Sloh

Popis a charakteristika osoby: osnova a vzor

Jak napsat popis a charakteristiku osoby

Popis osoby zachycuje hlavně to, jak člověk vypadá – jeho postavu, obličej, vlasy, oči, oblečení nebo typické pohyby. Charakteristika osoby jde více do hloubky a popisuje její povahu, vlastnosti, chování, zájmy a vztah k ostatním lidem. Ve školní slohové práci se oba útvary často spojují: nejprve stručně představíme vzhled osoby a potom se věnujeme především její povaze.

Při charakteristice nestačí napsat, že je někdo „hodný, chytrý a veselý“. Dobrá charakteristika ukazuje vlastnosti také na konkrétním chování. Místo prostého tvrzení „Tomáš je ochotný“ můžeme například napsat, že spolužákům bez váhání vysvětlí učivo, když něčemu nerozumějí. Takový detail působí přirozeněji a zároveň dokazuje, proč jsme určitou vlastnost člověku přisoudili.

Přehledné porovnání

Jaký je rozdíl mezi popisem a charakteristikou osoby

Popis osoby Charakteristika osoby
Zaměřuje se především na vzhled. Zaměřuje se především na povahu a chování.
Popisujeme výšku, postavu, obličej, vlasy, oči a oblečení. Popisujeme vlastnosti, zájmy, schopnosti a vztah k lidem.
Odpovídá hlavně na otázku: Jak člověk vypadá? Odpovídá hlavně na otázku: Jaký člověk je?
Často používáme přídavná jména označující vzhled. Vlastnosti dokládáme příklady konkrétního jednání.

Ve školním zadání se často objeví jednoduše „charakteristika osoby“. V takovém případě je vhodné krátce zmínit také vzhled, ale hlavní část práce by měla být věnována povaze. Jestliže zadání zní „popis osoby“, není nutné podrobně rozebírat její charakter.

Přímá a nepřímá charakteristika

Při přímé charakteristice vlastnost přímo pojmenujeme:

  • Klára je trpělivá.
  • David je velmi společenský.
  • Moje sestra je někdy tvrdohlavá.

Při nepřímé charakteristice vlastnost neřekneme přímo, ale ukážeme ji pomocí jednání:

  • Když někomu něco nejde, Klára mu to klidně vysvětluje tak dlouho, dokud tomu neporozumí.
  • David se během několika minut dokáže dát do řeči téměř s každým.
  • Jakmile se moje sestra pro něco rozhodne, jen těžko ji někdo přesvědčí, aby změnila názor.

Nejpřirozenější charakteristika obvykle kombinuje oba způsoby.

Osnova

Osnova popisu a charakteristiky osoby

Než začnete psát celý text, připravte si jednoduchou osnovu. Pomůže vám, aby se jednotlivé informace neopakovaly a aby slohová práce měla logický pořádek.

  1. Úvod – představení osoby
    Koho charakterizuji? Jaký mám k této osobě vztah? Proč jsem si vybral právě ji?
  2. Vnější popis
    Věk, výška, postava, obličej, vlasy, oči, oblečení nebo jiný nápadný znak.
  3. Povaha a vlastnosti
    Jak se člověk obvykle chová? Jaké má dobré i méně dobré vlastnosti?
  4. Zájmy, schopnosti a vztah k ostatním
    Co rád dělá? V čem je dobrý? Jak jedná s rodinou, kamarády nebo spolužáky?
  5. Závěr – vlastní hodnocení
    Co pro mě tato osoba znamená? Čeho si na ní vážím? Co jsem se od ní naučil?

Jak začít charakteristiku

Úvod nemusí být dlouhý. Stačí několika větami představit osobu a vysvětlit, proč o ní píšete.

Použít můžete například podobné začátky:

  • Jedním z lidí, které znám opravdu dobře, je můj kamarád Matěj.
  • Kdybych měl charakterizovat člověka, na kterého se mohu spolehnout, vybral bych si svou starší sestru.
  • Ve třídě máme mnoho různých povah, ale nejvýraznější osobností je podle mě Adam.
  • Moje babička není člověk, který by na sebe chtěl upozorňovat, přesto ji málokdo přehlédne.

Jak charakteristiku zakončit

V závěru už není potřeba znovu vyjmenovávat vlastnosti. Lepší je osobní hodnocení:

  • Právě proto si našeho přátelství tolik vážím.
  • I když se občas neshodneme, vím, že se na něj mohu spolehnout.
  • Na své sestře obdivuji především její vytrvalost a schopnost zastat se druhých.
  • Je to člověk, od kterého jsem se naučil nevzdávat věci při prvním neúspěchu.

Vhodná slovní zásoba

Vhodná slova pro charakteristiku osoby

Kladné vlastnosti

  • ochotný
  • spolehlivý
  • upřímný
  • pracovitý
  • trpělivý
  • veselý
  • přátelský
  • ohleduplný
  • statečný
  • spravedlivý
  • zodpovědný
  • skromný
  • cílevědomý
  • samostatný
  • vynalézavý

Méně příznivé vlastnosti

  • netrpělivý
  • tvrdohlavý
  • náladový
  • výbušný
  • nerozhodný
  • zapomnětlivý
  • příliš soutěživý
  • uzavřený
  • nepořádný
  • ješitný

Dobrá charakteristika nemusí představovat člověka jako dokonalého. Naopak působí věrohodněji, když vedle kladných vlastností zmíníme také některou slabší stránku. Důležité je zachovat slušný tón a člověka zbytečně nezesměšňovat.

Slova vhodná pro popis vzhledu

  • štíhlá, drobná, vysoká, menší, sportovní nebo statná postava,
  • kulatý, oválný nebo protáhlý obličej,
  • krátké, dlouhé, rovné, vlnité, světlé nebo tmavé vlasy,
  • výrazné, úzké, veselé nebo zamyšlené oči,
  • rychlá, pomalá, energická nebo klidná chůze,
  • sportovní, elegantní, nenápadné nebo pohodlné oblečení.

Není potřeba vyjmenovat každý detail. Vyberte hlavně znaky, podle kterých si čtenář dokáže danou osobu představit.

Ukázkový text

Vzor: popis a charakteristika kamaráda

Jedním z lidí, se kterými trávím nejvíce času, je můj kamarád Matěj. Známe se už několik let a chodíme do stejné třídy. Vybral jsem si ho proto, že má výraznou povahu a člověk se s ním téměř nikdy nenudí.

Matěj je přibližně stejně vysoký jako já a má štíhlou sportovní postavu. Má krátké hnědé vlasy, které bývají většinou trochu rozcuchané. Jeho tmavé oči působí vesele a často se směje. Nejraději nosí mikinu, džíny a sportovní boty. Na oblečení si příliš nepotrpí a mnohem důležitější je pro něj pohodlí.

Je velmi společenský a hovorný. Dokáže se dát do řeči i s člověkem, kterého vidí poprvé. Ve třídě bývá často tím, kdo rozproudí zábavu, ale většinou pozná, kdy už je čas přestat. Má také dobrý smysl pro humor. Nedělá si však legraci z lidí, kterým by jeho poznámky mohly ublížit.

Za jeho nejlepší vlastnost považuji ochotu pomáhat. Když někdo ve třídě nerozumí matematice, Matěj mu často nabídne pomoc. Nevysvětlí jen výsledek, ale snaží se ukázat celý postup. Podobně se zachová i mimo školu. Když jsem jednou nemohl kvůli nemoci několik dní přijít do školy, poslal mi zápisy a řekl mi, co jsme probírali.

Samozřejmě má i své slabší stránky. Někdy jedná příliš rychle a začne něco dělat dřív, než si promyslí následky. Také nerad prohrává. Při sportu se občas rozčílí kvůli maličkosti, ale většinou ho špatná nálada brzy přejde. Dokáže navíc uznat, když udělal chybu.

Ve volném čase hraje fotbal a rád jezdí na kole. Sport bere vážně a pravidelně trénuje. Právě při tréninku je vidět další jeho vlastnost – vytrvalost. Když se mu něco nedaří, obvykle to zkouší znovu místo toho, aby se hned vzdal.

Matěje si vážím hlavně proto, že je spolehlivý a umí druhým zlepšit náladu. Přestože se někdy pohádáme, nikdy nám to dlouho nevydrží. Myslím, že dobrý kamarád nemusí být bez chyb. Důležité je, aby se na něj člověk mohl spolehnout, a to u Matěje rozhodně platí.

Nejčastější chyby

Nejčastější chyby při charakteristice osoby

Pouhé vyjmenování vlastností

Slabě působí například věta: „Petr je hodný, veselý, chytrý, přátelský a ochotný.“ Čtenář se sice dozví několik vlastností, ale nic konkrétního o člověku.

Lepší je alespoň některé vlastnosti doložit: „Petr je ochotný. Když někdo chybí ve škole, vždy mu pošle zápis a vysvětlí, co se probíralo.“

Příliš podrobný popis vzhledu

Charakteristika není policejní popis. Není nutné uvádět každý detail obličeje, přesnou výšku, všechny části oblečení a další drobnosti. Vzhled obvykle stačí zachytit v jednom odstavci.

Opakování stejných slov

Častou chybou jsou věty typu: „Je hodný. Je veselý. Je pracovitý. Je také chytrý.“ Text pak působí jednotvárně. Střídejte stavbu vět a vlastnosti spojujte s konkrétními situacemi.

Jen samé kladné vlastnosti

Skuteční lidé mají silné i slabší stránky. Pokud je osoba v celé práci pouze „hodná, chytrá, milá, pracovitá a dokonalá“, charakteristika často působí nevěrohodně. Jednu méně příznivou vlastnost lze uvést citlivě a zároveň vysvětlit.

Odbočování od tématu

Pokud charakterizujete kamaráda, není potřeba podrobně vyprávět celý společný výlet nebo několik let vašeho přátelství. Krátkou příhodu použijte pouze tehdy, když dobře ukazuje určitou vlastnost.

Kontrolní seznam

Kontrola před odevzdáním slohové práce

  • Představil jsem v úvodu osobu, kterou charakterizuji?
  • Zmínil jsem stručně její vzhled?
  • Věnoval jsem hlavní část povahovým vlastnostem?
  • Doložil jsem některé vlastnosti konkrétním chováním?
  • Popsal jsem také zájmy nebo schopnosti osoby?
  • Neopakoval jsem stále stejná přídavná jména?
  • Rozdělil jsem text do logických odstavců?
  • Obsahuje práce úvod, hlavní část a závěr?
  • Působí charakteristika věrohodně a není zbytečně urážlivá?
  • Zkontroloval jsem pravopis, čárky a opakování slov?

Nejčastější otázky

Co má obsahovat charakteristika osoby?

Charakteristika by měla stručně představit daného člověka, zachytit jeho vzhled a především popsat povahu, typické vlastnosti, chování, zájmy a vztah k ostatním. Některé vlastnosti je vhodné doložit konkrétním příkladem. Na konci může autor připojit vlastní hodnocení a vysvětlit, co pro něj charakterizovaná osoba znamená.

Jaký je rozdíl mezi popisem osoby a charakteristikou?

Popis osoby se soustředí hlavně na vzhled: postavu, obličej, vlasy, oči, oblečení a další viditelné znaky. Charakteristika se zabývá především tím, jaký člověk je uvnitř – jeho povahou a jednáním. Ve školních pracích se tyto dva útvary často částečně propojují.

Co je přímá charakteristika?

Přímá charakteristika znamená, že vlastnost člověka přímo pojmenujeme. Například: „Lenka je trpělivá a ochotná.“ Naproti tomu nepřímá charakteristika vlastnost ukazuje prostřednictvím jednání: „Když někdo něčemu nerozumí, Lenka mu vše znovu klidně vysvětlí.“ Nejlepšího výsledku obvykle dosáhneme kombinací obou způsobů.

Může charakteristika obsahovat záporné vlastnosti?

Ano. Charakteristika může obsahovat kladné i záporné nebo méně příznivé vlastnosti. Díky tomu bývá člověk popsán věrohodněji. Negativní vlastnosti je však vhodné formulovat věcně a slušně. Místo zesměšňování je lepší popsat, jak se daná vlastnost skutečně projevuje.

Jak dlouhá má být charakteristika osoby?

Délka závisí především na zadání učitele a věku žáka. Důležitější než počet vět je, aby text obsahoval představení osoby, stručný vzhled, povahové vlastnosti s příklady a smysluplný závěr. Pokud není délka stanovena, je lepší napsat několik dobře rozvinutých odstavců než text uměle prodlužovat.