Cvičení na pomnožná, hromadná a látková podstatná jména č. 2
Zdroj: Abstraktní podstatná jména
Téma
POMNOŽNÁ HROMADNÁ LÁTKOVÁ PODST JM
OBSAH
Diskuze
V diskuzi SLOVNÍ DRUH SLOVA JEDNOTLIVÝ A VĚTŠINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Prosím, jde u slova "jednotlivý" o přídavné jméno nebo číslovku? A u slova "většina" o podst.jm. nebo číslovku? Děkuji. MP
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Já si myslím, že jednotlivý je přídavné jméno a většina je podstatné jméno.
Zdroj: diskuze Slovní druh slova jednotlivý a většina
Dělení podle mluvnické kategorie čísla
Podstatná jména se také dají dělit podle mluvnické kategorie čísla. Některá podstatná jména totiž existují jen ve tvaru jednotného čísla a jiná zase jen ve tvaru množného čísla.
Podstatná jména, která tvoří obě čísla
Jednotné číslo podstatného jména
Pes, Psi
Množné číslo podstatného jména
Člověk, Lidé
Podstatná jména látková
Podstatná jména látková označují konkrétní materiál (= látku) a vyskytují se v jednotném čísle. Pokud se takové podstatné jméno použije v množném čísle, musí se zároveň pojit se jménem označujícím množství.
Jednotné číslo
Mouka, Zlato
Množné číslo
Dva pytle mouky, Tři váčky zlata
Podstatná jména pomnožná
Podstatná jména pomnožná se vyskytují pouze ve tvaru množného čísla a to i v případě, kdy označují jedno podstatné jméno. Podle jejich tvaru se nedá určit, jestli se jedná o jeden nebo dva předměty. Je třeba znát souvislost. Pojí se s nimi množná ukazovací zájmena TY a TA.
Jednotné číslo
(Jedny) prázdniny, (Jedny) brýle
Množné číslo
(Dvoje) prázdniny, (Dvoje) brýle
Podstatná jména hromadná
Podstatná jména hromadná označují více předmětů, ale mají tvar jednotného čísla . Pojí se s nimi jednotná ukazovací zájmena TEN, TA, TO .
Podstatná jména hromadná
Hmyz (= ten hmyz = jednotné číslo, ale myšleno je více brouků)
Vojsko (= to vojsko = jednotné číslo, ale myšleno je více vojáků)
Zdroj: Abstraktní podstatná jména
Test na podstatná jména pomnožná, hromadná, látková a podstatná jména s jednotným i množným číslem
Ptactvo, benzín, zásnuby, víno, Litoměřice, roj, propiska, zlato, hlína, včelstvo, brýle, beton, skot, písek, zločinec, tvaroh, housle, led, cukr, noviny, vzduch, mák, lidstvo, Alpy, panstvo, učitel, trní, dobytek, kyslík, šachy, kamna, členstvo, vidle, plíce, ocel, balkón, papír, játra, sníh, narozeniny, pivo, okno, dřevo, stromoví, Čechy, mládež.
Řešení
Ptactvo - HROMADNÉ, benzín - LÁTKOVÉ, zásnuby - POMNOŽNÉ, víno - LÁTKOVÉ, Litoměřice - POMNOŽNÉ, roj - HROMADNÉ, propiska – PODSTATNÉ JMÉNO S JEDNOTNÝM I S MNOŽNÝM ČÍSLEM, zlato - LÁTKOVÉ, neštovice - POMNOŽNÉ, včelstvo - HROMADNÉ, brýle - POMNOŽNÉ, beton - LÁTKOVÉ, skot - HROMADNÉ, písek - LÁTKOVÉ, zločinec – PODSTATNÉ JMÉNO S JEDNOTNÝM I S MNOŽNÝM ČÍSLEM, tvaroh - LÁTKOVÉ, housle - POMNOŽNÉ, led - LÁTKOVÉ, cukr - LÁTKOVÉ, noviny - POMNOŽNÉ, vzduch - LÁTKOVÉ, mák - LÁTKOVÉ, lidstvo - HROMADNÉ, Alpy - POMNOŽNÉ, panstvo - HROMADNÉ, učitel – PODSTATNÉ JMÉNO S JEDNOTNÝM I S MNOŽNÝM ČÍSLEM, trní - HROMADNÉ, dobytek - HROMADNÉ, kyslík -LÁTKOVÉ, šachy - POMNOŽNÉ, kamna - POMNOŽNÉ, členstvo - HROMADNÉ, vidle - POMNOŽNÉ, plíce - POMNOŽNÉ, ocel - LÁTKOVÉ, balkón – PODSTATNÉ JMÉNO S JEDNOTNÝM I S MNOŽNÝM ČÍSLEM, papír - LÁTKOVÉ, játra - POMNOŽNÉ, sníh - LÁTKOVÉ, narozeniny - POMNOŽNÉ, pivo - LÁTKOVÉ, okno – PODSTATNÉ JMÉNO S JEDNOTNÝM I S MNOŽNÝM ČÍSLEM, dřevo - LÁTKOVÉ, stromoví - HROMADNÉ, Čechy - POMNOŽNÉ, mládež – HROMADNÉ.
Zdroj: Abstraktní podstatná jména
Mluvnické kategorie podstatných jmen
ROD
Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.
ČÍSLO
Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár) a množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.
Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.
Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).
Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.
Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.
Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.
Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.
PODSTATNÁ JMÉNA SLOVESNÁ
Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.
PÁD
Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus. Pomocí pádu se v češtině vyjadřují vztahy jednotlivých jmen k přísudku a k dalším větným členům. Pády obvykle mění koncovky podstatných jmen. V českém jazyce je sedm pádů, latinsky nazvaných: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál.
|
Číslo pádu |
Latinský název |
Otázky |
|
1. pád |
Nominativ |
KDO? CO? |
|
2. pád |
Genitiv |
KOHO? ČEHO? |
|
3. pád |
Dativ |
KOMU? ČEMU? |
|
4. pád |
Akuzativ |
KOHO? CO? |
|
5. pád |
Vokativ |
OSLOVUJEME, VOLÁME? |
|
6. pád |
Lokál |
O KOM? O ČEM? |
|
7. pád |
Instrumentál |
KÝM? ČÍM? |
VZOR
Poslední mluvnickou kategorií je vzor (latinsky zvaný paradigma). Vzory pomáhají s určováním skloňování podstatných jmen. Jednotlivá slova se přiřazují ke vzorům podle podobných typů. V českém jazyce má rod mužský šest vzorů (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce), rod ženský má čtyři vzory (žena, růže, píseň, kost), rod střední má také čtyři vzory (město, moře, kuře, stavení).
VZORY RODU MUŽSKÉHO
|
Jednotné číslo |
||||||
|
PÁD |
PÁN |
HRAD |
MUŽ |
STROJ |
PŘEDSEDA |
SOUDCE |
|
1. pád |
Pán |
Hrad |
Muž |
Stroj |
Předseda |
Soudce |
|
2. pád |
Pána |
Hradu |
Muže |
Stroje |
Předsedy |
Soudce |
|
3. pád |
Pánovi Pánu |
Hradu |
Muži Mužovi |
Stroji |
Předsedovi |
Soudci Soudcovi |
|
4. pád |
Pána |
Hrad |
Muže |
Stroj |
Předsedu |
Soudce |
|
5. pád |
Pane |
Hrade |
Muži |
Stroji |
Předsedo |
Soudce |
|
6. pád |
O pánovi O pánu |
O hradu O hradě |
O muži O mužovi |
O stroji |
O předsedovi |
O soudci O soudcovi |
|
7. pád |
Pánem |
Hradem |
Mužem |
Strojem |
Předsedou |
Soudcem |
|
Množné číslo |
||||||
|
PÁD |
PÁN |
HRAD |
MUŽ |
STROJ |
PŘEDSEDA |
SOUDCE |
|
1. pád |
Pánové Páni |
Hrady |
Muži Mužové |
Stroje |
Předsedové |
Soudci |
|
2. pád |
Pánů |
Hradů |
Mužů |
Strojů |
Předsedů |
Soudců |
|
3. pád |
Pánům |
Hradům |
Mužům |
Strojům |
Předsedům |
Soudcům |
|
4. pád |
Pány |
Hrady |
Muže |
Stroje |
Předsedy |
Soudce |
|
5. pád |
Pánové Páni |
Hrady |
Muži Mužové |
Stroje |
Předsedové |
Soudci Soudcové |
|
6. pád |
O pánech |
O hradech |
O mužích |
O strojích |
O předsedech |
O soudcích |
|
7. pád |
Pány |
Hrady |
Muži |
Stroji |
Předsedy |
Soudci |
VZORY RODU ŽENSKÉHO
|
Jednotné číslo |
||||
|
PÁD |
ŽENA |
RŮŽE |
PÍSEŇ |
KOST |
|
1. pád |
Žena |
Růže |
Píseň |
Kost |
|
2. pád |
Ženy |
Růže |
Písně |
Kosti |
|
3. pád |
Ženě |
Růži |
Písni |
Kosti |
|
4. pád |
Ženu |
Růži |
Píseň |
Kost |
|
5. pád |
Ženo |
Růže |
Písni |
Kosti |
|
6. pád |
O ženě |
O růži |
O písni |
O kosti |
|
7. pád |
Ženou |
Růží |
Písní |
Kostí |
|
Množné číslo |
||||
|
PÁD |
ŽENA |
RŮŽE |
PÍSEŇ |
KOST |
|
1. pád |
Ženy |
Růže |
Písně |
Kosti |
|
2. pád |
Žen |
Růží |
Písní |
Kostí |
|
3. pád |
Ženám |
Růžím |
Písním |
Kostem |
|
4. pád |
Ženy |
Růže |
Písně |
Kosti |
|
5. pád |
Ženy |
Růže |
Písně |
Kosti |
|
6. pád |
O ženách |
O růžích |
O písních |
O kostech |
|
7. pád |
Ženami |
Růžemi |
Písněmi |
Kostmi |
VZORY RODU STŘEDNÍHO
|
Jednotné číslo |
||||
|
PÁD |
MĚSTO |
MOŘE |
KUŘE |
STAVENÍ |
|
1. pád |
Město |
Moře |
Kuře |
Stavení |
|
2. pád |
Města |
Moře |
Kuřete |
Stavení |
|
3. pád |
Městu |
Moři |
Kuřeti |
Stavení |
|
4. pád |
Město |
Moře |
Kuře |
Stavení |
|
5. pád |
Město |
Moře |
Kuře |
Stavení |
|
6. pád |
O městě |
O moři |
O kuřeti |
O stavení |
|
7. pád |
Městem |
Mořem |
Kuřetem |
Stavením |
|
Množné číslo |
||||
|
PÁD |
MĚSTO |
MOŘE |
KUŘE |
STAVENÍ |
|
1. pád |
Města |
Moře |
Kuřata |
Stavení |
|
2. pád |
Měst |
Moří |
Kuřat |
Stavení |
|
3. pád |
Městům |
Mořím |
Kuřatům |
Stavením |
|
4. pád |
Města |
Moře |
Kuřata |
Stavení |
|
5. pád |
Města |
Moře |
Kuřata |
Stavení |
|
6. pád |
O městech |
O mořích |
O kuřatech |
O staveních |
|
7. pád |
Městy |
Moři |
Kuřaty |
Staveními |
Zdroj: Podstatná jména
Přehled slovních druhů
Ohebné slovní druhy
1. Podstatná jména = substantiva
- vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
- skloňují se
- můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
- příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
- určujeme u nich:
- rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
- číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
- pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
- vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
- mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)
2. Přídavná jména = adjektiva
- vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
-
ptáme se na ně: jaký, který, čí
- skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
- mají tvar podle podstatných jmen
- můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
- příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
- určujeme u nich:
- pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
- druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
- vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
- přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)
3. Zájmena = pronomina
- zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
- shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
- příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
- určujeme u nich:
- druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
- rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
- číslo (jednotné, množné)
- pád (7. pádů jako u podstatných jmen)
4. Číslovky = numeralia
- vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
- dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
- podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
- kolik? – základní: deset, několik
- kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
- kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
- kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
- většina číslovek se skloňuje
- určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
- další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo
5. Slovesa = verba
- vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
- příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
- časují se
- určujeme u nich:
- osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
- číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
- čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
- způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
- rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
- vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
- třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
- vzor – každá třída má své vzory
- slovesné tvary mohou být:
- určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
- jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)
Neohebné slovní druhy
6. Příslovce = adverbia
-
ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač
- vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
- místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
- čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
- způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
- míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
- příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
- stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
- některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)
7. Předložky = prepozice
- vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
- příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
- podle původu se dělí na:
- vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
- nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)
8. Spojky = konjunkce
- slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
- samostatné nejsou větnými členy
- dělí se na:
- souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
- podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
- další informace o spojkách: spojky.
9. Částice = partikule
- jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
- naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
- nejsou ve větě větnými členy
- úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
- příklady: Že by nepřišla? Kéž by se už nevrátila! Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve. Kéž by!
10. Citoslovce = interjekce
- vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
- ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
- někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)
Zdroj: Slovní druhy