Facebook Síť X Pinterest email tisk

Téma

OTCOVI GRAMATIKA


OTCOVI GRAMATIKA je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Přídavná jména jsou druhým slovním druhem. Latinsky se nazývají adjektiva. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen. Přídavná jména patří mezi ohebné slovní druhy, což znamená, že je můžeme skloňovat (mění tvary v závislosti na pádech). Určuje se u nich druh, vzor, rod, číslo a pád. Mluvnické kategorie rod, číslo a pád se určují podle podstatného jména, ke kterému přídavné jméno náleží.


Pravopis přídavných jmen přivlastňovacích

Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle. Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).

pády

Rod mužský životný

Jednotné číslo

Množné číslo

1. pád

Otcův pes

Otcovi psi

2. pád

Otcova psa

Otcových psů

3. pád

Otcovu psu

Otcovým psům

4. pád

Otcova psa

Otcovy psy

5. pád

Otcův pse

Otcovi psi

6. pád

Otcově / otcovu psu

Otcových psech

7. pád

Otcovým psem

Otcovými psy

přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).

pády

Rod mužský neživotný

Jednotné číslo

Množné číslo

1. pád

Otcův stroj

Otcovy stroje

2. pád

Otcova stroje

Otcových strojů

3. pád

Otcovu stroji

Otcovým strojům

4. pád

Otcův stroj

Otcovy stroje

5. pád

Otcův stroji

Otcovy stroje

6. pád

Otcově / otcovu s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Přídavná jména přivlastňovací

Přídavná jména přivlastňovací se skloňují tedy podle vzorů otcův a matčin. Přivlastňovací přídavná jména se poznají podle toho, že se na ně ptáme otázkou: ČÍ JE TO?

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Otcův pes, otcův dům

Otcovi psi; otcovy domy

2. pád

Otcova psa, otcova domu

Otcových psů, otcových domů

3. pád

Otcovu psu, otcovu domu

Otcovým psům, otcovým domům

4. pád

Otcova psa; otcův dům

Otcovy psy, otcovy domy

5. pád

Otcův pse, otcův dome

Otcovi psi, otcovy domy

6. pád

O otcově (/u) psu; o otcově (/u) domu

O otcových psech, o otcových domech

7. pád

S otcovým psem, s otcovým domem

S otcovými psy, s otcovými domy

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru matčin:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Matčin pes, matčin dům

Matčini psi, matčiny domy

2. pád

Matčina psa, matčina domu

Matčiných psů, matčiných domů

3. pád

Matčinu psu, matčinu domu

Matčiným psům, matčiným domům

4. pád

Matčina psa, matčin dům

Matčiny psy, matčiny domy

5. pád

Matčin pse, matčin dome

Matčini

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Přídavná jména

Gramatika

Musíme si zde dát pozor na záměnu dvou podobných tvarů, které nás mohou mást, a to tvary: jste x kdybyste. Na tomto místě je třeba rozlišovat slovesný způsob. Ve 2. osobě čísla množného způsobu oznamovacího píšeme vždy „jste“ (vy jste hodní, vy jste přišli pozdě).

Naproti tomu ve 2. osobě čísla množného způsobu podmiňovacího (kondicionálu) píšeme vždy „kdybyste“ (kdybyste počkali). Zde pozor na často používanou chybou variantu: slova nelze psát odděleně, tvar „kdyby jste“ je nespisovný.

Totéž platí i pro další tvary podmiňovacího způsobu (kondicionálu), píšeme vždy: abyste, byste a podobně.

Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu – podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Pravopis

Podřadicí spojku „kdyby“ ve spojení se slovesem být v 2. osobě čísla množného píšeme vždy a pouze jako kdybyste, nikoli kdyby jste ani kdybyjste.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Nesprávné tvary

Kdyby jste je nespisovný tvar.

Ukázky ve větě

Kdybyste věděli, jak vás miluji.

Kdybyste si našli užitečnější práci, nemuseli byste dnes uklízet naše záchody.

Kdybyste se řádně připravili, nemuselo to dopadnout tak špatně.

Bylo by mnohem lepší, kdybyste nám dali peníze hned.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Jaký slovní druh je kdybyste

Jedná se o tvar pomocného slovesa být v podmiňovacím způsobu. Je to takzvaný aoristní tvar slovesa být.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Podmiňovací způsob minulý

V současné češtině se podmiňovací způsob minulý prakticky neužívá. Setkáváme se s ním spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace. Základní významový rys, který minulý podmiňovací způsob vyjadřuje, je neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl/mohl proběhnout jinak: Kdyby mi to byl řekl včas, byl bych mu to odpustil. Kdybych tehdy býval udělal takovou věc, vůbec bych ti to byl neřekl. Pro zdůraznění se někdy používají ještě tvary s bývat: Byl bych mu to býval řekl, ale vždyť on by toho tolik litoval!

Jednotné číslo

  • 1. os. byl bych nesl
  • 2. os. byl bys nesl
  • 3. os. byl by nesl

Množné číslo

  • 1. os. byli bychom nesli
  • 2. os. byli byste nesli
  • 3. os. byli by nesli

Skloňování

  • Já, tedy 1. os. č. j., má tvar: kdybych
  • Ty, tedy 2. os. č. j., má tvar: kdybys
  • On, ona, ono, tedy 3. os. č. j, má tvar: kdyby
  • My, tedy 1. os. č. mn., má tvar: kdybychom
  • Vy, tedy 2. os. č. mn., má tvar: kdybyste
  • Oni, ony, ona, tedy 3. os. č. mn., má tvar: kdyby

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Podmiňovací způsob přítomný

Použití:

  • ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybych věděl, jak ti mám pomoci, ani chvíli bych neváhal.
  • ve zdvořilých žádostech: Mohl byste prosím otevřít okno?
  • vyjadřujeme-li přání: Já bych tak rád jel k moři. Kéž by už přišla.
  • jako prostředek zdvořilosti a skromnosti ve větách a konstrukcích typu: navrhovali bychom..., mohli bychom..., co byste si přál (v obchodě)

Jednotné číslo

  • 1. os. nesl bych
  • 2. os. nesl bys
  • 3. os. nesl by

Množné číslo

  • 1. os. nesli bychom
  • 2. os. nesli byste
  • 3. os. nesli by

Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů, podoby by jsme a by jste, které se v praxi někdy objevují, jsou chybné (takzvaně hyperkorektní).

Ve spojení se zvratným slovesem jsou ve 2. osobě čísla jednotného spisovné tvary: koupil by sis, umyl by ses. Tvary koupil by jsi si a umyl by jsi se jsou opět hyperkorektní.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Ozvi sa mi gramatika

Gramaticky může dojít k chybě v použití tohoto spojení u cizinců, kteří jsou zvyklí, že v jejich rodném jazyce není zvratné zájmeno "se", ale "sa".

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Zájmeno jenž

Vztažné zájmeno jenž je málo využívaným synonymem k zájmenu který. Mnoho lidí považuje toto zájmeno za zbytečné, komplikující text a mají problém s jeho skloňováním. Zájmeno jenž ale pomáhá lidem, kteří se živí psaním, aby v textu neopakovali neustále jen zájmeno který.

Zdroj: článek Gramatika jenž

Jenž básnicky

Jestliže výraz jenž je již málo užívaný, tak o jeho básnickém ekvivalentu výrazu an se dá říci, že se již téměř nevyužívá.

Zdroj: článek Gramatika jenž

Pravidla jenž/jež

Zpravidla platí, že vztažné zájmeno jenž se používá v souvislosti s podstatnými jmény rodu mužského životného i neživotného. A vztažné zájmeno jež se naopak vztahuje k podstatným jménům rodu ženského a středního.

Zdroj: článek Gramatika jenž

Skloňování slova jenž

Pro skloňování vztažného zájmena jenž je důležité si uvědomit jakého rodu a čísla je podstatné jméno, k němuž se jenž vztahuje, a v jakém pádu dané zájmeno má být.

V následující tabulce lze najít správný tvar právě pro určení těchto tří kritérií (číslo, rod, pád)

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Gramatika jenž

Cvičení na slovo jenž (i jež)

Strom, (který) se zřítil na silnici, zastavil dopravu.

Automobilová nehoda, (která) se odehrála u Liberce, byla tragická.

Malé štěně, (které) se ztratilo, bloudilo lesem.

Šel ven s kamarády, s (kterými) byl ve fotbalovém týmu.

Svěřil se učitelce, k (které) měl důvěru.

Ve filmu viděli stavení, o (kterém) se učili.

Četl knihy, (které) měl v knihovně.

Mrtvé moře, (které) jsme o prázdninách navštívili, rychle vysychá.

Dívka, (které) jsem věřil, mě zradila.

Sprcha, (kterou) jsme dnes koupili, byla celá černá.

Události, (které) se odehrály minulý týden, změnily svět.

Policista, (kterému) jsem důvěřovala, chytil zloděje.

Polička, (která) byla plná knih, se zřítila.

Auta a traktory, (které) se zúčastnily závodu, měly nehodu.

Kalendář, (který) mi stál na stole, byl pár let starý.

Kuře, (které) běhalo po zahradě, smutně pípalo.


Zdroj: článek Gramatika jenž

ČÁRKY VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ

Čárkou ve větě jednoduché se  odděluje:

1. Několikanásobný větný člen

Několikanásobný větný člen je takový větný člen, v němž se spojují dva (nebo více) výrazy se stejnou syntaktickou platností. Například: jablka a hrušky; milá, ale neoblíbená učitelka.

Několikanásobné větné členy oddělujeme čárkou v případě, že:

  • nejsou spojeny spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či ve významu slučovacím. Čárku tedy píšeme před těmito spojkami, pokud jsou jiném poměru než slučovacím. Například: Nic neslyšel, a navíc měl i zavázané oči.
  • jsou k sobě přiřazeny bez spojek (Nakoupil mléko, pečivo, sýry, jogurty.).
  • jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny spojovacími výrazy, které vyjadřují různé poměry (stupňovací, odporovací, důsledkový, přípustkový, příčinný) mezi nimi. Například: Je to výnosná, ale nudná práce.
  • jsou spojeny dvojitými spojovacími výrazy. Například: Ani tuky, ani cukry by lidé neměli jíst ve velkém množství. Pokud dvojité spojovací výrazy spojují členy, které se vzájemně vylučují. Například: Výrobky se prodávají na internetu, nebo v maloobchodech.
  • spojky nebo a či vyjadřují vztah neslučitelnosti. Což znamená, že buď platí první výraz z  několikanásobného větného členu, nebo výraz druhý. Nemohou platit oba. Například: Buď tvoje rozhodnutí bude kladné, nebo záporné.
  • spojka nebo vyjadřuje opravu výrazu. Například: Na setkání dorazila dívka, nebo spíše žena.

Několikanásobné větné členy neoddělujeme čárkou v případě, že:

  • jsou několikanásobné větné členy v poměru slučovacím spojené spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Na  zahradě máme jabloně a hrušky.
  • spojky nebo a či vyjadřují vztah mezi oběma možnostmi. Například: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
  • jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny ve významu vytýkacím příslovci nebo částicemi: a také, a rovněž, a přitom. Například: Ve  škole zavedli výchovu ke zdraví a také sexuální výchovu.
  • se jedná o ustálená slovní spojení. Například: Držel se mě zuby nehty. Domlouvali se rukama noha.
  • v případě, že se jedná o dvojité spojovací výrazy ve vztahu slučovacím nebo vyjadřujícím dvě možnosti. Například: Materiály najdete buď na internetu nebo v archivech.

2. Přívlastek postupně rozvíjející

Přívlastek postupně rozvíjející je zvláštní typ přívlastku. Na podstatném jménu je závislý adjektivní přívlastek a  na tomto spojení podstatného jména a adjektivního přístupu je závislý další adjektivní přívlastek.

Přívlastek postupně rozvíjející se čárkou neodděluje. Například: Miloval tu krátkou oddechovou chvíli.

3. Přívlastek volný

Přívlastek volný je rozvitý

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Čárky ve větách

Autoři uvedeného obsahu


otcovi a otcovy
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
otcovi králíci pravopis
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>
novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo třináct.

   


ČÍSLO

PÁD

MUŽSKÝ ROD

ŽENSKÝ ROD

STŘEDNÍ ROD

Číslo jednotné

1.

(chlapec, který) = jenž

(žena, která) = jež

(děvče, které) = jež

2.

(chlapce, kterého) = jehož

(ženy, které) = jíž

(děvčete, kterého) = jehož

3.

(chlapci, kterému) = jemuž


(ženě, které) = jíž

(děvčeti, kterému) = jemuž

4.

(chlapce, kterého) = jehož, jejž

(les, který) = jejž

(ženu, kterou) = již

(děvče, které) = jež

6.

(o chlapci, o kterém) = o němž

(o ženě, o které) = o níž

(o děvčeti, o kterém) = o němž

7.

(chlapcem, se kterým) = s jímž

(ženou, se kterou) = s jíž

(děvčetem, se kterým) = s jímž






Číslo množné

1.

(chlapci, kteří) = již

(lesy, které) = jež

(ženy, které) = jež

(děvčata, která) = jež

2.

(chlapců, kterých) = jichž

(žen, kterých) = jichž

(děvčat, kterých) = jichž

3.

(chlapcům, kterým) = jimž

(k ženám, kterým) = jimž

(děvčatům, kterým) = jimž