Poměr mezi hlavními větami: jednoduchá pomůcka
Poměr mezi hlavními větami nejlépe poznáte podle významu vět a teprve potom podle spojovacího výrazu. Rozlišujeme poměr slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný neboli důvodový a důsledkový. Rychlá pomůcka zní: přidávám – zesiluji – odporuji – vybírám – vysvětluji příčinu – uvádím následek. Podle toho lze většinou správný poměr určit.
Samotná spojka někdy napoví, ale není bezpečné určovat poměr pouze podle ní. Důležitější je položit si otázku, jaký významový vztah mají obě hlavní věty. Například spojka a často vyjadřuje slučování, v některých větách však může mít význam odporovací nebo důsledkový. Proto je užitečné naučit se ke každému poměru jednoduchou významovou otázku a několik typických spojovacích výrazů.
Přehled
Přehled poměrů mezi hlavními větami
| Poměr | Co vyjadřuje | Typické spojovací výrazy | Jednoduchá pomůcka |
|---|---|---|---|
| slučovací | věty se jednoduše přidávají | a, i, ani, nebo, také | Přidávám. |
| stupňovací | druhá věta zesiluje první | ba, ba i, dokonce, nejen – ale i | Zesiluji. |
| odporovací | druhá věta odporuje první nebo ji omezuje | ale, avšak, však, nýbrž, jenže | Je to jinak. |
| vylučovací | platí jedna z možností | nebo, anebo, buď – nebo, či | Vybírám. |
| příčinný neboli důvodový | druhá věta vysvětluje příčinu první | neboť, vždyť, totiž | Proč? |
| důsledkový | druhá věta říká následek první | proto, a proto, tedy, tudíž | Co z toho vyplynulo? |
Podrobné vysvětlení
Co znamená poměr mezi hlavními větami
V souvětí souřadném mohou být dvě nebo více hlavních vět, které jsou na stejné mluvnické úrovni. Mezi nimi určujeme jejich významový poměr. Nezkoumáme tedy pouze to, jakým slovem jsou spojeny, ale především to, co jedna věta znamená vzhledem k druhé.
Například:
Venku se ochladilo a začalo pršet.
Obě události se pouze přidávají jedna ke druhé. Jde proto o poměr slučovací.
Ve větě Chtěl přijít, ale onemocněl je situace jiná. Druhá věta je v rozporu s tím, co bychom podle první věty očekávali. Jde o poměr odporovací.
Druhy a rozdělení
Jednotlivé poměry mezi hlavními větami
Poměr slučovací
Obsahy vět se jednoduše spojují. Druhá věta přidává další informaci, která není v rozporu s první a ani ji výrazně nezesiluje.
Adam otevřel okno a Petra rozsvítila lampu.
Pomůcka: Jedna informace + další informace.
Poměr stupňovací
Druhá věta přináší něco výraznějšího, překvapivějšího nebo důležitějšího než věta první.
Úkol dokončil, dokonce ho odevzdal o den dříve.
Pomůcka: Nejen to, ale ještě něco víc.
Poměr odporovací
Obsah druhé věty je v určitém rozporu s první větou, omezuje ji nebo vyjadřuje něco proti očekávání.
Slunce svítilo, ale vzduch zůstal chladný.
Pomůcka: Čekal bych něco jiného, ALE...
Poměr vylučovací
Věty představují různé možnosti. Obvykle platí jedna možnost, nebo druhá.
Buď pojedeme vlakem, nebo zůstaneme doma.
Pomůcka: Musím si vybrat.
Poměr příčinný neboli důvodový
Druhá hlavní věta vysvětluje, proč platí obsah první věty.
Nikam nechoď, vždyť venku zuří bouřka.
Proč nemáš chodit ven? Protože venku zuří bouřka.
Pomůcka: Ptám se PROČ?
Poměr důsledkový
Druhá hlavní věta vyjadřuje následek nebo výsledek toho, co se stalo v první větě.
Silně pršelo, a proto jsme zápas odložili.
Co bylo následkem deště? Odložení zápasu.
Pomůcka: Co z toho vzniklo nebo vyplynulo?
Jak jev bezpečně poznat
Jak poznat poměr mezi hlavními větami krok za krokem
- Najděte hlavní věty. Nejprve si ujasněte, mezi kterými větami poměr určujete.
- Přečtěte si jejich význam. Nespoléhejte pouze na spojku.
- Zeptejte se, co druhá věta dělá. Přidává informaci, zesiluje ji, odporuje jí, nabízí jinou možnost, vysvětluje důvod, nebo uvádí následek?
- Teprve potom se podívejte na spojku. Ta může vaše rozhodnutí potvrdit.
Praktický rozhodovací postup:
- Jen se přidává další děj? Slučovací.
- Je druhá informace ještě silnější? Stupňovací.
- Je mezi větami rozpor? Odporovací.
- Musí se vybírat mezi možnostmi? Vylučovací.
- Vysvětluje druhá věta, proč něco platí? Příčinný.
- Říká druhá věta, co bylo následkem? Důsledkový.
Příklady
Příklady poměrů mezi hlavními větami
- Eva uklidila pokoj a potom uvařila večeři. – slučovací
- Dokončil všechny úkoly, dokonce pomohl spolužákovi. – stupňovací
- Chtěli jsme vyrazit na výlet, ale začalo sněžit. – odporovací
- Buď zavoláš dnes, nebo mu napíšeš zítra. – vylučovací
- Vezmi si deštník, vždyť venku prší. – příčinný
- Autobus měl zpoždění, proto jsme přišli pozdě. – důsledkový
Jak si pravidlo zapamatovat
Pomůcka na zapamatování poměrů
Můžete si zapamatovat šest krátkých hesel:
- SLUČUJI = A JEŠTĚ
- STUPŇUJI = DOKONCE
- ODPORUJI = ALE
- VYLUČUJI = BUĎ, NEBO
- PŘÍČINA = PROČ?
- DŮSLEDEK = PROTO
Velmi užitečná je zejména dvojice PROČ – PROTO. Pokud druhá věta odpovídá na otázku proč?, jde zpravidla o poměr příčinný. Pokud lze mezi věty významově vložit proto, jde zpravidla o poměr důsledkový.
Příklad:
Zůstali jsme doma, neboť venku mrzlo. – Proč jsme zůstali doma? Protože mrzlo. Příčinný poměr.
Venku silně mrzlo, proto jsme zůstali doma. – Mráz měl za následek, že jsme zůstali doma. Důsledkový poměr.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování poměrů
Chyba 1: Určování pouze podle spojky. Některé spojovací výrazy mohou mít podle významu věty různé funkce. Rozhodující je vztah mezi obsahy vět.
Chyba 2: Záměna příčiny a důsledku. Pomůže otázka: druhá věta vysvětluje proč, nebo říká co z toho vyplynulo?
Chyba 3: Záměna slučovacího a stupňovacího poměru. U slučovacího jsou informace přibližně rovnocenné. U stupňovacího poměru druhá výpověď první zesiluje.
Chyba 4: Každé „nebo“ se považuje automaticky za vylučovací poměr. Je nutné posoudit význam. Rozhoduje, zda se možnosti skutečně vzájemně vylučují, nebo jde jen o volné připojení možností.
Procvičení
Krátké procvičení
Určete poměr mezi hlavními větami:
- Vítr ustal a mraky se začaly rozptylovat.
- Chtěl pokračovat v cestě, ale bolelo ho koleno.
- Pospěš si, nebo nám vlak ujede.
- Byla velmi unavená, proto šla brzy spát.
- Nechoď přes louku, vždyť je úplně podmáčená.
- Nejenže závod dokončil, dokonce vytvořil nový osobní rekord.
Řešení
Řešení
- Slučovací – druhá událost se přidává k první.
- Odporovací – bolest kolena je v rozporu se zamýšleným pokračováním.
- Vylučovací – jsou postaveny proti sobě dvě možnosti: pospíšit si, nebo zmeškat vlak.
- Důsledkový – únava má za následek brzký odchod ke spánku.
- Příčinný – druhá věta vysvětluje důvod, proč se nemá chodit přes louku.
- Stupňovací – druhá informace zesiluje první.
Nejčastější otázky
Kolik poměrů mezi hlavními větami rozlišujeme?
Ve školské mluvnici se běžně rozlišuje šest základních poměrů: slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný neboli důvodový a důsledkový. Nejlepší je neučit se je pouze jako názvy, ale spojit si každý s jeho významem: přidání, zesílení, rozpor, výběr, příčina a následek.
Jaký je rozdíl mezi příčinným a důsledkovým poměrem?
U příčinného poměru druhá věta vysvětluje, proč platí první: Zůstal doma, neboť byl nemocný. U důsledkového poměru druhá věta vyjadřuje následek první: Byl nemocný, proto zůstal doma. Pomáhá dvojice otázek proč? – co z toho vyplynulo?
Stačí k určení poměru znát spojku?
Ne. Spojka je důležitá pomůcka, ale rozhodující je významový vztah mezi větami. Některé spojovací výrazy se mohou objevit v různých významových vztazích. Nejprve proto zjistěte, co druhá věta vůči první vyjadřuje, a teprve potom si správnost ověřte podle spojovacího výrazu.
Jak si všechny poměry rychle zapamatovat?
Pomáhá šestice jednoduchých hesel: přidávám – zesiluji – odporuji – vybírám – vysvětluji proč – říkám následek. Odpovídají postupně poměru slučovacímu, stupňovacímu, odporovacímu, vylučovacímu, příčinnému a důsledkovému.