NÁROK NA LÁZNĚ PO OPERACI SRDCE je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Skotská královna Marie Stuartovna se proslavila svým neslavným koncem, její poprava ji nesmazatelně zapsala do dějin, protože nebýt jí, nedošlo by pravděpodobně k popravám dalších králů a královen.
Nárok na anglický trůn
Do spokojeného Mariina života u francouzského dvora výrazně zasáhly události v nedaleké Anglii. Jak moc její život ale ovlivní, nikdo netušil. Ve stejný rok, kdy se Marie vdávala, zemřela anglická královna Marie známá také pod přídomkem Krvavá Marie (za její vlády bylo v procesu proti protestantům upáleno zhruba 300 církevních rebelů). Na její místo nastoupila její nevlastní sestra Alžběta (dcera Jindřicha VIII. a jím popravené Anny Boleynové). Alžbětin sporný původ ale zapříčinil rozepře mezi anglickou, skotskou i francouzskou šlechtou. Podle zastánců tohoto nástupnictví, měla Alžběta na trůn nárok, protože královo manželství s Annou Boleynovou uzavřel biskup a papež ho uznal. Naopak odpůrci se opírali o to, že král nechal manželství prohlásit za neplatné, a tím se Alžběta (i se souhlasným usnesením anglického parlamentu) stala nemanželským dítětem. Pokud by to bylo tak, a Alžběta byla levobočkem, neměla by na trůn nárok a ten by patřil Marii Stuartovně (pravnučka Jindřicha VII.), a tím i jejím francouzskému manželovi. Je tedy jasné, na čí straně stál francouzský král. Který si pro svého syna přál i anglickou korunu.
Skotská královna měla dvě možnosti, buď uznat Alžbětu za anglickou královnu, nebo si svůj dědický nárok vybojovat s podporou Francie. Nakonec si ale Marie zvolila třetí možnost, a jak ukázal čas, byla to ta nejhorší varianta. Spolu se svým manželem si Marie na příkaz francouzského krále Jindřicha II. přibrala do znaku i anglickou královskou korunu a Marie se od té doby nechávala titulovat jako královna francouzská, skotská a anglická, čímž vyhlásila svůj nárok na anglický trůn, ale tímto skončilo. Nijak ho nehájila, takže Alžbětu neohrozila, ale znepřátelila se jí, což se jí v budoucnu nevyplatilo.
Zdroj: článek Marie Stuartovna
Vláda Marie Terezie
Po smrti otce se Marie Terezie stala panovnicí nad habsburskými zeměmi, rakouskou arcivévodkyní, vévodkyní lotrinskou a velkovévodkyní toskánskou. Ostatní tituly, které ji náležely (jako královna uherská, markraběnka moravská, královna česká atd.), si musela Marie Terezie nechat potvrdit. Po korunovaci manžela císařem se z ní také stala císařovna-manželka, ale Marie Terezie nebyla korunována, protože v tehdejší době se manželky nekorunovaly.
Začátky její vlády byly těžké, musela se vyrovnat s tím, že si vládci okolních zemí dělali nárok na některá území habsburské monarchie. I v monarchii se našli lidé, kteří nesouhlasili s ženou na trůnu. Postupně se ale situace uvnitř monarchie uklidnila, a Marie Terezie si mohla užívat své těhotenství. Její klid ale netrval dlouho, přerušily ho spory o Pragmatickou sankci.
S nástupem Marie Terezie na trůn okamžitě souhlasila Velká Británie, Dánsko, Nizozemí. Marie Terezie doufala, že s její vládou nebudou mít problémy ani Francouzi, Bavoři, Sasové a Prusové. Její přání se ale nevyplnilo.
Bavor Karel Albrechtse rozhodl uplatňovat svůj nárok na císařskou korunu i habsburské dědičné země. Jeho nárok vycházel z toho, že byl manželem arcivévodkyně Marie Amálie, která byla sestřenicí Marie Terezie. Po jeho vzoru začali vznášet nároky na některá území habsburské monarchie i Fridrich Augusta, který byl zároveň saským kurfiřtem a polským králem, a pruský panovník Fridrich II. Fridrich II. žádal celé Slezsko a za to Marii Terezii nabízel dva miliony zlatých, záruku rakouských držav v Říši a zasazení se o titul císaře pro jejího manžela. Na odpověď na svou nabídku vydržel Fridrich čekat měsíc a den, když do té doby neobdržel od habsburské panovnice odpověď, obsadila jeho pruská armáda Slezsko. Marie Terezie se pokusila Slezsko ubránit, ale její armáda byla ve špatném stavu v důsledku nekonečných válek s Tureckem. Fridrichovi nedalo moc práce rakouskou královnu porazit dne 10. dubna 1741 v bitvě u Mollwitz poblíž Vratislavi. Prusko tak získalo velkou část Slezska a povedlo se mu ji udržet téměř dvě století. Po vzoru Fridricha i ostatní státy jako Francie, Španělsko, Bavorsko a Sasko se toužily na pruském úspěchu přiživit. Když Karel Albrecht viděl Fridrichův úspěch, odhodlal se k vlastnímu jednání. Nejprve si zajistil podporu Francouzů i saského kurfiřta Fridricha Augusta, kterého si získal příslibem celé Moravy. Pak zaútočil. Spojenci dobyli v červenci 1741 hornorakouský Linec, do konce léta se jim povedlo dorazit do Českých Budějovic. Praha náporu nedokázala vzdorovat a 26. listopadu 1741 byla dobyta. Karel Albrecht se okamžitě nechal korunovat českým králem, v čemž ho p
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Marie Terezie - referát a prezentace
