Gramatika

Proč jsou copak a kdopak pouze zájmena tázací

Zájmena copak a kdopak jsou pouze tázací, protože částice -pak jim dodává nebo zesiluje význam otázky. Slova kdo a co mohou být podle použití tázací i vztažná, ale podoby kdopak a copak se používají k otázce, často s důrazem, údivem nebo zvědavostí. Proto nemohou zastupovat běžné vztažné zájmeno ve větách typu Ten, kdo přišel nebo To, co jsem viděl.

Největší zmatek vzniká proto, že zájmena kdo a co skutečně mohou být tázací i vztažná. Mohlo by se tedy zdát, že totéž musí platit také pro jejich rozšířené podoby kdopak a copak. Rozhodující však není jen základ slova, ale jeho význam a použití ve větě. Připojením -pak vzniká výraz se zřetelně tázacím významem. Navíc je třeba odlišovat vztažnou větu od nepřímé otázky: právě nepřímá otázka může obsahovat kdopak nebo copak a na první pohled může připomínat větu vztažnou.

Podrobné vysvětlení

Proč se kdo a co mohou stát vztažnými, ale kdopak a copak ne

Základní zájmena kdo a co mohou mít v češtině dvě různé funkce. V otázce jsou tázací:

  • Kdo přišel?
  • Co se stalo?

V jiném typu věty však mohou být vztažná:

  • Ten, kdo přišel první, dostal cenu.
  • Všechno, co jsme potřebovali, už máme.

Ve druhé skupině vět už se nikdo na osobu ani věc neptá. Zájmeno pouze spojuje vedlejší větu s výrazem v hlavní větě a současně ve vedlejší větě zastupuje určitou osobu nebo věc.

U slov kdopak a copak je situace jiná. Část -pak zachovává a zpravidla také zdůrazňuje tázací charakter výrazu. Mluvčí se skutečně ptá, případně otázkou vyjadřuje zvědavost, překvapení, zájem nebo jiný odstín.

  • Kdopak nám to přišel?
  • Copak se tady stalo?
  • Kdopak asi vyhraje?

Proto nelze prostě nahradit vztažné kdo výrazem kdopak:

Ten, kdo mi pomohl, už odešel.

Podoba Ten, kdopak mi pomohl, už odešel není běžnou spisovnou konstrukcí se vztažným zájmenem. Slovo kdopak totiž vyvolává význam otázky, který do takové vztažné věty nepatří.

Přehledné porovnání

Rozhodující rozdíl: vztažná věta versus otázka

Věta Druh zájmena Proč
Kdo přišel? tázací Mluvčí se ptá na osobu.
Kdopak přišel? tázací Jde o otázku s důrazem nebo odstínem zvědavosti.
Ten, kdo přišel, si sedl. vztažné Kdo spojuje vedlejší větu s výrazem ten.
Co hledáš? tázací Mluvčí se ptá na věc.
Copak hledáš? tázací Stále jde o otázku, pouze významově zdůrazněnou.
Našel jsem to, co jsem hledal. vztažné Co odkazuje k výrazu to a připojuje vedlejší větu.

Jak jev bezpečně poznat

Pozor na nepřímou otázku

Právě zde vzniká nejčastější pochybnost. Slovo kdopak totiž může stát i uprostřed souvětí:

Nevím, kdopak přijde.

Na první pohled by se mohlo zdát, že kdopak připojuje vedlejší větu, a proto je vztažné. Ve skutečnosti však věta obsahuje nepřímou otázku. Její význam si můžeme rozvinout takto:

Nevím odpověď na otázku: „Kdopak přijde?“

Tázací význam tedy nezmizel. Jen už otázka není vyslovena jako samostatná tázací věta.

Stejně funguje copak:

  • Zajímalo mě, copak tam našli.
  • Řekni mi, copak se přihodilo.

Obě vedlejší věty vyjadřují obsah otázky: Copak tam našli? a Copak se přihodilo? Proto zůstává zájmeno tázací.

Jednoduchá pomůcka zní: Jestli lze vedlejší větu převést na samostatnou otázku se stejným zájmenem, jde zpravidla o tázací zájmeno, nikoli o vztažné.

Příklady

Srovnání na podobných větách

Kdo a kdopak

Ptám se, kdo zavolal. Zájmeno kdo je tázací, protože jde o nepřímou otázku: Kdo zavolal?

Ptám se, kdopak zavolal. Zájmeno kdopak je rovněž tázací, jen otázka působí důrazněji nebo citověji.

Člověk, kdo zavolal... by v běžné spisovné češtině nebyla vhodná konstrukce; obvykle řekneme například člověk, který zavolal. U zájmena kdo je vztažné použití typické zejména v konstrukcích jako ten, kdo....

Ten, kdo zavolal, se nepředstavil. Zde je kdo vztažné.

Co a copak

Nevím, co koupil. Slovo co je zde tázací: můžeme vytvořit otázku Co koupil?

Nevím, copak koupil. Také copak je tázací.

Ukázal mi to, co koupil. Zde je co vztažné, protože odkazuje k výrazu to.

Podoba Ukázal mi to, copak koupil nemá stejnou vztažnou funkci a ve spisovném vyjadřování ji tímto způsobem nepoužíváme.

Nejčastější chyby

Nejčastější chyba při určování

Chybné pravidlo by znělo: „Když zájmeno stojí na začátku vedlejší věty, je vztažné.“ To neplatí. Vedlejší větu mohou uvádět také tázací výrazy v nepřímých otázkách.

Porovnejme:

  • Vím, kdo přišel. – obsah lze chápat jako odpověď na otázku Kdo přišel?; kdo je tázací.
  • Znám toho, kdo přišel.kdo se vztahuje k výrazu toho; kdo je vztažné.
  • Zajímá mě, kdopak přišel. – jde o nepřímou otázku; kdopak je tázací.

U samotného kdo nebo co proto musíme vždy sledovat význam celé věty. U kdopak a copak je určování jednodušší, protože jejich podoba je spojena s tázacím významem.

Jak si pravidlo zapamatovat

Jak si rozdíl snadno zapamatovat

Kdo? Co? mohou mít dvě role: mohou se ptát, ale mohou také sloužit jako vztažná zájmena.

Kdopak? Copak? v sobě nesou zesílený tázací odstín. Pomyslné -pak si proto můžeme spojit s otázkou: „Tak kdopak?“ „Tak copak?“

A pokud se kdopak nebo copak objeví uvnitř souvětí, nejprve ověřte, zda nejde o nepřímou otázku. Například Nevím, kdopak to udělal stále obsahuje skrytou otázku Kdopak to udělal?

Nejčastější otázky

Je zájmeno kdo vždy tázací?

Ne. Kdo může být tázací i vztažné. Ve větě Kdo přišel? je tázací. Ve spojení Ten, kdo přišel je vztažné, protože odkazuje k výrazu ten a připojuje vedlejší větu. Rozhoduje tedy význam a funkce v konkrétní větě.

Je zájmeno co vždy tázací?

Také není. Ve větě Co potřebuješ? je co tázací. Ve větě Dostal všechno, co potřeboval je vztažné. Zájmena kdo a co tedy mohou měnit druh podle svého použití.

Proč je kdopak v souvětí stále tázací?

Protože může uvádět nepřímou otázku. Například věta Nevím, kdopak vyhrál obsahuje otázku Kdopak vyhrál?, pouze není vyslovena samostatně. Samotné postavení na začátku vedlejší věty proto ze zájmena nedělá zájmeno vztažné.

Jak nejlépe poznám vztažné zájmeno?

Vztažné zájmeno se zpravidla vztahuje k nějakému výrazu v jiné části souvětí a současně připojuje vedlejší větu. Například ve větě Ten, kdo to ví, odpoví se kdo vztahuje k výrazu ten. U nepřímé otázky naopak můžeme zpravidla rekonstruovat skutečnou otázku: Nevím, kdo odpoví znamená Kdo odpoví?