Osnova vyprávění na téma Volba povolání
Osnova vyprávění na téma Volba povolání by neměla být jen seznamem různých zaměstnání. Vyprávění potřebuje děj: hlavní postava například neví, čím chce být, zažije událost, která její rozhodování ovlivní, a nakonec dojde k určitému závěru. Jednoduchá osnova může mít pět bodů: nejistota při výběru povolání, nečekaná zkušenost, důležité rozhodnutí, ověření vlastní volby a závěr.
Téma volby povolání svádí k tomu, aby žák napsal úvahu o tom, čím chce být. Pokud však zadání požaduje vyprávění, musí se něco stát. Příběh by měl mít hlavní postavu, určité prostředí, časovou posloupnost a především událost, která děj posune. Dobrou zápletkou může být návštěva pracoviště, školní exkurze, rozhovor s člověkem určité profese nebo nečekaná situace, při níž si hlavní postava vyzkouší něco, co souvisí s jejím budoucím povoláním.
Osnova
Osnova vyprávění Volba povolání
Osnova může být stručná, ale jednotlivé body by měly zachycovat vývoj příběhu. Například:
- Nevím, čím budu – ve škole se začne mluvit o výběru budoucího povolání a hlavní postava tápe.
- Nečekaná příležitost – dostane možnost strávit den na pracovišti člověka, jehož povolání ji zajímá.
- Situace, se kterou jsem nepočítal – během návštěvy se objeví problém, do jehož řešení se hlavní postava zapojí.
- Zjištění, co mě opravdu baví – zkušenost jí ukáže klady i náročnost daného povolání.
- Moje rozhodnutí – hlavní postava už má jasnější představu, jakým směrem se chce vydat.
Podrobnější osnova
- Rozhovor o budoucím povolání ve škole.
- Moje nejistota a několik různých nápadů.
- Nabídka navštívit známého na pracovišti.
- První dojmy z nového prostředí.
- Nečekaný problém a možnost pomoci.
- Poznání, že skutečné povolání vypadá jinak než v představách.
- Rozhodnutí, kterému oboru se chci více věnovat.
Nemusíte použít přesně tento příběh. Stejnou stavbu lze využít například pro budoucího veterináře, učitele, kuchaře, programátora, zdravotníka, automechanika nebo architekta. Důležité je, aby rozhodnutí hlavní postavy vyplynulo z nějaké události.
Ukázkový text
Ukázkové vyprávění na téma Volba povolání
Den, který mi pomohl rozhodnout se
„A čím vlastně chceš být?“ zeptala se nás třídní učitelka. Otázka zněla jednoduše, ale já jsem na ni odpověď neměl. Ještě před rokem jsem chtěl být pilotem, potom programátorem a poslední měsíc jsem uvažoval o práci veterináře. Ve skutečnosti jsem však vůbec netušil, co by mě bavilo každý den.
Když jsem to odpoledne vyprávěl doma, táta se pousmál. Jeho kamarád pracoval jako veterinář a táta navrhl, že bych se k němu mohl v sobotu podívat. Okamžitě jsem souhlasil. Představoval jsem si, že budu celý den hladit psy, poslouchat srdce kočkám a možná uvidím i nějaké exotické zvíře.
V sobotu ráno jsem zjistil, že skutečnost je trochu jiná. V čekárně už sedělo několik lidí se svými zvířaty. Některá byla nervózní, jiná vyděšená a jeden mohutný pes dával hlasitě najevo, že se mu návštěva ordinace vůbec nelíbí.
Veterinář pan Marek mě nejprve nechal jen přihlížet. Ukázal mi, jak zvířata vyšetřuje, zapisuje údaje a mluví s jejich majiteli. Brzy jsem pochopil, že nestačí mít rád zvířata. Člověk musí být pozorný, trpělivý a někdy se musí rychle rozhodovat.
Po obědě přiběhla do ordinace vyděšená paní s malým psem v náručí. Pes si při běhání na zahradě poranil tlapku a silně krvácel. V tu chvíli přestala být návštěva zajímavou exkurzí. Pan Marek začal psa okamžitě ošetřovat a požádal mě, abych mu podal několik věcí ze skříňky.
Ruce se mi trochu třásly, ale snažil jsem se poslouchat jeho pokyny. Přinesl jsem obvazy a podržel otevřenou zásuvku s potřebnými pomůckami. Za chvíli už měl pes tlapku ošetřenou. Když si ho majitelka odnášela, viditelně se jí ulevilo.
„Tak co, pořád chceš být veterinářem?“ zeptal se mě pan Marek, když se za ní zavřely dveře.
Chvíli jsem přemýšlel. Teprve teď jsem si uvědomil, jak náročná jeho práce je. Člověk nemůže čekat jen příjemné chvíle se zvířaty. Musí zvládnout krev, strach majitelů, odpovědnost i těžká rozhodnutí.
„Asi ano,“ odpověděl jsem nakonec. „Ale představoval jsem si to mnohem jednodušší.“
Domů jsem se vracel unavený, ale spokojený. Nevěděl jsem ještě jistě, jestli se jednou opravdu stanu veterinářem. Jedno jsem však věděl: chtěl jsem se o tomto povolání dozvědět mnohem víc. Poprvé jsem neměl pocit, že jsem si své budoucí povolání vybral jen podle toho, co zní zajímavě.
Vhodná slovní zásoba
Výrazy vhodné do vyprávění
Aby příběh nepůsobil jako suchý popis událostí, je vhodné používat slovesa a výrazy, které děj oživují.
- Pro začátek: jednoho dne, tehdy jsem ještě netušil, všechno začalo, právě jsme se bavili o budoucnosti.
- Pro rozvíjení děje: najednou, po chvíli, vzápětí, krátce nato, vtom, zanedlouho.
- Pro napětí: znejistěl jsem, překvapilo mě, nevěděl jsem, co dělat, srdce se mi rozbušilo.
- Pro vyvrcholení: právě v té chvíli, tehdy jsem pochopil, najednou bylo všechno jinak.
- Pro závěr: cestou domů jsem přemýšlel, od té chvíle jsem věděl, tato zkušenost mi ukázala.
Do vyprávění se hodí také přímá řeč. Krátký rozhovor může příběh výrazně oživit a zároveň ukázat reakce jednotlivých postav.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při vyprávění o volbě povolání
- Místo vyprávění vznikne úvaha. Text typu „Chtěl bych být lékařem, protože rád pomáhám lidem“ sám o sobě není vyprávění. Chybí mu děj.
- Osnova pouze vyjmenovává povolání. Body „lékař, učitel, policista, moje rozhodnutí“ nevytvářejí příběh.
- Nic se nestane. Vyprávění potřebuje alespoň jednu událost, problém, překvapení nebo důležitý okamžik.
- Závěr přijde bez vysvětlení. Pokud se hlavní postava rozhodne pro určité povolání, měl by čtenář vědět, co ji k tomu přivedlo.
- Každá věta začíná stejně. Neustálé opakování „Potom jsem... Potom jsme... Potom se...“ působí jednotvárně.
- Příběh obsahuje příliš mnoho událostí. Pro školní sloh je obvykle lepší jedna dobře rozvinutá zápletka než několik nesouvisejících příhod.
Kontrolní seznam
Kontrola vyprávění před odevzdáním
- Má příběh jasný začátek, prostřední část a závěr?
- Je z textu zřejmé, kdo je hlavní postavou?
- Stane se v příběhu něco, co ovlivní volbu povolání?
- Navazují jednotlivé události logicky za sebou?
- Obsahuje text zápletku nebo nečekaný okamžik?
- Je nejdůležitější situace dostatečně rozvinutá?
- Je vysvětleno, proč hlavní postava změnila nebo upevnila svůj názor?
- Nejde pouze o výčet vlastností jednotlivých povolání?
- Jsou odstavce vhodně oddělené?
- Je přímá řeč správně zapsaná, pokud je použita?
- Neopakují se příliš často stejná slova?
- Navazuje závěr na předchozí děj?
Nejčastější otázky
Kolik bodů by měla mít osnova vyprávění?
Pro běžnou školní práci obvykle stačí přibližně pět až sedm bodů. Osnova má zachytit důležité části děje, nikoli každou jednotlivou událost. Měla by být dostatečně podrobná, aby podle ní šlo příběh snadno napsat.
Mohu psát o povolání, které ve skutečnosti dělat nechci?
Ano. Školní vyprávění může využít vymyšlenou modelovou situaci. Důležitější než vaše skutečné plány je vytvořit logický a zajímavý příběh, ve kterém nějaká událost ovlivní rozhodování hlavní postavy.
Musí být v příběhu volba jednoho konkrétního povolání?
Nemusí. Závěr může být i otevřenější. Hlavní postava například zjistí, že ji určitý obor zajímá a chce se o něm dozvědět více. Takový závěr může působit přirozeněji než náhlé definitivní rozhodnutí o celém budoucím životě.
Jak začít vyprávění o volbě povolání?
Dobré je začít přímo situací, která téma otevře. Například otázkou učitele, rozhovorem s rodiči, návštěvou burzy škol nebo větou: „Ještě v pondělí jsem netušil, čím bych chtěl být.“ Čtenář se tak rychle dostane k hlavnímu problému příběhu.