PONĚVADŽ GRAMATIKA

Co řeší gramatika

Gramatika zahrnuje tvarosloví a skladbu. Řeší tedy to, jak se slova v jazyce chovají, jaké mají tvary a jak se skládají do vět. Zatímco pravopis je zaměřen na psanou podobu, gramatika se soustředí na vzájemné vztahy slov a na jejich funkce ve větě.

Gramatika zahrnuje:

• slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, příslovce, spojky...)
• skloňování (pády, rody, vzory)
• časování (tvary sloves – minule, přítomně, budoucí)
• stavbu vět (věta jednoduchá, souvětí souřadné a podřadné)
• větné členy (podmět, přísudek, předmět, příslovečné určení...)
• shoda podmětu s přísudkem (gramatická, nikoliv pravopisná otázka)
• skladební vztahy (přívlastek, přístavek, doplněk)

Zdroj: článek Gramatika versus pravopis

Závěr

Pravopis a gramatika spolu úzce souvisejí, ale řeší odlišné oblasti jazyka. Pravopis určuje, jak se slova píší, zatímco gramatika určuje, jak se slova skládají a ohýbají. Společně tvoří systém, který udržuje český jazyk srozumitelný, přesný a stabilní.

Zdroj: článek Gramatika versus pravopis

Spojka poněvadž

Slovo poněvadž se řadí ke spojkám, tedy k neohebným slovním druhům. To znamená, že tato spojka zůstává stále stejná a neovlivňují jí pády ani čas.

Přestože většina lidí tuto spojku vyslovuje jako [poněvač], tak správný a jediný přípustný pravopis tohoto slova je poněvadž.

Spojka poněvadž je spojkou podřadící, která spojuje větu hlavní (případně větu ve vedlejší) s větou vedlejší příčinnou/důvodovou. Proto jejím synonymem je podřadící spojka protože, která vyjadřuje stejný podřadící vztah. Někteří lidé ji přirovnávají i ke spojce neboť, tady je ale potřeba si uvědomit, že spojka neboť není spojkou podřadící, ale jedná se o spojku souřadicí v poměru příčinném, a proto si spojky neboť a poněvadž nejsou rovny.

Zdroj: článek Spojka poněvadž

Gramatika

Musíme si zde dát pozor na záměnu dvou podobných tvarů, které nás mohou mást, a to tvary: jste x kdybyste. Na tomto místě je třeba rozlišovat slovesný způsob. Ve 2. osobě čísla množného způsobu oznamovacího píšeme vždy „jste“ (vy jste hodní, vy jste přišli pozdě).

Naproti tomu ve 2. osobě čísla množného způsobu podmiňovacího (kondicionálu) píšeme vždy „kdybyste“ (kdybyste počkali). Zde pozor na často používanou chybou variantu: slova nelze psát odděleně, tvar „kdyby jste“ je nespisovný.

Totéž platí i pro další tvary podmiňovacího způsobu (kondicionálu), píšeme vždy: abyste, byste a podobně.

Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu – podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Ukázka užití spojky poněvadž

Na schůzku přišel pozdě, poněvadž mu ujel vlak.

Nemůžu jít s vámi na túru, poněvadž nemám kanady.

Poněvadž začalo pršet, nikdo mě ven nedostane.

Zdroj: článek Spojka poněvadž

Pravopis

Podřadicí spojku „kdyby“ ve spojení se slovesem být v 2. osobě čísla množného píšeme vždy a pouze jako kdybyste, nikoli kdyby jste ani kdybyjste.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Nesprávné tvary

Kdyby jste je nespisovný tvar.

Ukázky ve větě

Kdybyste věděli, jak vás miluji.

Kdybyste si našli užitečnější práci, nemuseli byste dnes uklízet naše záchody.

Kdybyste se řádně připravili, nemuselo to dopadnout tak špatně.

Bylo by mnohem lepší, kdybyste nám dali peníze hned.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Jaký slovní druh je kdybyste

Jedná se o tvar pomocného slovesa být v podmiňovacím způsobu. Je to takzvaný aoristní tvar slovesa být.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Podmiňovací způsob minulý

V současné češtině se podmiňovací způsob minulý prakticky neužívá. Setkáváme se s ním spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace. Základní významový rys, který minulý podmiňovací způsob vyjadřuje, je neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl/mohl proběhnout jinak: Kdyby mi to byl řekl včas, byl bych mu to odpustil. Kdybych tehdy býval udělal takovou věc, vůbec bych ti to byl neřekl. Pro zdůraznění se někdy používají ještě tvary s bývat: Byl bych mu to býval řekl, ale vždyť on by toho tolik litoval!

Jednotné číslo

• 1. os. byl bych nesl
• 2. os. byl bys nesl
• 3. os. byl by nesl

Množné číslo

• 1. os. byli bychom nesli
• 2. os. byli byste nesli
• 3. os. byli by nesli

Skloňování

• Já, tedy 1. os. č. j., má tvar: kdybych
• Ty, tedy 2. os. č. j., má tvar: kdybys
• On, ona, ono, tedy 3. os. č. j, má tvar: kdyby
• My, tedy 1. os. č. mn., má tvar: kdybychom
• Vy, tedy 2. os. č. mn., má tvar: kdybyste
• Oni, ony, ona, tedy 3. os. č. mn., má tvar: kdyby

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Podmiňovací způsob přítomný

Použití:

• ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybych věděl, jak ti mám pomoci, ani chvíli bych neváhal.
• ve zdvořilých žádostech: Mohl byste prosím otevřít okno?
• vyjadřujeme-li přání: Já bych tak rád jel k moři. Kéž by už přišla.
• jako prostředek zdvořilosti a skromnosti ve větách a konstrukcích typu: navrhovali bychom..., mohli bychom..., co byste si přál (v obchodě)

Jednotné číslo

• 1. os. nesl bych
• 2. os. nesl bys
• 3. os. nesl by

Množné číslo

• 1. os. nesli bychom
• 2. os. nesli byste
• 3. os. nesli by

Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů, podoby by jsme a by jste, které se v praxi někdy objevují, jsou chybné (takzvaně hyperkorektní).

Ve spojení se zvratným slovesem jsou ve 2. osobě čísla jednotného spisovné tvary: koupil by sis, umyl by ses. Tvary koupil by jsi si a umyl by jsi se jsou opět hyperkorektní.

Zdroj: článek Pravopis a gramatika slova kdybyste

Ozvi sa mi gramatika

Gramaticky může dojít k chybě v použití tohoto spojení u cizinců, kteří jsou zvyklí, že v jejich rodném jazyce není zvratné zájmeno "se", ale "sa".

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Ukázky gramatiky

Zde jsou příklady zaměřené na gramatické jevy:

• Slovní druhy: „Moje sestra rychle běží.“ – moje (zájmeno), rychle (příslovce), běží (sloveso)
• Skloňování: „Bez krásného domu.“ – 2. pád, jednotné číslo
• Časování sloves: „Já půjdu, ty půjdeš, on půjde.“
• Skladba: „Děti, které přišly pozdě, se omluvily.“ – věta s vedlejší větou.
• Shoda podmětu s přísudkem: „Všichni žáci přišli.“ – podmět „žáci“ (muž. živ.), přísudek s -i.
• Přívlastek: „červené auto“ – červené = přívlastek shodný.

Zdroj: článek Gramatika versus pravopis

Ukázky pravopisu

Zde jsou konkrétní pravopisné příklady:

• Psaní i/y: „Byli jsme na výletě.“ – měkké i podle shody.
• Velká písmena: „Karel IV., město Brno, Severní ledový oceán“
• S/z: „Zpívat“ (z– jako změna stavu), „srazit“ (s– pohyb shora dolů)
• Interpunkce: „Když přijdeš, zavolej mi.“ (čárka u vedlejší věty)
• Dohromady nebo zvlášť: „například“, ale „na příklad léčby“

Zdroj: článek Gramatika versus pravopis

Co řeší pravopis

Pravopis (ortografie) se zabývá psanou podobou jazyka. Řeší tedy to, jak se mají slova správně zapisovat, aby odpovídala normě českého jazyka. Pravopis se zaměřuje na pravidla psaní písmen, interpunkci i grafickou podobu slov.

Pravopis zahrnuje:

• psaní velkých písmen (jména, města, státy, názvy ulic)
• i/y (vyjmenovaná slova, shoda podmětu s přísudkem)
• psaní ě/je
• s/z (slova jako sraz, zkouška, snít x znít)
• spojování a oddělování slov (dohromady / zvlášť / se spojovníkem)
• interpunkce (čárky v souvětí, oddělování vět, přístavky)
• psaní předložek a předpon (např. s-/z-, vy-/vý-, bě-/běh-)

Zdroj: článek Gramatika versus pravopis

Zájmeno jenž

Vztažné zájmeno jenž je málo využívaným synonymem k zájmenu který. Mnoho lidí považuje toto zájmeno za zbytečné, komplikující text a mají problém s jeho skloňováním. Zájmeno jenž ale pomáhá lidem, kteří se živí psaním, aby v textu neopakovali neustále jen zájmeno který.

Zdroj: článek Gramatika jenž

Jenž básnicky

Jestliže výraz jenž je již málo užívaný, tak o jeho básnickém ekvivalentu výrazu an se dá říci, že se již téměř nevyužívá.

Zdroj: článek Gramatika jenž