminku má roháčku a tatínka býka.
• Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
  pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
  nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva.
• Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
  a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy.
• Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
  Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí.
• Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
  Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí.
• Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
  bude vejce na měkko pro mne na večeři.
• Který tkadlec chodí nahý?
• Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to?
• Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to?
• Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
  Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje.
• Maličké zvířátko je tahle čiperka,
  Větvičku přeskočí, i když je nevelká.
• Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
  spořádá zakrátko lískový oříšek.
• Malý pulec – miminko, na ni volá maminko!
• Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
  Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti.
• Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje.
• Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
  Kdo je to?
• Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
  V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě.
• Nejraději za pecí přikrčena líhá,
  v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
• Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
  vidí domů oknem půdy přes zelený smrk.
• Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
  trumpetu si koupil, troubí helikon.
• Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
  hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci.
• Nosí teplý kožich.
  
  

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

1. cvičení

Na louce roste mnoho léčivých b?iyíý2lin.

Strýcův b?iyíý2t působí starob?iyíý2le.

Na louce běhala černá kob?iyíý2la.

V zahraničí nab?iyíý2l nové zkušenosti.

Ob?iyíý2vatelé Brna uspořádali dobročinnou akci.

Na půdě jsem našel starou b?iyíý1bli.

Řezník zab?iyíý1l b?iyíý4ka.

Čas ve vězení ub?iyíý3há pomaleji.

Myslivec nab?iyíý1l pušku.

Sklizeň ob?iyíý1lí se posunula kvůli počasí.

Rozzuřený b?iyíý4k prohnal toreadora.

Horská b?iyíý2střina protékala vesničkou.

Krupob?iyíý1tí zlámalo stromy.

Přes léto Alena hodně ub?iyíý2la na váze.

K obědu měl zb?iyíý2tek chleba od svačiny.

Slepice seděla na dřevěném b?iyíý1dle.

Přib?iyíý2slavské slavnosti b?iyíý2ly známé po okolí.

Stará bab?iyíý1čka vyprávěla vnoučatům pohádku.

Víla patří mezi známé pohádkové b?iyíý2tosti.

Strýc se vydal na dob?iyíý2tčí trh.

Nad městem vlál b?iyíý3lý prapor.

Vojáci dob?iyíý2li hrad.

Neob?iyíý2čejný příběh českého hrdiny zasáhl svět.

Otec neb?iyíý4vá často doma.

Učitel nás vyb?iyíý3zel ke hře.

Ke snídani si maminka vaří b?iyíý2linkový čaj.

Náš soused odeb?iyíý3rá Lidové noviny.

Výhodná nab?iyíý3dka k prodeji mě lákala.

Mám rád pohádku o Dlouhém, Širokém a B?iyíý2strozrakém.

Babička nám donesla černý ryb?iyíý3z.

Po oslavě nám z dortu nic nezb?iyíý2lo.

Baterie bylo potřeba dob?iyíý3t.

Králík je b?iyíý4ložravec.

Lidé se sb?iyíý3hali na náměstí.

Neodb?iyíý2tný zákazník trval na své zakázce.

Nepoznal jsem svého b?iyíý4valého spolužáka.

Babička pob?iyíý2la u nás celý týden.

Victor Hugo napsal knihu B?iyíý3dníci.

Stěnu nechal pob?iyíý3t dřevem.

Hodiny odb?iyíý1ly půlnoc.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Pravopisná cvičení na vyjmenovaná slova po b

ČEPÝŘIT SE

= čechrat si peří

Slova příbuzná

rozčepýřit se, rozčepýřený, načepýřit, načepýřený

Příklady

Slepice si načepýřila peří.

Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po p

Diktát 2

Černý rybíz, nic mu nezbylo, bystrá mysl, biskup, vybírání poplatků, Přibyslav, obyvatelé Bydžova, bílý motýl, obilí, neodbytný zákazník, býložravec, hodiny odbily, živobytí, hřebík, bitva, dobývat hrad, hbité dítě,bizon, nerozbitné nádobí, vaječný bílek, biologie, bicí nástroje, Bystřice, bída, bývalý manžel, kobylka, přibil desku, přibyl k nám do kroužku, slepice na bidle, úbytek na váze, Bible, dobytčí trh, vánoční obyčeje.

Zdroj: článek Diktáty na vyjmenovaná slova po b

2. online diktát

Přemysl mýtil les nedaleko Lysé hory. Bič popoháněl líné kobyly. Slepice se usadila blízko dřevěného bidla. Nesmyslná hádka rozdmýchala vzpouru. U filmové smyčky se obyvatelé Kobylis zalykali smíchem. Bystřina se linula kolem myslivny. Přemýšlím o koupi plynoměru. Nedoslýchavý Miloš spolykal maliny. Mlha se hlemýždím tempem rozplynula. Mlynář vyplivoval chmýří z úst. Vždy si přál mít mývala. Umývárna se blýskala čistotou. Myslivec nabil pušku.

Zdroj: článek Diktáty na vyjmenovaná slova po b, m, l