Popis osoby – sloh, osnova a vzor
Jak napsat popis osoby
Popis osoby ve slohu zachycuje především to, jak člověk vypadá. Začínáme základními informacemi o osobě, pokračujeme celkovým vzhledem a postupně popisujeme postavu, obličej, vlasy, oči, oblečení nebo jiné nápadné znaky. Text by měl mít logické pořadí a neměl by být pouhým seznamem vlastností. Pokud popisujeme také povahu a chování člověka, přecházíme už částečně k charakteristice.
Při školním slohu na téma popis osoby bývá největším problémem správně uspořádat jednotlivé informace. Žák často ví, co chce o člověku napsat, ale výsledkem jsou krátké věty typu „Má hnědé vlasy. Má modré oči. Je vysoký.“ Lepší popis postupuje systematicky od celkového dojmu k podrobnostem a používá rozmanitá slovesa i přídavná jména. Následující osnova a vzor ukazují, jak lze takový text sestavit přirozeně.
Osnova
Osnova popisu osoby
Než začnete psát celý sloh, připravte si jednoduchou osnovu. Pomůže vám nezapomenout na důležité informace a zároveň zabrání tomu, abyste chaoticky přeskakovali například od očí k oblečení a potom zpět k obličeji.
- Úvod – koho popisuji: kdo daný člověk je a případně odkud ho znám.
- Celkový vzhled: věk, výška, postava, držení těla a první dojem.
- Hlava a obličej: tvar obličeje, vlasy, čelo, oči, obočí, nos, ústa nebo vousy.
- Oblečení a nápadné znaky: typické oblečení, brýle, šperky, účes nebo jiné rozpoznávací znaky.
- Pohyb a vystupování: chůze, gesta, výraz tváře nebo způsob řeči, pokud jsou pro popis důležité.
- Závěr: krátké shrnutí celkového dojmu.
Co napsat do úvodu
Úvod nemusí být dlouhý. Stačí dvě nebo tři věty, které čtenáři vysvětlí, koho budete popisovat. Můžete například představit kamaráda, spolužačku, sourozence, prarodiče nebo jinou osobu.
Příklad: „Můj dědeček patří k lidem, které poznám už z velké dálky. Je vysoký, chodí vzpřímeně a téměř nikdy nevychází z domu bez své oblíbené čepice.“
Jak postupovat v hlavní části
Nejjednodušší je dodržovat směr od celku k detailům. Nejprve tedy napište, zda je člověk vysoký nebo malý, štíhlý nebo zavalitý. Potom přejděte k hlavě a obličeji. U něj lze postupovat například shora dolů: vlasy, čelo, obočí, oči, nos, ústa a brada.
Není nutné popsat úplně všechno. Pokud na člověku není nos, obočí nebo brada ničím zajímavá, nemusíte se jim věnovat. Vyberte především znaky, podle kterých si čtenář dokáže osobu představit.
Jak popis zakončit
Závěr může shrnout celkový dojem. Není potřeba znovu vyjmenovat všechny podrobnosti. Vhodná je například věta, která vysvětluje, čím je člověk na první pohled charakteristický.
Příklad: „Nejvýraznější jsou na dědečkovi jeho bílé vlasy, vysoká postava a neustálý úsměv, díky kterému působí přátelsky a optimisticky.“
Vhodná slovní zásoba
Slovní zásoba pro popis osoby
Dobrá slovní zásoba pomůže zabránit neustálému opakování slov „má“ a „je“. Při popisu můžete využít například následující výrazy.
Postava
- vysoká, středně vysoká, menší, drobná, mohutná, štíhlá, sportovní, svalnatá, zavalitá, robustní, útlá, vzpřímená
Vlasy
- krátké, dlouhé, husté, řídké, rovné, vlnité, kudrnaté, rozcuchané, upravené, světlé, tmavé, kaštanové, zrzavé, prošedivělé
Oči
- velké, malé, úzké, kulaté, modré, zelené, hnědé, šedé, tmavé, jasné, pronikavé
Obličej
- kulatý, oválný, protáhlý, úzký, opálený, bledý, vrásčitý, hladký, pihovatý
Výraz a pohyb
- usměvavý, zamyšlený, vážný, veselý, soustředěný, energický, klidný
- chodí rychle, kráčí pomalu, pohybuje se svižně, gestikuluje rukama, často se usmívá
Místo několika vět začínajících slovem „má“ můžeme věty různě stavět. Například místo „Má hnědé oči. Má krátké vlasy. Má kulatý obličej.“ lze napsat: „Z kulatého obličeje vystupují tmavě hnědé oči. Krátké vlasy si obvykle češe na stranu.“
Ukázkový text
Popis osoby – sloh vzor
Můj dědeček
Můj dědeček je člověk, kterého bych poznal i v davu. Přestože už dávno není mladý, působí energicky a chodí téměř vždy vzpřímeně. Když někam přijde, obvykle ho prozradí jeho hlasitý pozdrav a široký úsměv.
Je poměrně vysoký a má pevnou, trochu mohutnější postavu. Jeho ramena jsou široká a ruce vypadají silně, protože celý život rád pracoval na zahradě a v dílně. Pohybuje se klidně a nikam zbytečně nespěchá. Při chůzi si někdy dává ruce za záda, což je pro něj typické.
Dědeček má protáhlý obličej s vysokým čelem. Jeho kdysi tmavé vlasy jsou dnes téměř úplně bílé. Nosí je krátce ostříhané a pečlivě učesané dozadu. Nad očima má husté šedé obočí. Oči jsou hnědé a kolem nich se vytvořilo několik drobných vrásek, které jsou nejvíce vidět, když se směje.
Uprostřed obličeje má výraznější rovný nos. Pod ním si nechává krátký prošedivělý knír. Ústa má spíše úzká, ale často se usmívá, takže jeho obličej obvykle působí přívětivě. Na čtení používá brýle s tenkými obroučkami. Většinu času je však nosí zavěšené na šňůrce kolem krku a hledá je právě ve chvíli, kdy je potřebuje.
Také podle oblečení se dá dědeček snadno poznat. Doma nejčastěji nosí kostkovanou košili, tmavé pracovní kalhoty a pohodlné boty. Když jde ven, vezme si svou starou plátěnou čepici. Má ji už mnoho let a odmítá ji vyměnit za novou. V zimě ji pouze nahradí tmavou vlněnou čepicí.
Dědečkův vzhled odpovídá člověku, který tráví hodně času venku. Jeho tvář bývá od jara do podzimu opálená a ruce má hrubší od práce. Přesto na mě nepůsobí unaveně. Naopak z něj vyzařuje klid a životní energie.
Nejnápadnější jsou na dědečkovi bílé vlasy, vysoká postava a veselý výraz. Právě díky nim bych ho snadno poznal mezi mnoha dalšími lidmi.
Proč je tento vzor správně uspořádaný
Text nezačíná okamžitým výčtem částí obličeje. Nejprve představuje osobu a vytváří celkový dojem. Poté následuje postava, obličej, vlasy a další podrobnosti. Teprve následně se popis zaměřuje na oblečení a další nápadné znaky. Poslední odstavec celý popis stručně uzavírá.
V textu se také střídají různé větné konstrukce. Není tedy každá věta postavena podle vzoru „dědeček má“. Díky tomu působí popis přirozeněji.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při popisu osoby
1. Pouhý seznam vlastností
Nevhodně působí například: „Je vysoký. Má hnědé vlasy. Má modré oči. Má velký nos. Má černou bundu.“ Jednotlivé údaje jsou sice správné, ale text není plynulý. Některé věty je vhodné spojit a použít různá slovesa.
2. Chaotické pořadí
Pokud jednou popisujete oči, potom boty, následně vlasy a pak znovu obličej, čtenář si osobu představuje obtížně. Zvolte jeden postup a držte se ho.
3. Opakování slov „má“ a „je“
Slovesa „mít“ a „být“ jsou při popisu přirozená, ale neměla by začínat téměř každou větu. Pomoci mohou výrazy jako „vyznačuje se“, „působí“, „nosí“, „z obličeje vystupují“, „vlasy mu sahají“ nebo „na první pohled zaujme“.
4. Záměna popisu a charakteristiky
Popis osoby se soustředí hlavně na vzhled. Charakteristika se zabývá především povahou, chováním, schopnostmi a vztahy k ostatním. Ve školním slohu se oba útvary mohou částečně prolínat, ale pokud je zadáním čistý popis osoby, měla by převažovat informace o vzhledu.
5. Příliš mnoho nepodstatných detailů
Není nutné popsat každý prst, každý kus oblečení nebo přesný odstín všech barev. Vyberte takové podrobnosti, které pomohou vytvořit jasnou představu o člověku.
Kontrolní seznam
Kontrola slohu před odevzdáním
- Představil jsem v úvodu osobu, kterou popisuji?
- Postupuji od celkového vzhledu k podrobnostem?
- Jsou jednotlivé části popisu v logickém pořadí?
- Popsal jsem důležité znaky postavy a obličeje?
- Vybral jsem jen podrobnosti, které mají pro popis význam?
- Nezačíná příliš mnoho vět slovy „má“ nebo „je“?
- Používám vhodná přídavná jména?
- Nezaměnil jsem popis vzhledu za dlouhé vyprávění o povaze člověka?
- Rozdělil jsem text do odstavců?
- Má sloh krátký a přirozený závěr?
- Zkontroloval jsem pravopis, čárky a opakování stejných slov?
Nejčastější otázky
Jak začít sloh popis osoby?
Nejprve stručně představte člověka, kterého budete popisovat. Nemusíte začínat větou „Budu popisovat svého kamaráda.“ Přirozenější je například: „Můj kamarád Tomáš je vysoký kluk, kterého díky jeho zrzavým vlasům málokdo přehlédne.“ Už první věta tak osobu představí a zároveň začne samotný popis.
Jaký je rozdíl mezi popisem osoby a charakteristikou?
Popis osoby odpovídá především na otázku, jak člověk vypadá. Zaměřuje se na postavu, obličej, vlasy, oči, oblečení a další vnější znaky. Charakteristika se zabývá hlavně tím, jaký člověk je, tedy jeho povahou, chováním, zájmy, schopnostmi a vztahy k ostatním.
V jakém pořadí mám osobu popisovat?
Nejpřehlednější je postupovat od celku k detailům. Nejprve uveďte výšku a postavu, následně popište hlavu a obličej a potom oblečení nebo jiné výrazné znaky. U obličeje lze postupovat shora dolů, například od vlasů přes oči a nos až k ústům a bradě.
Jak dlouhý má být popis osoby?
Délka závisí především na zadání učitele a školním ročníku. Důležitější než přesný počet slov je, aby měl text úvod, logicky uspořádaný popis a krátký závěr. Každý odstavec by měl přinášet nové informace a text by se neměl uměle prodlužovat opakováním stejných vlastností.
Mohu do popisu osoby uvést i povahové vlastnosti?
Ano, krátce je uvést můžete, zejména pokud pomáhají vystihnout celkový dojem z člověka. U čistého popisu osoby by však neměly převládnout. Pokud začnete podrobně vysvětlovat, že je někdo spolehlivý, pracovitý, přátelský a jak se chová k ostatním, dostáváte se už k charakteristice osoby.