PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZKRATKY, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Příslovečné určení (latinsky adverbiale) patří mezi rozvíjející větné členy. Vyjadřuje různé okolnosti a vztahy, jimiž se blíže určuje význam řídícího členu. Problematika příslovečného určení je poměrně složitá, proto se mohou některá lingvistická pojetí lišit.
Příslovečnéurčení x předmět
Příslovečnéurčení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečnéurčení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.
Například: Šli jsme do lesa. Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečnéurčení (zde místa).
Druhy příslovečného určení
Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečnéurčenímísta, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.
Jiné pojetí klasifikuje příslovečnéurčenímísta, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.
A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)
Příslovečnéurčení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie: 1. příslovečnéurčení místa statické (ptáme se otázkou KDE?). Například: Petr leží v posteli. Doma zůstala pouze maminka.
2. příslovečnéurčení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?). Například: Hanka jede domů. Dědeček se vrátil z lázní. Pes se protáhl dírou v plotě.
B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)
Příslovečnéurčení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:
1. příslovečnéurčení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?). Například: Sejdeme se večer. Denně chodím běhat.
2. příslovečnéurčení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?). Například: Čekali jsme na něj hodinu. Jedeme na týden k moři. Za chvíli přijď domů.
C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)
Příslovečnéurčení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:
1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?). Například: Pavla se chová hloupě. Pomalu se ke mně blížil.
2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?). Například: Počasí se změnilo velmi rychle. Iva se vdávala poměrně brzo.
Příslovečnéurčení je jedním z rozvíjejících větných členů (vedle přívlastku, předmětu a doplňku).
Vyjadřuje nejčastěji průvodní okolnosti, kvalitu či intenzitu děje nebo kvalitu a intenzitu vlastnosti či okolnosti.
Ve větných rozborech se obvykle podtrhává čerchovanou čarou a označuje se zkratkou PU. Latinsky se příslovečnéurčení řekne adverbiale (zkratka Ad; setkat se lze i se zkratkou Adv).
Příslovečnéurčení rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno nebo příslovce. Často se setkáme s formulací, že příslovečnéurčenína těchto slovních druzích závisí.
Závislost příslovečného určení na členu řídícím není vyjádřena ani shodou (kongruencí), ani řízeností (rekcí). To znamená, že pád příslovečného určení není řízen vazbou slovesa anebo přídavného jména. Jinak řečeno příslovečnéurčení je slabě závislé na svém řídícím členu, který mu tudíž jednoznačně neurčuje jeho tvar. Přesto příslovečnéurčení svým tvarem nebo slovním druhem závislost vyjadřuje. Na jediném řídícím členu může záviset několik příslovečných určení (Učila se doma i v knihovně. Přijedeme zítraráno.).
Příslovečnéurčení může být rozvito, a to přívlastkem (Zestaréhodomu se ozývaly podivné zvuky.) nebo jiným příslovečným určením (Mluvil velmipomalu.).
Jak se ptáme na příslovečnéurčení
Na příslovečnéurčení se neptáme pádovými otázkami, ale otázkami na okolnosti jevů (takzvanými tázacími zájmennými příslovci a podobnými výrazy), tedy KDE, KAM, KDY, JAK, PROČ, JAK MOC... Tyto otázky spojujeme s řídícím členem.
Příslovečnéurčení může být vyjádřeno:
příslovcem (Dobře se učil. Mluvil potichu.);
jménem (nejčastěji podstatným) v pádě prostém nebo předložkovém (Utíkal lesem. Šel podél zdi.);
infinitivem (Jel nakoupit.);
vedlejší větou (Dostal pětku, protože se neučil.).
Významným typem zkratek jsou zkratky iniciálové, které vznikly tak, že každému plnovýznamovému slovu odpovídá jedno písmeno, obvykle se píší bez tečky na konci a píší se obvykle hůlkovým písmem i v textu psaném psacím písmem.
Mezi iniciálové zkratky patří zkratkynázvů států (ČR: Česká republika, SRN: Spolková republika Německo), institucí, organizací, podniků (IRA: irská republikánská armáda, FÚ: finanční úřad, ODS: občanská demokratická strana, EU: Evropská unie), u názvů veřejných akcí a významných dní (MDD: mezinárodní den dětí, MFF: mezinárodní filmový festival) a u dalších názvů (CNS: centrální nervový systém, DIČ: daňové identifikační číslo).
Mezi zkratková slova patří i monogramy: například TGM / T. G. M. (Tomáš Garrigue Masaryk), BB / B.B. (Brigitte Bardot). U těchto monogramů jsou přípustné obě verze psaní.
Při psaní zkratek se zpravidla nepřihlíží k předložkám a spojkám, zkratky se dají členit mezerami, například: MV ČR (Ministerstvo vnitra České republiky).
Pokud by ve zkratkách mohlo dojít k záměně, tak se do zkratky vkládají i malá písmena, například u PF (právnická fakulta), PřF (přírodovědná fakulta), PedF (pedagogická fakulta).
Co se týká výslovnosti, iniciálové zkratky se vyslovují obvykle po jednotlivých písmenech (často vokalizovaných), zkratky domácího původu se čtou hláskovací způsobem ČT (česká televize) se vyslovuje jako [čé té]. U zkratek cizího původu se může vyslovovat také hláskovacím způsobem, například USA se vyslovuje jako [ú es á]. U některých zkratek se ale připouští dvojí výslovnost (počeštěná a původní), například: CD [cé dé] nebo [sí dí], DVD [dé vé dé] nebo [dí ví dí].
V naší poradně s názvem VĚTNÝ ČLEN PRO LÉKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Ludvíková.
Rodiče šli do lékárny PRO LÉKY.
Dle mého názoru se jedná o Předmět, protože rozvíjí Přísudek (šli pro koho, co?), nicméně ať kliknu na jakoukoli možnost, všechny jsou chybné. O jaký větný člen se tedy jedná? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Rodiče šli do lékárny. Proč tam šli, za jakým účelem? Šli pro léky. Jde o PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELU, na které se ptáme právě otázkami: Proč? Za jakým účelem?
Mezi běžně používané, ustálené a všeobecně známé zkratky patří například: p. (pán), sl. (slečna/sloupec = závisí na kontextu), str. (strana), č. (číslo), č. j. (číslo jednací), č. p. (číslo popisné), r.
(rok), t. r. (tohoto roku), t. č. (toho času), n. l. (našeho letopočtu), spol. s. r. o. (společnost s ručením omezeným), v. r. (vlastní rukou), apod. (a podobně), tzv. (takzvaný), čs. (československý), např. (například), mj. (mimo jiné), tzn. (to znamená). Ze seznamu těchto příkladů vyplývá, že zkratky nemusí zkracovat jen jedno slovo, ale i více slov, často se jedná o ustálená spojení.
Některé zkratky jsou tvořeny jen souhláskami slova: mld. (miliarda), rtg. (rentgen). Jiné zkratky vznikly kontrakcí (stažením), to znamená, že se u nich použila první a poslední písmena slova, například: fce (funkce), pí
(paní), čna (června), fy (firmy/faktury).
Zkracování je běžný slovotvorný způsob při němž mohou vzniknout zkrácená slova, zkratky a zkratková slova. Zkracování je výsledkem úpravy textu, který může být mluvený i psaný.
Slova zkrácená
Slova zkrácená nepatří mezi zkratky, jedná se o plnovýznamová slova, která jsou plnohodnotným synonymem jejich nezkrácených protějšků. Příklady zkrácený slov: bezva (bezvadný), kilo (kilogram), Magda (Magdalena).
Slova zkratková
Slova zkratková jsou často vytvořená i z iniciálových zkratek. Tato slova se obvykle vyslovují tak, jak se písmena čtou ve slabikách. Zkratková slova jsou samostatná slova po tvaroslovné stránce.
Mezi zkratková slova, u nichž si už ani neuvědomuje, že se jedná o zkratky, patří například slova: radar (z angličtiny: radio detection and ranging), laser (z angličtiny: light amplification by stimulated emission of radiation). Protože se jedná o jména obecná, tak se píší tyto zkratky malým písmenem.
Jinak je to u vlastních jmen, kdy zkratková slova začínají velkým písmenem: Čedok (československá dopravní kancelář), Semafor (sedm malých forem), Sazka (sázková kancelář), Setuza (severočeské tukové závody). U těchto podstatných jmen se jmenný rod určuje obvykle podle zakončení slova, například: (ten) Čedok, (ta) Setuza.
Jak již bylo zmíněno zkratková slova vznikají i z iniciálových zkratek, příkladem může být anesteziologické-resuscitační oddělení v nemocnici zvané ARO, nebo akademie výtvarných umění zvaná AMU, či ochranný svaz autorský zvaný OSA. U těchto názvů se píší všechna písmena velká.
Příslovce jsou v českém jazyce šestým slovním druhem. Latinsky se příslovce nazývají adverbia (v jednotném čísle adverbium) příslovce patří k nesklonným slovním druhům, což znamená, že se u nich nedá určit pád a zároveň se jejich tvar nemění v závislosti na čase, ani pádě. Příslovce vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (například: setkali se doma, velmi chytře). Při větném rozboru mívají nejčastěji funkci příslovečnéurčení:
například: velmi hezké = příslovečnéurčení míry
dolů = příslovečnéurčení místa
včera = příslovečnéurčení času
rychle = příslovečnéurčení způsobu.
Příslovce jsou většinou odvozená z přídavných jmen (veselý – vesele), vznikla také ustrnutím prostého pádu (kolem) nebo spojením předložky a jména (zrána, zpaměti). Tyto příslovečné spřežky se píší dohromady jako jedno slovo.
Druhy příslovcí:
Místa: doma, tudy, lesem
Času: včera, večer, dlouho
Způsobu: vesele, obratně, zničeně
Míry: velmi, trochu
Příčiny: úmyslně, proto
Stupňování příslovcí
Některé příslovce se stejně jako přídavná jména dají stupňovat:
2. stupeň:
přípony –eji (tišeji)
-ěji (zdravěji)
-e (dále)
Nepravidelně (lépe, dříve)
3. stupeň:
předpona nej + tvar 2. stupně (nejtišeji, nejzdravěji, nejdále, nejlépe, nejdříve)
V naší poradně s názvem CVIČENÍ NA SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kika.
Prosím, jaký slovní druh je "ještě" a jaký je to větný člen? Ozývalo se nadšené ještě. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druh slova JEŠTĚ může být částice a nebo příslovce. Ve větě OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ je slovo JEŠTĚ příslovce a vyjadřuje stupňování.
Kdyby ona věta byla v tomto znění: OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ PŘED PŘÍJEZDEM, tak slovo JEŠTĚ bude částice vyjadřující, že se děj uskuteční před uplynutím nějakého časového úseku.
Co se týče větného členu, tak ve větě OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ je slovo JEŠTĚ příslovečnéurčení. Ptáme se: Jak se ozývalo nadšené? Ještě. Například v kontextu: Miminko bylo čilé a ozývalo se nadšené ještě.
Zmáčknutím několika kláves na jednou se provede určitá úloha, ke které by se jinak muselo použít myši, tato kombinace se nazývá klávesovou zkratkou, protože ušetří čas při práci na počítači. Klávesové zkratky se mohou lišit v souvislosti na operačním programu. Jako příklad nám poslouží klávesové zkratky pro práci ve Wordu.
Příklady klávesových kombinací:
ALT + S (aktivace nabídky Soubor) ALT + V (aktivace záložky Nápověda)
ALT + K (aktivace záložky Kreslit) ALT + Y (aktivace záložky Zobrazit)
ALT + O (aktivace záložky Okno) CTRL + N (nový dokument)
CTRL + O (otevřít) CTRL + X (vyjmutí označeného textu a vložení do schránky)
CTRL + P (tisknout) CTRL + C (kopírování označeného textu do schránky)
CTRL + S (uložit) CTRL + V (vložení označeného textu ze schránky)
CTRL + Z (zpět, navrácení provedené akce) CTRL + Y (opakování navrácené akce)
CTRL + F (hledání v dokumentu) CTRL + A (vybrání/označení celého dokumentu)
CTRL + B (tučný text) CTRL + I (kurzíva)
CTRL + U (podtržení) CTRL + = (dolní index)
CTRL + % (horní index) CTRL + ? (zvětšit písmo)
CTRL + ; (zmenšit písmo) CTRL + L (zarovnat text vlevo)
CTRL + E (zarovnat text na střed ) CTRL + R (zarovnat text vpravo)
CTRL + J (zarovnat text do bloku) CTRL + SHIFT + P (změnit velikost písma)
CTRL + SHIFT + F (změnit vzhled písma) CTRL + SHIFT + C (kopírovat formátování)
Komunikace přes sociální sítě je již neodmyslitelně spjatá se psaním zkratek, snad každý uživatel počítače se s některými zkratkami setkal. Tyto zkratky se pomalu dostávají i do běžně psané komunikace.
Příklady zkratek používaných v sociálních
sítí:
BTW (by the way = mimochodem),
FA (forever alone = navždy sám),
lol (laughing out loud = hlasitě se směji),
FYI (for your information = pro tvoji informaci),
wtf (what the fuck? = co to sakra má být? volně přeloženo),
ASAP (as soon as possible = co nejdříve je to možné),
POV (point of view = úhel pohledu),
NB (notebook), OP (one person = jedna osoba),
PC (personál computer = počítač),
DNS (do not stand of me = nestojí o mě),
PM (private message = soukromá zpráva),
omg (oh my God = můj bože),
fy (fuck you = jdi do p*).
Tyto zkratky vznikly původně z angličtiny, zkratka etc. (et cetera = a tak dále) vznikla z latiny. Ale i český jazyk se běžně na sociálních sítí zkracuje, obvykle vynecháním samohlásek a nepíše se zatím tečka: tk (tak), pp (pá
pá), tj (to je; to jo; tak jo), cs (čus), dk (díky), ds (dočasný správce).
Ve svém příspěvku PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra.
Určit ve větě slovní druhy: " Přál jí všechno nejlepší".
Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Černá.
Prosím o určení slovních druhů ve větě:
Jan Amos Komenský se léta pokoušel sestrojit perpetum mobile, zařízení, které by fungovalo samo o sobě a nepotřebovalo by k tomu žádnou energii.
Pevnou neboli tvrdou mezeru lze do textu vložit často několika způsoby, například kombinací kláves. Níže si tedy upřesníme konkrétní možnosti v daných programech či operačních systémech.
1. Pevná mezera ve Wordu (zkratka)
Asi nejčastěji se s potřebou pevné mezery setkáte právě při běžném psaní textu ve Wordu (OS Windows), zde je podle mne nejjednodušší použít stisknutí tří kláves: Ctrl + Shift + mezerník.
Jinou možností je zmáčknout levý Alt a na numerické klávesnici napsat 0160, tedy použít klávesovou zkratku (ASCI kód znaku) Alt + 0160. Pozor, ASCI hodnotu je třeba zadat s počáteční nulou, jinak se vloží jiný znak.
Zdlouhavější je pak vložit pevnou mezeru přes volbu Vložení/Symbol/Symboly/No-Break Space (takový prázdný čtvereček). Nebo volbu Vložení/Symbol/Speciální znaky (symbol vypadá jako značka pro stupně, taková bublinka).
A chcete-li pevnou mezeru v textu vidět, pak si nezapomeňte zapnout funkci Zobrazit vše – najdete ji buď v Panelu nástrojů, nebo zapnete pomocí klávesové zkratky Ctrl + 8.
2. Tvrdá mezera v html
V HTML kódu je pro napsání pevné mezery potřeba takzvaná HTML entita, která vypadá takto: (no-break space). Přímo v inPage naleznete tlačítko na vložení pevné mezery, takže si tuto zkratku, ani entitu, nemusíte vůbec pamatovat. SGML entita „nbsp“ je součástí standardu HTML.
3. Pevná mezera v programu InDesign
První možností, jak vytvořit pevnou mezeru v programu InDesign, je využít GREP funkce v InDesignu (verze CS3 a vyšší). Funkce GREP umožňuje pracovat s takzvanými regulárními výrazy. Postup je velmi jednoduchý: Otevřete menu Úpravy, klikněte na položku Hledat a Nahradit. Do pole Hledat zkopírujte následující řetězec (který vyhledá mezeru před jednoznakovou předložkou): (<[szkvaiouSZKVAIOU])[ ]. Do pole Nahradit vložte následující (nahradí mezeru nedělitelnou mezerou): $1~S. Pak už stačí jen potvrdit tlačítkem Nahradit vše. V novějších verzích (CS6) můžete funkci GREP najít i v kartě Odstavcové styly a nastavovat pevné mezery pro konkrétní používaný styl.
Popřípadě můžete využít TypoSkript, což je výborný modul pro vyčištění česky psaného textu. TypoSkript umožňuje jednoduše a rychle vyčistit text od nepotřebných znaků, nebo naopak vložit nedělitelné, pevné mezery.
Poslední možností je vytvořit pevné mezery ručně: V textu umístěte kurzor na požadované místo (pokud je mezi slovy obyčejná mezera, vymažte ji). V menu Text zvolte Vložit prázdné místo a pak z kontextové nabídky vyberte Vložit nerozdělitelnou mezeru. Pro urychlení můžete využít klávesovou zkratku Ctrl + Alt + X. Je to sice pracné, ale máte plnou kontrolu nad tokem textu. Rovněž se doporučuje zapnout si i skryté značky: Text – Zobrazit netisknutelné (skryté) znaky (podobně, jak je možné ve&nbs
Následující přehled obsahuje číselné kódy, dvoupísmenné a třípísmenné zkratky států. Dozvíte se zde například, že značka státu BY patří Běloruské republice.
004 – AF – AFG - Islámská republika Afghánistán (zkrácený název státu: Afghánistán)
008 – AL – ALB - Albánská republika (zkrácený název státu: Albánie)
010 – AQ – ATA - Antarktida
012 – DZ – DZA - Alžírská demokratická a lidová republika (zkrácený název státu: Alžírsko)
016 – AS – ASM - Americká Samoa
020 – AD – AND - Andorrské knížectví (zkrácený název státu: Andorra)
024 – AO – AGO - Angolská republika (zkrácený název státu: Angola)
028 – AG – ATG - Antigua a Barbuda
031 – AZ -AZE - Ázerbájdžánská republika (zkrácený název státu: Ázerbájdžán)
032 – AR – ARG - Argentinská republika (zkrácený název státu: Argentina)
036 – AU – AUS - Austrálie
044 – BS – BHS - Bahamské společenství (zkrácený název státu: Bahamy)
048 – BH – BHR - Království Bahrajn (zkrácený název státu: Bahrajn)
050 – BD – BGD - Bangladéšská lidová republika (zkrácený název státu: Bangladéš)
051 – AM – ARM - Arménská republika (zkrácený název státu: Arménie)
052 – BB – BRB - Barbados
060 – BM – BMU - Bermudy
064 – BT – BTN - Bhútánské království (zkrácený název státu: Bhútán)
068 – BO – BOL - Mnohonárodní stát Bolívie (zkrácený název státu: Bolívie)
070 – BA – BIH - Bosna a Hercegovina
072 – BW – BWA - Republika Botswana (zkrácený název státu: Botswana)
074 – BV – BVT - Bouvetův ostrov
076 – BR – BRA - Brazilská federativní republika (zkrácený název státu: Brazílie)
084 – BZ – BLZ - Belize
086 – IO – IOT - Britské indickooceánské území
090 – SB – SLB - Šalomounovy ostrovy
092 – VG – VGB - Britské Panenské ostrovy
095 – XK – XKO - Republika Kosovo (zkrácený název státu: Kosovo)
096 – BN – BRN - Brunej Darussalam
104 – MM – MMR - Republika Myanmarský svaz
108 – BI – BDI - Republika Burundi (zkrácený název státu: Burundi)
112 – BY – BLR - Běloruská republika (zkrácený název státu: Bělorusko)
116 – KH – KHM - Kambodžské království (zkrácený název státu: Kambodža)
120 – CM – CMR - Kamerunská republika (zkrácený název státu: Kamerun)
124 – CA – CAN - Kanada
132 – CV – CPV - Kapverdská republika (zkrácený název státu: Kapverdy)
136 – KY – CYM - Kajmanské ostrovy
140 – CF – CAF - Středoafrická republika
144 – LK – LKA - Srílanská demokratická socialistická republika (zkrácený název státu: Srí Lanka)
148 – TD – TCD -Čadská republika (zkrácený název státu: Čad)
152 – CL – CHL - Chilská republika (zkrácený název státu: Chile)
156 – CN – CHN - Čínská lidová republika (zkrácený název státu: Čína)
Zkracování je v českém jazyce jedním ze základních způsobů obohacování slovní zásoby. Kromě zkracování sem spadá i odvozování, skládání, přenášení významu, přejímání z cizích jazyků a spojování slov v sousloví. Zkracování je v dnešní době jedním z nejpopulárnějších způsobů i díky internetu a sociálním sítí. Zkratky obvykle vzniknou z prvních písmen zkracovaných slov.
Ve svém příspěvku URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.
Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Misařová,
ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).
Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).
Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.
A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.
P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.
Zkratky bývají často čistě grafické, obvykle se tvoří tak, že se použije první písmeno slova nebo slovního spojení, někdy mohou vzniknout ze slabik. U těchto zkratek následuje za takto zkráceným slovem tečka. Pokud tímto slovem končí věta, tak se napíše zkrácené slova, tečka, mezera a pak následuje interpunkční znaménko (výjimkou je tečka, která se znovu nepíše, neboť nemohou být dvě tečky za sebou!).
V českém jazyce již bylo vytvořeno mnoho zkratek, které jsou všeobecně známé, všichni je píší stejným způsobem a jejich význam je všem známý. Pokud by totiž zkratka nebyla pro čtenáře srozumitelná, nebo její využití neznamenalo úsporu (místa, času), tak se obvykle dává přednost nezkrácenému slovu.
Zkratky státních příslušností se tedy objevují v různých dokladech a dokumentech. S různými zkratkami státních příslušností se můžeme setkat ale nejen v dokladech, ale třeba i v žádostech o vízum nebo povolení k pobytu. Následuje seznam mezinárodních kódů států, které se mohou objevit v takovýchto dokumentech. Tučně zvýrazněné jsou ty, s nimiž se můžeme v České republice setkat častěji. Některé z těchto zemí již třeba neexistují, ale i tak se stále mohou objevit jako státní příslušnost u některých jedinců. V seznamu se objevují i zkratky pro lidi bez státní příslušnosti a pro lidi, kteří jsou podle mezinárodních konvencí považováni za uprchlíky.
