POMŮCKA POMĚR MEZI HLAVNÍMI VĚTAMI

REFERÁT NA KNIHY

Rozbor díla Tajuplný ostrov od Julesa Vernea

Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.

Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.

Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.

Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou v

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jules Verne

Poradna

V naší poradně s názvem ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vaclav rehor.

Dobry den p.Babis,moc vam fandime s moji pani a mam na vas dotaz,ne je 52 let a moji pani 66 let kdyz jdeme do obchodu tak nas oba nepusti,ja jsem invalidni duchodce 2 stupne a moje pani nemuze nic tezkeho tahat tak chodime spolu nakupovat ale oba nas do obchodu nepusti,nevime jak to resit predem vam dekujeme za odpoved hezky den mame vas radi a fandime vam,REHOR A CHALUPOVA BRNO

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Bohužel nelze zavádět výjimky na tyto nepříjemnosti, které popisujete. Jak to můžete vyřešit? Choďte nakupovat hned mezi prvními po otevření. Všechny tyto prodejny otevírají v 7 hodin ráno a věkové omezení platí až od 8 hodin. Proč chodit ráno s ostatními lidmi? Vzhledem k tomu, že všichni nosí roušku na obličeji, tak jedinou možností přenosu nákazy při nakupování je prostřednictvím dotyku s infikovanou věcí (nákupní košík, zboží, platební terminál, atd). Je známo, že virus SARS CoVid 2 se udrží na různých površích v aktivním stavu jen po omezenou dobu a během noční doby, kdy je obchod zavřený, se výrazně sníží jeho množství. Tím, že půjdete na nákup ráno mezi prvními výrazně snížíte riziko nákazy a nikdo vás nebude omezovat ve vstupu kvůli vašemu věku.

Zdroj: příběh Andrej babiš email

Co jsou spojky

Spojky představují druh neohebných, neplnovýznamových slov, která slouží ke spojování vět i částí vět (větných členů). Spojky nemají větněčlenskou platnost, což znamená, že nejsou ve větě větným členem, ale vyjadřují vzájemný vztah mezi větnými členy, tedy jejich mluvnický a obsahově-významový poměr. Tento vzájemný vztah lze rozdělit na dva základní: rovnocenný (ten jazykovědci nazývají koordinace/souřadnost a najdete jej mezi několikanásobnými větnými členy, mezi větami hlavními nebo mezi stejnými druhy vět vedlejších) a nerovnocenný (subordinace/podřízenost, tedy vztah mezi větnými členy nebo větami mluvnicky nerovnocennými, syntakticky nestejnorodými, přičemž se vždy jeden člen podřizuje členu druhému, je na něm závislý, což samozřejmě platí i o větách).

Forma spojek může být:

• jednoslovná (a, ani, protože, kdyby) – příklad: Na záhonku kvetly narcisy a tulipány. Zakopla, protože se nedívala pod nohy.
• opakovaná (a, a, a; nebo, nebo a/nebo) – příklad: Na místo se dostanete autem i autobusem i vlakem.
• dvojitá (jednak – jednak, buď – nebo, hned – hned, nejen – ale i) – příklad: Vezmi si buď svetr, nebo bundu. Byl úspěšný nejen na mistrovství světa, ale i na olympiádě.
• víceslovná, kdy spojovací výraz tvoří se spojkou i jiný slovní druh (právě když, hned jak, i kdyby, a dokonce) – příklad: Právě když jsem postavila hrnec na plotnu, vypnuli proud.

Zdroj: článek Spojky

Psaní čárek

Čárku nepíšeme před spojky souřadicí, jsou-li v poměru slučovacím (a, i, ani, nebo).

Příklad: Zůstanu doma a budu uklízet. Na svatbě ochutnám dort i koláče. Nepřijela babička ani dědeček. Na dovolené jsme se koupali nebo chodili do lesa.

Pozor: Potkáte-li tyto spojky uprostřed souvětí, může být před nimi čárka, i když jsou s další větou v poměru slučovacím. Jak je to možné? Spojují dvě věty stejné úrovně (dvě věty hlavní nebo dvě věty vedlejší stejného druhu), ale je mezi ně vložena jiná věta vedlejší, viz názorný příklad níže (kdybyste už zapomněli zkratky používané ve škole, pak VH = věta hlavní, VV = věta vedlejší).

Příklad: Vybral jsem si knížku (1VH), která měla velmi zajímavý obal (VV přívlastková), a odnesl ji k pokladně (2VH). Nechtěli jíst, co jsme jim uvařili, ani pít, co jsme jim nalili.

Čárku vždy píšeme před spojky podřadicí, dále pak před spojky souřadicí, které nejsou v poměru slučovacím, ale vyjadřují mezi větami či větnými členy například poměr stupňovací (příklad: Prodávají různé kuchyňské nádobí, a dokonce i zástěry.), odporovací (příklad: Měl čas, a přesto za námi nepřišel.), vylučovací (příklad: Peníze, nebo život!), příčinný/důvodový (příklad: Požádal jsem ho o pomoc, neboť jsem mu důvěřoval.), důsledkový (příklad: Důvěřuji mu, a proto jsem ho požádal o pomoc.) či vysvětlovací (příklad: Přihlášku musíš odevzdat podepsanou, a to oběma rodiči.). Je-li vztah mezi větnými členy nebo větami vyjádřen pomocí dvojitých souřadicích spojek, pak čárku píšeme před druhou z nich, ne však, začíná-li spojkou a: jednak..., jednak; jednak... a jednak), viz následující příklad.

Příklad: Hned byla tam, hned vedle. Nelíbí se mi, jednak má velký nos a jednak nosí divné brýle.

Zdroj: článek Spojky

Na co si dát pozor

1. a to

• Čárku píšeme, vyjadřuje-li tento spojovací výraz poměr vysvětlovací. Příklad: Učím se dva jazyky, a to španělštinu a angličtinu.
• Čárku nepíšeme v případě, že je věta spojena s druhou větou souřadicí spojkou a, přičemž za ní následuje zájmeno to, které je vlastně podmětem této věty. Příklad: Zpívala tu písničku pořád dokola a to mě rozčilovalo.
• Pomůcka: Zkuste místo spojovacího výrazu a to, použít jeho synonymum a sice, pokud věta bude dávat smysl, pak čárku napište, jde o poměr vysvětlovací.

2. a tak

• Čárku píšeme, vyjadřuje-li tento spojovací výraz poměr důsledkový. Příklad: Výrobek měl vadu, a tak jsem ho šel vyměnit.
• Čárku nepíšeme v případě, že je věta či větný člen spojen souřadicí spojkou a, za níž následuje příslovce tak. Příklad: Hora byla vysoká a tak strmá, že si na ni troufli jen ti nejlepší.

3. či, nebo

• Čárku píšeme před těmito spojkami, vyjadřují-li poměr vylučovací, to znamená, že platí jen jedna možnost. Příklad: Chceš modrou, nebo červenou pastelku? Musíš zkoušky dobře zvládnout, nebo tě na tu školu nepřijmou.
• Čárku před těmito spojkami nepíšeme, vyjadřují-li poměr slučovací, to znamená, že spojka nebo/či vyjadřuje možné alternativy. Příklad: Povrch stezky je vhodný pro jízdu na kole či na kolečkových bruslích. U babičky jsme jezdili na kole nebo chodili na houby.

Zdroj: článek Spojky

Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k

Teoretická část

Tato část zahrnuje odborný text na daná témata, která vy sami zformulujete. Můžete použít i různé citace, poznámky, komentáře, vyjádření vlastních názorů, ale měli byste dodržet „jádro odbornosti“, kdy píšete o dané věci, co to je, jak to funguje, kde se to využívá, a hlavně se nezapomeňte vyjadřovat spisovnou češtinou. Jednotlivé kapitoly bývají očíslovány. Pokud chcete začít psát text do některé z kapitol, tak je dobré stisknout SHIFT+ENTER, pomocí kterého budete psát text od stejného levého okraje stránky, u kterého je umístěn nadpis vaší kapitoly. Standardní velikost písma v psaných textech je 12, nadpisy by měly být psané pomocí většího písma. S narůstající úrovní nadpisu roste i jeho velikost písma.

Co se týče vzdálenosti mezi řádky, u všech řádků v práci se automaticky nastavuje řádkování 1,5 řádku. Dále se nastavují mezery mezi jednotlivými odstavci a nadpisy. Tato problematika záleží spíš na vás. Důležité je zachovat symetričnost a klást důraz na to, aby mezi hlavními nadpisy a jednotlivými kapitolami byly větší mezery, rovněž tak mezi nadpisy kapitol a jejich textem. Můžete si například nastavit mezery mezi hlavními nadpisy a nadpisy kapitol na 24 bodů před textem a 24 bodů za textem. Mezi jednotlivými kapitolami pak 18 bodů před textem a 18 bodů za textem.

Zdroj: článek Co to je seminární práce

Druhy spojek

Rozlišujeme spojky souřadicí (parataktické) a podřadicí (hypotaktické). Souřadicí spojky spojují souřadné věty (ať už jde o věty hlavní, nebo věty vedlejší téhož druhu) a několikanásobné větné členy. Vyjadřují vztah koordinace, a to v několika poměrech, dle nichž můžeme spojky souřadicí podrobněji roztřídit.

Spojky souřadicí lze dále rozdělit na spojky:

• slučovací – a, i, ani, nebo, či, nadto; dvojité: jak – tak, hned – hned, jednak – jednak, zčásti – zčásti, dílem – dílem, tu – tu, ať – ať, ať – nebo, ať – či, ať už – nebo, jednou – jednou, ani – ani
• stupňovací – i, ba, nadto, přímo, navíc, hlavně, a dokonce, dokonce i, nebo i, nebo dokonce, nebo aspoň; dvojité: ba i – ani, nejen – ale i, nejen – nýbrž, nejen – ale dokonce
• odporovací – ale, avšak, však, nýbrž, leč, naopak, jenže, jenomže, a přece, a přesto, ovšem, zato, a ne, a nikoli; dvojité: sice – ale, jenomže, jistě – ale, ne – ale ani, ne tak – jako spíše
• vylučovací – nebo, anebo, či; dvojité: buď – nebo, ať – ať, ať – nebo, ať – či
• příčinné a důvodové – neboť, vždyť, totiž
• vysvětlovací – a to, a sice
• důsledkové – tedy, a proto, a tak, a tím, tudíž, a tudíž, a tedy

Spojky podřadicí spojují věty řídící a závislé (neboli vedlejší), vyjadřují vztah významové závislosti, podřadnosti připojované věty k větě řídící (řídící větou nemusí být jen věta hlavní, ale i věta vedlejší, která je rozvíjena jinou větou vedlejší, například: Nemůžete chtít, abych tam zašel, když nemám vůbec čas. Uvědomil si jeho jméno, jakmile ho minul.).

Vztah významové souvislosti mezi větami nebo větnými členy může být:

• příčinný (je vyjádřen například pomocí spojek: protože, že, poněvadž, jelikož, ježto, anžto, když)
• účinkový (že, až, takže, div že)
• důvodový (jestliže, protože, když)
• účelový (aby, by, ať)
• podmínkový (jestliže, -li, když, kdyby, pakliže)
• přípustkový (ač, ačkoliv, přestože, i když, ani když, i kdyby, ani kdyby, třebaže, jakkoliv, byť, nechť)
• časový (když, právě když, zrovna když, teprve když, až, než, dokud, sotva, sotvaže, mezitímco, zatímco, kdykoli, pokaždé když, jak, hned jak, jen jak, sotva, jakmile)
• způsobový (jak, jako, jako by, jako kdyby, jako když, tím – že, tak – že, tak – aby, jinak než, tak – jak, tolik – kolik)
• obsahový (že, aby, zda, zdali, -li, jestli)
• výjimkový (leda, ledaže)
• vztah průvodní okolnosti (aniž, bez toho že, bez toho aby)

Zdroj: článek Spojky

ČÁRKY V SOUVĚTÍ

1. Souřadně spojené věty hlavní/vedlejší

Jedná se o věty, které jsou na sobě mluvnicky nezávislé, které ale spolu souvisí obsahem. Například: Procházeli se  společně, ale nemluvili spolu.

Čárkami se neoddělují věty hlavní, které jsou v poměru slučovacím a které jsou spojené spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Usmál se a odešel.

Čárkami se oddělují věty, které jsou v poměru slučovacím, ale nespojují je spojky a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Přestaly mrazy, sníh roztál.

Čárkami se oddělují věty hlavní, které jsou v jiném poměru než slučovacím (stupňovacím, odporovacím, vylučovacím, důsledkovým, příčinným). Například: Přestalo sněžit, dokonce vysvitlo slunce. Četl knihu, ale nerozuměl jí. Buď půjdu do  školy, nebo zůstanu doma. Nemohl jít ven, a proto si doma četl. Ztratil se, neboť doma zapomněl mapu.

2. Podřadně spojené věty

Podřadný vztah mezi větami znamená, že jedna věta závisí mluvnicky na druhé větě. Věty závislé se oddělují čárkou. Pokud je závislá věta vložená do řídící věty, je oddělená čárkou z  obou stran. Například: Věděl, že mu nikdo nerozumí. Dům, který si včera prohlíželi, v noci vyhořel.

Zdroj: článek Čárky ve větách

Příslovečné určení x předmět

Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.

Například:
Šli jsme do lesa.
Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).

Druhy příslovečného určení

Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.

Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.

A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)

Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie:

1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?).
Například:
Petr leží v posteli.
Doma zůstala pouze maminka.

2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?).
Například:
Hanka jede domů.
Dědeček se vrátil z lázní.
Pes se protáhl dírou v plotě.

B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)

Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:

1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?).
Například:
Sejdeme se večer.
Denně chodím běhat.

2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?).
Například:
Čekali jsme na něj hodinu.
Jedeme na týden k moři.
Za chvíli přijď domů.

C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)

Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:

1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?).
Například:
Pavla se chová hloupě.
Pomalu se ke mně blížil.

2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?).
Například:
Počasí se změnilo velmi rychle.
Iva se vdávala poměrně brzo.

3. nástroje a&

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Příslovečné určení

ROZBOR DÍLA ROMEO A JULIE

Shakespearovou nejznámější divadelní hrou je tragédie Romeo a Julie, kterou Shakespeare publikoval v roce 1595. Hlavními motivy této tragédie jsou nesmiřitelné nepřátelství a osudová láska. Hra je psána v promluvách, některé jsou místy velmi dlouhé. Konverzace mezi některými aktéry je plná slovního humoru, vtipů a dvojsmyslů. Hlavními postavami jsou velmi mladí lidé Romeo a Julie, jejich rodiče Montekové a Kapuleti, Juliin bratranec Tybalt, otec Vavřinec, Juliina chůva, místní vévoda veronský a jeho příbuzný Paris a Romeovi přátelé. Příběh je napsán v pěti jednáních, která se skládají z několika výstupů, a odehrává se převážně v italské Veroně.

Tragédie začíná prologem, který vypráví chorus, ten shrne hlavní děj příběhu. První jednání začíná setkáním sluhů Monteků a Kapuletů, kteří se vzájemně snaží vyprovokovat k souboji. Do hádky přichází také Kapulet a Montek a i oni se ženou do sporu. Rozčilený veronský vévoda rozhodne, že bude trestat smrtí porušení jeho zákazu soubojů mezi rodinami Montekových a Kapuletových. Benvolio Montekovi popravdě vypoví, jak se vše odehrálo. Když většina aktérů odejde, přijde Romeo a společně s Benvoliem řeší jeho trápení s láskou. Romeo je totiž zamilován do starší dívky Rosaliny, která se má stát jeptiškou. Romeo se tím trápením užírá. Mezitím Paris žádá Kapuleta o ruku jeho dcery Julie, Kapulet ale z žádosti není nadšený, protože mu Julie přijde ještě na svatbu mladá. Kapulet pak pošle sluhu se seznamem hostů na jeho ples. Sluha ale neumí číst, a tak požádá Romea a Benvolia, které potká, aby mu seznam přečetli. Ti tak učiní a rozhodnou se, že na ten maškarní ples také zajdou. U Kapuletů mezitím vede matka s Julií rozhovor o Parisovi a chůva jim při tom hlasitě asistuje. Zřetelně se projevuje její upovídaná povaha. Na vše má vlastní názor a dává ho jasně znát. Julie odsouhlasí matce, že se bude snažit mít se k Parisovi.

Večer ke Kapuletovým přichází Romeo s Benvoliem a Merkuciem. Oba Romeovi přátelé se velmi těší na ples, jak se budou bavit. Romeo tam jde ale jen proto, aby viděl Rosalinu. Kapulet mezitím vítá nově příchozí, když v tom Romeo spatří Julii a žádá sluhu, aby mu sdělil, kdo je ta krásná dívka, ten ale Julii nepozná. Romeo se do ní hned zamiluje. Jeho tichý monolog ale vyslechne vznětlivý Tybalt, který ho po hlase pozná a chce si to s ním vyřešit soubojem. Juliin otec mu to ale rozmluví, souboj si nepřeje, navíc mu přítomnost Romea na plese nevadí. Vidí totiž, že se Romeo chová vzorně a nikomu nepřekáží. Tybalt je i přesto uražený a raději z plesu odchází. Romeo se mezitím dává do

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek William Shakespeare

Podstatná jména na D

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.). V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i  jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na D

Co je to pevná mezera

Pevná mezera vypadá na první pohled jako klasická mezera, ale v daném místě nemůže dojít k zalomení řádku jako u klasické mezery – jednotlivé výrazy jsou spojeny pevně, takže když dojde k zalomení (takzvanému přelití) jednoho výrazu na další řádek, zalomí se na další řádek společně i s dalším z výrazů.

Případy, ve kterých je třeba používat pevnou mezeru:

• ve spojení neslabičných předložek (k, s, v, z) s následujícím slovem, např. k babičce, s mašlí, v Opavě, z nemocnice; mezera se vkládá mezi předložku a následující slovo;
• ve spojení slabičných předložek o, u a spojek a, i s výrazem, který po nich následuje, např. u tety, o deváté; mezera se vkládá mezi spojku a následující slovo (z důvodu častého používání a možnému vzniku takzvaných řek je toto pravidlo dobrovolné);
• pro členění čísel (dělení tisíců, trojice čísel, a to i za desetinnou čárkou), například 4 600, 3 000 000, 26,425 23;
• mezi číslem a značkou, například * 1921, † 2002, 70 %, § 18, # 26;
• mezi číslem a zkratkou počítaného předmětu nebo písmennou značkou jednotek a měn, např. 8 str., 6 hod., s. 21, č. 3, obr. 2, tab. 7, 250 cm², 40 dkg, 15 h, 12 °C, 2 700 000 Kč, 450 €;
• mezi číslem a názvem počítaného jevu, například strana 4, 600 návštěvníků, 365 dní, 35 kilogramů, tabulka 7, 4. rota, 12. kapitola, III. patro, Karel IV.;
• mezi dnem a měsícem v kalendářním datu (rok však lze oddělit),
  například 24. 6. | 2015, 16. března | 1999;
• v měřítkách map, plánů a výkresů, v poměrech nebo při naznačení dělení, např. mapa v měřítku 1 : 25 000, poměr hlasů 1 : 3, 10 : 2  5;
• v telefonních a jiných podobných číslech členěných mezerou, např. +420 900 125 887, 724 656 789, 800 12 23 34;
• v ustálených spojeních, ve složených zkratkách a v různých kódech, například t. č., č. p., č. j., a. s., v. o. s., s. r. o., n. m., mn. č., př. n. l., T. G. M., PS PČR, FF UK, ČSN 01 6910 (složené zkratky a označení se v případě nutnosti doporučuje dělit podle dílčích celků, například ÚJČ | AV ČR, ČSN | EN | ISO 9001);
• mezi zkratkami typu tj., tzv., tzn. a výrazem, který za nimi bezprostředně následuje, například tzv. cukrovka;
• mezi zkratkami rodných jmen a příjmeními, například Fr. Říha, J. Červenková (připouští se ale oddělit příjmení od vypsaného jména, například František | Říha, Jitka | Červenková;
• mezi zkratkou tit

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pevná mezera