Informace od učitelek češtiny

HLAVNÍ STRÁNKA

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

PŘÍBĚH

3. příběh

Vzlykající lýkožrout bydlící u plynárny slyšel, že mlynář s lysinkou se vydal na lyžařský kurz a blýsknul se nápadem spolykat pelyněk, aby se jím neplýtvalo. Vzlykal u toho a přál si radši spořádat lýtko plyšového prasátka.

Zdroj: Příběh na vyjmenovaná slova po l

4. příběh

Slavný lyžař nabuzený pelyňkem a s nataženým lýtkem sjížděl lysý kopec nad mlýnem na plyšových lyžích svázaných lýkem. Při sotva slyšitelné jízdě neplýtval vzlyky a blýskl se množstvím spolykaných much, které při jízdě plynuly kolem něj.

Zdroj: Příběh na vyjmenovaná slova po l

Osnova vypravování

Když píšete vyprávění nebo příběh, měla by osnova začínat uvedením do děje, poté by měla následovat zápletka, vyvrcholení příběhu a rozuzlení. Případně je možné příběh rozdělit do pěti fází, kterými jsou: expozice (úvodní situace), kolize (zápletka), krize (vyvrcholení konfliktu), peripetie (zvraty a komplikace) a nakonec rozuzlení.

Zdroj: Osnova vzor

2. příběh

Slyšel jsem, že mlynář z Volyně spolykal drahé šperky. Mně to přijde jako plýtvání blýskavými drahokamy zabalenými do plyšové pokrývky. Musel se cítit, jako kdyby polykal pelyněk převázaný lýkovými provazy, vzlykal u toho a přál si, aby radši sjížděl lysý kopec na zlámaných lyžích, s nataženým lýtkem. Určitě se nadšením nerozplýval.

Zdroj: Příběh na vyjmenovaná slova po l

Proč si knihu přečíst

I kniha Boženy Němcové Babička, patří k těm knihám, do kterých člověk musí „dorůst“. Příběh totiž může mnoho lidí zklamat, když neví, co od něj mají očekávat. Příběh není plný akčních scén a zvratů, naopak se jedná o milé vyprávění o životě dokonalé ženy, matky, hospodyně, přítelkyně a babičky. Tato kniha v člověku probouzí či upevňuje víru v dobrotu lidí.

Zdroj: Babička

1. příběh

Kamarád mi při blýskání blesků a hučení mlýnu oznámil, že slyšel, že jsem špatný lyžař. Začal jsem vzlykat, slzy otírat do plyšového medvídka. Cítil jsem se, jako kdybych polykal pelyněk, krutá pravda ale kolem mě plynula. Plýtval jsem svými silami, když jsem se pokoušel ohromit kamaráda s lysinkou a lýkovými botami. A to jsem si na lyžích natáhl lýtko!

Zdroj: Příběh na vyjmenovaná slova po l

Vyjmenovaná slova po l:

slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš

Zdroj: Příběh na vyjmenovaná slova po l

Říkadla na zapamatování

Každý člověk si může vytvořit vlastní příběh/pomůcku, aby si zapamatování těchto vyjmenovaných slov ulehčil.

Jako ukázku uvádím tři příklady, v nichž jsou využitá vyjmenována slova po M. V prvním příkladu věty na sebe nijak nenavazují. Ve druhém a třetím tvoří souvislý příběh.

1 říkadlo

Myš se mýlila, když si myslela, že hlemýžď je hmyz. My jsme smýkali chmýřím po mýtině. Přemysl zamykal litomyšlskou myčku, ke které se nachomýtl a rozdmýchal tak hněv majitele.

2. říkadlo

Neomylný hlemýžď Přemysl se smýkal po mýtině směrem k Litomyšli přes Vysoké Mýto. Cestou se nachomýtnul k umyté myši zamykající chmýří do své skrýše zvané Kamýk. Myslel, že je to hmyz rozdmýchávající oheň. My jsme ho ale vyvedli z omylu.

3. říkadlo

My a namyšlený myslivec Přemysl z Vysokého Mýta jsme na mýtině rozdmýchali oheň tak silně, že okolní chmýří s sebou smýkalo po krajině a zasypalo veškerý hmyz a myši, dokonce i hlemýždě z Kamýku, který se k tomu náhodou nachomýtnul. Jeho soused mýval poznal, že se chmýří začalo vymykat kontrole. A nemýlil se.

Zdroj: Příběh na vyjmenovaná slova po m

Literární znaky díla

Božena Němcová napsala Babičku 19. Století, takže proto působí jazyk této knihy velmi zastarale. Často se zde objevují výrazy, které mohou u mladých lidí vyvolat úsměv na tváři, protože si je pojí s různými jinými významy. Vše je ale způsobeno historismy.

Příběh Babičky působí mile, není zde žádný nečekaný zvrat, žádná drastická zápletka. Jedná se o vyprávění o v podstatě idylickém životě babičky v domě její dcery.

V příběhu se objevují různě dlouhé pasáže s popisy předmětů, které mají Proškovi a další rodiny v domácnosti, nebo kněžna na zámku. Také zde nechybí líčení krajiny, které jen dokresluje idylku babiččina života.

Hlavní příběh o babičce je někdy přerušen různými příběhy, které babička (případně jiná postava) vypráví.

Zdroj: Babička

Souvislost knihy s životem Poláčka

Poláček tuto knihu napsal v době Protektorátu. Přesto se v knize Bylo nás pět tyto události nijak neprojektují. Poláček naopak příběh zasadil do doby jeho dětství v Rychnově.

Zdroj: Bylo nás pět

Osnova slohové práce

Psaní slohové práce je tvůrčí proces. Ať už máte za úkol napsat vyprávění, popis nebo příběh, je dobré se napřed zamyslet, o čem chcete psát, a hlavně, co svým textem vlastně chcete sdělit. Na základě toho si pak vytvořte osnovu a můžete se pustit do psaní.

Zdroj: Osnova vzor

Proč knihu číst?

V dnešní době lidé příliš nečtou. A pokud sáhnou po knize, málokdy je to nějaká klasika. Většinou se jedná o moderní knihy s aktuálními tématy.

Bylo nás pět zná spousta lidí ze seriálové podoby, která má také něco do sebe. Ale seriál nedokáže úplně zprostředkovat to, co je pro Poláčka tak typické. A tím je právě jeho jazykový humor a situační vtip.

Pokud opravdu chce někdo znát příběh Péti Bajzy a jeho kamarádů, rozhodně by si měl tuto knihu přečíst.

Skvělé na této knize je, že je vhodná jak pro starší žáky, tak i pro dospělé čtenáře. Každý si v tom příběhu najde něco, co ho osloví. Děti i dospělí se mohou zasmát nad chlapeckými lumpárnami, výrazy i neustále měnícími vztahy mezi chlapci, které jsou v příběhu vykreslené.

Karel Poláček mohl napsat ještě spoustu skvělých příběhů, ale osud v podobě koncentračních táborů mu tu šanci nedal. Zůstal tu ale po něm úžasný příběh, který nám přibližuje život dětí na malém městě v období první republiky.

Zdroj: Bylo nás pět

Z filmu Slunce, seno...

Kdo je milovníkem filmů od Zdeňka Trošky, nemůže zapomenout na scénu s počítačem, kde pan Škopek napsal slovo SAMIC s ypsilonem. A nezapomenutelná Škopková (Helena Růžičková) to řádně okomentovala:

Škopková: „Si aspoň řeknu vyjmenovaná slova po m, ne?! Myslivec myslí, že mydlář mydlí myš mejdlem! Hlemýžď se smýká po mýtině, odemykati, zamykati, máš tam někde samici?!”

Zdroj: Příběh na vyjmenovaná slova po m

Jazykové prostředky

I pro tuto knihu, stejně jako pro mnoho dalších Poláčkových knih, je typický humor. Poláček tuto knihu napsal krátce předtím, než byl poslán do Terezína. Kniha pak vyšla až po válce, takže se Poláček nedožil jejího vydání. Kniha je výjimečná v tom, že, přestože ji Poláček psal jako dospělý, tak je děj zachycován z pohledu dítěte. Poláček u této knihy odvedl svou práci opravdu dobře, protože postava hlavního dětského hrdiny je velmi realistická.

Kniha vykresluje život na malých městech právě z pohledu dětí. Přibližuje nám maloměstské prostředí i pomoci jazyku, který autor zvolil a který je pro tuto knihu velmi typický. Protože Poláček zřetelně kombinuje silně spisovný jazyk s hovorovými výrazy, a tím vytváří vynikající humorné situace. Výrazy a fráze, které jindy působí velmi strojeně, jsou najednou vykompenzovány výrazem hovorovým.

Příběh na sebe přímo nenavazuje, jednotlivé kapitoly jsou různé události, které mohli nastat bezprostředně za sebou, ale zároveň mezi nim mohl být i klidně delší časový interval.

Příběh chlapců, který je v knize vykreslený, působí velmi reálně. Čtenář může mít pocit, že vše, co čte, se opravdu takto odehrálo.

Zdroj: Bylo nás pět

Základní pravidla pro vypravování

1. Promyšlení tématu

Nejprve se musíte sami rozhodnout, o čem vlastně chcete vypravovat. Co má být tématem vaší slohové práce. Ideálním předmětem k vypravování jsou různé dobrodružné příběhy, příběhy podivných, zajímavých či komických setkání.

Pakliže se vám v poslední době nepřihodila žádná věc, o které byste chtěli vypravovat, můžete si svůj příběh vymyslet. Lze vypravovat originálně nějaký pohádkový příběh, nebo se můžete inspirovat ve fantasy.

2. Chronologie příběhu

Když si vymyslíte téma svého vypravování, měli byste si rozvrhnout, jak ho zpracujete. Jednoduchý a osvědčený princip je, že se budete přidržovat časové osy. To znamená, že vypravujete příběh tak, jak se skutečně odehrál. Tak vypadá i obecná kompozice slohových útvarů:

Úvod

Nejprve čtenáře seznámíte s prostředím, popřípadě postavami, které budou ve vašem příběhu figurovat. Je to krátké uvedení do situace.

Stať (zápletka, vlastní příhoda)

Postupně přejdete k jádru celého příběhu – odhalíte zápletku příběhu. Dobré je, když se pokusíte děj v tomto okamžiku vygradovat, vystupňovat problém. To je například ono komické setkání nebo vylekání se, dobrodružný zážitek a tak dále. Na tuto část vypravování je kladen největší důraz.

Závěr

V poslední části vypravování by mělo přijít rozuzlení zápletky, popřípadě nějaké poučení. Kupříkladu poté, co jste se vylekali podivných a strašidelných zvuků v temném lese, jste zjistili, že se v listí proháněl pouze zajíc, který byl z vás stejně vyplašený jako vy z něho.

3. Závěrečná kontrola

Pokud vám připadá, že se nějaké slovo v práci často opakuje, projděte celý text znovu a vždy, když v něm narazíte na toto slovo, podtrhněte si ho. Podle toho poznáte, jak často dané slovo v práci je. Tento postup vám také usnadní jeho nahrazování, protože ihned uvidíte, kde se slovo nachází.

Zdroj: Vypravování

5. cvičení

Kamarád byl velmi zapomtlivý.

Tem a tajem zářící hvězda náhle spadla.

Pamtník přišel na besedu.

Strýc pracuje ve výkrm.

Ve slovenské hym jsou slova, která neznám.

Základem nápravy je uvědomní si chyb.

Zřejm se zmýlila.

Prodavači se rozum dohodli.

Tamjší zvyky m děsí.

Byl nejrozumjší.

Jeho příběh potřeboval dávku porozumní.

Bylo to zbytečné nedorozumní.

Nejpřímjší cesta nemusí být nejlepší.

Má domnka se nepotvrdila.

Lupič vykradl smnárnu.

Zápach působil všudypřítom.

Setkání proběhlo v náram příjemné atmosféře.

Mluvčí vypadal sebevědom.


Zdroj: Cvičení na slova s mně mě

2. cvičení

Francie je známá svm rancouzskm sr.

Při pohovoru vstupoval skrom.

Mslíš to upřím?

Nelblo se m, že mluvil o m.

Na obloze se zablsklo a tem zadunělo.

Spsovatel četl vmšlený příběh tak dojem, že děti naslouchal jako mšky.

Vše co v Čáslav lehce nabl, v Příbram pak lehce pozbl.

Otec mánocům sbl polčku.

Sptihněv bl pšný na naše jazkozptce.

Srové maso začalo vdávat nelbou vůni.

Na ěstském řadě m nepomohl.

Malíř načrtl obraz křehkm uhl.

Na pracovnm stole ležel vkres a rs.

Bratrov přátelé nás přijel navštívit.

Ledoborce vplulevernímu edovému ceánu.

Dnové rchle mnul.


Zdroj: Pravopisná cvičení pro 9. třídu

Diktát pro SOU – předpony -s, -z, -vz

Temný detektivní příběh neskončil příliš dobře. Musím si zjednat paní na hlídání. Národní banka zlevnila spotřební úvěry. Všechny vánoční dárky jsem schovala na půdu. Hypotéku bychom měli splatit do deseti let. Petra zběhla ze studií a odjela do Austrálie. Před chvílí odsud vzlétlo malé tryskové letadlo. Přímý přenos zhlédlo přes milion/milión diváků. Spotřeboval jsi všechen materiál? Schůzka s realitním makléřem byla sjednána na jedenáctou hodinu. Na své dětství mám jen ty nejhezčí vzpomínky. Zrezivělá branka se ztěžka otvírala. Prodejce nabídl zákazníkům velkou slevu na dětské zboží. Vyšetřování ukázalo, že byl spáchán trestný čin. Mladá žena si při pádu způsobila nepříjemné zranění. Telefon nepřestával vyzvánět, tak jsem vstala a zvedla sluchátko. Ve večerních zprávách se o tom nezmiňovali. Rodiče strávili letošní léto v Chorvatsku.

Zdroj: Diktáty pro střední odborná učiliště

Proč si knihu přečíst?

Kniha Malý princ rozhodně není klasickou pohádkovou knihou určenou jen pro malé děti. Naopak věřím, že mnoho dětí tuto knihu zcela nepochopí. Do Malého prince je třeba dorůst. Až pak člověk může ocenit myšlenky, které jsou v této knize zachyceny. Malý princ je příběh o putování dítěte světem dospělých, který úplně nechápe, protože má jiný pohled na svět, pracuje u něj více fantazie a věří na černobílé rozdělení světa. Tato kniha možná neosloví na poprvé každého, ale má v sobě určité kouzlo, které i po těch sedmdesáti letech k sobě přitahuje čtenáře. Její dojemný ráz a otázky, které při čtení vyvstávají, mohou oslovit řadu čtenářů.

Ukázka:

„Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné. Těm, kdo cestují, jsou průvodcem. Pro druhé nejsou ničím než malými světýlky. Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy. Pro mého byznysmena byly zlatem. Ale všechny ty hvězdy mlčí. Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo...

Zdroj: Malý princ: Antoine de Saint-Exupéry

Co má obsahovat osnova

Jak tedy dobře napsat osnovu slohové práce? Měla by být stručná a vypichovat ty nejdůležitější body či události z celého díla. Text by měl být rozdělen do tří základních celků, kterými jsou úvod, stať a závěr.

Úvod

Úvod slouží k seznámení čtenáře s tématem, o němž bude práce pojednávat. To by mělo být nastíněno nejprve obecně, postupně zúženo až na námět, který konkrétní práce řeší. Úvod může také nastolit nějakou otázku, na kterou hledáte odpověď, nebo vysvětlovat, proč se daným tématem zabýváte.

Stať

Jedná se o samotný příběh, popis nebo vyprávění. Nemá ustálenou podobu. Ideální ale je, pokud obsahuje alespoň tři odstavce, samozřejmě v závislosti na rozsahu celé slohové práce. Ve stati by měly být vyjádřeny hlavní myšlenky textu, které jsou dále rozvíjeny. Při formulování jednotlivých bodů stati je dobré postupovat od obecného ke konkrétnímu a na základě toho tvořit jednotlivé odstavce, podobně jako kapitoly či podkapitoly v knize. Jako pomůcku při hledání optimálního názvu bodu v osnově lze využít volné psaní nebo myšlenkové mapy.

Závěr

Slouží ke shrnutí toho, o čem text pojednával, k odpovědi na otázku nastolenou v úvodu práce a k formulování toho, co z textu vyplývá, tedy k jakým závěrům autor došel.

Zdroj: Osnova vzor

1. cvičení

Na louce roste mnoho léčivých blin.

Strýcův bt působí staroble.

Na louce běhala černá kobla.

V zahraničí nabl nové zkušenosti.

Obvatelé Brna uspořádali dobročinnou akci.

Na půdě jsem našel starou bbli.

Řezník zabl bka.

Čas ve vězení ubhá pomaleji.

Myslivec nabl pušku.

Sklizeň oblí se posunula kvůli počasí.

Rozzuřený bk prohnal toreadora.

Horská bstřina protékala vesničkou.

Krupobtí zlámalo stromy.

Přes léto Alena hodně ubla na váze.

K obědu měl zbtek chleba od svačiny.

Slepice seděla na dřevěném bdle.

Přibslavské slavnosti bly známé po okolí.

Stará babčka vyprávěla vnoučatům pohádku.

Víla patří mezi známé pohádkové btosti.

Strýc se vydal na dobtčí trh.

Nad městem vlál blý prapor.

Vojáci dobli hrad.

Neobčejný příběh českého hrdiny zasáhl svět.

Otec nebvá často doma.

Učitel nás vybzel ke hře.

Ke snídani si maminka vaří blinkový čaj.

Náš soused odebrá Lidové noviny.

Výhodná nabdka k prodeji mě lákala.

Mám rád pohádku o Dlouhém, Širokém a Bstrozrakém.

Babička nám donesla černý rybz.

Po oslavě nám z dortu nic nezblo.

Baterie bylo potřeba dobt.

Králík je bložravec.

Lidé se sbhali na náměstí.

Neodbtný zákazník trval na své zakázce.

Nepoznal jsem svého bvalého spolužáka.

Babička pobla u nás celý týden.

Victor Hugo napsal knihu Bdníci.

Stěnu nechal pobt dřevem.

Hodiny odbly půlnoc.


Zdroj: Pravopisná cvičení na vyjmenovaná slova po b

Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jana Ženíšková


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS