NEOHEBNÉ, nejen o tom se dočtete v tomto článku. V následujících cvičeních budete označovat neohebné slovní druhy jen číslicemi, takže pro ty, kteří už pozapomněli, jak ve škole psali malá čísílka nad slova, pro jistotu připomínáme neohebné slovní druhy.
Neohebné slovní druhy
6 = příslovce
7 = předložky
8 = spojky
9 = částice
10 = citoslovce
Určete slovní druhy u těchto slov
Určete ohebná a neohebná slova
Do následujícího cvičení jsme zamíchali všechny slovní druhy. Máte tedy za úkol vybrat, které patří mezi ohebné/O (lze je skloňovat nebo časovat – pozor na číslovky násobné a na infinitivní tvary sloves) a které mezi neohebné/N:
Zdroj: článek Cvičení na neohebné slovní druhy
Slovní druhy, určování, příslovce, plnovýznamové, neohebné
Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že se dané slovo nedá nijak "ohýbat", tedy že je nemůžete ani skloňovat (jako podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky), ani časovat (jako slovesa), udělali jste první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny neohebných slovních druhů, kam patří: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.
Nyní vás tedy čeká druhý krok - určit, kterým neohebným slovním druhem přesně daný výraz je. Jak na to? Popřemýšlejte, zda má slovo svůj věcný význam, nebo ne. Nemá-li samostatně žádný věcný význam a získává jej teprve ve spojení se slovem plnovýznamovým, pak o něm říkáme, že je to slovo neplnovýznamové. Takovým slovním druhem jsou předložky, spojky, částice. Jestliže svůj věcný význam má, pak o něm říkáme, že je plnovýznamové. A mezi neohebnými slovními druhy jsou takovými slovy pouze příslovce (někdy i citoslovce, ale ta si určitě nespletete), která nesou nějaký význam, vyjadřují totiž různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností.
Po tomto kroku už byste tedy měli mít slovo určeno jako příslovce - je neohebné a má svůj věcný význam. Nyní tedy jen pomůcka pro toho, kdo si neví rady s tím "věcným významem", jak ho vlastně poznat, co to je?
Již jsme uvedli, že příslovce vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to místo, čas, způsob, míru a příčinu (to jsou základní kategorie). A na tyto okolnosti se můžete snadno zeptat.
Zdroj: článek Jak se ptáme na příslovce
Co jsou slovní druhy
Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.
Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:
- zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
- zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
- jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.
Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.
Zdroj: článek Slovní druhy
Přehled slovních druhů
Ohebné slovní druhy
1. Podstatná jména = substantiva
- vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
- skloňují se
- můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
- příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
- určujeme u nich:
- rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
- číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
- pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
- vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
- mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)
2. Přídavná jména = adjektiva
- vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
- ptáme se na ně: jaký, který, čí
- skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
- mají tvar podle podstatných jmen
- můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
- příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
- určujeme u nich:
- pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
- druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
- vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
- přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)
3. Zájmena = pronomina
- zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
- shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
- příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
- určujeme u nich:
- druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
- rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
- číslo (jednotné, množné)
- pád (7. pádů jako u podstatných jmen)
4. Číslovky = numeralia
- vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
- dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
- podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
- kolik? – základní: deset, několik
- kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
- kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
- kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
- větš
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Slovní druhy
Ponaučení
Asi největší problém vám bude dělat odlišování částic od příslovcí a spojek. Ale třeba vám pomůže, když si zapamatujete alespoň některé z uvedených zásad:
- částice obvykle stojí na začátku věty (pokud stojí ve větě, lze je z věty vypustit)
- částice na rozdíl od spojek nespojují věty ani větné členy
- částice neplní ve větě funkci větného členu
- částice fungují jako takzvané kontaktní prostředky (ano, ne, dobře, asi, jistě apod.)
- příslovce rozvíjejí slovesa, ptáme se na ně: kde, odkud, kam, kdy, odkdy, dokdy, jak, proč apod.
- spojky slouží ke spojování vět a větných členů.
Zdroj: článek Cvičení na neohebné slovní druhy
Určete slovní druhy
V následujícím cvičení se můžete přesvědčit, že určování slovních druhů není vždy snadné a jednoznačné, že záleží na tom, v jakém kontextu je daný výraz použit. Určujte tedy slovní druhy u stejných slov v různých větách (vybírejte z tradičních čísel 1–10: 1 podstatné jméno, 2 přídavné jméno, 3 zájmeno, 4 číslovka, 5 sloveso, 6 příslovce, 7 předložka, 8 spojka, 9 částice, 10 citoslovce):
Zdroj: článek Cvičení na neohebné slovní druhy
