Neohebné

Neohebné slovní druhy

6 = příslovce

7 = předložky

8 = spojky

9 = částice

10 = citoslovce

Určete slovní druhy u těchto slov

za ,
vrkú ,
významně ,
fuj ,
pod ,
ouvej ,
jak ,
pěkně ,
u ,
ano ,
suše ,
nikoli ,
proč ,
brrr ,
záměrně ,
nebo ,
ach ,
od ,
asi ,
dup ,
ne ,
hodně ,
au ,
hop ,
špatně ,
ať ,
velmi ,
ale ,
hmm ,
málo ,

bez ,
a ,
bú ,
když ,
s ,
do ,
moudře ,
v ,
ke ,
tam ,
dobře ,
uvnitř ,
z ,
doma ,
nad ,
pro ,
bác ,
kéž ,
prý ,
tiše ,
protože ,
že ,
zítra ,
bohatě ,
haf ,
dnes ,
kykyryký ,
slepě

Určete ohebná a neohebná slova

Do následujícího cvičení jsme zamíchali všechny slovní druhy. Máte tedy za úkol vybrat, které patří mezi ohebné/O (lze je skloňovat nebo časovat – pozor na číslovky násobné a na infinitivní tvary sloves) a které mezi neohebné/N:

Zdroj: Cvičení na neohebné slovní druhy

Ponaučení

Asi největší problém vám bude dělat odlišování částic od příslovcí a spojek. Ale třeba vám pomůže, když si zapamatujete alespoň některé z uvedených zásad:

částice obvykle stojí na začátku věty (pokud stojí ve větě, lze je z věty vypustit)
částice na rozdíl od spojek nespojují věty ani větné členy
částice neplní ve větě funkci větného členu
částice fungují jako takzvané kontaktní prostředky (ano, ne, dobře, asi, jistě apod.)
příslovce rozvíjejí slovesa, ptáme se na ně: kde, odkud, kam, kdy, odkdy, dokdy, jak, proč apod.
spojky slouží ke spojování vět a větných členů.

Zdroj: Cvičení na neohebné slovní druhy

Slovní druhy, určování, příslovce, plnovýznamové, neohebné

Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že se dané slovo nedá nijak "ohýbat", tedy že je nemůžete ani skloňovat (jako podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky), ani časovat (jako slovesa), udělali jste první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny neohebných slovních druhů, kam patří: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.

Nyní vás tedy čeká druhý krok - určit, kterým neohebným slovním druhem přesně daný výraz je. Jak na to? Popřemýšlejte, zda má slovo svůj věcný význam, nebo ne. Nemá-li samostatně žádný věcný význam a získává jej teprve ve spojení se slovem plnovýznamovým, pak o něm říkáme, že je to slovo neplnovýznamové. Takovým slovním druhem jsou předložky, spojky, částice. Jestliže svůj věcný význam má, pak o něm říkáme, že je plnovýznamové. A mezi neohebnými slovními druhy jsou takovými slovy pouze příslovce (někdy i citoslovce, ale ta si určitě nespletete), která nesou nějaký význam, vyjadřují totiž různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností.

Po tomto kroku už byste tedy měli mít slovo určeno jako příslovce - je neohebné a má svůj věcný význam. Nyní tedy jen pomůcka pro toho, kdo si neví rady s tím "věcným významem", jak ho vlastně poznat, co to je?

Již jsme uvedli, že příslovce vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to místo, čas, způsob, míru a příčinu (to jsou základní kategorie). A na tyto okolnosti se můžete snadno zeptat.

Zdroj: Jak se ptáme na příslovce

Určete slovní druhy

V následujícím cvičení se můžete přesvědčit, že určování slovních druhů není vždy snadné a jednoznačné, že záleží na tom, v jakém kontextu je daný výraz použit. Určujte tedy slovní druhy u stejných slov v různých větách (vybírejte z tradičních čísel 1–10: 1 podstatné jméno, 2 přídavné jméno, 3 zájmeno, 4 číslovka, 5 sloveso, 6 příslovce, 7 předložka, 8 spojka, 9 částice, 10 citoslovce):

Dnešní ráno bylo velmi chladné.

Přišli k nám brzy ráno .

Věděla jsem to jistě .

To je jistě on.

Tu dlouholetou soudní při nakonec vyhrál.

Budu při tobě stát až do smrti.

Mluv pomalu, vždyť ti není rozumět.

Vždyť se brzy uvidíme.

Už kvete černý bez .

Bez tebe tam určitě nepůjdu.

To jsou ale vousy!

Chtěl jsem přijít, ale rodiče mě nepustili.

Nestůj mezi dveřmi.

Leželi spolu na vyhřáté mezi .

Dlouho se pozorovala v zrcadle.

Se mnou můžeš vždy počítat.

Vykonal to zcela samozřejmě .

Samozřejmě že tam půjdu.

Zdroj: Cvičení na neohebné slovní druhy

Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Zdroj: Slovní druhy

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
skloňují se
můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
určujeme u nich:

rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)

mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
ptáme se na ně: jaký, který, čí
skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
mají tvar podle podstatných jmen
můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
určujeme u nich:

pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)

přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
určujeme u nich:

druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
číslo (jednotné, množné)
pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:

kolik? – základní: deset, několik
kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný

většina číslovek se skloňuje
určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo

5. Slovesa = verba

vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
časují se
určujeme u nich:

osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
vzor – každá třída má své vzory

slovesné tvary mohou být:

určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač
vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:

místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně

stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)

7. Předložky = prepozice

vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
podle původu se dělí na:

vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)

8. Spojky = konjunkce

slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
samostatné nejsou větnými členy
dělí se na:

souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
další informace o spojkách: spojky.

9. Částice = partikule

jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
nejsou ve větě větnými členy
úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
příklady: Že by nepřišla? Kéž by se už nevrátila! Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve. Kéž by!

10. Citoslovce = interjekce

vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)

Zdroj: Slovní druhy

NEOHEBNÉ

OBSAH

Neohebné slovní druhy

Určete slovní druhy u těchto slov

Určete ohebná a neohebná slova

Ponaučení

Slovní druhy, určování, příslovce, plnovýznamové, neohebné

Určete slovní druhy

Co jsou slovní druhy

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

2. Přídavná jména = adjektiva

3. Zájmena = pronomina

4. Číslovky = numeralia

5. Slovesa = verba

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

7. Předložky = prepozice

8. Spojky = konjunkce

9. Částice = partikule

10. Citoslovce = interjekce

Autor obsahu