OTCOVI KONĚ GRAMATIKA

Pohádky

Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.

Jak Jaromil k štěstí přišel

Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.

Divotvorný meč

Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

Test na koncovky podstatných a přídavných jmen

Slova v závorce dát do uvedeného pádu (z prvního slova udělat přídavné jméno, druhé slovo zůstane podstatným jménem).

Příklad: (strýc, pes – 1. pád, č. mn.) ......................... na mě vrčeli. = Strýcovi psi na mě vrčeli.

(otec, přítel – 1. pád, č. mn.) ............................. nás mile překvapili.

(otec, rada – 4. pád, č. mn.) ............................. si vezmi k srdci!

(otec, dcera 1. pád, č. mn.) ............................. z druhého manželství.

(otec, rodič – 1. pád, č. j.) ............................. byli vždy milí a obětaví lidé.

Za (otec, hřích – 4. pád, č. mn.) ............................. pykáme doteď.

Příbuzenstvo z (otec, strana – 2. pád, č. j.) ............................. mě nikdy nepřestává překvapovat.

(kouzelník, trik – 1. pád, č. mn.) ............................. se mi líbily.

(zemědělec, obilí – 1. pád, č. j.) ............................. bylo v srpnu posečeno.

Přespali jsme v (teta, dům – 6. pád, č. j.) ............................. .

Slyšeli jsme o (odborník, zkušenost – 6. pád, č. mn.) ............................. .

S (dělník, výkon – 7. pád, č. mn.) ............................. byl ředitel spokojen.

Při zkoušení šel k (učitel, stůl – 3. pád, č. j.) ............................. .

Můj osud je v (lékař, ruka – 6. pád, č. mn.) ............................. .

Nakoupil krmení pro (děda, pes – 4. pád, č. mn.) ............................. .

Blesk zasáhl (soused, stavení – 4. pád, č. j.) ............................. .

Po loukách se proháněli (farmář, kůň – 1. pád, č. mn.) ............................. .

(horolezec, provaz – 1. pád, č. mn) ............................. byly krátké.

Četli jsme v knize o (Neruda, pomník – 6. pád, č. j.) ............................. .

Do (sestra, památník – 2. pád, č. j.) .................... jsem nakreslila obrázek.

S (Azor, štěně – 7. pád, č. mn.) ......................... jsme jeli na výstavu.

Řešení:

Otcovi přátelé nás mile překvapili. (Nikdy nepsat otcovy přátelé)

Otcovy rady si vezmi k srdci! (Nikdy nepsat otcovi rady)

Otcovy dcery z druhého manželství. (Nikdy nepsat otcovi dcery)

Otcovi rodiče byli vždy milí a obětaví lidé. (Nikdy nepsat otcovy rodiče)

Za otcovy hříchy pykáme doteď.(Nikdy nepsat otcovi hříchy)

Příbuzenstvo z otcovy strany mě nikdy nepřestává překvapovat. (Nikdy nepsat z otcovi strany)

Kouzelníkovy triky se mi líbily.

Zemědělcovo obilí bylo v srpnu posečeno.

Přespali jsme v tetině domě / domu.

Slyšeli jsme o odborníkových zkušenostech.

S dělníkovými výkony byl ředitel spokojen.

Při zkoušení šel k učitelovu stolu.

Můj osud je v lékařových rukách / rukou.

Nakoupil krmení pro dědov

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

1. Tvar „otcovi“ – komu? čemu?

Slovo otcovi je tvar podstatného jména otec v dativu nebo lokálu jednotného čísla.

• Dativ (komu? čemu?) – Dám to otcovi.
• Lokál (o kom? o čem?) – Mluvili jsme o otcovi.

Význam: vždy označuje skutečného otce (mužský rodič).

Zdroj: článek Otcovi nebo otcovy

Co řeší gramatika

Gramatika zahrnuje tvarosloví a skladbu. Řeší tedy to, jak se slova v jazyce chovají, jaké mají tvary a jak se skládají do vět. Zatímco pravopis je zaměřen na psanou podobu, gramatika se soustředí na vzájemné vztahy slov a na jejich funkce ve větě.

Gramatika zahrnuje:

• slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, příslovce, spojky...)
• skloňování (pády, rody, vzory)
• časování (tvary sloves – minule, přítomně, budoucí)
• stavbu vět (věta jednoduchá, souvětí souřadné a podřadné)
• větné členy (podmět, přísudek, předmět, příslovečné určení...)
• shoda podmětu s přísudkem (gramatická, nikoliv pravopisná otázka)
• skladební vztahy (přívlastek, přístavek, doplněk)

Zdroj: článek Gramatika versus pravopis

FAQ – Nejčastější otázky

1. Lze napsat „otcoví“ s čárkou?

Ne. Tvar otcoví v češtině neexistuje.

2. Jak poznám, že jde o přivlastňovací zájmeno?

Stačí doplnit otázku čí? – pokud vytvoří smysl (čí brýle? otcovy), je pravidlo jasné.

3. Je správně „s otcovy radami“ nebo „s otcovi radami“?

Správně je s otcovy radami, protože jde o rady, které patří otci.

4. A co tvar „otcovým“?

Jde opět o tvar přivlastňovacího zájmena (např. s otcovým autem).

Zdroj: článek Otcovi nebo otcovy

Pravopis přídavných jmen přivlastňovacích

Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle (otcovy / otcovi). Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).

U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

4. Nejčastější chyby z praxe

• Špatně: „Podám to otcovy.“ → (má být: otcovi)
• Špatně: „Viděl jsem otcovi boty.“ → (má být: otcovy – boty patří otci)

Zdroj: článek Otcovi nebo otcovy

Otcovi nebo otcovy – jaký je mezi nimi rozdíl?

Na první pohled se může zdát, že slova otcovi a otcovy souvisejí se stejným významem. Ve skutečnosti však pocházejí z odlišných slovních druhů, a proto se píší a používají jinak.

Zdroj: článek Otcovi nebo otcovy

Závěr

Pravopis a gramatika spolu úzce souvisejí, ale řeší odlišné oblasti jazyka. Pravopis určuje, jak se slova píší, zatímco gramatika určuje, jak se slova skládají a ohýbají. Společně tvoří systém, který udržuje český jazyk srozumitelný, přesný a stabilní.

Zdroj: článek Gramatika versus pravopis

Přídavná jména přivlastňovací

Přídavná jména přivlastňovací se skloňují tedy podle vzorů otcův a matčin. Přivlastňovací přídavná jména se poznají podle toho, že se na ně ptáme otázkou: ČÍ JE TO?

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru matčin:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Přídavná jména

Závěr

Rozdíl mezi výrazy otcovi a otcovy spočívá v jejich slovním druhu: jeden je tvar podstatného jména otec, druhý patří k přivlastňovacímu zájmenu otcův. Správný zápis si lze snadno ověřit pomocí otázek „komu?“ a „čí?“.

Zdroj: článek Otcovi nebo otcovy

3. Jak si rozdíl snadno zapamatovat?

• Pokud lze doplnit otázku komu? čemu? → piš otcovi.
• Pokud lze doplnit otázku čí? → piš otcovy.
• Otestuj si větu záměnou: místo „otcovy“ lze použít „tátovy“ – pokud to funguje, je to přivlastňovací zájmeno.

Zdroj: článek Otcovi nebo otcovy

Gramatika

Musíme si zde dát pozor na záměnu dvou podobných tvarů, které nás mohou mást, a to tvary: jste x kdybyste. Na tomto místě je třeba rozlišovat slovesný způsob. Ve 2. osobě čísla množného způsobu oznamovacího píšeme vždy „jste“ (vy jste hodní, vy jste přišli pozdě).

Naproti tomu ve 2. osobě čísla množného způsobu podmiňovacího (kondicionálu) píšeme vždy „kdybyste“ (kdybyste počkali). Zde pozor na často používanou chybou variantu: slova nelze psát odděleně, tvar „kdyby jste“ je nespisovný.

Totéž platí i pro další tvary podmiňovacího způsobu (kondicionálu), píšeme vždy: abyste, byste a podobně.

Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu – podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

2. Tvar „otcovy“ – jaké? čí?

Slovo otcovy je tvar přivlastňovacího zájmena otcův (ze zájmenného skloňování).

Používá se tehdy, když něco patří otci:

• Podal mi otcovy brýle. (čí brýle?)
• Ztratil otcovy klíče.

Význam: vyjadřuje přivlastnění (otcovy = takové, které patří otci).

Zdroj: článek Otcovi nebo otcovy

5. Cvičení – doplňování koncovek přídavných jmen

Cvičení 1: Doplňte správné koncovky

• Viděli jsme krásn__ zahradu.
• Donesl jsem si nov__ učebnici matematiky.
• Prohlédli jsme si star__ město.
• To je Petrův mlad__ bratr.
• V parku rostou vysok__ stromy.

Cvičení 2: Vyberte správnou možnost

• Máme (jarní/jarný) prázdniny.
• Koupil si (matčin/matčiny) sešit.
• Na stole leží (čerstvá/čerství) zelenina.
• To jsou velmi (milí/milý) lidé.

Cvičení 3: Opravte chyby v textu

Najděte a opravte nesprávné koncovky:

Včera jsme navštívily starí hrad a prošli jsme se okolo krásnýchí zahrad. Viděli jsme i otcovi obrazy, které tam vystavovali místní umělci.

Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen cvičení k vytisknutí