Mým, nebo mím? Jak se správně píše
Mým, nebo mím?
Správně se píše mým s dlouhým ý. Tvar mím je pravopisně chybný. Slovo „mým“ je tvarem přivlastňovacího zájmena můj, například ve spojeních „s mým bratrem“, „s mým autem“ nebo „mým rodičům“. Výslovnost může svádět k zápisu „mím“, ale ve spisovné češtině se píše mým.
Rozdíl mezi „mým“ a „mím“ patří k častým pravopisným nejistotám, protože při běžné výslovnosti nemusí být správné písmeno dobře slyšet. Rozhodující však není výslovnost, ale správný mluvnický tvar. Základním slovem je zájmeno můj a při jeho skloňování vzniká v některých pádech podoba mým. Snadno si ji lze spojit s podobnými tvary „tvým“ a „svým“.
Co je správně
Správně je „mým“
- mým – správně
- mím – chybně
Správná podoba se píše s dlouhým ý. Tvar „mím“ se ve spisovném skloňování přivlastňovacího zájmena „můj“ nepoužívá.
Pravidlo a vysvětlení
Proč se píše mým s „ý“
„Mým“ je skloňovaný tvar přivlastňovacího zájmena můj. Toto zájmeno vyjadřuje, že určitá osoba, věc nebo skutečnost patří nebo se vztahuje k mluvčímu: můj dům, moje kniha, moje auto.
Tvar mým se používá například v 7. pádě jednotného čísla u mužského a středního rodu:
- s mým kamarádem,
- před mým domem,
- s mým kolem,
- za mým rozhodnutím.
Stejný tvar se objevuje také ve 3. pádě množného čísla:
- pomohl jsem mým rodičům,
- poděkoval jsem mým kolegům,
- věnoval pozornost mým připomínkám,
- vyhověl mým požadavkům.
Podoba „mím“ v těchto případech správná není. Chybný zápis obvykle vzniká podle výslovnosti.
Příklady
Příklady správného použití
- Šel na výlet s mým bratrem.
- Auto stojí před mým domem.
- Byl spokojený s mým návrhem.
- Souhlasil s mým rozhodnutím.
- Učitel se věnoval mým otázkám.
- Poděkoval mým rodičům za pomoc.
- Výsledek odpovídal mým představám.
- Kamarád se smál mým poznámkám.
Ve všech těchto případech je správně „mým“. Zápis „mím bratrem“, „mím domem“ nebo „mím rodičům“ je chybný.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby
Chyba „mím“ vzniká hlavně proto, že lidé zapisují slovo podle sluchu. V rychlé řeči může „mým“ znít podobně jako „mím“, ale pravopis se podle této výslovnosti nemění.
Není správné řídit se ani představou, že po písmenu m musí být měkké i. U tohoto slova nejde o jednoduché rozhodování podle tvrdých a měkkých souhlásek. Rozhodující je skloňování zájmena můj.
Je užitečné rozlišovat také další tvary tohoto zájmena:
- můj pes,
- moje kniha,
- mé auto,
- bez mého souhlasu,
- k mému domu,
- s mým bratrem,
- s mými přáteli.
Rozdíl mezi „mým“ a „mými“ závisí na čísle a pádu. Řekneme například „s mým kamarádem“, ale „s mými kamarády“.
Jak si pravidlo zapamatovat
Jak si zapamatovat správný tvar
Pomůže jednoduché srovnání se slovy tvým a svým:
- s mým bratrem,
- s tvým bratrem,
- se svým bratrem.
Ve všech třech tvarech je dlouhé ý. Pokud tedy váháte mezi „mým“ a „mím“, vybavte si spojení „tvým“ nebo „svým“. Správný zápis je mým.
Nejčastější otázky
Píše se „s mým kamarádem“, nebo „s mím kamarádem“?
Správně je s mým kamarádem. Jde o 7. pád jednotného čísla přivlastňovacího zájmena „můj“. Podoba „s mím kamarádem“ je pravopisně chybná.
Je někdy správné napsat „mím“?
Ne, pokud jde o tvar přivlastňovacího zájmena můj. Správně se píše „mým“, například „s mým názorem“, „před mým domem“ nebo „mým rodičům“. Podoba „mím“ je v těchto případech chybná.
Jaký je rozdíl mezi „mým“ a „mými“?
Mým použijeme například ve spojení „s mým přítelem“ nebo ve 3. pádě množného čísla „mým přátelům“. Mými je tvar 7. pádu množného čísla, například „s mými přáteli“.
Proč se nepíše „mím“, když tak slovo někdy zní?
Protože český pravopis se neřídí pouze výslovností. Tvar „mým“ vychází ze skloňování zájmena „můj“. V běžné řeči může být výslovnost méně zřetelná, ale správný zápis zůstává mým.