PLÁNY NA VÝROBU PTAČÍ BUDKU PRO KOSA, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Zápis pracovního postupu přirozeným jazykem má zdánlivou výhodu – každý mu rozumí. Takže v běžných situacích dobře poslouží. Má však také jednu nevýhodu, ve skutečnosti není zaručeno, že mu každý porozumí. Je totiž nesmírně obtížné vyjadřovat se přirozeným jazykem jednoznačně.
Vzor popisu pracovního postupu
Zde je několik vzorů pracovních postupů:
Recept na palačinky
Ingredience
1 špetka soli
400 ml mléka
2 vejce
200 g hladké mouky
olej na smažení
Postup
Hladkou mouku rozmixujeme se špetkou soli, mlékem a dvěma vejci tak, aby vznikla správná hustá směs vhodná pro palačinky.
Na pánev s rozpáleným olejem vlijeme přibližně jednu malou naběračku směsi. Palačinku smažíme z obou dvou stran dozlatova.
Na hotové palačinky naneseme libovolné množství čehokoliv, co nám chutná. Vhodné jsou marmelády, tvaroh, pudink nebo masová či zeleninová náplň.
Recept vystačí přibližně na 8–10 palačinek v závislosti na velikosti pánve a tloušťce palačinek.
Ptačí budka
Připravil jsem si pro vás návod, jak postavit pro ptáčky na zimu jednoduchou ptačíbudku.
Potřebné nástroje
pilka
vrtačka a vrtáky
metr tužka
hoblík nebo smirkový papír
Potřebný materiál
prkno 15 x 2 cm o délce 85 cm
prkno 15 x 2 cm o délce 100 cm
vruty do dřeva
barva a štětec
Popis postupu
Prkna z vnější strany ohoblujeme. Na vnitřní straně mohou zůstat hrubá. Pokud nemáme k dispozici hoblík, očistíme důkladně venkovní stranu smirkovým papírem.
Ke zhotovení budky použijeme smrková prkna 20 mm silná, aby chránila obyvatele budky před vnějším chladem, teplem i deštěm. Připravíme si 2 prkna o šířce 15 a 19 cm, na které si narýsujeme rozměry jednotlivých dílů. Na prkno široké 15 cm vyznačíme zadní stěnu o délce 30 cm, dno o délce 15 cm a přední stěnu o délce 35 cm. Na prkno široké 19 cm vyznačíme střechu budky o délce 30 cm a dva lichoběžníky tvořící boční stěny (delší strana 35 cm, kratší 30 cm). Šikmou horní plochu děláme kvůli lepšímu odvodu vody ze stříšky.
Vyřízneme podle nákresu jednotlivé části budky.
Vletový otvor pro ptáky na čelní straně vyřízneme 17 cm od horního okraje. K vyříznutí je ideální takzvaná děrovací pila, která se nasazuje do sklíčidla elektrické vrtačky. Je velmi důležité, jaký průměr otvoru zvolíme. Rozměry naší budky vyhovují strakapoudům, krutihlavům, sýkorám a špačkům, proto jsme zvolili průměr vletového otvoru 4,8 cm. Bidýlka před vletovým otvorem jsou nevhodná, usnadňují zásah škodné do budky.
Prkno přední a zadní stěny budky musíme hoblíkem nebo rašplí zkosit tak, aby stříška k těmto stěnám dolehla celou plochou. Úhel si vyznačíme pomocí přiložené boční stěny.
Nyní máme vše připraveno ke smontování. Nejprve si však předvrtáme otvory pro vruty. Kdybychom tak neučinili, mohlo by se stát
Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.
Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.
Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.
Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou v
Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
PODSTATNÉ JMÉNO
ROD, VZOR
VÝZNAM SLOVA
PŮVOD SLOVA
Kabanos
Mužský, hrad
Laciný točený salám
Z románských jazyků
Kabaret
Mužský, hrad
1. zábavní podnik s humoristickým programem;
2. pořad humoristického rázu
Francouzština
Kabát
Mužský, hrad
Součást svrchního oděvu kryjící trup a paže
Čeština
Kabátek
Mužský, hrad
Zdrobnělina od slova kabát
Čeština
Kabel
Mužský, hrad
Ohebný vodič pro přenos a rozvod elektrického proudu
Angličtina, francouzština
Kabela
Ženský, žena
Schránka s držadlem na nošení menších předmětů = taška
Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity? (Dešťové kapky)
Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem? (Řeka)
Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí. (Mlha)
Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to... (Kosa)
Co se nečeše hřebenem, ale rukou? (Ovoce)
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne? (Šnek)
Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem? (Vítr)
Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí? (Oči)
Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní! (Muchomůrka)
Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není? (Kohout)
Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí? (Kachna)
Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená. (Zápalka)
Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les? (Podzim)
Kolik udělá vrabec kroků za sto roků? (Ani jeden, protože skáče)
Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť. (Míč)
Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci. (Tráva)
Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek? (Ústa, zuby, jazyk)
Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku. (Houba)
Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní. (Radost)
Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku? (Houba)
Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka? (Kocour)
Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá. (Vítr)
Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic. (Pampeliška)
Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže. (Dub a žaludy)
Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo, velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká. (Ježek)
Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď. Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas. (Kamarád)
Ať si kdo chce, co chce, říká - v srpnu ještě do rybníka.
Co červenec neupeče, to již srpnu neuteče.
Co červenec neuvaří, srpen nedopeče.
Co červenec neuvaří, to už září nedosmaží.
Co se v srpnu neuvaří, ani v září se nezdaří.
Co se v srpnu nezvládne, ani v září se nepodaří.
Co srpen nedopeče, září nedovaří.
Hřímá-li v srpnu, lze čekat osmého dne opět bouřku.
Hřímá-li v srpnu, praví se, že budoucího roku hojná úroda a množství deště jest k doufání.
Hřímání v srpnu úrody dobré a hovad hynutí znamená.
I když v srpnu ze strnišť občas fučí, horko nás přece jen mučí.
I když ze strnišť občas fučí, horko nás přece jen mučí.
Jak Vavřinec zavaří, Bartoloměj zasmaží, tak se podzimek daří.
Jestli často v srpnu bude hřmíti, můžeme v zimě dost větrů míti.
Jsou-li v srpnu hory kalný, budou v zimě mrazy valný.
Když fouká v srpnu severák, bude dlouho pěkně pak.
Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy.
Když jsou v srpnu velké rosy, zůstane obyčejně pěkné počasí.
Když nás srpen deštěm nepokropí, ten už potom škody nenatropí.
Když pálí srpen, bude pálit i víno.
Když srpen zpočátku hřeje, ledový vítr v zimě dlouho věje.
Když v srpnu moc hřímá, bude na sníh bohatá zima.
Když v srpnu naprší, tak než se oběd pojí, všecko slunce vysuší.
Mlhy na lukách, potocích a řekách v srpnu zvěstují trvalé počasí.
Moc hub srpnových - moc vánic sněhových.
Nejsou-li v srpnu hřiby, nebude v zimě sněhu.
Není-li nový měsíc jako karanbunkulus jasný, ale červený, pošmourný, na novu svém vlhký den znamená.
Poslední ty dva dni tohoto měsíce dobře vyšetři a první dva dni následujícího měsíce, jestli se pěkné a jasné počasí ukáže, teda Bachus bude pěknými hrozny okrášlen.
Půlnoční větry v srpnu přinášejí stálé počasí.
Ranní mlhy koncem měsíce ukazují na studený podzim a na časný příchod zimy.
Rosí-li v srpnu silně tráva, pěkné povětří se očekává.
Šedá mlha v srpnu nezdravá.
Silné rosy v srpnu zadělávají na dobrou pohodu.
Srpen a únor - tepla a zimy úmor.
Srpen k zimě hledí a rád vodu cedí.
Srpen klasy sklidí a ovoce dospělé vidí.
Srpen má nejkrásnější počasí v roce.
Srpen z počátku-li hřeje, zima pak se dlouho sněhem skvěje.
Srpen začíná, co červenec končil.
Srpnová horka ničemu neuškodí.
Srpnové ráno bez rosy - srpnové odpoledne s bouřkou.
V krabici spalo bílé koťátko. Pobyt u moře rychle ubíhal. Náš byt je neobyčejně útulný. Bajaja zabil draka. Nesmíš babičku zlobit. Můj strýc má dvě kobylky a jednoho býčka. Na vesnici se udržují lidové obyčeje. Sabině zbylo jen deset korun. Nikdy bych nezbil kamaráda. Maminka uvařila čaj z léčivých bylin. Na terase máme dřevěný nábytek.
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Zbyňkova babička sbírá léčivé byliny. Obyvatelé sídliště přibíhali k rozbitému automobilu. Na talíři zbyl jen jeden rybízový koláč. Návštěvníci zámku si se zájmem prohlíželi sbírku starobylého nábytku. Kvalitní výrobky jdou dobře na odbyt, ale zmetky vždy zbydou. Ptačíbudku sbijete pomocí hřebíků. Když hodiny odbily poledne, Lotrando nabil svou bambitku. Vojsko dobylo nedobytný hrad. Je bizon opravdu severoamerický býložravec? Kobylka hbitě pobíhala po neobyčejně rozlehlé louce. Utratila lehce nabyté peníze za zbytečnosti. Zbyněk ovládá násobilku, jako když bičem mrská. Sabina koupila babičce sněhobílý šátek a dědečkovi hrneček na bylinkový čaj. Bivoj hraje na bicí už od šesti let. Musím svůj mobilní telefon nabíjet obden. Važte si dobrého bydla, když žijete v blahobytu. Cesta do Přibyslavi nám rychle ubíhala.
Pokud zjistíte, že s doplňováním máte potíže, přečtěte si náš článek „Vyjmenovaná slova“, kde si můžete zopakovat nejen daná vyjmenovaná slova, ale najdete v něm i příklady slov, na které si máte dávat pozor.
Divá Bára je jednou z nejznámějších povídek Němcové. Povídka byla vydaná roku 1856 a je psána jednoduchým jazykem tehdejší doby. V povídce je jen několik hlavních postav a děj se odehrává v rámci několika let. Hlavní hrdinkou je statečná vesnická dívka, která se setkává s nepochopením u ostatních vesničanů. Děj se odehrává v malé vesnici Vestec. Přestože se jedná o malou vesničku, nechybí tu ani kostel a škola. Včele vesnice je samozřejmě rychtář. Vesnice má také svého vlastního obecního pastýře, který žije v chalupě téměř až na samém konci Vestce. Pastýř se jmenuje Jakub a je mu kolem šedesáti let, nežije sám, má ještě dceru Báru. Jakub se narodil do velmi chudých poměrů a musel od malička sloužit. Prošel si různými pracemi. Pracoval například jako husopas, honák, kravař, pacholek, oráč, až se dostal na nejvyšší pozici obecního pastýře. Jakub byl se svou prací velmi spokojený, nikdy toho moc nenamluvil a práce se zvířaty ho bavila. Trvalo mu ale dlouho, než se oženil, vlastně nikdy o svatbu moc nestál, až když se začal obávat, že bez dítěte se nedostane do nebe, zvolil si nevěstu. Vybral si děvečku u rychtáře. Bára bývala dříve hezká, ale bohužel si ji nikdo z jejich dřívějších nápadníků nevzal, a tak, když ji o ruku požádal Jakub, souhlasila. Měli spolu dceru Báru. Jakub byl nejprve trochu zklamaný, že se mu narodila dcera a ne syn, ale když viděl, jak mu je podobná, tak si ji zamiloval. Několik dní po narození Báry porušila její matka pravidlo a vyšla ze sednice v pravé poledne, aby uvařila Jakubovi oběd. V kuchyni ale zničehonic omdlela, tak ji našla sousedka a svolala i okolní ženy. Báry matka jim vyprávěla, jak zničehonic uslyšela zlý vítr, uviděla mžitky před očima a najednou jí něco začalo tahat za vlasy a porazilo ji to na zem. Ženy se domnívaly, že to byla polednice, a že jí vyměnila dítě. Měly hned pocit, že dítě vypadá nějak jinak, že má velké oči, hlavu a krátké nohy. Matka byla vyděšená, ale porodní bába ji ujistila, že je to opravdu její dítě. Od toho dne se Jakubova žena úplně nikdy nevyléčila a za několik let zemřela. Jakub tak zůstal sám se svou dcerou. Když povyrostla, poslal ji v zimě do školy, na jaře ale musela Bára opět pomáhat otci. Druhou zimu, ale už do školy nemusela, učila se tkát a příst. Když Báře bylo patnáct, nemohl se jí v síle a velikosti nikdo rovnat, přeprala i všechny chlapce. Děti se jí zpočátku posmívaly, ale nakonec se jí bály a obdivovaly její sílu. O Báře si často lidé ve vsi povídali, hlavně tedy ženy. Říkali o ní, že je divá. Báře, ale oslovení Divá Báro nevadilo. Bára byla velmi statečné