Seznam základních spojek v češtině
Mezi základní spojky v češtině patří například a, i, ani, nebo, či, ale, avšak, však, proto, tedy, protože, jelikož, když, jestliže, aby, ačkoli a přestože. Spojky jsou neohebné slovní druhy, které spojují větné členy nebo celé věty. Nejčastěji je dělíme na souřadicí a podřadicí.
Úplný seznam všech možných českých spojek by byl poměrně rozsáhlý, protože vedle jednoduchých spojek existují také spojovací výrazy složené z více slov. Pro školní výuku je proto praktičtější znát především nejčastější spojky a rozumět tomu, jaký vztah mezi větami vyjadřují. Následující přehled obsahuje základní spojky, se kterými se žáci běžně setkávají při určování slovních druhů i při rozboru souvětí.
Přehled
Přehled nejběžnějších českých spojek
| Druh | Základní spojky |
|---|---|
| Souřadicí | a, i, ani, nebo, či, ale, avšak, však, nýbrž, proto, tedy |
| Podřadicí | že, aby, protože, jelikož, poněvadž, když, až, jestliže, pokud, ačkoli, přestože, než, jako |
Rozdělení na souřadicí a podřadicí spojky vychází z toho, jaké části věty nebo souvětí spojka propojuje. Některé spojky se také seskupují podle přesnějšího významového vztahu.
Druhy a rozdělení
Souřadicí spojky
Souřadicí spojky spojují větné členy nebo věty, které jsou z hlediska stavby na stejné úrovni.
Slučovací spojky
Vyjadřují spojení nebo přidávání dalších skutečností.
- a
- i
- ani
- také v některých spojeních plní podobnou spojovací funkci, samo však nemusí být vždy spojkou
Příklad: Petr otevřel okno a Jana rozsvítila lampu.
Stupňovací spojky
Druhá část sdělení zesiluje nebo zdůrazňuje první.
- ba
- ba i
- dokonce v některých konstrukcích
- nejen – ale i
Příklad: Výlet byl zajímavý, ba dokonce překonal naše očekávání.
Odporovací spojky
Vyjadřují protiklad mezi dvěma částmi sdělení.
- ale
- avšak
- však
- nýbrž
Příklad: Chtěl přijít, ale neměl čas.
Vylučovací spojky
Vyjadřují volbu mezi několika možnostmi.
- nebo
- či
- buď – nebo
Příklad: Pojedeme vlakem, nebo zůstaneme doma.
Důsledkové spojky
Vyjadřují následek nebo důsledek předchozího děje.
- proto
- tedy
- tudíž
Příklad: Celou noc mrzlo, proto byla silnice kluzká.
Podřadicí spojky
Podřadicí spojky nejčastěji připojují vedlejší větu k větě hlavní nebo k jiné větě, na které je významově závislá.
- že – Vím, že přijde.
- aby – Pospěš si, abychom nepřišli pozdě.
- protože – Zůstal doma, protože byl unavený.
- jelikož – Jelikož pršelo, zápas se nekonal.
- poněvadž – Nepřišel, poněvadž měl jiné povinnosti.
- když – Zavolej mi, když dorazíš.
- až – Začneme, až budou všichni připraveni.
- jestliže – Jestliže bude hezky, vyrazíme ven.
- pokud – Pokud budeš chtít, pomohu ti.
- ačkoli – Ačkoli byl unavený, pokračoval v práci.
- přestože – Přestože pršelo, šli jsme na procházku.
- než – Než odejdeš, zavři okno.
Jak jev bezpečně poznat
Jak poznat spojku
Spojka patří mezi neohebné slovní druhy. To znamená, že nemění svůj tvar podle pádu, čísla, rodu ani osoby. Jejím hlavním úkolem je něco spojovat.
Při určování si lze položit jednoduchou otázku: Spojuje toto slovo dvě části věty nebo dvě věty?
Například:
- Honza a Petr přišli. – spojka a spojuje dva větné členy.
- Honza přišel, ale Petr zůstal doma. – spojka ale spojuje dvě věty.
- Vím, že se vrátí. – spojka že připojuje vedlejší větu.
Samotný seznam spojek však někdy nestačí. Některá slova mohou mít podle konkrétní věty jinou slovnědruhovou nebo spojovací funkci, proto je při určování důležitý celý kontext.
Příklady
Příklady základních spojek ve větách
- Adam a Klára šli do školy.
- Nevzal si čepici ani rukavice.
- Dáš si čaj, nebo kávu?
- Chtěla jet na kole, ale začalo pršet.
- Bylo pozdě, proto jsme se vrátili domů.
- Myslím, že máš pravdu.
- Přišel dříve, aby nám pomohl.
- Nešli jsme ven, protože foukal silný vítr.
- Když skončila škola, děti běžely na hřiště.
- Přestože byl závod náročný, dokončila ho.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování spojek
Záměna spojky a předložky
Předložka se zpravidla pojí s podstatným jménem nebo zájmenem, například do školy, před domem, bez tebe. Spojka naopak propojuje větné členy nebo věty: Eva a Tomáš, přišel, ale brzy odešel.
Představa, že před každou spojkou musí být čárka
To neplatí. Například před jednoduchou spojkou a se čárka v běžném slučovacím poměru nepíše: Vzala batoh a odešla. Interpunkce závisí na stavbě souvětí a významovém vztahu, nikoli pouze na tom, že se ve větě objevila spojka.
Záměna spojky za jiné spojovací slovo
Vedle spojek mohou vedlejší věty připojovat také vztažná zájmena nebo příslovce, například který, kdo, kde, kam. Ne každé slovo stojící mezi dvěma částmi souvětí je tedy automaticky spojkou.
Nejčastější otázky
Jaké jsou nejčastější spojky v češtině?
Mezi nejčastější patří a, i, ani, ale, nebo, či, že, aby, protože, když, až, pokud, jestliže, ačkoli a přestože. Ve školních cvičeních se s nimi setkáte velmi často.
Jaké jsou základní druhy spojek?
Základní dělení je na spojky souřadicí a podřadicí. Souřadicí spojují části na stejné úrovni, například a, ale, nebo. Podřadicí připojují závislou větu, například že, protože, když, aby.
Je „a“ spojka?
Ano. A je typická souřadicí spojka. Nejčastěji vyjadřuje slučovací poměr: Tomáš četl a Jana psala. Může spojovat také jednotlivé větné členy: jablka a hrušky.
Je „protože“ spojka?
Ano. Protože je podřadicí spojka. Obvykle uvádí vedlejší větu vyjadřující příčinu nebo důvod: Zůstali jsme doma, protože venku silně pršelo.
Patří spojky mezi ohebné slovní druhy?
Ne. Spojky jsou neohebný slovní druh. Neskloňují se ani nečasují a jejich tvar se nemění. Jejich hlavní funkcí je spojovat větné členy, věty nebo jiné části výpovědi.