Vypravování patří mezi slohové útvary, se kterými se žáci setkávají už na prvním stupni základní školy a postupně se k němu vracejí v náročnější podobě. Není to náhoda – právě vypravování dává prostor fantazii, osobním zážitkům i schopnosti zaujmout čtenáře napětím a dějem.
Pokud pochopíte, co vypravování skutečně je, jak funguje jeho osnova a jaké znaky by v něm nikdy neměly chybět, psaní slohové práce se pro vás změní z nepříjemné povinnosti v tvůrčí činnost, kterou zvládnete s jistotou a bez stresu.
Co je vypravování
Vypravování je útvarem slohového postupu vyprávěcího. Děj je jedinečný, neopakovatelný, uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti. Vypravováním tak vlastně někomu chcete písemně sdělit něco, co se stalo. Cílem vypravování je především zachytit a objasnit událost v jejím průběhu. Hlavní vlastností, kterou se vypravování liší od obyčejného popisu děje, je bezesporu napětí. Základními kameny vypravování by proto měly být uvedení do děje, zápletka, stupňování napětí přecházející ve vyvrcholení a rozuzlení. Vypravování se používá v literatuře jako základ pro román, povídku a také epickou poezii.
Osnova
1. Uvedení (seznámení s dějem, jeho otevření)
2. Zápletka (napětí)
3. Vyvrcholení
4. Rozuzlení (uzavření děje, poučení, dojmy)
Vypravování může být rozčleněno také do pěti fází
1. Expozice – úvodní situace, seznámení s postavami a prostředím
2. Kolize – zápletka – určitý problém nebo konflikt, který se stupňuje
3. Krize – vyvrcholení konfliktu
4. Peripetie – zvraty, komplikace, obraty ve vyprávění vedoucí k poslední fázi vyprávění
5. Rozuzlení a řešení situace
Osnova může být heslovitá, větná nebo citátová. V jedné osnově nestřídáme různé způsoby!
Písemná forma vyprávění bývá většinou promyšlenější a uspořádanější. Vypravování patří mezi nejpopulárnější slohové práce. Je to dáno především líbivostí a přístupností tohoto žánru. Vypravování má navíc poměrně jasně danou osnovu, což také výrazně přispívá k jeho oblíbenosti.
Vypravování začíná krátkým úvodem, v němž autor komentuje celý příběh z určitého odstupu. Následuje expozice, kde je již čtenář seznámen s časem a místem příběhu. Další odstavec je věnován představení zápletky, což je klíčová část každého vypravování. Jako čtvrtý odstavec následuje vyvrcholení, jehož hlavní složkou je takzvaná gradace, tedy stupňování napětí. Předposlednímu odstavci se říká rozuzlení a dojde v něm k vyřešení dříve nastolené zápletky. Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem.
Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje! V takovém případě je hodnotitel nucen klasifikovat tento nedostatek jako nedodržení žánru, což má za výsledek nedostatečné hodnocení.
Aby bylo vypravování pro čtenáře zajímavé a příjemně se četlo, je potřeba, aby autor do svého textu zahrnul následující:
V úvodu vypravování se obvykle stručně představí hlavní postavy a prostředí. Vlastní vypravování lze rozčlenit do tří částí: 1. začátek děje, 2. zápletka, 3. rozuzlení zápletky. Závěr vypravování může obsahovat hodnocení, stručné zamyšlení nebo náznak k možnému pokračování.
K živému a pro čtenáře (posluchače) přitažlivému vypravování přispívá nejen zajímavé téma (tj. o čem se vypráví), nýbrž i volba vhodných jazykových a kompozičních prostředků: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, synonyma, obrazná pojmenování, přísloví, užití tvarů času přítomného pro vyjádření událostí minulých, citlivé užívání prostředků spisovných i nespisovných, přímá řeč a nepřímá řeč, promyšlená větná stavba, dodržování i porušování časové posloupnosti dílčích dějových složek vypravovaného příběhu.
Když píšete vyprávění nebo příběh, měla by osnova začínat uvedením do děje, poté by měla následovat zápletka, vyvrcholení příběhu a rozuzlení. Případně je možné příběh rozdělit do pěti fází, kterými jsou: expozice (úvodní situace), kolize (zápletka), krize (vyvrcholení konfliktu), peripetie (zvraty a komplikace) a nakonec rozuzlení.
Ve škole se otevřený dopis často zadává jako sloh dopis, obvykle na druhém stupni základní školy. Žáci se tímto způsobem učí formulovat názor, pracovat s argumenty a dodržovat formální pravidla.
Typickým zadáním bývá například otevřený dopis starostovi, řediteli školy nebo prezidentovi.
Aby sloh působil živě, je dobré doplnit text drobnými detaily, přirovnáními nebo krátkými příklady chování. Právě tyto prvky dělají z obyčejného slohu zajímavý popis postavy.
Pomoci může také osobní názor nebo krátká vzpomínka, která vystihuje vztah autora ke spolužákovi.
Nejprve se musíte sami rozhodnout, o čem vlastně chcete vypravovat. Co má být tématem vaší slohové práce. Ideálním předmětem k vypravování jsou různé dobrodružné příběhy, příběhy podivných, zajímavých či komických setkání.
Pakliže se vám v poslední době nepřihodila žádná věc, o které byste chtěli vypravovat, můžete si svůj příběh vymyslet. Lze vypravovat originálně nějaký pohádkový příběh, nebo se můžete inspirovat ve fantasy.
2. Chronologie příběhu
Když si vymyslíte téma svého vypravování, měli byste si rozvrhnout, jak ho zpracujete. Jednoduchý a osvědčený princip je, že se budete přidržovat časové osy. To znamená, že vypravujete příběh tak, jak se skutečně odehrál. Tak vypadá i obecná kompozice slohových útvarů:
Úvod
Nejprve čtenáře seznámíte s prostředím, popřípadě postavami, které budou ve vašem příběhu figurovat. Je to krátké uvedení do situace.
Stať (zápletka, vlastní příhoda)
Postupně přejdete k jádru celého příběhu – odhalíte zápletku příběhu. Dobré je, když se pokusíte děj v tomto okamžiku vygradovat, vystupňovat problém. To je například ono komické setkání nebo vylekání se, dobrodružný zážitek a tak dále. Na tuto část vypravování je kladen největší důraz.
Závěr
V poslední části vypravování by mělo přijít rozuzlení zápletky, popřípadě nějaké poučení. Kupříkladu poté, co jste se vylekali podivných a strašidelných zvuků v temném lese, jste zjistili, že se v listí proháněl pouze zajíc, který byl z vás stejně vyplašený jako vy z něho.
3. Závěrečná kontrola
Pokud vám připadá, že se nějaké slovo v práci často opakuje, projděte celý text znovu a vždy, když v něm narazíte na toto slovo, podtrhněte si ho. Podle toho poznáte, jak často dané slovo v práci je. Tento postup vám také usnadní jeho nahrazování, protože ihned uvidíte, kde se slovo nachází.
Osnova knihy je v podstatě stejná jako u povídky. Musí se skládat z úvodu, statě a závěru, respektive obsahovat expozici, kolizi, krizi, peripetii a nakonec rozuzlení.
