Sloh

Osnova do slohu – popis osoby krok za krokem

Jednoduchá osnova pro popis osoby

Osnova do slohu na téma popis osoby může mít pět základních bodů: 1. představení osoby, 2. celkový vzhled a postava, 3. obličej a další výrazné znaky, 4. oblečení, vystupování a případně vlastnosti, 5. závěr a celkový dojem. Postupujeme od celkového pohledu k podrobnostem. Pokud má být úkolem pouze popis, soustředíme se hlavně na to, jak člověk vypadá. Jestliže zadání vyžaduje také charakteristiku, doplníme jeho povahu a chování.

Dobrá osnova pomůže, aby popis osoby nepůsobil jako náhodný seznam vět typu „má hnědé vlasy, modré oči a nosí džíny“. Jednotlivé informace mají následovat v logickém pořadí. Nejčastěji začneme tím, koho popisujeme a proč jsme si tuto osobu vybrali. Potom přejdeme od celkového vzhledu k detailům a na závěr vyjádříme celkový dojem. Osnova nemusí obsahovat celé věty. Stačí krátká hesla, podle kterých se při psaní slohu snadno orientujeme.

Osnova

Osnova popisu osoby

1. Úvod – koho budu popisovat

  • jméno nebo vztah k popisované osobě,
  • kdo tato osoba je,
  • proč jsem si ji vybral nebo kde se s ní setkávám.

Úvod bývá krátký. Jeho úkolem je čtenáři vysvětlit, koho bude další text představovat.

2. Celkový vzhled a postava

  • věk nebo přibližný věk,
  • výška,
  • typ postavy,
  • držení těla,
  • způsob chůze a celkové vystupování.

Místo přesných údajů můžeme použít přirozené vyjádření, například je vysoký a štíhlý, je menší postavy nebo působí sportovním dojmem.

3. Hlava a obličej

  • tvar obličeje,
  • vlasy – barva, délka, účes,
  • oči – barva, velikost, výraz,
  • obočí, nos, ústa,
  • vousy nebo brýle,
  • nápadné či charakteristické znaky.

Není nutné popsat každou část obličeje. Lepší je vybrat několik znaků, podle kterých si čtenář člověka skutečně dokáže představit.

4. Oblečení, pohyb a vystupování

  • jak se člověk obvykle obléká,
  • zda dává přednost sportovnímu, elegantnímu nebo jinému stylu,
  • jak se pohybuje,
  • jak mluví, směje se nebo gestikuluje,
  • co je pro jeho vystupování typické.

U školního popisu není potřeba vytvořit přesný seznam všech částí oblečení. Mnohem užitečnější je vystihnout typický styl.

5. Závěr – celkový dojem

  • čím je osoba zajímavá,
  • jak na mě působí,
  • co je pro ni nejtypičtější.

Pokud zadání dovoluje osobní hodnocení, můžeme stručně doplnit, proč máme daného člověka rádi nebo proč je pro nás důležitý.

Zkrácená osnova do sešitu

  1. Představení osoby
  2. Postava a celkový vzhled
  3. Obličej, vlasy a výrazné znaky
  4. Oblečení a vystupování
  5. Celkový dojem a závěr

Tato pětičlenná osnova je vhodná pro běžnou školní slohovou práci. Pokud učitel požaduje podrobnější osnovu, lze jednotlivé body dále rozdělit.

Podrobnější osnova

  1. Úvod
    • kdo je popisovaná osoba,
    • můj vztah k ní.
  2. Celkový vzhled
    • výška,
    • postava,
    • držení těla.
  3. Obličej
    • tvar obličeje,
    • vlasy,
    • oči,
    • další výrazné znaky.
  4. Oblečení a vystupování
    • typické oblečení,
    • pohyb, gesta a řeč.
  5. Závěr
    • celkový dojem,
    • co je pro osobu charakteristické.

Vhodná slovní zásoba

Slova, která se při popisu osoby hodí

Při slohové práci je dobré neopakovat stále slovesa má a je. Popis pak působí přirozeněji.

Postava

vysoký, menší, štíhlý, hubený, zavalitý, statný, urostlý, drobný, sportovní, vzpřímený

Vlasy

krátké, dlouhé, rovné, vlnité, kudrnaté, husté, jemné, světlé, tmavé, kaštanové, prošedivělé

Oči a výraz

veselé, pozorné, živé, pronikavé, klidné, laskavé, zamyšlené, jiskřivé

Vystupování

klidné, sebejisté, energické, nenápadné, přátelské, veselé, důstojné, živé

Místo věty Má modré oči lze například napsat: V jeho světlém obličeji vynikají modré oči. Místo Má dlouhé vlasy můžeme použít: Dlouhé hnědé vlasy jí sahají až k ramenům.

Ukázkový text

Ukázkový sloh podle osnovy

Můj kamarád Petr

Můj kamarád Petr chodí do stejné školy jako já a známe se už několik let. Často spolu trávíme volný čas a potkáváme se také při sportu. Člověk si ho snadno zapamatuje, protože má nápadný úsměv a téměř vždy působí vesele.

Petr je vyšší a štíhlé postavy. Protože pravidelně sportuje, pohybuje se rychle a působí energicky. Chodí většinou vzpřímeně a málokdy ho vidím jen pomalu se loudat. Když někam spěchá, dělá dlouhé kroky a bývá před ostatními.

Má oválný obličej, krátké tmavě hnědé vlasy a výrazné obočí. Nejvíce mě na něm zaujmou hnědé oči, které se při smíchu trochu přivírají. Nos má rovný a na tvářích se mu při úsměvu objevují malé dolíčky. Právě široký úsměv je asi jeho nejnápadnějším znakem.

Nejčastěji nosí sportovní oblečení. Oblíbil si mikiny, jednoduchá trička, džíny a tenisky. Na oblečení si příliš nepotrpí, ale vždy působí upraveně. Když něco vysvětluje, často gestikuluje rukama a mluví poměrně rychle.

Petr na mě působí jako veselý a energický člověk. Přestože není možné vystihnout člověka jen podle vzhledu, jeho usměvavý obličej a živé vystupování dobře odpovídají tomu, jak ho znám. Právě díky tomu ho lze ve skupině lidí snadno poznat.

Nejčastější chyby

Nejčastější chyby při popisu osoby

Popis bez pořadí

Častou chybou je přeskakování mezi jednotlivými částmi. Žák například nejprve popíše oči, potom boty, následně vlasy a znovu se vrátí k obličeji. Text je potom nepřehledný. Pomůže jednoduché pravidlo: postupovat od celku k detailům.

Neustálé opakování slov „má“ a „je“

Věty Je vysoký. Má hnědé vlasy. Má modré oči. Má malý nos. Je štíhlý. sice mohou být správné, ale slohově působí jednotvárně. Věty je vhodné spojovat a používat různá slovesa: V obličeji vynikají modré oči. Krátké vlasy mu padají do čela.

Záměna popisu a charakteristiky

Popis osoby odpovídá především na otázku, jak člověk vypadá. Charakteristika osoby se více zabývá jeho povahou, vlastnostmi a chováním. Ve školním zadání se oba útvary někdy kombinují, proto je důležité řídit se přesným zadáním učitele.

Příliš mnoho nepodstatných detailů

Není nutné popisovat každý knoflík, každou část obličeje ani přesnou barvu všech částí oblečení. Dobrý popis vybírá znaky, které jsou pro člověka typické a pomohou čtenáři vytvořit si jeho představu.

Výčet místo souvislého textu

Osnova může být heslovitá, ale samotná slohová práce má být souvislým textem. Jednotlivé informace proto spojujeme do vět a odstavců.

Kontrolní seznam

Kontrola před odevzdáním slohu

  • Představil jsem na začátku osobu, kterou popisuji?
  • Postupuji od celkového vzhledu k podrobnostem?
  • Popsal jsem postavu, obličej a nejvýraznější znaky?
  • Vybral jsem jen důležité detaily?
  • Neopakuji příliš často slova „má“ a „je“?
  • Jsou informace uspořádané do odstavců?
  • Obsahuje práce krátký závěr?
  • Opravil jsem pravopis, čárky a opakující se slova?
  • Odpovídá text zadání – popis, nebo také charakteristika?

Nejčastější otázky

Jak má začínat popis osoby?

Nejjednodušší je krátce představit člověka, kterého budeme popisovat. Můžeme uvést jeho jméno, vztah k nám nebo okolnost, ve které ho známe. Například: Můj dědeček je člověk, kterého poznáte už z dálky podle vysoké postavy a výrazného klobouku. Úvod nemusí být dlouhý, protože hlavní část práce tvoří samotný popis.

Co všechno patří do popisu osoby?

Obvykle popisujeme celkovou postavu, výšku, držení těla, obličej, vlasy, oči a další nápadné znaky. Doplnit můžeme oblečení, pohyb, gesta nebo způsob vystupování. Není potřeba zmínit všechno. Důležitější je vybrat vlastnosti vzhledu, které člověka nejlépe vystihují.

Patří do popisu osoby také povahové vlastnosti?

U čistého popisu jsou hlavním tématem vnější znaky člověka. Povahové vlastnosti patří především do charakteristiky. Pokud však zadání zní například popis a charakteristika osoby, je správné doplnit také povahu, chování, zájmy a vztah k ostatním lidem. Vždy proto záleží na přesném znění školního úkolu.

Musí mít osnova popisu přesně pět bodů?

Nemusí. Pět bodů je praktická a přehledná varianta, nikoli neměnné pravidlo. Kratší popis může mít například tři hlavní body, podrobnější práce šest nebo více. Důležité je, aby osnova zachycovala úvod, logicky uspořádaný hlavní popis a závěr a aby podle ní bylo možné slohovou práci snadno napsat.