Proč jsou copak a kdopak pouze tázací zájmena
Proč jsou „copak“ a „kdopak“ jen tázací?
Zájmena copak a kdopak jsou pouze tázací, protože část -pak zesiluje nebo zdůrazňuje otázku. Slova tedy vždy vyjadřují nějaké ptaní, případně otázku nepřímou. Naproti tomu základní zájmena co a kdo mohou být podle použití nejen tázací, ale také vztažná. Právě připojením -pak se jejich použití omezuje na tázací význam.
Rozdíl je dobře vidět, když porovnáme dvojice kdo – kdopak a co – copak. Slova kdo a co jsou významově neutrálnější a mohou kromě otázky spojovat také vedlejší větu s jinou částí výpovědi. Tvary kdopak a copak však obsahují částici -pak, která vyjadřuje zájem, překvapení, zdůraznění nebo naléhavost otázky. Proto se u nich zachovává tázací charakter i tehdy, když nestojí na začátku přímé otázky.
Podrobné vysvětlení
Rozhodující je částice -pak
Základní zájmena kdo a co mohou mít více funkcí. V jedné větě se jimi přímo ptáme:
- Kdo přišel?
- Co hledáš?
V takovém případě jsou tázací.
Mohou však vystupovat i jako zájmena vztažná:
- Kdo přijde první, dostane cenu.
- Udělal všechno, co slíbil.
V těchto větách se skutečně na nic neptáme. Zájmeno pouze vytváří vztah mezi částmi věty nebo uvádí vedlejší větu.
U slov kdopak a copak je situace jiná. Jsou vytvořena ze zájmen kdo, co a částice -pak. Ta zesiluje tázací odstín:
- Kdopak nám to přišel?
- Copak se stalo?
Význam můžeme přibližně vyjádřit jako „kdo asi“, „kdo to jen“, „co asi“ nebo „co se to“. Nejde přitom vždy o doslovně stejný význam, ale ve všech případech zůstává přítomný prvek otázky.
Přehledné porovnání
Kdo a co mohou být vztažná, kdopak a copak ne
| Zájmeno | Tázací použití | Vztažné použití |
|---|---|---|
| kdo | Kdo tam stojí? | Kdo chce, může přijít. |
| co | Co jsi koupil? | Vím všechno, co se stalo. |
| kdopak | Kdopak to klepe? | běžně se jako vztažné neužívá |
| copak | Copak se ti přihodilo? | běžně se jako vztažné neužívá |
Dobře je to vidět při pokusu nahradit vztažné zájmeno zesíleným tvarem:
- Správně: Udělal všechno, co mohl.
- Nesprávně ve vztažném významu: Udělal všechno, copak mohl.
- Správně: Kdo odpověď zná, přihlásí se.
- Nesprávně ve vztažném významu: Kdopak odpověď zná, přihlásí se.
Tvary s -pak zde působí nepřirozeně právě proto, že čtenáře nebo posluchače vedou k očekávání otázky.
Jak jev bezpečně poznat
Pozor na nepřímou otázku
Největší zmatek vzniká ve větách, které na první pohled vypadají jako vedlejší věty se vztažným zájmenem:
- Nevím, kdopak to udělal.
- Zajímalo mě, copak hledá.
Slova kdopak a copak zde nejsou vztažná. Jde o nepřímé otázky. První větu si můžeme převést na přímou otázku:
Kdopak to udělal? – Nevím, kdopak to udělal.
Podobně:
Copak hledá? – Zajímalo mě, copak hledá.
To je praktická pomůcka: pokud můžeme vedlejší větu snadno převést na samostatnou otázku a tázací význam zůstane zachován, jde stále o tázací zájmeno.
U skutečného vztažného zájmena takový převod nefunguje:
Udělal všechno, co mohl.
Část „co mohl“ není otázkou „Co mohl?“. Zájmeno co se zde vztahuje k výrazu všechno a spojuje jej s vedlejší větou. Proto je vztažné.
Příklady
Příklady tázacího použití
Kdopak
- Kdopak zazvonil u dveří?
- Kdopak dnes chybí ve škole?
- Nevíš, kdopak vyhrál soutěž?
- Rád bych věděl, kdopak ten dopis poslal.
Copak
- Copak se stalo?
- Copak máš v té krabici?
- Nevím, copak tam děti objevily.
- Řekni mi, copak tě tak pobavilo.
V posledních dvou příkladech není otazník, přesto jsou zájmena tázací. Otázka je pouze začleněna do jiné věty.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyba při určování
Častou chybou je pravidlo: „Když zájmeno uvádí vedlejší větu, je vztažné.“ To neplatí. Vedlejší větu mohou uvádět také tázací výrazy v nepřímých otázkách.
Porovnejte:
- Nevím, kdo přišel. – nepřímá otázka, kdo je tázací.
- Ten, kdo přišel, byl Petr. – kdo je vztažné.
- Nevím, kdopak přišel. – nepřímá otázka, kdopak je tázací.
U posledního příkladu navíc částice -pak jasně podporuje tázací význam. Proto se kdopak a copak tradičně řadí pouze mezi zájmena tázací, zatímco kdo a co mohou podle kontextu patřit mezi tázací i vztažná.
Nejčastější otázky
Je „kdopak“ vždy tázací zájmeno?
Ano. Kdopak má tázací význam, který je zesílen částicí -pak. Může stát v přímé otázce „Kdopak přišel?“ i v nepřímé otázce „Nevím, kdopak přišel.“ Ve druhém případě absence otazníku nic nemění na tom, že jde významově o otázku.
Je „copak“ vždy zájmeno?
Ne v každém použití je situace stejně jednoduchá. Ve větě Copak jsi našel? zastupuje copak neznámou věc a má zájmenný tázací význam. Slovo copak se však může objevit i v jiném významovém použití, například jako výraz překvapení nebo údivu. Při určování slovního druhu je proto vždy důležitý konkrétní kontext.
Proč může být „kdo“ vztažné, ale „kdopak“ ne?
Zájmeno kdo samo o sobě neobsahuje zesilující tázací částici, a může proto také vytvářet vztah mezi větami: Kdo chce, může přijít. U tvaru kdopak částice -pak zachovává tázací odstín, takže se tento tvar pro neutrální vztažnou funkci nepoužívá.
Jak poznám tázací zájmeno v nepřímé otázce?
Zkuste část vedlejší věty převést na samostatnou otázku. Například Nevím, kdopak volal lze převést na Kdopak volal? Tázací význam zůstal zachován. Naproti tomu ve větě Člověk, kdo... nebo ve spojení všechno, co udělal zájmeno vytváří vztah k jiné části věty a nejde o skutečnou otázku.