Informace od učitelek češtiny

HLAVNÍ STRÁNKA

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

SHODA PODMĚTU S PŘÍSUDKEM

Test na shodu přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

  1. Dnové jsou rodu životného, a proto se píše: dnové plynuly .
  2. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu středního čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku .
  3. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu mužského životného čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku .
  4. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu ženského čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku .
  5. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu mužského neživotného čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku.
  6. U nevyjádřeného podmětu se vždy píše v koncovce přísudku -i .
  7. Pokud je v podmětu alespoň jedno podstatné jméno rodu mužského životného čísla množného píše se v koncovce přísudku vždy .
  8. Pokud muž napíše ženě: „Mohl_ bychom jít do kina“, v přísudku se napíše koncovka .
  9. Jaká koncovka se doplní na  chybějící místo. Kamarádi šli do kina. Příliš se nebavil_ .
  10. Koncovka přísudku se určuje podle pádu a rodu podmětu .


Zdroj: Shoda přísudku s podmětem

Diskuze: čj pravopis my byli

Potřebuji vysvětlit / věta -Já a Pavel jsme byly v kině. Je správně shoda podmět s přísudkem, tedy tvrdé y po l je správně? A nebo je měkké i jako my všichni? Děkuji .

Zdroj: diskuze Čj pravopis my byli
Počet odpovědí: 1

Podmět a přísudek

Podmět a přísudek jsou skladební dvojicí, která je vyjádřená skladebním vztahem shody (latinsky predikace). Znamená to, že se tyto dva členy shodují v osobě, čísle a ve jmenném rodě. Shoda nastává v okamžiku, kdy je jeden člen závislý na druhém (= řídícím) členu. U podmětu a přísudku je závislým členem přísudek a členem řídícím je podmět. Proto jejich vztah nelze nazvat shoda podmětu s přísudkem. Správný název je přesně obrácený, shoda přísudku s podmětem.

Zdroj: Podmět

Diskuze: Určení podmětu ve větě s číslovkou

Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.

Zdroj: diskuze Určení podmětu ve větě s číslovkou
Počet odpovědí: 1

Diktát na shodu přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

V našem městě proběhly besedy se  spisovateli. Lyžaři a instruktoři vjeli na sjezdovku. Koně běhali po louce. Dny se zkracovaly. Ukazatele ležely v příkopě. Sněhuláci na jaře roztáli. Lidičky se shromažďovali na náměstí. Angličané a Rusové se sešli k jednání. Skupiny turistů se vydaly na hrad. Turistické spolky pořádaly výlety. Slavnosti proběhly na nádvoří. Navštívili jsme Sychrov. Ledoborci narazili do ledovce. Vlaštovky, sýkorky a kosi se přilétli najíst ke krmítku. Srnky a lišky se  proháněly ztemnělým lesem. Koně a krávy se pásli u lesa. Drahokamy se třpytily na slunci. Prodavači a prodavačky se na zákazníky usmívali. Výlety do ciziny se  zrušily. V rádiu hlásili dopravní zprávy. Důvěřiví obyvatelé města přišli o  peníze. Desítky zvířat se musely přemístit. Stroje ulehčily lidem práci. Plavci a potápěči měli závody. Noviny a časopisy ležely na polici. Děti se proháněly po hřišti. Dospělí se mile usmívali.

Zdroj: Shoda přísudku s podmětem

Diskuze: určit podmět ve větě kdo ti telefonoval

Prosím o určení podmětu ve větě:kdo ti telefonoval....
Děkuji mockrát

Zdroj: diskuze Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval
Počet odpovědí: 3

Chytáky se shodou přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

Komplikací při určování koncovky v přísudku může být, že špatně určíte podmět.

Například: Tisíce lidí skandovaly (podmět: rod mužský neživotný). Čety vojáků pochodovaly (podmět: rod mužský neživotný). Rodiče zběsile pobíhali (podmět: rod mužský životný). Lidičky se zastavovali na ulicích (podmět: rod mužský životný).

Problematická mohou být i podstatná jména, která jsou zároveň životná, ale i neživotná. Jejich životnost se určí podle jejich koncovek. Příkladem problematických dvojic jsou: ledoborci x ledoborce, mikrobi x mikroby, slanečci x slanečky, ukazatelé x ukazatele, uzenáči x uzenáče, dni x dny x dnové.

Ledoborci se ztratili ve tmě (životný). X Ledoborce vypluly z přístavu (neživotný).

Mikrobi byli všude (životný). X Mikroby byly zkoumány vědci (neživotný).

Slanečci nám chutnali (životný). X Slanečky nám chutnaly (neživotný).

Ukazatelé stáli u cesty (životný). X Ukazatele se zřítily (neživotný).

Uzenáči zůstali na talíři (životný). X Uzenáče zůstaly na talíři (neživotný).

Dni se krátily (neživotný). Dny se krátily (neživotný). Dnové se krátili (životný).

Zdroj: Shoda přísudku s podmětem

Diskuze: ženský rod má vždy ve shodě s přísudkem y?

ženský rod má vždy ve shodě s přísudkem y?
Myši běhali nebo běhaly?

Zdroj: diskuze Ženský rod má vždy ve shodě s přísudkem y?
Počet odpovědí: 1

Diktát pro SOU – shoda podmětu s přísudkem

Nad záhonem poletovali pestrobarevní motýli. Děti se před chvilkou vrátily ze školy. Babička a dědeček oslavili zlatou svatbu. Rodiče se na mě nikdy dlouho nezlobili. Na náměstí se začali scházet lidé. Žáci i žákyně změřili síly v běhu do schodů. Stovky sportovců se zúčastnily zahájení her. Na podzimní obloze létali papíroví draci. U rozsvíceného stromečku jim zářily oči. Letní prázdniny se rychle krátily. Na vynesení rozsudku všichni netrpělivě čekali. Houbaři měli košíky plné hřibů. Skupinky dobrovolníků čistily okolí řeky. Pyšní pávi se procházeli po nádvoří zámku. Koncert zakončily studentky posledního ročníku. Zaměstnanci požadovali zvýšení mzdy. Moje dvě spolužačky a nějaký cizí člověk vystoupili z vlaku. Nejlepší přátelé se po dlouhých letech znovu setkali.

Zdroj: Diktáty pro střední odborná učiliště

Diskuze: Větné členy - přehled

Ve větě "Naším cílem bylo zvítězit." je podmět "zvítězit"
Kdo, co bylo naším cílem? Zvítězit. V tomto případě je to infinitiv ve funkci podmětu.

Zdroj: diskuze Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval
Počet odpovědí: 3

Cvičení na shodu přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

Zvířata běhal po  dvoře.

Loupežníci se schoval do své skrýše.

Květiny pomalu uvadal.

Davy lidí přišl na  výstavu.

Hromady jehličí se válel pod stromy.

Umělci prodal své výtvory.

Sněhuláci na slunci roztál.

Tisíce vloček se snášel k zemi.

Stromy i tráva se ohýbal ve větru.

Koťata lízal mléko.

Kosi a sýkorky se slétl ke krmítku.

Psi divoce štěkal.

Slanečci nikomu nechutnal.

Kladiva a šroubováky se z dílny ztratil.

Lvi a tygři neklidně pobíhal po výběhu.

Sloni a žirafy lenošil na sluníčku.

Ve stánku prodával noviny a časopisy.

Učitelka a žáci se vydal na výlet.

Drahé šperky a šaty se vydražil na aukci.

Ukazatele stál u  cesty.

Poláci a Francouzi přijel na setkání.

V rozhlase hlásil nepříjemné zprávy.

Zprávy z tvého života mě potěšil.

Naše přání všechny překvapil.

Tužky a pravítka se mi válel na stole.

Dnové rychle ubíhal.

Novináři navštívil celebrity.

Všechna odpoledne byl stejná.

Naleziště zlata se vytěžil.

Hlásil hezké počasí.

Lidé objevil nové živočišné druhy.


Zdroj: Shoda přísudku s podmětem

Diskuze: Re: ženský rod má vždy ve shodě s přísudkem y?

Správně je: myši běhaly dál, ale myšáci se schovali.

Zdroj: diskuze Ženský rod má vždy ve shodě s přísudkem y?
Počet odpovědí: 1

Cvičení na podmět a přísudek

Určete podmět a jeho druhy:

1. Na podzim vlaštovky odlétají do  teplých krajin.

Podmět: [select,na podzim,vlaštovky,odlétají,do krajin,teplých,nevyjádřený 2]

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


2. Stromy i tráva se ohýbaly v silném větru.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


3. Zítra budeme péct cukroví.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,3]

Druh podmětu:


4. Malé kotě lízalo mléko z misky.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


5. Chlapci uklízeli v dílně nářadí do  skříněk.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


6. Počasí hlásili po zprávách.

Podmět:

Druh podmětu:

Druh podmětu:


7. Na obloze se rozzářily hvězdy. Svítily celou noc.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,2]

Druh podmětu:


8. Kosi i vrabci se slétali ke  krmítku.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


9. Venku foukal studený vítr.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


10. V oboře se pásli jeleni a laně.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


Zdroj: Podmět

Diskuze: Shoda přísudku s podmětem

Hledám odpověď na dotazy:

1) Jakým větným členem je ve druhé větě ředitel, který je k nevyjádřeným učitelkám přiřazen slovním spojením „stejně jako“?

2)Je v následujícím textu chyba ve shodě přísudku s podmětem?

Vypovídající učitelky u soudu tvrdily, že jednání Fabiánové týkající se hygieny chlapců, kdy dohlížela na to, jak si umývají intimní partie, je zaskočilo a vyděsilo. Fabiánová si to podle nich neměla dovolit. Poukázali stejně jako už dříve ředitel školy Jaromír Vachutka také na to, že ve čtyřech případech na škole v přírodě pochybila i jako zdravotnice, například u žákyně astmatičky, u níž podle nich nedostatečně řešila její problémy s alergickou reakcí.

3) Nemělo být správně uvedeno, že „poukázaly stejně jako už dříve ředitel školy..."?

Zdroj: diskuze Shoda přísudku s podmětem
Počet odpovědí: 0

Shoda přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

Vysvětlení shody přísudku s podmětem

Podmět v množném čísle

Koncovka příčestí minulého

Příklad

Rodu mužského životného

-i

Koně běželi po poli.

Všeobecný

-i

V televizi vysílali zprávy.

Rodu mužského neživotného

-y

Domy byly zbořeny.

Rodu ženského

-y

Zebry se proháněly krajinou.

Rodu středního

-a

Města zářila ve tmě.

Několikanásobný podmět v  množném čísle:

Alespoň 1 člen je rodu mužského životného

-i

Chlapci a dívky jeli na tábor.

Žádný člen není rodu mužského životného

-y

Učitelky a děti se vydaly do  zoologické zahrady.

Všechny členy jsou rodu středního v  množném čísle

-a

Selátka a telata byla zavřena na  malém prostoru.

Několik členů je rodu středního a  alespoň jeden je v jednotném čísle

-y

Kůzlata a hříbě se proháněly pastvinami.

Shoda přísudku s podmětem a nevyjádřený podmět

Psaní koncovek v přísudku může komplikovat situace, kdy je ve větě podmět nevyjádřený. V takovém případě je důležité, jestli je podmět známý z předchozí věty, jestli se dá určit podle oslovení ve větě, jestli se dá odvodit z  kontextu.

Předcházející věta

Nevyjádřený podmět

Z přecházející věty

-i

Malíři namalovali řadu obrazů.

Rozhodli se uspořádat výstavu.

-y

Ženy nakoupily potraviny.

Uvařily z nich večeři.

-a

Hříbata volně pobíhala.

Zaběhla se do lesa.

U oslovení je situace těžší. Je potřeba si uvědomit, jestli podmětem jsou jenom oslovované osoby, pak se koncovka přísudku určuje podle jejich rodu. Například: Holky, co kdybyste přišly na návštěvu? Chlapci, měli byste se  učit. Děvčata, mohla byste mi pomoci?

Pokud se ale oslovují osoby ženského rodu, ale do podmětu se řadí i osoba rodu mužského životného, píše se v koncovce u přísudku -i. Například: Holky, co kdybychom si zahráli fotbal?

Důležité také je, jestli se mluvčí řadí do podmětu a jestli je to muž nebo žena. Například: žena: Holky, co kdybychom zašly na výstavu? Muž: Holky, co kdybychom šli do kina?

Mimotextový kontext to jsou okolnosti, které známe jen my (=mluvčí), ale nejsou nikde v textu zapsány. Používá se třeba v okamžiku, kdy píšeme někomu zprávu/dopis. Pokud je mluvčím žena a píše jiné ženě, píše se v koncovce přísudku -y, pokud se do podmětu nezařadí i muž, například: Mohly bychom zajít na večeři (jen ty dvě ženy). Pokud do podmětu zařadí i muže: Mohli bychom zajít na večeři (je jasné, že bude přítomen i muž).

Zdroj: Shoda přísudku s podmětem

Diskuze: Re: Určení podmětu ve větě s číslovkou

Dobrý den, paní Misařová,

ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).

Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).

Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.

A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.

P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.

Zdroj: diskuze Určení podmětu ve větě s číslovkou
Počet odpovědí: 1

Podmět

Někdy se stává, že žáci (a nejen ti) náhle zpochybní nejen u poznání tohoto větného členu, ale i u jeho pravopisu, neví, jestli se správně píše podmět nebo podnět. Obě slova totiž existují, ale mají zcela různý význam. S jazykovým rozborem souvisí jen podmět, což je již zmíněný základní větný člen. Naopak pod pojmem podnět je myšlen návrh, pobídka, popud, motiv.

Podmět společně s přísudkem tvoří základní skladební dvojici (jejich skladební vztah se nazývá predikací = shodou, protože oba větné členy se shodují v osobě, čísle a jmenném rodě).

Podmět může být vyjádřen podstatným jménem (například: Kočka běhala po zahradě.), zájmenem (například: Všichni na mě zírali.), přídavným jménem (například: Mladí se mnou souhlasili.), číslovkou (například: Dva jsou více než jeden.), slovesem v infinitivu (například: Zvítězit je mým cílem.), citoslovcem (například: Hlasité bum se ozvalo tanečním sálem.).

Je několik druhů podmětu, jedním z nich je podmět nevyjádřený (známý z předcházející věty, zřejmý z tvaru slovesa, všeobecný) a podmět vyjádřený. U podmětu je důležité také to, jestli je rozvíjen a kolika slovy je tvořený. Jestli není ve větě podmět rozvíjen, jedná se o podmět holý, jestli je rozvíjen, jedná se o podmět rozvitý. Podmět tvořený více slovy je nazývaný také jako podmět několikanásobný.

Zdroj: Rozvitý podmět

Cvičení

Poznat ve větě podmět by neměl být problém, komplikovanější pro někoho ale může být poznat vedlejší větu podmětnou. Pro procvičení vedlejší věty podmětné může sloužit cvičení na následujícím odkazu: Cvičení na určení podmětu.

Zdroj: Rozvitý podmět

Několikanásobný podmět

Několikanásobný podmět je vyjádřený několika souřadnými výrazy. Jednotlivé členy tohoto typu podnětu mohou být spojeny čárkami, nebo spojkami: a, i, nebo. Pokud má podmět více než dva výrazy používá se kombinace (například tři slova: mezi prvním a druhým slovem podmětu je čárka, druhý a třetí dělí pak vybraná spojka).

Jaká koncovka v přísudku u několikanásobného podmětu?

  • Několikanásobný podmět může obsahovat podstatná jména stejného rodu.
    • Pokud se jedná o rod mužský životný, píše se v přísudku koncovka –i (například: Atleti a plavci se společně zúčastnili turnaje).
    • U několikanásobného podmětu rodu mužského neživotného se naopak píše v přísudku koncovka –y (například: Stromy a keře se ve větru nakláněly.).
    • U několikanásobného podmětu rodu ženského píšeme v přísudku koncovku –y (například: Sestry a kamarádky vyrazily na společnou dovolenou.).
    • U několikanásobného podmětu rodu středního se píše v přísudku koncovka –a (například: Kuřata a housata se proháněla u babičky po dvoře).
  • Stejně tak často se ale stává, že podmět obsahuje podstatná jména různého rodu nebo čísla.
    • Jestliže je alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píše se v přísudku koncovka –i (například: Žirafy a sloni netrpělivě čekali na krmení.).
    • Jestliže ale není v několikanásobném podmětu člen rodu mužského životného píšeme u přísudku koncovku –y (například: Chaty a domy v našem okolí se pomalu rozpadaly.)
  • Pokud ale stojí přísudek ve větě před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí minulého u přísudku shodovat s rodem nebližšího jména. Pak je povolen obojí způsob pravopisu. (například: Na louce se pásly kozy, koně a krávy. X Na louce se pásli kozy, koně a krávy.)
  • Pokud je podmět v čísle jednotném a žádný člen není v rodu mužském životném se píše u přísudku koncovka –y (například: Kočka a kotě se válely na peci.).

Zdroj: Rozvitý podmět

Druhy podmětu

Podmět může být ve větě vyjádřený, což znamená, že ve větě je přímo nazván původce nebo nositel děje, vlastnosti nebo stavu.

Podmět také může být nevyjádřený, což znamená, že ve  větě není přímo uvedený. V takovém případě rozlišuje tři typy nevyjádřeného podmětu: podmět nevyjádřený známý z předcházející věty, podmět nevyjádřený zřejmý z  určitého tvaru slovesa, podmět všeobecný. Podmět všeobecný se týká přesněji nepojmenovaných osob.

Příklady:

Podmět vyjádřený - Pes vrčel na souseda

Podmět nevyjádřený

  1. známý z předcházející věty - Babička sbírala houby. Našla jich mnoho.
  2. zřejmý z tvaru slovesa - Každý den běháme kolem hráze.
  3. všeobecný - V rádiu mluvili o autonehodě.

Podmět se také rozlišuje podle toho, zda je dále rozvíjen a  z kolika slov se skládá. Pokud ve větě není podmět rozvíjen, jedná se o podmět holý, pokud ho rozvíjí jiný větný člen, jedná se o podmět rozvitý. Posledním typem je podmět několikanásobný, ten se skládá z více slov (více podmětů)

Příklady:

Podmět holý - Babička pekla koláč.

Podmět rozvitý - Moje babička pekla koláč.

Podmět několikanásobný - Babička a maminka pekly koláč.

Zdroj: Podmět

Vedlejší věta doplňková

Vedlejší věta vyjadřuje doplněk věty řídící. Závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje k jménu v podmětu nebo v předmětu této věty. Obvykle závisí na slovese smyslového vnímání (například cítit, vidět, slyšet), ale není to podmínkou. Často je uvozena spojkou jak, jako.

Ukázky použití

Viděl jsem včely, jak létají do úlu.

Vzpomínám si na dědu, jak si rád hrál s vláčky.

Připadal si, jako by byl ve své noční můře.

Zdroj: Druhy vedlejších vět

Cvičení na psaní i y na konci slov

Psaní i y na konci slov se v českém jazyce řídí jasně stanovenými pravidly. Vždy je nejprve důležité rozhodnout, jestli se jedná o koncovku u podstatného jména, přídavného jména, zájmena či slovesa. U podstatných jmen se psaní i y řídí vzory podstatných jmen (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, žena, růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení). Podle vzoru se pak určuje, jaké i y se vlastně napíše. I u přídavných jmen je potřeba určit vzor, zároveň ale také koncové i závisí na rodu a pádu podstatného jména, k němuž se přídavné jméno vztahuje. U sloves o koncovce vždy rozhoduje rod (a případně životnost) podmětu.

Zdroj: Cvičení na psaní y i

Určování větných členů

Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).

Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!

Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).

Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)

U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí.

Zdroj: Větné členy - přehled

Jaké slovní druhy mohou být podmětem

Nedá se říci, že podmětem je vždy podstatné jméno, neboť podmět může být vyjádřen i jinými slovními druhy. Podmětem může být podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce, částice i citoslovce. U podmětu tvořeného slovesem je třeba zdůraznit, že sloveso musí být v infinitivu.

Příklady:

Podstatné jméno - Dívky se rozeběhly směrem k lesu.

Přídavné jméno - Nemocný chtěl co nejdříve opustit nemocnici.

Zájmeno - My na křivdu nezapomeneme.

Číslovka - Dva se zúčastnili běžeckého závodu.

Sloveso - Slyšet operu naživo bylo mým velkým snem.

Příslovce - Rychle a levně je heslem našeho podniku.

Částice - Její ano zaznělo obřadní síní.

Citoslovce - Hlasité žbluňk se ozvalo u rybníka.

Zdroj: Podmět

Co je to podmět

Podmět je část věty, která není na žádném jiném členu mluvnicky závislá. Podmět ve větě vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Při určování větných členů se na podmět ptáme otázkou prvního pádu Kdo? Co? a přísudkem. Například: Kočka vylezla na plot (= otázka: Kdo vylezl na plot?).

Zdroj: Podmět

7. cvičení: Psaní i / y a ve slovesech

Nápověda: O koncovce u sloves (= přísudků) vždy rozhoduje rod podmětu.

a) Parašutisti skákal, podrážky se rozpadal, slůňata pobíhal, omítky opadával, rohlíky se spálil, loďaři pokřikoval, švadleny usilovně pracoval, děti si zpíval, květiny rozkvétal, žáci se připravoval, řízky se smažil, koně poskakoval, stavení chátral, švihadla se válel na zemi, jizvy mizel, zloději vyhrál, království chudl, počítače zastaral, fotbalisti soupeřil, klíče se ztratil, ředitelé schůzoval, zázraky se děl, poddaní se ukláněl.




b) Chlapci a dívky učiteli nerozuměl. Ledoborce vyplul na moře. Dnové se dloužil. Večer v televizi dával hlavní zprávy. Talíře a příbory se válel u popelnice. Lékaři a zdravotní sestry stávkoval. Servírky se dělil s číšníky o tržby. Kočka a myši se proháněl po domě. Papíry a plasty se třídil do popelnic. Koťata s kočkou se slunil na střeše. Otepi slámy se povaloval po louce. Lidé pokřikoval na sportovce. Rysi a vlci se pohyboval ve volné přírodě. Viděl jsme podivná zvířata. Francie a Španělsko spolu sousedil. Výstavy se zúčastnil herci i herečky. V letadle podával dezerty i hlavní jídlo.




Zdroj: Pravopis y i

Zájmena osobní

Osobní zájmena jsou uzavřenou skupinou slov, jejichž úkolem je označovat roli osoby v komunikaci a odkazovat.

Řadí se sem zájmeno , která označuje mluvčího, zájmeno ty, které označuje adresáta. Zájmena ona, ono, on označují předmět komunikace. Zájmeno my označuje mluvčího a  další osoby, zájmeno vy adresáta a další osoby. Zájmena oni označují předměty komunikace.

Do této skupiny se řadí i zvratné zájmeno se. Toto zájmeno se používá tehdy, když se něco přivlastňuje podmětu.

Je důležité si uvědomit, že tyto zájmena se skloňují a že do této skupiny patří všechny tvary těchto zájmen

Zájmena osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se a všechny jejich tvary

Skloňování osobních zájmen já, ty, on, ona, ono v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

TY

ON

ONA

ONO

1. pád

Ty

On

Ona

Ono

2. pád

Mne, mě

Tebe, tě

Jeho, něho, ho, jej, něj

Jí, ní

Jeho, něho, ho, jej, něj

3. pád

Mně, mi

Tobě, ti

Jemu, němu, mu

Jí, ní

Jemu, němu, mu

4. pád

Mne, mě

Tebe, tě

Jeho, něho, ho, jej, něj

Ji, ni

Je, ně, ho, jej, něj

5. pád

-

Ty

-

-

-

6. pád

O mně

O tobě

O něm

O ní

O něm

7. pád

Se  mnou

S tebou

S ním

S jí, s ní

S jím, s ním

Skloňování osobních jmen my, vy, oni, ony v množném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

MY

VY

ONI

ONY (NEŽIV.)

ONY

ONY

1. pád

My

Vy

Oni

Ony

Ony

Ony

2. pád

Nás

Vás

Jich, nich

Jich, nich

Jich, nich

Jich, nich

3. pád

Nám

Vám

Jim, nim

Jim, nim

Jim, nim

Jim, nim

4. pád

Nás

Vás

Je, ně

Je, ně

Je, ně

Je, ně

5. pád

-

Vy

-

-

-

-

6. pád

O nás

O vás

O nich

O nich

O nich

O nich

7. pád

S námi

S vámi

S jimi, s nimi

S jimi, s nimi

S jimi, s nimi

S jimi, s nimi

Skloňování zvratného zájmena se:

ZÁJMENO

PÁDY

SE

1. pád

-

2. pád

Sebe

3. pád

Sobě, si

4. pád

Sebe, se

5. pád

-

6. pád

O sobě

7. pád

S sebou, sebou

Zdroj: Všechna zájmena

Slovní druh slova si

Slovo si je zájmeno. Konkrétně jde o třetí pád čísla jednotného zájmena se. Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena osobní, stejně jako zájmena já, ty, on, ona, ono, my, vy, ni, ony, ona. Na rozdíl od těchto zájmen jde však o zájmeno zvratné (reflexivní), které nemá úplný soubor tvarů vyjadřující systém jeho mluvnických kategorií (tzv. paradigma). Zjednodušeně řečeno: neexistuje u něj nominativ, tedy 1. pád, ani nerozlišuje číslo jednotné (singulár) a množné (plurál). Stejně jako výše uvedená zájmena se vztahuje k určité osobě, ale zastupuje takový jmenný výraz, který označuje ve větě tutéž podstatu jako výraz v podmětu (Učeš si vlasy. Ukliďte si po sobě.). Nebo se vztahuje ke konateli děje vyjádřeného infinitivem (Teta nám dovolila očistit si boty a nepřezouvat se.).

Slovník spisovné češtiny funkci si ve větě popisuje následovně:

  1. vyjadřuje, že původce děje je i cílem děje: věř si;
  2. vyjadřuje u vlastních zvratných sloves oslabený předmět nepřímý (tzv. dativ prospěchový): koupili si chatu; nebo vztah vzájemnosti mezi účastníky dvojího věcně stejného děje (původce jednoho je cílem druhého a naopak): podali si ruce; nadávali si;
  3. je-li součástí slovesné zvratné podoby, vyjadřuje bezděčnou činnost nebo samovolnou změnu stavu: zlomil si ruku;
  4. je-li ve spojení se slovesem prostým nezvratným, vyjadřuje výraznější účast na ději: musím si lehnout;
  5. je-li součástí (zpravidla předponových) zvratných sloves (tzv. dynamických), vyjadřuje expresivně průběh děje nebo činnosti do libosti, do sytosti: poležet si; jet si do hor;
  6. je stálou součástí sloves pouze zvratných: umínit si; stěžovat si.

Zdroj: Jaký slovní druh je slovo si

Cvičení

Proces osvojování psaní vytváří dvě vzájemně se ovlivňující oblasti - grafomotoriku a mentální funkce. Předpokladem správné techniky psaní je dodržení hygienických a pracovních návyků. Psaní vyžaduje správné sezení a držení těla, kdy je hlava nesena v prodloužení trupu, vzdálenost očí od podložky je 30–35 cm. Dolní končetiny se opírají o podložku a holenní i stehenní kosti svírají přibližně pravý úhel. Ruce se zlehka opírají o psací stůl.

Výcvik psaní v 1. ročníku se dělí na tři období, v první, přípravné fázi nazývané předslabikářová se připravují žáci na psaní. Podpůrná cvičení, která se provádí před psaním i v jeho průběhu jsou například pohyby prstů – dotýkání prstů obou rukou, postupně dotýkání palce s dalšími prsty, oddalování a přibližování prstů (nůžky), mávání prstů, kroužení, „hra na klavír“. Využívá se sestava z dlaní – dotyk špičkami prstů k sobě (špička lodě), dotyk palců a ukazováčků (brýle), hnízdo z dlaní. A poslední je cvičení pohybové paměti – opakování cviků předvedených učitelem, spojování cviků do krátkých sestav, sledování uvolňovacích cviků a jejich nápodoba zpaměti.

Správné držení psacího náčiní je předpokladem plynulého psaní, které je třeba cvičit od předškolního věku, kdy dítě bere do ruky tužku nebo klasickou pastelku. Ruka se zlehka dotýká malíčkem papíru, psací náčiní drží dítě ve třech prstech. Ukazováček vede pohyb dolů, prostředníček nahoru a palec podporuje pohyb vpřed. Pro nácvik správného úchopu lze použít již v předškolním věku tužky, pastelky a násadky takzvaného trojhranného programu.

Uvolňovací cviky (průpravné cviky) předcházejí nácviku psaní. Provádí se nejprve na svislé ploše, protože pohyb směrem dolů je nejsnazší, potom na šikmé a nakonec na vodorovné podložce. Žáci mohou používat křídy, voskové pastely, uhel, tužky s měkkou tuhou. Psací náčiní musí snadno zanechávat stopu, aby si dítě nezvykalo na silný tlak. Cviky se provádí zpočátku na balicí papír či jinou velkou plochu papíru, která se postupně zmenšuje, dítě používá stále menší formát, až je schopno provést nacvičený tvar do linek.

Ve druhé fázi, takzvané slabikářové, jde o vlastní nácvik psaní. Výuka začíná psaním tvarových prvků písmen v liniatuře. Prvky písmen píšou žáci měkkou tužkou a později plnicím perem – musí co nejpřesněji napodobit tvar, velikost, sklon čar, oblouků, oválů a zátrhů. Také dodržují plynulé psaní a esteticky rytmizují grafický záznam v liniatuře. Psaní písmen psací abecedy vychází z poznání tiskacích písmen. Od začátku nácviku se využívají čtyři základní formy práce – opisování textu napsaného psacím písmem, přepis tištěného textu, diktát a autodiktát. V této fázi žáci píší především do písanek.

Učitel probere a upevní s žáky poslední písmeno abecedy a nastává poslední, třetí etapa psaní, kdy dochází ke zdokonalování rukopisu. Tato etapa se nazývá poslabikářové období. Děti opakují, vylepšují rukopis, celkovou úpravnost a psaní s porozuměním. Trvale je opravováno sezení a držení pera při práci. Rychlost psaní bývá asi 10 písmen za minutu a výška písma se snižuje na 5 milimetrů.

Ve 2. ročníku žáci vylepšují svůj rukopis a celkovou úpravnost. Učí se psát plynulým rovnoměrným pohybem slova i celé věty, správně umisťují diakritická znaménka a docvičují písmenka z 1. ročníku. Prodlužuje se doba aktivního psaní a průměrná rychlost psaní se blíží k 20 písmenům za minutu. Dbá se na jednoduchou úpravu písemných prací.

Osobitý rukopis se vytváří ve 3. ročníku a nesmí být v rozporu s požadavky na čitelnost, úhlednost a rychlost psaní, v tomto období je kvantita psaní 32 písmen za minutu. Ve třetím ročníku je velikost písma už mezi 3–4 milimetry. Sklon písma by měl být asi 70 stupňů, pokud je sklon menší, je písmo ležaté a málo čitelné. Sklon písma nad 90 stupňů vytváří písmo zvrácené. Úprava písma souvisí s uspořádáním textu na ploše. Písařskou zručností, rozumovými schopnostmi spolu s rozvojem motorických schopností je ovlivněna rychlost písma, která je kvantitativním znakem písma

Ve 4. a 5. ročníku si žáci opakují, upevňují a rozvíjejí dovednosti, znalosti i návyky v psaní. Grafický záznam používají ve všech předmětech, formují písemně své myšlenky a názory.

K nácviku se využívá takzvaná schůdková metoda:

  • 1 schůdek: Uvolňovací cviky
  • 2. schůdek: Písmena a spoje písmen
  • 3 schůdek: Slova, věty, shoda mezi grafikou a akustickou podporou
  • 4. schůdek: Aplikace gramatických pravidel
  • 5. schůdek: Samostatný písemný projev

Zdroj: Dysgrafik

Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jana Ženíšková

Mgr. Jana Válková


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP