Sloh

Popis osoby – osnova a ukázkový příklad

Osnova popisu osoby

Jednoduchá osnova popisu osoby může mít pět částí: 1. představení osoby, 2. celkový vzhled a postava, 3. obličej a vlasy, 4. oblečení a další nápadné znaky, 5. závěr a celkový dojem. Při popisu postupujeme systematicky, například od celku k detailům, aby text nepůsobil jako nahodilý seznam vlastností.

Popis osoby je slohový útvar, ve kterém se snažíme čtenáři přiblížit především to, jak člověk vypadá. Dobrá osnova pomáhá uspořádat jednotlivé informace tak, aby popis dával smysl a nepřeskakoval například od vlasů k botám a potom zpět k očím. Ve škole se často rozlišuje prostý popis osoby a charakteristika. Při popisu se soustředíme hlavně na vzhled, zatímco při charakteristice věnujeme větší pozornost také povaze a chování.

Osnova

Jak vytvořit osnovu popisu osoby

Nejjednodušší je postupovat od celkového vzhledu k jednotlivým detailům. Osnova nemusí obsahovat celé věty. Stačí krátké body, podle kterých potom slohovou práci rozvineme.

Základní osnova

  1. Úvod – představení osoby
    • koho popisujeme,
    • případně odkud člověka známe.
  2. Postava a celkový vzhled
    • výška,
    • typ postavy,
    • držení těla,
    • způsob chůze.
  3. Hlava a obličej
    • tvar obličeje,
    • vlasy,
    • oči,
    • obočí, nos, ústa,
    • výraz obličeje.
  4. Oblečení a nápadné znaky
    • typické oblečení,
    • brýle, šperky nebo jiné doplňky,
    • zvláštní nebo snadno zapamatovatelný znak.
  5. Závěr – celkový dojem
    • jak na nás osoba působí,
    • čím je její vzhled zajímavý nebo typický.

Krátká osnova do školního sešitu

  1. Představení osoby
  2. Postava
  3. Obličej a vlasy
  4. Oblečení a zvláštní znaky
  5. Celkový dojem

Takto stručná osnova obvykle stačí, pokud učitel požaduje pouze několik základních bodů. Jednotlivé body se potom v samotné slohové práci rozvinou do celých odstavců.

Vhodná slovní zásoba

Jaká slova se při popisu osoby hodí

Častým problémem není samotná osnova, ale nedostatek výrazů. Žák potom opakuje například slova má, je nebo vypadá. Pomoci může připravená slovní zásoba.

Postava

  • vysoká, menší, středně vysoká,
  • štíhlá, drobná, atletická, podsaditá,
  • vzpřímená, shrbená,
  • energická nebo pomalá chůze.

Vlasy

  • krátké, dlouhé, polodlouhé,
  • rovné, vlnité, kudrnaté,
  • světlé, tmavé, hnědé, černé, zrzavé,
  • husté, jemné, rozcuchané, pečlivě upravené.

Obličej

  • kulatý, oválný, protáhlý, úzký,
  • bledý, opálený, růžový,
  • výrazný, jemný, zamyšlený, usměvavý.

Oči

  • modré, zelené, šedé, hnědé,
  • velké, malé, úzké, výrazné,
  • veselé, soustředěné, pronikavé.

Vhodné je vybírat jen takové vlastnosti, které mají při popisu význam. Není potřeba podrobně popisovat úplně každou část obličeje.

Ukázkový text

Ukázkový popis osoby podle osnovy

Osnova:

  1. Představení osoby
  2. Postava a chůze
  3. Obličej, oči a vlasy
  4. Oblečení
  5. Celkový dojem

Moje spolužačka

Ve třídě sedím vedle spolužačky Kláry, se kterou se znám už několik let. Člověk si jí všimne poměrně snadno, protože má nápadné světlé vlasy a téměř vždy se usmívá.

Klára je středně vysoká a má štíhlou postavu. Chodí rychle a většinou působí, jako by někam spěchala. Když stojí, drží se vzpřímeně a často má ruce založené za zády.

Má oválný obličej se světlou pletí. Nejvýraznější jsou její velké zelené oči, nad kterými má světle hnědé obočí. Nos je menší a rovný. Když se usměje, objeví se jí na tvářích malé dolíčky. Její dlouhé světlé vlasy jsou mírně vlnité. Ve škole je většinou nosí stažené do culíku, ale někdy je nechává volně splývat na ramena.

Obléká se jednoduše a sportovně. Nejčastěji nosí džíny, jednobarevnou mikinu a bílé tenisky. Výrazné šperky nenosí, pouze na levém zápěstí mívá malé hodinky.

Klára působí svým vzhledem přirozeně a přátelsky. Nejvíce si na ní člověk zapamatuje její světlé vlasy, zelené oči a častý úsměv.

Ukázka dodržuje jeden směr popisu. Nejprve představí člověka, potom přejde k celé postavě, následně k detailům obličeje a nakonec k oblečení a celkovému dojmu. Díky tomu se čtenář v textu snadno orientuje.

Nejčastější chyby

Nejčastější chyby při popisu osoby

Přeskakování mezi jednotlivými částmi

Nevhodně působí text, který nejprve popisuje oči, potom boty, následně vlasy a znovu postavu. Osnova má právě tomuto problému zabránit. Zvolíme si určitý směr a toho se držíme.

Pouhý seznam vlastností

Popis by neměl vypadat například takto: Je vysoký. Má hnědé vlasy. Má modré oči. Má černé kalhoty. Informace je vhodné spojovat do přirozenějších vět a text rozdělit do odstavců.

Stálé opakování slovesa „má“

Místo několika vět začínajících slovem má lze věty různě formulovat: Její obličej lemují dlouhé hnědé vlasy. Nad modrýma očima se klene výrazné obočí. Nejčastěji nosí sportovní oblečení.

Záměna popisu a charakteristiky

Popis odpovídá hlavně na otázku Jak člověk vypadá? Charakteristika odpovídá také na otázky Jaký je? Jak se chová? Pokud zadání vyžaduje pouze popis osoby, není nutné dlouze rozebírat její povahu.

Zbytečně mnoho podrobností

Není nutné uvádět každý detail. Dobrý popis vybírá charakteristické znaky, podle kterých si čtenář člověka dokáže představit.

Kontrolní seznam

Kontrola hotového popisu osoby

Před odevzdáním slohové práce si lze projít jednoduchý kontrolní seznam:

  • Představil jsem na začátku osobu, kterou popisuji?
  • Postupuji v popisu logicky od celku k detailům?
  • Popsal jsem postavu, obličej, vlasy a další důležité znaky?
  • Rozdělil jsem text do odstavců?
  • Neopakuji příliš často stejná slova?
  • Není text pouze seznamem krátkých vět?
  • Vybral jsem skutečně důležité a nápadné znaky?
  • Obsahuje text závěr s celkovým dojmem?
  • Zkontroloval jsem pravopis a interpunkci?

Nejčastější otázky

Kolik bodů má mít osnova popisu osoby?

Neexistuje jediný povinný počet bodů. Pro běžnou školní práci obvykle stačí čtyři až šest bodů. Praktická pětibodová osnova obsahuje představení osoby, postavu, obličej a vlasy, oblečení a závěrečný celkový dojem. Pokud učitel stanoví konkrétní požadavky, je samozřejmě potřeba řídit se zadáním.

Jak má začínat popis osoby?

Na začátku stačí stručně říci, koho budeme popisovat. Například: Můj dědeček je člověk, kterého bych poznal i v početném davu. Úvod nemusí být dlouhý. Jeho úkolem je čtenáře seznámit s osobou a přirozeně otevřít vlastní popis.

Jaký je rozdíl mezi popisem osoby a charakteristikou?

Popis osoby se zaměřuje hlavně na vnější vzhled: postavu, obličej, vlasy, oblečení nebo nápadné znaky. Charakteristika se věnuje také povaze, chování, schopnostem, zájmům a vztahu člověka k ostatním. Ve školních zadáních se oba útvary mohou částečně prolínat, ale jejich hlavní zaměření je odlišné.

V jakém pořadí máme člověka popisovat?

Nejpřehlednější je postupovat od celku k detailu. Nejprve popíšeme celkovou postavu, potom hlavu a obličej, následně nápadné detaily a oblečení. Možný je i jiný systematický postup, důležité však je nepřeskakovat chaoticky mezi jednotlivými částmi.