Básničky Jaroslava Seiferta patří k pokladům české literatury a při recitaci dokážou děti i dospívající zaujmout jemností, obrazností i hlubším citem. Nejde o prvoplánový humor, ale o poezii, která otevírá dveře do světa vzpomínek, domova a vztahů, jež jsou blízké každému dítěti i dospělému.
Při správném výběru konkrétní básně se mohou Seifertovy texty stát krásným materiálem pro školní recitaci, soutěže i domácí přednes. Pomáhají rozvíjet práci s hlasem, porozumění textu a schopnost vyjádřit emoci, což je při recitaci zásadní.
Jaroslav Seifert
Jeden z nejznámějších českých básníků Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze na Žižkově a zemřel 10. ledna 1986 taktéž v Praze. Jaroslav Seifert byl nejen básníkem, ale i všeobecně uznávaným spisovatelem, novinářem a překladatelem. Jako jedinému Čechovi se mu podařilo získat Nobelovu cenu za literaturu v roce 1984. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa, ze strany byl ale v roce 1929 pochopitelně vyloučen, protože podepsal Manifest sedmi, kritizující bolševizaci ve vedení strany. S komunistickou stranou se dostal znovu do sporu, když protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Představitelé komunistického režimu se ho ale nemohli zbavit úplně, protože patřil mezi známé a oblíbené autory jak u nás, tak i ve světě. Bylo mu tedy dovoleno publikovat, ale nesměl veřejně vystupovat a podepisovat jakékoliv petice (to ale mnohokrát nedodržel, dokonce podepsal komunisty nenáviděnou Chartu 77).
V literatuře se ve 20. letech stal představitelem československé avantgardy a podílel se na vzniku, tvorbě a propagandě uměleckého stylu zvaného poetismus.
Básně vhodné k recitaci se dají čerpat z nejrůznějších Seifertových sbírek. Oblíbené básně se nacházejí v básnické sbírce s názvem Maminka. O čem je kniha Maminka? Tato básnická sbírka vznikla až po druhé světové válce. Jedná se o intimně laděné lyrické básně. Všechny básně v této sbírce nějakým způsobem odkazují k autorově dětství. Promítají se do nich jeho vzpomínky nejen na maminku, ale na různé události, předměty a osoby spojené s dětstvím. Seifert dává jasně najevo, že maminka je tím pojítkem, které drží rodinu pohromadě, právě ona dává členům rodiny lásku, a i proto se k ní rádi vrací. Jak už název sbírky napovídá, básně jsou plné citu (především lásky a obdivu k matce. Básně ze sbírky Maminka provází také určitá nostalgie a smířenost s plynutím času, protože smrt čeká každého (V řadě básní se objevuje i motiv smrti maminky.) Kromě maminky se v básních objevují i další členové rodiny: otec, dědeček a strýc.
Výhodou těchto básní pro recitaci je, že se rýmují. Nevýhodou je, že obsahují zastaralé výrazy, které dnes mladí již neznají. Seifert se navíc často snaží ve svých básních vyjadřovat vzletně (a zároveň jednoduše) a využívá k tomu svoji bohatou slovní zásobu. I to ale může v některých případech být nevýhodou při recitaci.
Výhodou těchto básních je, že tématem jsou jednoduché, lidem často známé situace, předměty, osoby.
Báseň Září pochází z období, kdy Jaroslav Seifert rozvíjel svou typickou lyriku založenou na jemné obraznosti a osobním prožitku. Seifert velmi často čerpá inspiraci z konkrétních životních okamžiků, které převádí do univerzálně srozumitelných pocitů. Podzimní atmosféra, motiv světla a tiché radosti či nostalgie jsou pro jeho tvorbu charakteristické.
Přes silné ideové ukotvení zůstává Seifert především lyrikem. Používá obrazy přírody, biblické odkazy a intimní tón, který činí texty čitelnými i pro dnešního čtenáře.
„Září“ často bývá interpretováno jako okamžik, kdy se člověk zastavuje a vnímá pomíjivost času. Podzim zde není chápán jako úpadek, ale jako klidná fáze plná krásy. Seifert tak připomíná hodnotu drobných všedních okamžiků a schopnost najít poezii i v obyčejnosti.
Jaroslav Seifert (1901–1986), držitel Nobelovy ceny za literaturu, psal poezii, která je srozumitelná, lidská a emocemi naplněná. „Září“ pochází z období, kdy se autor obracel stále více k introspektivním tématům a drobným osobním obrazům. Báseň tak odráží jeho zralý styl a jemnou poetiku každodennosti.
Tématem básně je proměna času, ztišení přírody, ale také vnitřní ztišení člověka. Seifert zachycuje okamžik křehké krásy, kdy léto odchází a nastupuje podzim – nikoli dramaticky, ale jemně, téměř nepostřehnutelně.
Jaroslav Seifert patří mezi autory, kteří tuto formu využívali velmi přirozeně. Jeho osmislokové básně často propojují dětský pohled na svět, vzpomínky, přírodu a každodenní život.
Právě díky srozumitelnému jazyku a pravidelné stavbě jsou jeho básně vhodné pro recitaci i rozbor ve škole.
Sbírka Město v slzách vzniká na počátku 20. let 20. století, tedy v období silných společenských otřesů. Poválečná realita, sociální nerovnost a rozčarování z moderní civilizace se výrazně promítají do tematického zaměření básní. Seifert zde reaguje na zkušenost města jako prostoru práce, bolesti i kolektivního zápasu.
Proletářská poezie se snaží dát hlas těm, kteří jej běžně nemají. Seifert zde neidealizuje bídu, ale ukazuje ji v její syrovosti. Zároveň však neztrácí víru v člověka a v možnost změny.
Jaroslav Seifert – Báseň Září: literární rozbor a význam
Báseň „Září“ je typickým příkladem Seifertovy schopnosti spojovat obyčejné okamžiky s poetickou hloubkou. Využívá obrazů podzimu, světla, melancholie i jemné radosti, aby vyvolala atmosféru konce léta a přechodu do klidnější části roku. Přestože jde o krátký text, nabízí dostatek témat k rozboru pro studenty i milovníky české poezie.
